Vidloroh americký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vidloroh americký

Samec vidloroha
Samec vidloroha
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď: vidlorohovití (Antilocapridae)
Rod: vidloroh (Antilocapra)
Druh: vidloroh americký (Antilocapra americana)
Binomické jméno
Antilocapra americana
Ord, 1815
Poddruhy
  • Vidloroh americký (A. a. americana)
  • Vidloroh arizonský (A. a. mexicana)
  • Vidloroh kalifornský (A. a. peninsularis)
  • Vidloroh sonorský (A. a. sonoriensis)

Vidloroh americký (Antilocapra americana) je jedním z nejrychlejších savců planety. Je to jediný zástupce čeledi vidlorohovitých, který představuje přechod mezi jelenovitými a turovitými. Jsou známy čtyři poddruhy: vidloroh americký (Antilocapra americana americana), vidloroh arizonský (Antilocapra americana mexicana), vidloroh kalifornský (Antilocapra americana peninsularis) a vidloroh sonorský (Antilocapra americana sonoriensis).

Původ[editovat | editovat zdroj]

Vidloroh se vyvíjel v Severní Americe, kde je jedním z nejstarších savců. Z toho důvodu nemá na ostatních světadílech žádné příbuzné.

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Výška v kohoutku: 100 cm
  • Délka: 140 cm
  • Hmotnost: samci – 60 kg

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dvě samice

Tělo je porostlé světle hnědou srstí, břicho a spodní části hlavy a krku jsou bílé. Je-li horko, chlupy se zježí, v zimě zase přilnou k pokožce, aby chránily zvíře před chladem. Ocas je obklopen dlouhými bílými chlupy,v případě ohrožení naježí, čímž varují ostatní vidlorohy. Samci i samice mají vidlicovitě rozvětvené rohy, jejichž konce jsou ohnuté dozadu. Na rozdíl od jiných rohatých sudokopytníků je každoročně shazují, asi do čtyř měsíců jim narůstají nové. Ocas měří okolo 10 cm. Samci se od samic liší černým zakončením čenichu a delšími rohy (až 50 cm).

Vidlorozi mají výborný zrak. Na vzdálenost 200 m dosáhnou rychlosti až 100 km/h,[1] vzdálenost osmi kilometrů dokážou urazit rychlostí 65 km/h, což z nich činí nejrychlejší savce amerického kontinentu.[zdroj?] Umožňují jim to velké plíce, objemné srdce a široká průdušnice. Průměrná délka života je deset let.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

S vidlorohy se nejčastěji můžeme setkat na Velkých pláních, areál jejich výskytu však zasahuje i do Skalnatých hor a polopouštních oblastí na jihozápadě USA a na severu Mexika.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Vidlorozi jsou přežvýkavci. Jejich jídelníček tvoří traviny a větve keřů, v případě nedostatku i kaktusy. Velmi dobře snášejí žízeň.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Říje probíhá od září do poloviny října, kdy kolem sebe samci vytvoří skupinu tří až čtyř samic. V květnu až červnu se rodí mláďata, většinou dvojčata, která váží přibližně 2 kg. Matka je rozmístí do úkrytů vzdálených od sebe asi 100 m, kam je chodí kojit. Jestliže je jedno mládě napadeno predátorem, druhé tak má šanci uniknout. Samečci mají našedlou srst, jež po třech měsících zhnědne. Do jednoho roku se objevují rohy.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Stádo vidlorohů

Vidlorozi se sdružují do stád, která v minulosti čítala i několik set jedinců. V době říje se rozptýlí a znovu se shromažďují na začátku zimy. Jsou velmi plaší, když však spatří něco neobvyklého, zvědavost je přinutí prohlédnout si to zblízka.

Bezohledné vybíjení[editovat | editovat zdroj]

Vidlorohy potkal podobný osud jako bizony. Když se na americký Západ dostali první běloši, pohybovalo se zde 40–50 milionů těchto zvířat. Za jedno století se početní stavy vidlorohů snížily na 19 000 kusů. Byla přijata přísná opatření na jejich ochranu, díky čemuž se jejich populace začala opět zvětšovat. V současnosti žije v Severní Americe přibližně 400 000 vidlorohů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Antilocapra americana ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]