Palynologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Různé tvary rostlinných pylů

Palynologie je nauka o tvaru a stavbě pylů současných i fosilních rostlin.

Vlastnosti pylů[editovat | editovat zdroj]

Pylová zrna, samčí pohlavní buňky rostlin, se prvně u rostlin objevila před 300 miliony let. Po uvolnění pylového zrna z prašníku a jeho setkání s bliznou dochází k hydrataci zrna, z toho následně vyroste pylová láčka a ta pronikne do semeníku, kde oplodní samičí buňku. Rostliny však produkují mnohem více pylu než se spotřebuje k opylení a nevyužitý pyl je roznášen do blízkého i vzdáleného okolí. Pylové zrno je kryto obalem, který má za úkol ochránit samčí buňku před vyschnutím, zářením nebo jiným poškozením při cestě z prašníku na bliznu. Obal je tvořen nedusíkatým biopolymerem sporopoleninem, který je velmi odolný, nezvětrává, nerozrušují ho bakterie ani houby. V prostředí bez kyslíků a při spíše kyselém pH vydrží bez porušení i řádově stovky tisíc let.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Povrchová struktura pylových zrn je natolik specifická, že mikroskopickým rozborem lze podle tvarů určit druh nebo alespoň většinou rod (u trav mnohdy jen čeleď) běžných rostlin. Tohoto jevu právě využívá palynologie pro určování taxonů rostlin v archeologií nebo alergologií a také pro získání znalosti o vývoji vegetace v minulosti. Dokáže se takto z různých sedimentů zjistit, jak docházelo v průběhu století i tisíciletí ke změnám prostředí.

Rozborem pylových zrn si také pomáhá archeologie při studiu způsobu života prapředků. Tehdy se dělají průzkumy starých odpadních jam, ve kterých je pylové spektrum závislé ne na nalétaném pylu, ale na složení stravy lidí, co používali z rostlinného materiálu v domácnosti a čím krmili hospodářská zvířata. Čím dále do minulosti, tím obtížněji se v pylových rozborech dokazuje přítomnost člověka a jeho aktivita.

Postup[editovat | editovat zdroj]

Pro odstranění balastních organických látek ze zkoumaného vzorku s pylem se používá např. acetylační metoda, čistí se směsí tvořenou anhydridem kyseliny octové a kyseliny sírové. Tato směs nejen vzorek vyčistí, ale i mírně naleptá sporopoleinový povrch, což dovolí pro lepší pozorování pod mikroskopem ho obarvit. Vyčištěný pyl se uchovává v glycerinu pro zamezení znečištění. Existují klíče podle kterých se pylová zrna určují, správné určení je otázkou znalostí a praxe.

Pro znázornění změn vegetace v závislostí na čase slouží tzv. pylový diagram. Pokud známe jak rychle se prověřovaný sediment ukládal, můžeme na jednu osu diagramu vynášet hloubku z které byl vzorek získán, tj. čas ze kterého pochází. Na druhou vynášíme jednotlivé druhy rostlin a procentuální podíl. Při interpretaci diagramu je nutno dále mít další znalosti o lokalitě, například časté povodně nebo vzdušné proudy přinášející pyl z velké dálky.

Vhodná místa[editovat | editovat zdroj]

Nejvhodnějšími lokalitami pro odběr vzorků pro pylovou analýzu změn v rostlinné vegetaci jsou rašeliniště nebo jezerní usazeniny. U rašelinišť známe rychlost přirůstání rašeliníku a ukládání odumřelých rostlinných zbytků. U jezerních sedimentů, pokud nejsou narušovány vodními živočichy, lze při opatrném postupu taktéž získat velice kvalitní, hodně vypovídající vzorky.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Palynologie pomáhá odhalovat historický vývoj životního prostředí, různost zemědělských kultur i lidských sídlišť. Je jedním z nástrojů, který pomáhá zjistit historii běžného života, pomáhá usuzovat na dosažitelnost přírodních zdrojů a způsob jejich využití. Za zásadní můžeme označit přínos palynologie pro znalosti o krajinné archeologii. Oproti klasickým archeologickým metodám zjišťuje vliv osídlení na okolní prostředí podrobněji a komplexněji.[1][2][3]

Ukázky pylů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HÁJEK, Jiří; HOTOVÝ, Josef; MATĚJŮ, Jan et al. Úvod do biogeografie [online]. Institut dětí a mládeže MŠMT, Praha, rev. 2004/2005, [cit. 2011-02-18]. Dostupné online. ISBN 80-86784-16-9. (česky) 
  2. Archeologická palynologie - pylová analýza [online]. Jihočeská universita, Katedra botaniky, PřF, České Budějovice, [cit. 2011-02-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. PETR, Libor. Geomorfologie-kvarter: PALYNOLOGIE [online]. Geologický ústav Akademie věd, v. v. i.,Praha, [cit. 2011-02-18]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]