Přeskočit na obsah

Hnutí žlutých vest

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Demonstrace hnutí žlutých vest ve východofrancouzském Vesoulu

Hnutí žlutých vest (přeneseně Žluté vesty, francouzsky Mouvement des gilets jaunes; výslovnost [žilɛ žon]) je protestní hnutí, které vzniklo v listopadu 2018 ve Francii a utichlo v polovině roku 2019. První velké akce a demonstrace se konaly 17. listopadu 2018 zejména na severu země a v Paříži. Následně se hnutí v menší míře rozšířilo i do blízkých zemí (mj. Itálie, Belgie a Nizozemska). Na některých místech protesty přerostly v občanské nepokoje, stavění barikád a rabování. Hnutí je pojmenováno podle svého symbolu – reflexních žlutých vest, oblékaných účastníky protestů.

Hnutí se zformovalo pomocí sociálních médií jako jsou Facebook, Twitter a YouTube. Mezi jeho výrazné postavy patří Éric Drouet, Maxime Nicolle, Priscillia Ludosky[1] a Jacline Mouraud.[2] Stavělo se zprvu hlavně proti rostoucím cenám pohonných hmot a nákladů na bydlení. Vládní politika a daňové reformy podle něj příliš dopadají nejen na dělníky a zaměstnance s relativně nízkými příjmy, ale také na střední třídu, zejména v příměstských oblastech a na venkově. Protestující žádali zastavení těchto jevů a odstoupení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Prezident a francouzská vláda poté učinili několik ústupků, což vedlo k oslabení hnutí.

Protesty

[editovat | editovat zdroj]

Listopad 2018

[editovat | editovat zdroj]

Protesty začaly 17. listopadu 2018 a zúčastnilo se jich více než 300 000 lidí. Do 21. listopadu bylo zraněno 585 civilistů, z toho 16 vážně, a 115 policistů (tři byli zraněni vážně).

Během 24. listopadu uspořádalo Hnutí žlutých vest více než 1 600 akcí, kterých se zúčastnilo okolo 106 000 demonstrantů. Největší akce se konaly v Paříži, a to i na Avenue des Champs-Élysées (celkově 8 000 účastníků). Zde protesty přešly v násilnosti – protestující zapalovali ohně, strhávali dopravní značky, stavěli barikády a vytrhávali dlažební kostky. Policie musela použít slzný plyn a vodní děla, aby je rozehnala. Škody v Paříži byly vyčísleny na 1,5 milionu eur, zranění utrpělo 20 osob včetně čtyř příslušníků pořádkových sil.[3]

Prosinec 2018

[editovat | editovat zdroj]
Demonstrace hnutí v Belfortu

Na 1. prosinec 2018 byly zorganizovány protesty s názvem „Act 3 – Macron Quits“ (česky Třetí dějství – Macron odstoupí) a účastí 136 tisíc lidí po celé Francii. Během protestu bylo v metropoli spáleno přes sto aut a byl poničen interiér Vítězného oblouku; škody byly vyčísleny na 3–4 miliony eur, 133 lidí bylo zraněno.[4][5]

O týden později, 8. prosince, protestovalo po celé Francii podle francouzského ministra vnitra okolo 125 tisíc lidí. Podle něj bylo v hlavním městě nejméně 10 tisíc demonstrantů, další protesty se konaly i v Lyonu či Bordeaux. 135 lidí bylo zraněno, z toho 17 policistů. Po celé zemi policie zadržela 1 385 demonstrantů, z nichž 974 poslala do vazby.[6] V celé Francii bylo nasazeno více než 89 000 příslušníků pořádkových složek.[6][7]

Dne 15. prosince se protestů v zemi zúčastnilo celkově přes 33 tisíc lidí. V Paříži se sešly asi tři tisíce demonstrantů, na pořádek zde dohlíželo asi osm tisíc členů bezpečnostních složek a 157 lidí bylo zadrženo; 104 z nich bylo vzato do vazby.[8]

V sobotu 22. prosince v celé zemi protestovalo téměř 24 tisíc lidí. V pařížských ulicích bylo podle policie asi 2 000 lidí. Do odpoledne policie zadržela 65 lidí a čtyři umístila do vazby. V důsledku blokád zemřel při silniční nehodě desátý člověk.[9]

Před koncem roku, 29. prosince, byla ve srovnání s předchozími protesty účast výrazně nižší – v Paříži demonstrovalo jen kolem 1 000 lidí, největší účast byla v Bordeaux (2 400 protestujících). Na některých místech se demonstrující střetli s policií.[10]

Leden 2019

[editovat | editovat zdroj]

Během 8. protestní soboty 5. ledna 2019, několik dnů po zatčení jednoho z mediálně nejznámějších představitelů hnutí žlutých vest Erika Droueta,[11] demonstrovalo po celé Francii podle ministra vnitra 50 tisíc lidí (z toho v Paříži 3 500 lidí, 24 bylo zadrženo). V Nantes, Lille a v Rouenu došlo k násilným střetům, v Montpellier byli lehce zraněni čtyři policisté. Vládní mluvčí Benjamin Griveaux musel být evakuován ze své pařížské kanceláře v ulici de Grenelle poté, co do budovy násilně vnikla skupina demonstrantů, která k tomu použila stavební zařízení z ulice.[12][13]

Podle ministra vnitra se 12. ledna demonstrací účastnilo 84 tisíc lidí.[14] Po celé Francii bylo nasazeno kolem 80 tisíc policistů a četníků. Protesty probíhaly například v Paříži (8 000 lidí, 5 000 policistů, 154 demonstrantů bylo zatčeno), Marseille, Toulonu, Bordeaux, Štrasburku, Caen, Perpignanu nebo ve městě Bourges (asi 6 000 lidí). V Paříži bylo zadrženo přes 50 lidí kvůli držení zbraní. Celkem bylo zadrženo 244 protestujících a více než dvě desítky lidí byly zraněny.[15][16]

Dne 19. ledna podle úředního odhadu protestovalo kolem 84 tisíc lidí. K zajištění pořádku bylo nasazeno okolo 80 tisíc policistů. Nejvyšší účast byla v Toulouse (kolem 10 tisíc demonstrantů), dále se protestovalo v Paříži (7 000 lidí, přes 40 zatčeno), Rouenu nebo Bordeaux (4 000 lidí). V Lille, v Béziers a v Angers vyšlo do ulic 2 500 až 3 000 lidí, dva tisíce lidí protestovaly v Rennes a v Nancy. Celkem bylo zatčeno několik desítek lidí.[17][18]

Podle úředního odhadu v sobotu 26. ledna protestovalo asi 69 tisíc lidí.[19][20] V Paříži protestovalo asi 2 500 lidí (223 bylo zatčeno), zhruba 250 demonstrantů se sešlo ve Štrasburku, přibližně stovka žlutých vest se objevila v Montpellier a shromáždění se odehrála i v městech Évreux, Bordeaux, Nantes, Toulouse nebo Marseille. Francouzské úřady vyslaly do ulic přes 80 tisíc policistů[21] a bylo zadrženo 22 lidí.[22] Jérôme Rodrigues, jeden z výrazných představitelů hnutí, byl po vážném úderu do oka (podle jeho právního zástupce jej zasáhl gumový projektil)[23] odvezen do nemocnice a uveden do umělého spánku.[24]

Následující den pak prošel Paříží průvod několika tisíc lidí z hnutí červených šátků a modrých vest, kteří přišli podpořit demokracii a státní instituce a volali po ukončení násilností.[20]

Členové hnutí žlutých vest také ohlásili zájem kandidovat v květnových volbách do Evropského parlamentu.[25]

Únor 2019

[editovat | editovat zdroj]

V průběhu 12. protestní soboty 2. února 2019 se podle ministerstva vnitra se do protestů zapojilo kolem 58 600 lidí. Demonstrace se konaly například v Paříži (10 500 lidí, 30 zadrženo), Marseille, Bordeaux, Valence nebo Tours. K udržení pořádku bylo nasazeno 80 000 policistů.[26]

Francouzské ministerstvo vnitra uvedlo, že 9. února se protestů zúčastnilo kolem 51 400 lidí.[27] Protesty se konaly například v Paříži (4 000 lidí, 39 zadrženo), Marseille, Lyonu, Bordeaux, Toulouse, Montpellier, Lille, Nantes, Rennes, Caen či v Brestu. Při potyčkách mezi policií a demonstranty si jeden aktivista vážně poranil ruku a přišel o čtyři prsty. Podle francouzských médií způsobil zranění policejní granát, určený k rozhánění davu.[28]

Ve stejný den se konaly také protivládní demonstrace v Římě s účastí 50 000 až 100 000 lidí, mezi nimi italských žlutých vest.[28] Několik dní předtím, v úterý 5. února 2019, přitom přicestoval italský ministr práce a sociální politiky Luigi Di Maio do Paříže, setkal se se zástupci francouzských žlutých vest a vyslovil jim podporu. Na znamení protestu proti akci italského ministra byl francouzským ministerstvem zahraničí následně odvolán jeho velvyslanec v Římě ke konzultacím.[29]

Dne 16. února podle ministerstva vnitra protestovalo kolem 41 500 lidí.[30]Demonstrace se konaly například v Paříži (5 000 lidí, 23 zatčeno), Lyonu, Bordeaux, Marseille, Štrasburku nebo Toulouse.[30]

Následujícího týdne, 23. února, se podle oficiálních údajů do protestů zapojilo necelých 47 tisíc lidí.[31] V celé zemi se uskutečnily více než čtyři desítky demonstrací, lidé se sešli mimo jiné v Paříži (5 800 lidí), Toulouse, Blois, Lille, Rouenu či Bordeaux.[32] Celkem bylo zadrženo několik desítek lidí.

Březen 2019

[editovat | editovat zdroj]

Demonstrací 2. března 2019 se podle ministerstva vnitra zúčastnilo kolem 39 300 lidí. Protesty se konaly například v Paříži (4 000 lidí, 33 zatčeno), Nantes, Alès, Lyonu, Bordeaux, Nice, ve Štrasburku, Dijonu nebo Lille.[33][34]

O týden později, 9. března, podle ministerstva vnitra protestovalo kolem 28 00 lidí.[35] V Paříži se do protestů zapojily i učitelky mateřských škol, které chtěly vlastní akcí vyjádřit nesouhlas s reformou podpory v nezaměstnanosti. Souběžně se konal také pochod žen, které nesly transparent s heslem „Rovnost žen a mužů, která není“.[36]

Podle odhadů 16. března protestovalo kolem 15 tisíc lidí, z toho přes 10 tisíc v Paříži.[37] Protesty doprovázela vlna násilností a bylo zadrženo přes 150 protestujících.[38]

Protestů 23. března se zúčastnilo kolem 40 500 lidí, z toho 5 000 v Paříži.[39] Kvůli násilnostem z předchozího týdne dohlíželo na demonstrace také sedm tisíc vojáků z operace Sentinelle.[39] Protesty se konaly například v Paříži, Nice, Montpellier nebo La Rochelle.[40]

Protestů v průběhu 20. protestní soboty 30. března se dle úřadů zúčastnilo přes 33 700 lidí, z toho přes 4 000 v Paříži, kde byl relativní klid – policisté uzavřeli okolí bulváru Champs-Elysées. Policie nasadila slzný plyn v Bordeaux proti skupině radikálů.[41][42]

Duben 2019

[editovat | editovat zdroj]

Demonstrací 6. dubna se zúčastnilo podle ministerstva vnitra 22 tisíc lidí.[43]

O týden později, 13. dubna, protestovalo 31 tisíc lidí a 27 osob bylo zadrženo. Centrem protestů se stalo Toulouse, kde byly doprovázeny výtržnictvím. Další demonstrace se konaly například v Paříži, Lille, Bordeaux, Štrasburku, Rouenu a Montpellieru.[44]

Dne 20. dubna protestovalo podle odhadů 27 900 lidí, z toho 9 000 v Paříži; zadrženo bylo nejméně 220 lidí.[45]

Dne 27. dubna protestovalo podle ministerstva vnitra 23 600 lidí. Největší účast byla v Paříži (více než 2 000 lidí) a Štrasburku.[46]

Květen 2019

[editovat | editovat zdroj]

Členové hnutí žlutých vest se spolu s francouzskými labouristy účastnili demonstrací proti politice prezidenta Emmanuela Macrona, které se konaly 1. května. Těchto protestů se zúčastnilo přes 150 tisíc lidí.[47]

Dne 4. května, 25. týden v pořadí, protestovalo asi 18 900 lidí a při potyčkách s policií bylo několik z nich zraněno.[48]

Dne 11. května protestovalo podle odhadu ministerstva vnitra 18 600 lidí, z toho 1 200 v Paříži.[49]

Červen a červenec 2019

[editovat | editovat zdroj]

Demonstrace se konaly také během června a července. Vzhledem k nízké účasti přestala policie zveřejňovat odhady počtu účastníků.[50]

Výsledek a požadavky

[editovat | editovat zdroj]

Ústupky francouzské vlády

[editovat | editovat zdroj]

V reakci na protesty učinili prezident a vláda následující ústupky:[51][52]

  • zvýšení daně z pohonných hmot bylo odloženo o půl roku
  • opětovné zvýšení rychlosti na některých silnicích[53]
  • nedošlo ke zvýšení cenových tarifů u elektřiny a plynu
  • nedošlo ke zpřísnění technických kontrol vozidel
  • bylo přislíbeno zvýšení minimální mzdy o sto eur měsíčně
  • důchodci, kteří dostávají méně než 2 000 eur měsíčně, byli vyjmuti ze zvýšení sociálních odvodů
  • odměny za přesčasy ani prémie na konci roku by neměly být zdaněny.

Požadavky Hnutí žlutých vest

[editovat | editovat zdroj]

K požadavkům hnutí patří zejména:[54]

  • zrušení zdražení pohonných hmot
  • zvýšení kupní síly obyvatelstva
  • snížení daní
  • demise prezidenta Emmanuela Macrona
  • opětovné zavedení milionářské daně
  • opětovné zvýšení rychlosti na silnicích
  • zvýšení minimální mzdy a důchodů
  • více přímé demokracie, zavedení referenda

Další požadavky jsou popsány v manifestu žlutých vest.[55] Jedná se o tyto body:

  • Ekonomika / práce: Ústavní strop pro daně – 25 %. Zvýšení o 40 % základní důchod a sociální péči. Zvýšení náboru ve veřejném sektoru s cílem obnovit veřejné služby. Projekty masivní výstavby pro 5 milionů bezdomovců a přísné tresty pro starosty/prefektury, které zanechávají lidi na ulicích. Rozdělit „příliš velké banky“, znovu oddělit pravidelné bankovnictví od toho bankovnictví. Zrušit dluhy nahromaděné zbytečnými úrokovými sazbami
  • Politika: Ústavní pozměňovací návrhy na ochranu zájmů občanů, včetně závazných referend. Blokování lobbistických skupin a zájmů z politického rozhodování. Frexit: Nechte Evropskou unii znovu získat naši ekonomickou, měnovou a politickou svrchovanost (Jinými slovy, respektujte výsledek referenda v roce 2005, kdy Francie hlasovala proti Smlouvě o Ústavě EU, která byla poté přejmenována na Lisabonskou smlouvu a francouzští to ignorovali). Snižování daňových úniků ultra-bohatých. Okamžité ukončení privatizace a renacionalizace veřejných statků, jako jsou dálnice, letiště, železnice atd. Odstranit veškerou ideologii z ministerstva školství a ukončit všechny destruktivní vzdělávací techniky. Čtyřnásobný rozpočet pro zákon a pořádek a časové limity pro soudní řízení. Zajistit přístup k soudnímu systému všem. Rozdělit mediální monopoly a ukončit jejich zasahování do politiky. Zpřístupnit média občanům a zaručit pluralitu názorů. Ukončit manipulativní propagandu. Zajistit občanskou svobodu tím, že se do ústavy začlení úplný zákaz státního zásahu do rozhodnutí týkajících se vzdělání, zdraví a rodinných záležitostí
  • Zdraví / Životní prostředí: Už žádná „plánovaná zastaralost“ výrobků – musí být záruka ze strany výrobců, že jejich výrobky budou funkční 10 let a že během tohoto období budou k dispozici náhradní díly. Zákaz plastových lahví a jiných znečišťujících obalů. Oslabení vlivu velkých farmaceutických firem na obecné zdraví obecně a nemocnice. Zákaz geneticky modifikovaných plodin, karcinogenních pesticidů, endokrinních disruptorů a monokultur. Reindustrializovat Francii (čímž se sníží dovoz a jím způsobované znečišťování)
  • Zahraniční styky: Ukončení účasti Francie v zahraničních válkách a vystoupení z NATO. Zastavit drancování a zasahování – politicky a vojensky – do „Francafrique“, který udržuje Afriku chudou. Okamžitě repatriovat všechny francouzské vojáky. Vytvořit vztahy s africkými státy na rovnocenném základě. Zabránit migračním tokům, které nelze přijmout nebo integrovat, vzhledem k hluboké civilizační krizi, kterou prožíváme. Důsledně dodržovat mezinárodní právo a smlouvy, které jsme podepsali
  • Další požadavky:
    • Konec bezdomovectví – Daň z příjmu více progresivní (více stupňů) – Nárůst minimální mzdy (a zaručených mezd) na 1 300 euro celoplošně. – Podpora malopodnikání, rozvoj venkova a městských center (zastavit množení velkých komerčních zón kolem velkoměst, které zabíjejí malé domácí firmy, a zajisti parkování v centrech zdarma). – Velký zabezpečovací plán bydlení (tvořící ekologické a úsporné podmínky našich domácností). – Velcí mají platit víc (Google, Amazon, …), malí mají platit méně (mikropodniky, osvč, svobodní umělci, řemeslníci, střední podniky, …).
    • Stejný systém sociální podpory pro každého (a to včetně řemeslníků, a osvč). Konec politiky RSI (sociální režim samo-zaměstnávání).
    • Penzijní systém musí zůstat solidární a být socializován. (Ne „důchodům pro zámožné“). – S penzí pod 1 200 euro na nás nechoďte! – Zastavte zvyšování daně z paliv. (pozn. Neovlivní jen paliva, ale i ceny dováženého zboží, jako je ovoce, či maso). – Každý zvolený zástupce bude mít nárok na medián platu. Jeho náklady na dopravu budou sledovány a proplaceny, pokud budou oprávněné. Právo na stravenky a řádnou dovolenou, nic víc. – Mzdy všech francouzů, jakož i důchody a příspěvky musí být vázány na inflaci. – Chránit francouzský průmysl: omezit jeho přemístění. Ochránit náš průmysl, chránit naše know-how a naše pracovní místa.
    • Konec odloučené práce (vyslaní pracovníci jsou vysláni zaměstnavatelem k dočasné službě v jiné evropské zemi). Je nepřípustné, že osoba, která pracuje na francouzském území, nemá nárok na náš plat a stejná práva. Každý, kdo je oprávněn pracovat na francouzském území, musí být stejně měřen jako francouzský občan a jeho zaměstnavatel musí přispívat ve stejné výši jako francouzský zaměstnavatel. – Pro zajištění bezpečnosti práce: omezit počet smluv na dobu určitou pro velké společnosti. Chceme více CDI (standardní smlouvu na dobu neurčitou nebo trvalou práci ve Francii). – Konec CICE (daňové kredity, které mohou korporace nárokovat za všechny platy 2,5× nižší než francouzská minimální mzda). Použití těchto peněz na zahájení rozvoje francouzského automobilového průmyslu na principu pohonu vodíkem. (což je na rozdíl od elektrického vozu skutečně ekologické). – Zastavit splácení dluhů s vysokými (pozn. lichvářskými) mírami úroků, ty musí být prohlášeny za nelegitimní.
    • Musí být řešeny případy nucené migrace (přerozdělovací smlouvy, mezinárodní výměny etc.).
    • Žadatelé o azyl u nás mají dostat dobré zajištění. Poskytovat jim bydlení, zabezpečení, stravu a vzdělání (v jejich jazyce atp.). Spolupracovat s OSN na tom, aby v jejím rámci taková péče byla poskytnuta i v jiných zemích světa, zatímco se vyřizují azylová řízení. Neúspěšní a nebezpeční žadatelé musí být navráceni do země jejich původu.
    • Zavedení opravdové integrační politiky (Žít ve Francii znamená stát se Francouzem, mluvit francouzsky, znát naši historii, mít naše vzdělání a nakonec i naši práci). – Maximální mzda by nesmí přesáhnout 15 000 euro (pozn. cca 360 000 Kč).
    • Musíme zajistit práci pro nezaměstnané. – Zvýšit podporu nemohoucích. Regulovat nájemné + zajistit levné nájemné bydlení (obzvláště pro studenty a začínající pracující).
    • Zákaz rozprodávat majetek Francie (letiště, přehrady, …). – Poskytnout prostředky justici, policii, četnictvu a armádě. Přesčasy je třeba vyplatit nebo nahradit volnem.
    • Všechny peníze získané dálničními poplatky použít na údržbu dálnic a silnic ve Francii a investovat do bezpečnosti silničního provozu. – Vzhledem k tomu, že od privatizace výrazně vzrostla cena plynu a elektřiny, chceme, aby byly energetické podniky znovu vlastněny veřejností a ceny tak výrazně klesly. – Okamžitě uzavřít výrazně prodělečné malé pošty, školy a školky. – Přinést blahobyt starším lidem. Zákaz vydělávat peníze na starších občanech. (éra „šedého zlata“ je u konce, nechť začne doba šedé pohody). – Maximálně 25 studentů na třídu, od mateřské školy do posledního roku vyššího vzdělání. – Podstatné finanční zdroje přivést do psychiatrických oborů. – Lidové referendum musí vstoupit v platnost a být zapsáno do ústavy. Vytvořit přehledný a efektivní, nezávislý kontrolní orgán, kde mohou navrhovatelé vytvořit právní návrhy. Pokud tento návrh obdrží 700 000 podpisů, tak bude tento návrh zákona projednán, doplněn a pozměněn Národním shromážděním, které bude povinno (v termínu až jeden rok a den po získání 700 000 podpisů) předložit hlasování všem Francouzům. – Návrat k 7letému volebnímu období pro prezidenta republiky (Volba poslanců dva roky po volbě prezidenta republiky umožnila poslat pozitivní nebo negativní signál prezidentovi republiky o jeho politice, a tak pomohl slyšet hlas lidu). – Odchod do důchodu ve věku 60 let. Pro všechny, kteří pracovali manuálně (např. stavitel nebo řezník), právo na odchod do důchodu ve věku 55 let.
    • Dětem starým 6 let zajistit pokračování systému pomoci do 10 let. – Zajistit podporu většího transportu zboží pomocí železnic. (pozn. uvolnit silniční nákladní dopravu) – Stop korupci. – Konec ex-prezidentských výplat do konce života. – Stop zpoplatňování prodejců za užití kreditní karty zákazníkem. – Zavedení daně z lodních paliv a petroleje.

Žluté vesty také požadovaly »Impots sur la fortune«, což znamená buď daň z majetku nebo z luxusu, v každém případě jim šlo o progresívní zdanění velmi bohatých (s finančním majetkem 1,5 milionu eur a výše),[56] možnost vyvolat lidové referendum, zrušení daně z přidané hodnoty (DPH) na potraviny a další zboží denní potřeby a nasazení vysokého DPH na luxusní produkty.

Ohlas v jiných zemích

[editovat | editovat zdroj]

Demonstrace ve Francii vedly k protestům i v dalších zemích. Tyto protesty, které přejaly symbol reflexní vesty, se konaly například v Belgii, Nizozemsku, Polsku, ve Velké Británii, v Maďarsku, na Tchaj-wanu a v dalších zemích.[54]

V České republice se k hnutí žlutých vest přihlásil např. poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna, když v polovině prosince přišel do Sněmovny ve žluté vestě jako vyjádření svých sympatií k hnutí.[57] Po vzoru hnutí také měla na sobě žluté vesty většina z asi stovky účastníků akce, kterou před koncem ledna 2019 na Václavském náměstí v Praze uspořádal krajský výbor pražské KSČM. Jednalo se o asi 40minutové protestní shromáždění proti zvyšování nákladů na bydlení.[58] Premiér Andrej Babiš 26. června 2019 při poslaneckém hlasování o nedůvěře jeho vládě naznačil souvislost protivládní demonstrace z 23. června s pařížskými protesty na základě toho, že někdo z vystupujících měl na sobě reflexní vestu. Pořadatelé demonstrace se k hnutí žlutých vest nehlásili.[59][60][61]

Mezinárodní vazby

[editovat | editovat zdroj]

Nějakou dobu se spekulovalo o tom, zda hnutí nebylo motivováno či podněcováno ruskou dezinformační kampaní. Kromě účasti několika osob s vazbami na Rusko[62] na demonstracích se však tyto spekulace nepotvrdily.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mouvement des Gilets jaunes na francouzské Wikipedii a Yellow vests movement na anglické Wikipedii.

  1. ↑ DPA; vpl. Policie vyprovokovala potyčky záměrně, tvrdí šéfka žlutých vest. Ze zahraničí. Právo. Borgis, 8. leden 2019, roč. 29, čís. 6, s. 14. ISSN 1211-2119. 
  2. ↑ DPA. Spolutvůrkyně žlutých vest teď založí „stranu zdravého rozumu“. Ze zahraničí. Právo. Borgis, 10. leden 2019, roč. 29, čís. 8, s. 11. ISSN 1211-2119. 
  3. ↑ ČTK; KNÍŽKOVÁ, Gabriela. Barikády i slzný plyn. Přes 100 tisíc lidí demonstrovalo ve Francii proti zdražení pohonných hmot. Fotografie Gonzalo Fuentes, Benoit Tessier, Stephane Mahe; Svět. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 24. listopad 2018 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ ČTK; iDNES.cz. Při nepokojích demonstranti poničili Vítězný oblouk. Macron vyzval k dialogu. Fotografie Reuters, AP; Zahraniční. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2. prosinec 2018 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ ČTK. Francie zažila brutální demonstrace. Ze zahraničí. Haló noviny. Futura, 3. prosinec 2018, roč. 28, čís. 280, s. 7. Dostupné online [cit. 2019-07-25]. ISSN 1210-1494.  Archivováno 25. 7. 2019 na Wayback Machine.
  6. ↑ a b Demonstrace žlutých vest v Paříži i Bruselu. Policie zatkla stovky lidí. Fotografie Reuters, AP; Zahraniční. iDNES.cz [online]. MAFRA, 8. prosinec 2018 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ zkr; ČTK; jem; Novinky. Nepokoje ve Francii: 135 zraněných, 1 400 zadržených. Fotografie Stephane Mahe, Jean-paul Pelissier, Piroschka Van De Wouw, Christian Hartmann, Thibault Camus; Zahraniční. Novinky.cz [online]. Borgis, 8. prosinec 2018, rev. 2018-12-08 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK; HAVLICKÁ, Kateřina. Francouzi znovu vyšli do ulic, ke žlutým vestám se přidaly i Marianne. Fotografie Reuters, AP; Zahraniční. iDNES.cz [online]. MAFRA, 15. prosinec 2018 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ Žluté vesty demonstrovaly již šestou sobotu v řadě, přišlo 38 tisíc lidí. Fotografie Reuters, AP; Zahraniční. iDNES.cz [online]. MAFRA, 22. prosinec 2018 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ ČTK. Žlutých vest v ulicích výrazně ubylo. Francouzské protesty měly v sobotu rekordně nízkou účast. Zahraniční. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 29. prosinec 2018 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ ČTK. Žluté vesty pokračují, mají i následovníky. Ze zahraničí. Haló noviny. Futura, 7. leden 2019, roč. 29, čís. 5, s. 1. ISSN 1210-1494. 
  12. ↑ ket; mkk. Slzný plyn v ulicích Paříže. Žluté vesty se znovu ozývají, mluvčí vlády musel být evakuován. Fotografie Gonzalo Fuentes; Svět. ČT24 [online]. Paříž: Česká televize, rev. 2019-01-05 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ Novinky; ČTK. Další potyčky v Paříži, žluté vesty opět vyšly do ulic. Zahraniční » Evropa. Novinky.cz [online]. Borgis, 5. leden 2019 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ hop. Devátá protestní sobota žlutých vest. Do ulic francouzských měst vyšlo přes 80 tisíc lidí. Fotografie Christian Hartmann; Svět. ČT24 [online]. Česká televize, rev. 2019-01-12 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ ČTK; ŠKRAŇKOVÁ, Petra. Při protestech žlutých vest vyšlo ve Francii do ulic přes 30 tisíc lidí. Fotografie AP, Reuters; Zahraniční. iDNES.cz [online]. MAFRA, 12. leden 2019 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ ČTK. Macrone, jdeme za tebou, skandují žluté vesty v ulicích Paříže. Zahraniční » Evropa. Novinky.cz [online]. Borgis, 12. leden 2019, rev. 2019-01-12 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ DVOŘÁKOVÁ, Valérie; ČTK. Do ulic vyšlo přes 80 tisíc lidí. Žluté vesty ve Francii protestují už desátou sobotu v řadě. Zahraniční. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 19. leden 2019 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  18. ↑ ČTK; BRZYBOHATÁ, Anna. Žluté vesty znovu vyrazily do ulic. Protestovalo přes 80 tisíc lidí. Fotografie Reuters, AP; Zahraniční. iDNES.cz [online]. MAFRA, 19. leden 2019 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ ČTK. Ve Francii protestovalo o 15 tisíc žlutých vest méně než minulý víkend. V Paříži policisté zatkli 223 lidí. Fotografie Benoit Tessier; Zprávy ze světa. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, rev. 2019-01-27 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b ket. Červenými šátky a modrými vestami proti násilí. Tisíce lidí v Paříži odmítly revoluci. Fotografie Apaydin Alain; Svět. ČT24 [online]. Paříž: Česká televize, 28. leden 2019 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  21. ↑ Echo24; ČTK. Vytrvalé žluté vesty protestovaly ve Francii už jedenáctou sobotu? Bylo jich 20 tisíc, policistů čtyřnásobek. Fotografie Reuters; Svět. Echo24 [online]. Echo Media, 26. leden 2019 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. ISSN 2336-4971. 
  22. ↑ ČTK; iDNES.cz. V Paříži vyšly žluté vesty znovu do ulic. Protestují už jedenáctou sobotu. Fotografie AP; Zahraniční. iDNES.cz [online]. MAFRA, 26. leden 2019 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  23. ↑ ČTK. Vystřelené oko. Fotografie ČTK/AP; Ze zahraničí. Haló noviny. Futura, 28. leden 2019, roč. 29, čís. 23, s. 7. ISSN 1210-1494. 
  24. ↑ Echo24; ČTK. Vůdce žlutých vest byl vážně zraněn. Je v umělém spánku. Fotografie YouTube CLPRESS; Svět. Echo24 [online]. Echo Media, 27. leden 2019 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  25. ↑ nek, Právo. Žluté vesty chtějí do europarlamentu. Zahraniční » Evropa. Novinky.cz [online]. Borgis, 25. leden 2019 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  26. ↑ ČTK. Protesty žlutých vest ve Francii: 60 tisíc lidí, 80 tisíc policistů. Zahraniční. Novinky.cz [online]. Borgis, 3. únor 2019 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  27. ↑ Echo24; ČTK. Žluté vesty vyšly ve Francii potřinácté do ulic. Demonstrantovi utrhl policejní granát kus ruky. Fotografie screenshot video Ruptly; Svět. Echo24 [online]. Echo Media, 9. únor 2019 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b ket. Žlutá revolta v ulicích Paříže i Říma. Ve francouzské metropoli se demonstranti střetli s policií. Fotografie Gonzalo Fuentes; Svět. ČT24 [online]. Paříž/Řím: Česká televize, rev. 2019-02-09 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  29. ↑ tin/AFP. Italiens Vizepremier Di Maio trifft Gelbwesten. Politik. Spiegel Online [online]. Spiegel Online GmbH & Co. KG, 5. únor 2019 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. (německy) 
  30. ↑ a b ČTK. Do ulic Paříže opět vyšly ‚žluté vesty‘. Jejich protesty ale ubírají na intenzitě. Fotografie Reuters, ČTK; Svět. Lidovky.cz [online]. MAFRA, rev. 2019-02-16 [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  31. ↑ zem. Protesty žlutých vest pokračovaly patnáctou sobotu. V Paříži bylo na šest tisíc demonstrantů. Fotografie Jean-Paul Pelissier; Svět. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-24 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  32. ↑ ČTK; Redakce. Ve Francii znovu protestovaly Žluté vesty. Policie pozatýkala desítky lidí. Fotografie Profimedia; Svět. deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDI, 23. únor 2019 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  33. ↑ ČTK. Žlutých vest v sobotu podle vlády neprotestovalo ani 40 tisíc, policie v Paříži zatkla 33 lidí. Fotografie Kamil Zihnioglu; Svět. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2. březen 2019 [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  34. ↑ ČTK. Ve Francii opět demonstrovaly "žluté vesty". Policie proti nim použila i slzný plyn. Zahraničí. Aktuálně.cz [online]. Economia, rev. 2019-03-02 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  35. ↑ ČTK. Do ulic v Paříži vyšly i růžové vesty, protesty měly nejmenší účast od listopaduReuters. Fotografie Reuters; Zahraničí. Aktuálně.cz [online]. Economia, rev. 2019-03-09 [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  36. ↑ ket. Žluté vesty plánovaly „rozhodující dějství“, přišlo ale rekordně málo lidí. K pochodu se přidaly i ženy v růžovém. Fotografie ČTK/ABACA/AA/ABACA, Philippe Wojazer; Svět. ČT24 [online]. Paříž: Česká televize, rev. 2019-03-09 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  37. ↑ Redakce. Zapálená banka a vyrabované obchody. Protesty žlutých vest provázelo násilí. Fotografie Profimedia.cz, ČTK/ABACA/Mahoudeau Clement/ABACA, Claude Paris, Julien Mattia; Svět. deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 16. březen 2019 [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  38. ↑ hop. Vyrabované obchody i zapálená banka. Pařížský protest žlutých vest provází násilí. Fotografie ČTK/ABACA/AA/ABACA; Svět. ČT24 [online]. Česká televize, rev. 2019-03-16 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  39. ↑ a b ire. Žluté vesty demonstrovaly i přes zákaz. V Nice se střetly s policií, několik lidí bylo zraněno. Svět. ČT24 [online]. Česká televize, rev. 2019-03-23 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  40. ↑ ČTK; iDNES.cz. Žluté vesty po devatenácté. Policistům pomáhali zvládnout davy i vojáci. Fotografie Reuters, AP; Zahraniční. iDNES.cz [online]. MAFRA, rev. 2019-03-23 [cit. 2019-04-03]. [www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/protest-zlutych-vest-ve-francii-francouzsky-prezident-emmanuel-macron.A190323_133849_zahranicni_niv Dostupné online]. 
  41. ↑ ČTK. Tisíce žlutých vest táhly Francií, policie krotila násilnosti. Fotografie Thibault Camus; Svět. České noviny [online]. Paříž: Česká tisková kancelář, rev. 2019-03-30 [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  42. ↑ rom. Navzdory mohutnému nasazení. Ze zahraničí. Haló noviny. Futura, 1. duben 2019, roč. 29, čís. 77, s. 8. ISSN 1210-1494. 
  43. ↑ Co nejrychleji snížit daně. Francie reaguje na protesty žlutých vest | Svět. Lidovky.cz [online]. 2019-04-08 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  44. ↑ Ve Francii demonstrovalo 31 tisíc žlutých vest. Toulouské protesty provázelo výtržnictví. iROZHLAS [online]. [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  45. ↑ V Paříži protestovaly žluté vesty, někteří zapalovali barikády. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-04-26]. Dostupné online. 
  46. ↑ Macronovy sliby nepřesvědčily žluté vesty. Tisíce lidí opět protestovaly v ulicích Paříže a Štrasburku | Svět. Lidovky.cz [online]. 2019-04-27 [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. 
  47. ↑ Ve Francii vyšlo do ulic na 150 tisíc lidí. V Paříži policie zasáhla slzným plynem. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. 
  48. ↑ Účast na protestech žlutých vest byla rekordně nízká. Jsme unavení, říká člen hnutí. Aktuálně.cz [online]. 2019-05-04 [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. 
  49. ↑ Novinky, ČTK. Protesty žlutých vest už tolik netáhnou. Fotografie Michel Euler; Zahraniční. Novinky.cz [online]. Borgis, 12. květen 2019 [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. 
  50. ↑ mkk. Devět měsíců protestů, škody za miliardy eur. Francie vystavila účet žlutým vestám. Svět. ČT24 [online]. Česká televize, 27. červenec 2019 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  51. ↑ mas. Macron ustupuje řádícím žlutým vestám. Francie odkládá zvýšení daně z benzinu. Svět. ČT24 [online]. Česká televize, rev. 2018-12-04 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. 
  52. ↑ kaš. Macron nabídl žlutým vestám ústupky. Sníží daně a zvýší mzdy, v reformách ale bude pokračovat. Fotografie Regis Duvignau; Svět. ČT24 [online]. Česká televize, rev. 2018-12-10 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. 
  53. ↑ ire. Dílčí vítězství žlutých vest. Na francouzských silnicích se opět bude moci jezdit rychleji. Svět. ČT24 [online]. Česká televize, 20. leden 2020 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  54. ↑ a b ROKOS, Milan. Chtějí vyšší důchody i přímou demokracii. Kdo jsou žluté vesty a jaké jsou jejich požadavky?. Svět. Info.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 28. leden 2019 [cit. 2019-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-02. Dostupné také na: [1]. 
  55. ↑ Charte des gilets jaunes [online]. Leden 2019 [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  56. ↑ La Rédaction JDN. ISF 2019 : barème, calcul et simulation. www.journaldunet.fr [online]. 2019-01-07 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (francouzsky) 
  57. ↑ KOPECKÝ, Josef. Foldyna ve žluté vestě ve Sněmovně podpořil protesty ve Francii. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-12-13 [cit. 2019-06-28]. Dostupné online. 
  58. ↑ ČTK; iDNES.cz. Žluté vesty v Praze. KSČM svolala protest, zúčastnila se ho stovka lidí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-01-26 [cit. 2019-06-28]. Dostupné online. 
  59. ↑ CEMPER, Jan. Babiš strašil hnutím Žlutých vest. K němu se však hlásí jeho koaliční poslanci. Manipulátoři [online]. 2019-06-28 [cit. 2019-06-28]. Dostupné online. 
  60. ↑ forum24.cz. Babišova manipulace ve sněmovně: Strašil tím, že demonstranti budou zapalovat auta. forum24.cz [online]. 2019-06-26 [cit. 2019-06-28]. Dostupné online. 
  61. ↑ BABIŠ, Andrej. Projev předsedy vlády Andreje Babiše v rozpravě k vyslovení nedůvěry vládě ČR [online]. Byznys noviny, 2019-06-26 [cit. 2019-06-28]. Dostupné online. 
  62. ↑ ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina. V řadách francouzských žlutých vest slouží bojovníci z Donbasu. Fotografie AFP, Profimedia; Politika. Respekt (časopis) [online]. Economia, rev. 2019-02-16 [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. ISSN 1801-1446. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hnutí_žlutých_vest&oldid=23909455“