Luigi Di Maio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luigi Di Maio
Luigi Di Maio 2019.jpg
Stranická příslušnost
Členství Hnutí pěti hvězd

Narození 6. července 1986 (33 let)
Avellino
Alma mater Neapolská univerzita Fridricha II.
Profese politik a novinář
Podpis Luigi Di Maio, podpis
Webová stránka www.luigidimaio.it
Commons Kategorie Luigi Di Maio
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luigi Di Maio (* 6. července 1986, Avellino) je italský politik, předseda Hnutí pěti hvězd a od 1. června 2018 ministr pro hospodářský rozvoj a ministr práce a sociální politiky. Je také zastupujícím předsedou vlády Giuseppa Conteho.

Původ a studium[editovat | editovat zdroj]

Luigiho otec Antonio Di Maio byl podnikatelem v oboru nemovitostí. Politicky se angažoval v neofašistickém Italském sociálním hnutí (Movimento Sociale Italiano, MSI). Jeho matka byla učitelkou.

Luigi di Maio studoval na klasickém gymnáziu. Poté začal studovat inženýrské vědy na Neapolské univerzitě Fridricha II., pak ale přešel na studium práv. Již na univerzitě se angažoval ve studentském hnutí, založil studentský parlament. Studium práv však nedokončil. V roce 2007 získal akreditaci jako novinář.[1]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Di Maio se v roce 2007 připojil k protestním akcím, které vedl Beppe Grillo. Již v roce 2009 vstoupil do nově založeného Hnutí pěti hvězd (M5S). V roce 2013 byl za tuto politickou stranu zvolen do Poslanecké sněmovny (Camera dei deputati) italského parlamentu.

Za politickým vzestupem a volebními výsledky Hnutí pěti hvězd stojí 42letý milánský mediální podnikatel Davide Casaleggio, který vlastní internetovou firmu Casaleggio Associati. Tuto firmu a vliv na M5S zdědil po svém otci Gianrobertovi Casaleggiovi, který zemřel v roce 2016 ve věku 61 let. Casaleggio senior byl spřátelen s formálním zakladatelem M5S, komikem Beppem Grillem, kterému dopomohl k úspěšnému vytvoření jeho velmi vyhledávaného blogu. Grillo se mezitím stáhl z každodenní práce v hnutí a přenechal vůdčí pozici 32letému Luigimu di Maio z Neapole. Ředitelství strany má v současnosti 5 členů – Di Maio (předseda strany), Alessandro Di Battista, Roberto Fico, Carla RuoccoCarlo Sibilia.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2018 dosáhlo doposud opoziční Hnutí pěti hvězd (Movimento Cinque Stelle) velkého úspěchu, když získalo 32,6 % hlasů (+ 6,8 % oproti volbám roku 2013). Hnutí se tak stalo nejsilnější samostatnou politickou stranou země. Dosavadní vládní uskupení pod vedením Demokratické strany (Partito Democratico, PD) bývalého předsedy vlády Mattea Renziho utrpělo značné ztráty. Připadlo na ně jen 22,9 % hlasů,[2] takže následně došlo k vytvoření nové italské vlády pod vedením Giuseppa Conteho, ve které se Di Maio stal ministrem pro dva rezorty a vicepremiérem.

Podpora francouzským Žlutým vestám[editovat | editovat zdroj]

V úterý 5. února 2019 přicestoval Luigi Di Maio do Paříže, setkal se se zástupci francouzského Hnutí žlutých vest a vyslovil jim svou podporu. Jedná se mu také o spojenectví v kampani před volbami do Evropského parlamentu v květnu 2019. Na znamení protestu proti akci italského ministra práce a sociální politiky byl francouzským ministerstvem zahraničí následně odvolán velvyslanecŘímě ke konzultacím.[3]

9. února 2019 se konaly protivládní demonstrace v Římě s účastí 50 000–100 000 lidí, mezi nimi italských žlutých vest. Demonstrujícím šlo o zlepšení sociální situace v zemi.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PERRONE, Manuela: Luigi Di Maio, il più politico del M5S “scala” il Movimento anti-politica. Il Sole 24 Ore, [1], 22. září 2017 (italsky).
  2. RIPPERGER, Anna-Lena: Regierungsbildung nach deutscher Art, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 6. března 2018, s. 3 (německy).
  3. Italiens Vizepremier Di Maio trifft Gelbwesten (Italský vicepremiér Di Maio se setkal se žlutými vestami). Der Spiegel, [2], 5. února 2019, 22:11 hod. (německy).
  4. TELEVIZE, Česká. Žlutá revolta v ulicích Paříže i Říma. Ve francouzské metropoli se demonstranti střetli s policií. ČT24 - Česká televize [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]