Přeskočit na obsah

Pelyněk

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o rostlině rodu Artemisia. Další významy jsou uvedeny na stránce Artemisia (rozcestník).
Jak číst taxoboxPelyněk
kvetoucí rostlina
Pelyněk pontický (Artemisia pontica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleďhvězdnicové (Asteroideae)
Rodpelyněk (Artemisia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelyněk (Artemisia) je rozsáhlý rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých, čítající v různých taxonomických pojetích 360–550 druhů. Jsou to jednoleté i vytrvalé byliny, polokeře nebo keře, často silně aromatické, s drobnými květními úbory. Zástupci rodu se vyskytují kosmopolitně, nejvíce však v mírném podnebném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky, s největší druhovou rozmanitostí ve Střední Asii, kde pravděpodobně leží i oblast jejich evolučního původu. Rostou ve stepních až polopouštních oblastech, v suchých a mediteránních křovinách, lesostepích, na slaniskách, ale též v alpínské a arktické tundře. V přírodě České republiky se celkem vyskytuje 17 druhů, z toho 5–7 je považováno za původní. Nejběžnějším zástupcem rodu je zde pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), několik druhů je naopak vzácných a zákonem chráněných.

Pelyňky patří ke starým magickým a léčivým rostlinám. Díky vysokému obsahu hořčin a silic, především artemisininu a thujonu, jsou odedávna užívány při zažívacích poruchách, nadýmání, na podporu trávení, proti střevním parazitům a na úlevu od bolesti, v novější době též v parfumerii a kosmetice. Některé aromatické druhy se používají jako koření a k výrobě alkoholických nápojů a bylinných likérů – absintu, fernetu, vermutu a dalších. Pěstují se též pro okrasu, především díky stříbřitému olistění, avšak pyl pelyňků může být nepříjemným alergenem. V bibli je pelyněk vícekrát zmiňován jako symbol hořkosti a utrpení, především v prorockých knihách a v Apokalypse, ve stejném významu pak přešel i do moderní západní literatury. Ikonickou rostlinou amerického Divokého západu je pelyněk trojzubý, nazývaný anglicky sagebrush.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Vědecký název Artemisia je odvozen od řecké bohyně Artemis, ochránkyně panen, případně od královny Artemísie II. z Kárie, ovládající bylinářské a léčitelské umění; možná souvisí též s řeckým výrazem artémés („zdravý“).[1][2][3] Český název souvisí se slovesem „pálit“ a odkazuje na starou metodu léčení touto bylinou, kdy se na tělo nemocného přikládaly její rozpálené uhlíky.[4]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Úbory žlutých květů
Detail květních úborů pelyňku pravého

Vegetativní orgány

[editovat | editovat zdroj]

Rostliny rodu pelyněk jsou jednoleté, dvouleté, ale nejčastěji vytrvalé byliny, polokeře i keře, které mohou dorůst do výšky až přes 300 cm. Bývají často silně aromatické. Lodyhy nebo větve porůstají střídavými listy, které jsou častěji členěné než celistvé. Přízemní a spodní listy jsou řapíkaté a na bázi mají někdy též ouška, horní jsou obvykle přisedlé. Čepele listů jsou obvykle zpeřené nebo laločnatě dělené a mívají nitkovité, lineární, kopinaté, vejčité nebo podlouhlé úkrojky. Celistvé listy má pelyněk estragon, pelyněk protnicovitý a několik dalších druhů. U mnohých druhů jsou listy i stonky stříbřitě plstnatě chlupaté, jiné jsou lysé.[5]

Detailní záběr na listy
Listy pelyňku černobýlu

Generativní orgány

[editovat | editovat zdroj]

Květy pelyňků jsou uspořádány v drobných úborech, které bývají velmi početné; vyrůstají v klasech nebo hroznech a společně dále vytvářejí mnohočetná latovitá květenství. Ubory jsou vejcovitého nebo kulovitého tvaru, vztyčené nebo převislé; zákrovy jsou dvou- až pětiřadé, zvonkovité, kulovité nebo vejčité a mají střechovitě uspořádané, vejčité až kopinaté listeny, které často bývají po okrajích suchomázdřité. Jednotlivé květy mají pěticípou korunu žluté nebo načervenalé barvy, kalich obvykle chybí. Květy ve středu úboru mají korunu trubkovitou nebo nálevkovitou a jsou oboupohlavné nebo funkčně jen samčí, po obvodu jsou květy s úzkou, niťovitě trubkovitou korunou, které bývají jen samičí. Druhy se všemi květy oboupohlavnými byly dříve oddělovány do rodu Seriphidium (viz níže).[5][6]

Květy jsou opylovány primárně větrem, méně často i hmyzem.[5] Rozkvétají v plném létě a časném podzimu, v českých podmínkách od července do října; v té době pyl některých druhů může způsobovat silnou alergii.[7] Plody jsou válcovité nebo obvejčité nažky posazené v bezplevném lůžku. Nejčastěji jsou hladké, jemně rýhované nebo se dvěma vystouplými žebry. Nemají chmýr, zato při zvlhčení na povrchu slizovatí, což zvyšuje jejich přilnavost a usnadňuje šíření.[8][6][9]

Obsahované látky

[editovat | editovat zdroj]

Rostliny rodu pelyněk jsou většinou bohaté na hořčiny, hlavně artemisin, artemisinin, artabsin a dimerní absinthin. V olejových žlázkách listů, lodyh i květů bývají monoterpenické nebo seskviterpenické silice jako thujon, thujol, azulen, thujylalkohol, alfa- a beta pinen, kamfen, sabinen, myrcen, kafr a 1,8-cineol, dále jsou přítomny třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy luteolin a apigenin, kumariny a cholin. Jejich obsah je u jednotlivých druhů pelyňku rozdílný a závisí také na půdě, ve které rostou, i na ročním období sběru. Nejvíce thujonu obsahuje pelyněk pravý.[5]

Ekologie a rozšíření

[editovat | editovat zdroj]
Suchá křovina v slunné otevřené krajině s telegrafními dráty
Výjev z amerického Západu se stříbřitým keřovitým pelyňkem trojzubým (Artemisia tridentata)

Jasným těžištěm druhové diverzity rodu jsou stepní až polopouštní oblasti Střední Asie, kde se vyskytuje více než 100 druhů a tvoří zde dominantu suchých, často i zasolených plání a druhově chudých pelyňkových stepí.[10] Další výrazná centra rodu jsou ve Středomoří a na severozápadě Severní Ameriky, celkový areál rodu je však téměř kosmopolitní a zahrnuje celou Eurasii a Severní Ameriku (včetně Grónska), západ Jižní Ameriky (oblast And od severu až na jih po Patagonii). V Africe se vyskytují pouze mimo její tropickou rovníkovou část. Na jižní polokouli zasahují jen ojedinělé druhy. Druhotně, lidským přičiněním, jsou pelyňky rozšířeny v Brazílii, v Austrálii a na Novém Zélandu nebo na Kubě.[11]

V popředí odkvetlý pelyněk, v pozadí astřička panonská a výkvěty soli
Pelyněk slanomilný (Artemisia santonicum) na slanisku v Dolním Rakousku

Pelyňky vyhledávají převážně plně osluněná stanoviště na lehčích, spíše vysychavých půdách s obsahem vápníku. Lze je najít v mnoha různých biotopech: keřovité druhy rostou v suchých a mediteránních křovinách, jako je kalifornský chaparral, křoviny Velké Pánve, slanomilné polopouštní křoviny v okolí Kaspického moře apod.; pelyněk trojzubý je významnou porostotvornou rostlinou suchých oblastí celého západu Severní Ameriky od Britské Kolumbie až po Sonorskou poušť v Mexiku.[12] Mnohé druhy jsou obligátními halofyty a vyhledávají vnitrozemská slaniska a suché zasolené stepi, ale též přímořské duny, řada pelyňků tvoří součást nitrofilních a halofilních křovin ve vyprahlých oblastech Středomoří. Jiné porůstají skalní výchozy a sutě, další jsou psamofyty rostoucí v písčitých trávnících a lesostepních borech. Nezanedbatelná část pelyňků roste v kryofilních trávnících alpínského až subniválního stupně hor nebo v arktické tundře, například pelyněk chladnomilný, pelyněk ledovcový nebo pelyněk skalní.[13] V blízkosti člověka pelyňky často rostou též na rumištích, navážkách a skládkách zeminy a dalších ruderalizovaných místech, na úhorech, podél cest, na železničních náspech a nádražích, na starých zdech, jako polní plevele apod.[14]

Detail zelenožluté housenky na pelyňku
Housenka motýla kukléřky Cucullia absinthii na pelyňku

Vzhledem k vysokému obsahu silic a hořčin uvolňovaných z rostlin a absorbovaných do půdy mohou některé druhy působit alelopaticky na okolní vegetaci.[5] Hořká chuť odrazuje většinu býložravců od jejich spásání; naopak některé severoamerické pelyňky mají výživné listy, které jsou důležitou složkou jídelníčku jelenců, vidlorohů a dalších býložravců; též mnozí ptáci, jako tetřívek pelyňkový, na porostech pelyňků potravně i hnízdně závisí.[15][16] Listy pelyňku se živí housenky značného množství motýlů, mimo jiné některých baboček, otakárků, martináčů, zavíječů, obalečů, pernatušek a různých zástupců čeledí přástevníkovití (Arctiidae), chobotníčkovití (Bucculatricidae), pouzdrovníčkovití (Coleophoridae), makadlovití (Gelechiidae), píďalkovití (Geometridae), můrovití a dalších.[17] Na kořenech pelyňků parazituje řada druhů záraz (Orobanche sp.) a příbuzných mordovek (Phelipanche sp.).[18]

Česká květena

[editovat | editovat zdroj]

V České republice vyrůstá 5–7 původních druhů nebo zdomácnělých archeofytů (viz níže), nejvíce v sušších oblastech termofytika (jižní Morava, severozápadní Čechy) a přilehlého mezofytika. Pelyněk černobýl je běžnou rostlinou po celém území, pelyněk pravý je poměrně hojný v teplejších polohách tam, kde má dostatek světla, dusíku a vápníku. Převážně na suché trávníky termofytika je vázán pelyněk ladní, pelyněk pontický vyrůstá také v ruderalizovaných lesních lemech. Ostatní druhy jsou vzácnější či rostou na pouhých několika lokalitách. Dalších cca 10 druhů jsou neofyty rozšířené lidským přičiněním z pěstovaných kultur nebo při transportu surovin, které zde přechodně nebo trvale zplaňují, nejvíce ve velkých městech jako Brno a Praha.[5][19]

Taxonomie a evoluce

[editovat | editovat zdroj]
Rostlina vyrůstající na staré kamenné zdi
Artemisia herba-alba ze západního Středomoří je řazena do podrodu Seriphidium

Rod platně popsal Carl Linné v roce 1753. V rámci čeledi hvězdnicovitých přísluší do podčeledi Asteroideae, tribu Anthemideae a subtribu Artemisiinae, kde jsou jeho blízkými příbuznými například rody chryzantéma (Chrysanthemum), kopretinec (Dendranthema) nebo luhovnice (Leucanthemella).[9][20][21] Typovým druhem je pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris).[22] Celkový počet druhů kolísal v různých taxonomických pojetích mezi 360 až 550, databáze Plants of the World uvádí k roku 2022 v širokém pojetí celkem 475 druhů.[11]

Systematika rodu je složitá a procházela mnoha proměnami; existovaly přístupy preferující široký rod Artemisia sensu lato, nebo naopak jeho dělení do 6–8 menších rodů, z nichž nejvíce zástupců by měl rod Seriphidium, obsahující keře a dřevnaté byliny s homogamickými květy. Molekulární výzkumy ve 21. století prokázaly celý rod v širokém pojetí jako monofyletický s tím, že morfologie květů i složení éterických olejů jsou výsledkem konvergentní evoluce spíše než diferenčním znakem. Vnitřní členění rodu však není doposud zcela vyjasněné, vyžaduje další revize a není přijímáno bez výhrad. Obvykle se rozlišuje pět podrodů:[23]

  • Artemisia subgen. Seriphidium: byliny nebo keře aridních oblastí Starého světa, cca 100 druhů, nejvíce ve Střední Asii; z druhů rozšířených i v Evropě např. pelyněk slanomilný (A. santonicum):[24]
  • Artemisia subgen. Tridentatae: vzrůstné keře xerických oblastí Severní Ameriky a Mexika, 10 druhů, např. pelyněk trojzubý;[25]
  • Artemisia subgen. Dracunculus: trvalky nebo polokeře s metlovitými prutnatými větvemi, cca 80 druhů ve Starém i Novém světě; např. pelyněk estragon, metlatý či ladní;[26]
  • Artemisia subgen. Absinthium: převážně vytrvalé byliny, cca 40 druhů v temperátních oblastech Eurasie, Severní a Jižní Ameriky; mj. pelyněk pravý;[27]
  • Artemisia subgen. Artemisia: jednoletky, dvouletky, trvalky a polokeře, vzácně i keře, široce rozšířené v celém areálu rodu; cca 220 druhů, např. pelyněk černobýl, brotan, pontický, roční či kalifornský.[28]

Taxonomicky velmi obtížné jsou i některé dílčí skupiny druhů, například okolo pelyňku rakouského (Artemisia austriaca agg.).[29] Počet chromozomů je x=8 nebo x=9, jednotlivé druhy mohou být diploidní až dodekaploidní, běžným jevem je allopolyploidizace za vzniku nových taxonů.[23] Za oblast evolučního původu rodu jsou považovány hory severozápadní Asie, pravděpodobně někde v okolí jižního Uralu, kde rod vznikl ve středních třetihorách v tehdejších subarktických až subhumidních lesostepích. Pyl pelyňků v palynologickém záznamu je indikátorem stepního klimatu.[23]

Význam

[editovat | editovat zdroj]
Etiketa s obrázkem pelyňku
Obrázek na lahvi pravého absintu

Léčitelství a kosmetika

[editovat | editovat zdroj]

Pelyňky jsou v místech svého výskytu prastarými léčivými rostlinami. Některé druhy (v evropských podmínách hlavně pelyněk černobýl a pelyněk pravý) se pro své hořčiny dosud používají v lidovém léčitelství, hlavně při nemocech trávicího ústrojí, jako digestivum při nechutenství, nadýmání, gastritidách, dyspepsiích a žaludečních křečích, na podporu trávení a tvorby žluči, též proti střevním parazitům.[30] Jako lék proti škrkavkám se tradičně užívalo „cicvárové semínko“ – semena druhu pelyněk cicvárový (A. cina).[31] Nálev ulevuje při bolestivé menstruaci, má bakteriostatické, fytoncidní a fungicidní účinky; domorodými Američany byl tradičně využíván též při bolestech zubů, kloubů a při bolestech po porodu. Vykuřování pelyňkovým kouřem očišťovalo prostor.[32] Ve východní Asii se pelyněk odedávna užíval proti malárii; antimalarický účinek hořčiny artemisininu v pelyňku ročním (A. annua) byl prokázán i moderní vědou a působí zřejmě i proti rakovinným buňkám.[33][20] V čínském léčitelství se ze sušeného pelyňku dále vyrábějí moxovací cigarety pro nahřívání akupunkturních bodů.[34]

Jedná se o velmi silnou bylinnou drogu, při jejím neuváženém vnitřním užívání může dojít k poškození nervové soustavy a v extrémních případech až k demenci. Nesmí se užívat v těhotenství; při silných dávkách mohou některé druhy působit jako abortivum.[35][30]

Ostře vonící silice pelyňku se využívá v aromaterapii a také v parfumerii, kde je přísadou především pánských vůní, ve kterých tvoří protipól jemnějším květinovým tónům jiných přísad, v deodorační kosmetice, péči o pleť či v šamponech.[36][37]

koláčky zelené barvy na misce
Východoasijské rýžové koláčky s přísadou pelyňku

Gastronomie

[editovat | editovat zdroj]

Jemněji aromatické druhy pelyňku, např. pelyněk estragon, mají význam jako koření, především k tučným masitým pokrmům, do bylinkových másel, polévek nebo nálevů pro nakládání zeleniny.[38] Východoasijský pelyněk Artemisia princeps je tradiční přísadou japonských sladkých dezertů kusa moči, v Koreji se pelyněk přidává do rýžových koláčků ssuktteok. Hořkých výtažků z pelyňku se používá k dochucení vín a bylinných likérů, jako jsou vermut, fernet, balkánský pelinkovac, macerovaná polská piołunówka a především absint, destilát, který byl kultovním nápojem francouzské umělecké bohémy 19. století. Před rozšířením chmele se spolu s jinými hořkými bylinami užívalo pelyňku k aromatizaci a konzervaci piva; ve 21. století tento pivní styl, nazývaný gruit, zažívá opět svou renesanci v produkci některých řemeslných minipivovarů.[39][40]

Okrasný a užitkový význam

[editovat | editovat zdroj]
Stříbřitý keřík na zahradě
Vzrostlý exemplář pelyňku stromovitého (Artemisia arborescens)

Vybrané druhy tohoto bohatého rodu se používají pro stabilizaci dun na okrajích pouštních oblastí nebo slouží jako krmivo pro domácí zvířata. Dřevo keřovitých druhů bylo v suchých krajinách bez stromové vegetace masivně užíváno jako palivo.[41] Silná vůně pelyňku v šatníku odpuzuje moly a působí repelentně i proti komárům a jinému hmyzu. Pelyněk bílý, pontický, protnicovitý, stromovitý (Artemisia arborescens), stříbřitý (Artemisia stelleriana), pravý a mnohé další se používají v okrasném zahradnictví, kde je lze využít jako záhonové solitéry ozdobné listem, případně do menších skupin, na kraje záhonů a dlážděných ploch, k zakrytí zídek a podobně; drobné vysokohorské druhy (např. pelyněk lesklý) a polštářovité kultivary se pěstují jako skalničky. Vyžadují lehké propustné půdy a stanoviště s plným osluněním, některé druhy snesou i lehčí polostín. Na péči jsou zcela nenáročné, pouze při přemokření půdy mohou trpět houbovými chorobami jako jsou padlí, plísně a kořenová hniloba. Vyšlechtěny byly též kultivary s variegovanými či jinak ozdobně deformovanými listy. Nejlépe se množí vegetativně dělením trsů, šlechtěné kultivary bývají mnohdy sterilní (netvoří životaschopná semena).[42]

černobílá ilustrace
Ilustrace pelyňku z pozdně antického herbáře zvaného Vídeňský Dioscorides

Kulturní konotace

[editovat | editovat zdroj]

Ve starých kulturách měly některé pelyňky význam též jako rostliny magické, mimo jiné pro své neurotoxické účinky, zvláště v kombinaci a alkoholem. Byly užívány jako talismany chránící před zlem a páleny jako vykuřovadlo při očistných rituálech i okultních praktikách věštění.[43] Neodmyslitelnou součástí některých lidových magických obřadů, například během svatojánské noci, byl pelyněk černobýl.[44][45] V Egyptě byl součástí kultu bohyně Isis.[35] Několikrát je pelyněk zmiňován v bibli, převážně jako symbol hořkosti, soužení, trampot a nesnází (např. Přísloví 5,4, Ámos 6,12, Jeremiáš 9,15 či Pláč 3,15–19); v Apokalypse svatého Jana jeho jméno nese hvězda, jež „hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod“ po zatroubení třetího anděla zkázy, a následně „třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny“ (Zj 8,10–12).[46][47] Pod vlivem bible je pelyněk ve stejném symbolickém významu následně užíván v západní kultuře opakovaně, například v tragédii o Hamletovi, v básni „Netopýr“ Jaroslava Vrchlického, název Pelyněk nese básnická sbírka Ladislava Stehlíka o životě chudých[48] či válečné povídky Rudolfa Halíka.[49] Pelyněk trojzubý (Artemisia tridentata, anglicky sagebrush) je ikonickou rostlinou amerického Divokého západu a pro dokreslení atmosféry se objevuje v mnoha westernech, klipech a fotografiích.[32][16]

Vybrané druhy

[editovat | editovat zdroj]
záběr na květenství
Pelyněk Pančičův

České názvy jsou převzaty ze stránek Biolib.cz, údaje o rozšíření z databáze Plants of the World; viz sekce Externí odkazy.

Původní druhy a zdomácnělé archeofyty české flóry

[editovat | editovat zdroj]

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]
Kvetoucí keř na synantropním stanovišti
Severoamerický pelyněk šedý (Artemisia cana)
Žlutě kvetoucí pelyněk, v pozadí Matterhorn
Pelyněk ledovcový (Artemisia glacialis) ve švýcarských Alpách

Ohrožení a invazivita

[editovat | editovat zdroj]
Drobná šedě plstnatá bylina ve vysokých horách
Artemisia granatensis je silně ohrožený endemit španělské Sierry Nevady

V květeně České republiky je za kriticky ohrožený druh považován pelyněk Pančičův podle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky. č. 175/2006 Sb. (§1)[50]; podle kritérií IUCN uplatňovaných v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2017 se však jedná pouze o druh silně ohrožený, sice s pouhými třemi, ale stabilními a chráněnými populacemi v zemi. Pelyněk metlatý je podle Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2017 hodnocen taktéž jako silně ohrožený a pelyněk pontický za druh téměř ohrožený.[51] Za nejasné případy jsou v české květeně považovány výskyty pelyňku bílého a rakouského.[52][53] Celosvětově hodnotí Mezinárodní svaz ochrany přírody jako kriticky ohrožené dva druhy pelyňku a jako ohrožené taktéž dva.[54]

Jiné druhy pelyňků jsou naopak v různých částech světa hodnoceny jako invazní druhy s velkým potenciálem šíření vzhledem k jejich nenáročnosti na prostředí a neatraktivitě pro spásání zvířaty. Ve Spojených státech amerických se jako invazní udává pět druhů, mimo jiné pelyněk pravý, roční nebo černobýl;[55] na evropském seznamu se nachází japonský pelyněk Artemisia princeps.[56]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Shorter Oxford English dictionary on historical principles. 6.. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2007. 3742 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-920687-2, ISBN 0-19-920687-2. OCLC 170973920 
  2. ↑ Artemisia II | queen of Caria | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ŠMÍD, Miloslav. Průvodce odbornými názvy rostlin. Praha: Brázda, 2002. ISBN 80-209-0302-X. 
  4. ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1968. S. 366. 
  5. ↑ a b c d e f g Grulich V. (2004): Artemisia L. – pelyněk. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 163–185, Academia, Praha.
  6. ↑ a b LIN, Yourun; HUMPHRIES, Christopher J.; GILBERT, Michael G. Flora of China: Artemisia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Podzimní trápení jménem alergie. www.bez-alergie.cz [online]. 2011-10-09 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Flora of North America: Artemisia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 13: Asteraceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.09.2013 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Holarctis – Íránsko-turanská oblast – Turanská provincie | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Artemisia L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ ARTEMISIA TRIDENTATA Nutt. – pelyněk / palina | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ ARTEMISIA FRIGIDA Willd. – pelyněk / palina | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ European Vegetation Classification. www.synbiosys.alterra.nl [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. 
  15. ↑ MCARTHUR, E. Durant; MONSEN, Stephen B. Composite Shrubs [online]. USDA Forest Service, General Technical Reports, Washington, D. C., USA, rev. 2004 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b The Western sagebrush is a backdrop in every epic cowboy movie. Can it be saved?. Washington Post. Dostupné online [cit. 2022-01-08]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  17. ↑ HOSTS - The Hostplants and Caterpillars Database at the Natural History Museum. www.nhm.ac.uk [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. 
  18. ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. 
  19. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 15.01.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  20. ↑ a b WATSON, Linda E; BATES, Paul L; EVANS, Timothy M. Molecular phylogeny of Subtribe Artemisiinae (Asteraceae), including Artemisia and its allied and segregate genera. BMC Evolutionary Biology. 2002-09-26, roč. 2, s. 17. PMID: 12350234 PMCID: PMC130036. Dostupné online [cit. 2020-01-11]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/1471-2148-2-17. PMID 12350234. (anglicky) 
  21. ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  22. ↑ Tropicos | Name - !Artemisia L.. tropicos.org [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b c HAYAT, M.; ASHRAF, M.; KHAN, M. A.; MAHMOOD, T.; AHMAD, Mushtaq; JABEEN, S. Phylogeny of Artemisia L. : Recent developments. S. 2423–2428. African Journal of Biotechnology [online]. 2009 [cit. 2021-12-20]. Roč. 8, čís. 11, s. 2423–2428. Dostupné online. ISSN 1684-5315. DOI 10.4314/AJB.V8I11.60624. (anglicky) 
  24. ↑ Seriphidium in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. 
  25. ↑ ARTEMISIA subg. TRIDENTATAE in Flora of North America @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. 
  26. ↑ ARTEMISIA subg. DRANCUNCULUS in Flora of North America @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. 
  27. ↑ ARTEMISIA subg. ABSINTHIUM in Flora of North America @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. 
  28. ↑ ARTEMISIA subg. ARTEMISIA in Flora of North America @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. 
  29. ↑ ARTEMISIA AUSTRIACA Jacq. – pelyněk rakouský / palina rakúska | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1981. S. 114, 324. 
  31. ↑ Pelyněk – to co se nedá, ale musí pít. www.hobbystranky.cz [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-19. 
  32. ↑ a b Sagebrush: Icon of the West | Montana Natural History Center. www.montananaturalist.org [online]. [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ ELFAWAL, Mostafa A.; TOWLER, Melissa J.; REICH, Nicholas G. Dried whole plant Artemisia annua as an antimalarial therapy. PloS One. 2012-12-20, roč. 7, čís. 12, s. e52746. PMID: 23289055 PMCID: PMC3527585. Dostupné online [cit. 2022-01-08]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0052746. PMID 23289055. 
  34. ↑ Magický pelyněk - Kouzelné bylinky [online]. Česká televize. Dostupné online. 
  35. ↑ a b MAREČKOVÁ, Michaela. Rostlinné alkaloidy, jejich využití a zneužiti v historii lidstva (bakalářská práce). Praha: Pedagogická fakulta UK, 2009. Dostupné online. 
  36. ↑ Artemisia [online]. Perfume Society [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ BiOOO.cz - Složky kosmetiky - Pelyněk (Artemisia). encyklopedie.biooo.cz [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. 
  38. ↑ Velká kniha bylinek. [s.l.]: Reader´s Digest Výběr, 2009. ISBN 978-80-7406-080-9. 
  39. ↑ ROMANOVA, Michaela. Pivo z bylinek. Je možné ho vyrobit? [online]. 2019-03-09 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  40. ↑ BLUDICE, Marley &. Piva s přísadou pelyněk. Pivníci.cz [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  41. ↑ ARTEMISIA GORGONUM Webb – pelyněk / palina | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. 
  42. ↑ Learn to Grow Different Varieties of Artemisia. The Spruce [online]. [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ PENNACCHIO, Marcello; JEFFERSON, Lara; HAVENS, Kayri. Uses and Abuses of Plant-Derived Smoke: Its Ethnobotany as Hallucinogen, Perfume, Incense, and Medicine. [s.l.]: Oxford University Press 264 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-970847-5. (anglicky) Google-Books-ID: pr9fgQIr5LkC. 
  44. ↑ ARTEMISIA VULGARIS L. – pelyněk černobýl / palina obyčajná | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. 
  45. ↑ Magical plants [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ NOVOTNÝ, Adolf: Biblický slovník. 2. vyd. Praha 1956, s. 613.
  47. ↑ biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická. www.biblenet.cz [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. 
  48. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Pelyněk - Ladislav Stehlík | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. 
  49. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Pelyněk - Rudolf Halík | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. 
  50. ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  51. ↑ GRULICH, Vít. ČERVENÝ SEZNAM OHROŽENÝCH DRUHŮ ČESKÉ REPUBLIKY: CÉVNATÉ ROSTLINY [online]. Příroda 35, 2017 [cit. 2019-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12. 
  52. ↑ Artemisia alba – pelyněk bílý • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. 
  53. ↑ Artemisia austriaca – pelyněk rakouský • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. 
  54. ↑ IUCN Red List of Threatened Species [online]. [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Plant Species Reported to be Invasive in Natural Areas [online]. University od Georgia [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ EPPO lists of invasive alien plants. www.eppo.int [online]. [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu pelyněk na Wikimedia Commons
  • Téma Pelyněk ve Wikicitátech
  • Slovníkové heslo pelyněk ve Wikislovníku

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pelyněk&oldid=24520100“