Pelyněk estragon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pelyněk kozalec

Pelyněk estragon
Pelyněk estragon
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: pelyněk (Artemisia)
Druh: pelyněk estragon
Binomické jméno
Artemisia dracunculus
L.

Pelyněk estragon (Artemisia dracunculus), též zvaný pelyněk kozalec, je rostlina z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Používá se již od starověku jako léčivá rostlina, dále též jako koření.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to vytrvalá rostlina 60 až 120 cm vysoká. Má přímou lodyhu, hustě prutnatě větvenou a celokrajnými, nedělenými, široce čárkovitými kopinatými přisedlými listy. Květní úbory jsou žlutokvěté, stopkaté. Roste na březích řek jižní a střední Evropy a v západní Americe.[1]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Estragon se vysévá v dubnu do truhlíčků, pěstuje se i na okenní římse a sazenice se vysazují do záhonu v polovině května na slunné a teplé stanoviště. Daří se jí v humózní a živinami bohaté půdě v teplých a chráněných polohách. Množí se vegetativně dělením starých trsů nebo odnožemi. Při sklizni, kterou můžeme provádět až třikrát do roka, uřezáváme 20 až 30 cm dlouhé vrcholky trsu dříve, než rozvijí poupata. V té době obsahuje nejvíce silice, která dodává koření příjemnou aromatickou vůni a ostrou, slabě nahořklou chuť. Na záhonu vyžaduje vydatnou zálivku, v květináči ale nesnáší přelití. Prospívá mu přihnojení kopřivovým výluhem. Na zimu chráníme rostliny, seřezané asi 6 cm nad zemí, přikrytím slámou nebo listím před vymrzáním.

Koření estragon

Sušení[editovat | editovat zdroj]

Sušení musíme provádět co nejrychleji a teplota při tom nesmí přestoupit 35 °C, jinak se ztrácí aroma a rostlina hnědne. Kdo ji má na své zahrádce nebo za oknem, může ji s výhodou používat v čerstvém stavu.

Použití v gastronomii[editovat | editovat zdroj]

Estragon má svůj původ ve střední a jihozápadní Asii, je proto častou součástí pokrmů v kuchyni Arménů a Turků. Listy estragonu mají jemnou hořkosladkou kořeněnou chuť. Používá se k aromatizování vinných nebo ovocných octů, bylinkových másel, do nádivek, drůbeže, k pečeným a dušeným masům, do omáček, při nakládání zeleniny, k přípravě estragonové hořčice, při nakládání okurek, do čínských a francouzských pokrmů, k rýži a vařeným rybám, do salátů, polévek a marinád. Jako koření se používají čerstvé i sušené listy, často spolu se stonky. Pokrmům dodává pikantně trpkou příchuť.

Použití ve fytoterapii[editovat | editovat zdroj]

Estragon významně podporuje tvorbu žluči, působí mírně močopudně, zvyšuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení. Má i prokazatelný vliv antisklerotický a tonizační. Tlumí křečové bolesti při dyspepsii a podobných poruchách trávení. V lidovém léčitelství se používá na střevní parazity (roupy, škrkavky). Používá se v čerstvém i sušeném stavu, ale v malém množství. Lékař a botanik Ibn Baithar, který žil ve 13. století ve Španělsku, uvádí, že čerstvé výhonky estragonu byly vařeny v zelenině a šťáva z estragonu byla užívána k ochucování nápojů; poučuje nás dále, že estragon oslazuje dech, otupuje chuť hořkého léku a napomáhá spánku.[zdroj?]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Název Artemisia pochází zřejmě od řecké bohyně Artemis – ochránkyně panen, protože některé druhy tohoto rodu mají abortivní účinek. Druhový název dracunculus znamená latinsky malý drak, saň nebo had, pravděpodobně pro čárkovité listy ve tvaru jazyka.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pelyněk kozalec neboli estragon, s. 562.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Artemisia dracunculus ve Wikimedia Commons