Přeskočit na obsah

Fluorid plutoniový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z PuF6)
Fluorid plutoniový
Obecné
Systematický názevFluorid plutoniový
Anglický názevPlutonium hexafluoride
Německý názevPlutonium(VI)-fluorid
Sumární vzorecPuF6
VzhledTmavě červené neprůhledné krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS13693-06-6
PubChem518809
SMILESF[Pu](F)(F)(F)(F)F
InChIInChI=1S/6FH.Pu/h6*1H;/q;;;;;;+6/p-6
Key: OJSBUHMRXCPOJV-UHFFFAOYSA-H
Vlastnosti
Molární hmotnost358,06 g/mol
Teplota tání52 °C (126 °F; 325 K)
Teplota varu62 °C (144 °F; 335 K)
Hustota5,08 g/cm3
Teplota trojného bodu T351,58 °C (124,844 °F; 324,73 K)
Tlak trojného bodu p3710 hPa (530 Torr)
Měrná magnetická susceptibilita0,173 mm3·mol−1
Struktura
Krystalová strukturaortorombická
Hrana krystalové mřížkya = 995 pm

b = 902 pm

c = 526 pm
Dipólový moment0 D
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−(1861,3 ± 20,2) kJ·mol−1
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
NFPA 704
0
4
4
RA
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid plutoniový je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PuF6. Je to nejvyšší fluorid plutonia a je zajímavý pro laserové obohacování plutonia, zejména pro výrobu čistého izotopu plutonia-239 z ozářeného uranu. Tento izotop je potřebný pro zabránění předčasnému zapálení nízkohmotnostních jaderných zbraní neutrony produkovanými spontánním štěpením plutonia-240.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid plutoniový lze připravit fluorací fluoridu plutoničitého silným fluoračním činidlem, jako například fluorem:[1][2][3][4]

PuF4 + F2 → PuF6

Tato reakce je endotermická. Produkt se vytváří relativně rychle při teplotě 750 °C. Vysokých výtěžků lze dosáhnou rychlou kondenzací produktu a jeho odstraněním z rovnováhy.[4]

Lze jej také připravit fluorací fluoridu plutonitého, oxidu plutoničitého, nebo šťavelanu plutoničitého při přibližně 700 °C:[3][5]

2 PuF3 + 3 F2 → 2 PuF6
PuO2 + 3 F2 → PuF6 + O2
Pu(C2O4)2 + 3 F2 → PuF6 + 4 CO2

Alternativně lze oxidovat fluorid plutoničitý v kyslíkové atmosféře o teplotě 800 °C na fluorid plutoniový a oxid plutoničitý:[6]

3 PuF4 + O2 → 2 PuF6 + PuO2

V roce 1984 byla provedena syntéza fluoridu plutoniového za skoro pokojové teploty pomocí fluoridu dioxygenylu.[7][8] Fluorovodík není vhodný, přestože je to silné fluorační činidlo.[9] Syntéza při pokojové teplotě je možná také pomocí fluoridu kryptonatého,[10] nebo díky ozáření UV světlem.[11]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
Fázový diagram fluoridu plutoniového

Fluorid plutoniový je červenohnědá nestálá pevná látka.[3][12] Sublimuje okolo 60 °C s teplem 12,1 kcal/mol.[1] Při vysokém tlaku plyn kondenzuje s trojným bodem při 51,58 °C a 710 hPa (530 Torr), výparné teplo je 7,4 kcal/mol.[13] Při teplotách pod −180 °C je fluorid plutoniový bezbarvý, podobně jako fluorid uranový.[3] Fluorid plutoniový je paramagnetický s magnetickou susceptibilitou 0,173 mm3/mol (22 °C).[14] Entropie vzniku pro pevný fluorid plutoniový je 221,8 ± 1,1 J·K−1·mol−1 a pro plynný je 368,9 ± 1,0 J·K−1·mol−1.[15]

Spektroskopické vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Molekula fluoridu plutoniového má šest různých oscilačních modů: vibrační mody v1, v2, v3 a rotační mody v4, v5, v6.[16][17] Ramanovo spektrum pro fluorid plutoniový nelze pozorovat, jelikož ozáření při 564,1 nm vyvolává fotochemický rozklad sloučeniny.[18] Ozáření při 532 nm vyvolává fluorescenci při vlnové délce 1900 nm a 4800 nm, ozáření při vlnové délce 1064 nm vyvolává fluorescenci kolem 2300 nm.[19][20]

Absorpční mody pro fluorid plutoniový[21][22][23][24]
Oscilace ν1 ν2 ν3 ν4 ν5 ν6
Symbol A1g Eg F1u F1u F2g F2u
Vlnová délka (cm−1) 628 523 615 203 211 171
IR aktivní - - + + - -
Raman aktivní + + - - + -

Krystalická a molekulová struktura

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid plutoniový je kovalentní sloučenina, nikoliv sůl. Krystalizuje v ortorombické krystalové soustavě s prostorovou grupou Pnma (Číslo 62) s parametry mřížky a = 995 pm, b = 902 pm a c = 526 pm se čtyřmi vzorcovými jednotkami na elementární buňku.[13] V plynném stavu se skládá z pravidelných oktaedrických molekul s délkou vazby Pu–F 197,1 pm.[25]

  • Elementární buňka fluoridu plutoniového
    Elementární buňka fluoridu plutoniového
  • Délka vazby a vazebný úhel v plynném fluoridu plutoniovém
    Délka vazby a vazebný úhel v plynném fluoridu plutoniovém

Chemické vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Práce s fluoridem plutoniovým je poměrně náročná, protože je velmi korozivní, jedovatý a náchylný k autoradialýze.[26][27][28]

Reakce s jinými sloučeninami

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid plutoniový je stabilní na suchém vzduchu, ale prudce reaguje s vodou, včetně atmosférické vlhkosti, za vzniku oxyfluoridu plutoničitého a kyseliny fluorovodíkové:[2][29]

PuF6 + 2 H2O → 2 PuO2F2 + 4 HF

Fluorid plutoniový lze skladovat po dlouhou dobu v ampuli z křemene nebo pyrexu za předpokladu, že v ampuli nejsou žádné stopy vlhkosti, sklo bylo odplyněno a byly odstraněny veškeré stopy fluorovodíku ze sloučeniny.[30]

Důležitou reakcí fluoridu plutoniového je redukce na oxid plutoničitý. Oxid uhelnatý generovaný z kyslíko-methanového plamene může provést redukci.[31]

Rozklad

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid plutoniový se typicky rozkládá na fluorid plutoničitý a plynný fluor:

PuF6 → PuF4 + F2

Termální rozklad neprobíhá za pokojové teploty,[32][33] ale probíhá velmi rychle při 280 °C.[4][30] Pokud neexistuje žádná vnější příčina rozkladu, proud alfa částic z rozpadu plutonia způsobí v pevné fázi autoradialýzu s rychlostí 1,5 %/den (poločas rozpadu 1,5 měsíce pro izotop 239Pu) v pevném stavu, přičemž vzniká také fluorid plutoničitý a fluor.[4][26][27][34] Zdá se že skladování v plynné fázi při tlaku 50–100 torr (70–130 mbar) minimalizuje autoradialýzu a dlouhodobě dochází k rekombinaci s uvolněným fluorem.[35]

Sloučenina je rovněž citlivá na světlo a rozkládá se (pravděpodobně na fluorid plutoničný a fluor) při ozáření laserem o vlnové délce menší než 520 nm.[36][37]

Vystavení laserovému záření o vlnové délce 564,1 nm nebo paprskům gama také vyvolá rychlé rozpouštění.[18][28]

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid plutoniový hraje roli při obohacování plutonia, zejména při izolaci štěpného izotopu 239Pu z ozářeného uranu. Pro využití v jaderných zbraních musí být izotop 241Pu odstraněn ze dvou důvodů.

  • Spontánním štěpením generuje dostatek neutronů, které mohou vyvolat nekontrolovatelnou reakci.
  • Podléhá beta rozpadu za vzniku 241Am, což vede po dlouhé době skladování k akumulaci americia, které musí být odstraněno.

Separace plutonia od americia probíhá reakcí s fluoridem dioxygenylu. Fluorid plutoničitý je fluorován při pokojové teplotě na plynný fluorid plutoniový, který je oddělen a redukován zpět na fluorid plutoničitý, zatímco fluorid americičitý takto nereaguje. Produkt tedy obsahuje velmi malé množství americia, které se koncentruje v nezreagované pevné látce.[38]

Separace fluoridu uranového a plutoniového je taká důležitá při zpracovávání jaderného odpadu.[39][40][41][42] Z roztavené směsi solí obsahující oba prvky, uran může být z velké části odstraněn fluorací na fluorid uranový, který je stabilní při vyšších teplotách, přičemž pouze malé množství plutonia uniká jako fluorid plutoniový.[9]

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid plutoniový působí na lidský organismus třemi hlavními způsoby:[26]

  • Jedná se o velmi agresivní sloučeninu, která napadá jakoukoli tkáň. Při kontaktu plynu s tělesnými tekutinami vzniká kyselina fluorovodíková, která způsobuje poleptání kůže a sliznic dýchacích cest. Nejprve postihuje oči a dýchací cesty, způsobuje podráždění, ztrátu zraku, kašel, nadměrnou produkci slin a sputum. Delší expozici způsobuje u lidí pneumonitidu a plicní edém a může vést až ke smrti.
  • Při vdechování a požití je velmi toxický. Existuje také riziko akumulace v lidském těle, zejména v játrech a ledvinách.
  • Je vysoce radioaktivní

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Krátce po objevu a izolaci plutonia v roce 1940 začali chemici předpokládat existenci fluoridu plutoniového. První pokusy, které se snažili napodobit přípravu fluoridu uranového, měly rozporuplné výsledky, definitivní důkaz byl objeven až v roce 1942.[43] Druhá světová válka přerušila publikování dalších výzkumů.[26]

První pokusy s extrémně malým množstvím plutonia ukázaly, že těkavá sloučenina plutonia vzniká v proudu plynného fluoru pouze při teplotách vyšších než 700 °C. Následné experimenty ukázaly, že plutonium na měděné destičce se v proudu fluoru o teplotě 500 °C odpařuje a že rychlost reakce klesá s atomovým číslem v řadě uran > neptunium > plutonium.[44] Brown a Hill za použití miligramových vzorků plutonia dokončili v roce 1942 destilační experiment s fluoridem uranovým a naznačili, že vyšší fluoridy plutonia by měly být nestabilní a při pokojové teplotě se rozkládat na fluorid plutoničitý. Nicméně se ukázalo, že tlak par fluoridu plutoniového odpovídá tlaku páry fluoridu uranového.[45] Davidson, Katz a Orlemann v roce 1943 ukázali, že plutonium v niklové nádobě vyprchává v atmosféře fluoru a že se produkt reakce sráží na povrchu platiny.[46]

Fisher, Vaslow a Tevebaugh předpokládali, že vyšší fluoridy vykazují kladnou entalpii vzniku, že jejich tvorba bude endotermická, a proto se stabilizují pouze při vysokých teplotách.[47]

V roce 1944 připravil Alan E. Florin těkavou sloučeninu plutonia, o níž se domníval, že je to fluorid plutoniový, ale produkt se před identifikací rozpadl. Tekutá látka se shromažďovala na ochlazeném skle a zkapalňovala, ale pak atomy fluoridu reagovaly se sklem.[48]

Na základě srovnání sloučenin uranu a plutonia Brewer, Bromley, Gilles a Lofgren vypočítali termodynamické charakteristiky fluoridu plutoniového.[49][50][51]

V roce 1950 Florinovo úsilí konečně přineslo syntézu[2][52] a brzy následovala vylepšená termodynamická data a nová aparatura pro jeho výrobu.[1] Přibližně ve stejné době vyvinuli metodu výroby fluoridu plutoniového také britští pracovníci.[3][6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Plutonium hexafluoride na anglické Wikipedii a Plutonium(VI)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c FLORIN, Alan E.; TANNENBAUM, Irving R.; LEMONS, Joe F. Preparation and properties of plutonium hexafluoride and identification of plutonium(VI) oxyfluoride. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1956-07, roč. 2, čís. 5–6, s. 368–379. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0022-1902(56)80091-2. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Los Alamos Scientific Laboratory. Plutonium Hexafluoride: Second Report on the Preparation and Properties [PDF online]. 1950-11-09 [cit. 2023-12-15]. LAMS-1168. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e MANDLEBERG, C.J.; RAE, H.K.; HURST, R. Plutonium hexafluoride. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1956-07, roč. 2, čís. 5–6, s. 358–367. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0022-1902(56)80090-0. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d WEINSTOCK, Bernard; MALM, John G. The properties of plutonium hexafluoride. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1956-07, roč. 2, čís. 5–6, s. 358–367. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0022-1902(56)80092-4. (anglicky) 
  5. ↑ Gt. Brit. Atomic Energy Research Establishment, Harwell, England. The Preparation of Plutonium Trifluoride and Tetrafluoride by the Use of Hydrogen Fluoride. Velká Británie: [s.n.], 22. 2. 1951. (anglicky) 
  6. ↑ a b MANDLEBERG, C. J., et al. technický report C/R-157. [s.l.]: [s.n.], 1952. Atomic Energy Research Establishment. 
  7. ↑ MALM, J. G.; ELLER, P. G.; ASPREY, L. B. Low temperature synthesis of plutonium hexafluoride using dioxygen difluoride. Journal of the American Chemical Society. 1984-05, roč. 106, čís. 9, s. 2726–2727. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja00321a056. (anglicky) 
  8. ↑ ERILOV, P. E.; TITOV, V. V.; SERIK, V. F. Low-Temperature Synthesis of Plutonium Hexafluoride. Atomic Energy. 2002, roč. 92, čís. 1, s. 57–63. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1023/A:1015106730457. 
  9. ↑ a b Evaluation of the U.S. Department of Energy's Alternatives for the Removal and Disposition of Molten Salt Reactor Experiment Fluoride Salts. Washington, D.C.: National Academies Press Dostupné online. ISBN 978-0-309-05684-7. DOI 10.17226/5538.. 
  10. ↑ ASPREY, L. B.; ELLER, P. G.; KINKEAD, Scott A. Formation of actinide hexafluorides at ambient temperatures with krypton difluoride. Inorganic Chemistry. 1986-02, roč. 25, čís. 5, s. 670–672. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic00225a016. (anglicky) 
  11. ↑ TREVORROW, L.E.; GERDING, T.J.; STEINDLER, M.J. Ultraviolet-activated synthesis of plutonium hexafluoride at room temperature. Inorganic and Nuclear Chemistry Letters. 1969-10, roč. 5, čís. 10, s. 837–839. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0020-1650(69)80068-1. (anglicky) 
  12. ↑ LIDE, David R. CRC Handbook of Chemistry and Physics, 90th Edition. [s.l.]: Taylor & Francis 2804 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4200-9084-0. S. 4–81. (anglicky) 
  13. ↑ a b GMELIN, Leopold. Gmelins Handbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Verlag Chemie GMBH 204 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-93410-5. Kapitola Transurane, s. 108–114. (německy) 
  14. ↑ GRUEN, D. M.; MALM, J. G.; WEINSTOCK, B. Magnetic Susceptibility of Plutonium Hexafluoride. The Journal of Chemical Physics. 1956-04-01, roč. 24, čís. 4, s. 905–906. Dostupné online [cit. 2023-12-16]. ISSN 0021-9606. DOI 10.1063/1.1742635. (anglicky) 
  15. ↑ CLARK, David L.; HECKER, Siegfried S.; JARVINEN, Gordon D., Mary P. Neu. Plutonium [online]. [cit. 2023-12-16]. Kapitola 7. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-07-17. 
  16. ↑ STEINDLER, Martin J.; GUNTHER, William H. The absorption spectrum of plutonium hexafluoride. Spectrochimica Acta. 1964-08, roč. 20, čís. 8, s. 1319–1322. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0371-1951(64)80159-4. (anglicky) 
  17. ↑ WALTERS, R.T.; BRIESMEISTER, R.A. Absorption spectrum of plutonium hexafluoride in the 3000–9000 Å spectral region. Spectrochimica Acta Part A: Molecular Spectroscopy. 1984-01, roč. 40, čís. 7, s. 587–589. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0584-8539(84)80108-7. (anglicky) 
  18. ↑ a b HAWKINS, N. J.; SABOL, W. W.; MATTRAW, Harold C. Infrared spectrum and thermodynamic properties of PuF. Oak Ridge, Tenn.: United States Atomic Energy Commission, Technical Information Service 10 p. s. (KAPL (Series) ;KAPL-1007). Dostupné online. 
  19. ↑ BEITZ, James V.; WILLIAMS, Clayton W.; CARNALL, W. T. Fluorescence studies of neptunium and plutonium hexafluoride vapors. The Journal of Chemical Physics. 1982-03-01, roč. 76, čís. 5, s. 2756–2757. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. ISSN 0021-9606. DOI 10.1063/1.443223. (anglicky) 
  20. ↑ Plutonium Chemistry. Příprava vydání William T. Carnall, Gregory R. Choppin. Svazek 216. WASHINGTON, D.C.: AMERICAN CHEMICAL SOCIETY (ACS Symposium Series). Dostupné online. ISBN 978-0-8412-0772-1, ISBN 978-0-8412-1031-8. DOI 10.1021/bk-1983-0216.ch011. (anglicky) 
  21. ↑ WEINSTOCK, B.; WEAVER, E.E.; MALM, J.G. Vapour-pressures of NpF6 and PuF6; thermodynamic calculations with UF6, NpF6 and PuF6. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1959-09, roč. 11, čís. 2, s. 104–114. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0022-1902(59)80054-3. (anglicky) 
  22. ↑ KIM, K.C.; MULFORD, R.N. Vibrational properties of actinide (U, Np, Pu, Am) hexafluoride molecules. Journal of Molecular Structure: THEOCHEM. 1990-06, roč. 207, čís. 3–4, s. 293–299. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0166-1280(90)85031-H. (anglicky) 
  23. ↑ HAWKINS, N. J.; MATTRAW, H. C.; SABOL, W. W. Infrared Spectrum of Plutonium Hexafluoride. The Journal of Chemical Physics. 1955-11-01, roč. 23, čís. 11, s. 2191–2192. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. ISSN 0021-9606. DOI 10.1063/1.1740699. (anglicky) 
  24. ↑ MALM, John G.; WEINSTOCK, Bernard; CLAASSEN, Howard H. Infrared Spectra of NpF6 and PuF6. The Journal of Chemical Physics. 1955-11-01, roč. 23, čís. 11, s. 2192–2193. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. ISSN 0021-9606. DOI 10.1063/1.1740700. (anglicky) 
  25. ↑ KIMURA, Masao; SCHOMAKER, Verner; SMITH, Darwin W. Electron-Diffraction Investigation of the Hexafluorides of Tungsten, Osmium, Iridium, Uranium, Neptunium, and Plutonium. The Journal of Chemical Physics. 1968-05-01, roč. 48, čís. 9, s. 4001–4012. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. ISSN 0021-9606. DOI 10.1063/1.1669727. (anglicky) 
  26. ↑ a b c d STEINDLER, M.J. LABORATORY INVESTIGATIONS IN SUPPORT OF FLUID-BED FLUORIDE VOLATILITY PROCESSES. PART II. THE PROPERTIES OF PLUTONIUM HEXAFLUORIDE. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.2172/4170539. (anglicky) 
  27. ↑ a b BIBLER, Ned E. .alpha. and .beta. Radiolysis of plutonium hexafluoride vapor. The Journal of Physical Chemistry. 1979-08, roč. 83, čís. 17, s. 2179–2186. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j100480a001. (anglicky) 
  28. ↑ a b STEINDLER, M.J.; STEIDL, D.V.; FISCHER, J. The decomposition of plutonium hexafluoride by gamma radiation. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1964-11, roč. 26, čís. 11, s. 1869–1878. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0022-1902(64)80011-7. (anglicky) 
  29. ↑ KESSIE, R. W. Plutonium and Uranium Hexafluoride Hydrolysis Kinetics. Industrial & Engineering Chemistry Process Design and Development. 1967-01, roč. 6, čís. 1, s. 105–111. Dostupné online [cit. 2023-12-16]. ISSN 0196-4305. DOI 10.1021/i260021a018. (anglicky) 
  30. ↑ a b MALM, John G.; WEINSTOCK, Bernard; WEAVER, E. Eugene. The Preparation and Properties of NpF 5 ; a Comparison with PuF 5. The Journal of Physical Chemistry. 1958-12, roč. 62, čís. 12, s. 1506–1508. Dostupné online [cit. 2023-12-16]. ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j150570a009. (anglicky) 
  31. ↑ POKIDYSHEV, A. M.; TSARENKO, I. A.; SERIK, V. F. Reduction of Plutonium Hexafluoride Using Gaseous Reagents. Atomic Energy. 2003-10, roč. 95, čís. 4, s. 701–708. Dostupné online [cit. 2023-12-16]. ISSN 1063-4258. DOI 10.1023/B:ATEN.0000010988.94533.24. (anglicky) 
  32. ↑ TREVORROW, L. E.; SHINN, W. A.; STEUNENBERG, R. K. THE THERMAL DECOMPOSITION OF PLUTONIUM HEXAFLUORIDE 1. The Journal of Physical Chemistry. 1961-03, roč. 65, čís. 3, s. 398–403. Dostupné online [cit. 2023-12-16]. ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j100821a003. (anglicky) 
  33. ↑ FISCHER, J.; TREVORROW, L.; SHINN, W. THE KINETICS AND MECHANISM OF THE THERMAL DECOMPOSITION OF PLUTONIUM HEXAFLUORIDE 1. The Journal of Physical Chemistry. 1961-10, roč. 65, čís. 10, s. 1843–1846. Dostupné online [cit. 2023-12-16]. ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j100827a036. (anglicky) 
  34. ↑ WAGNER, R.P.; SHINN, W.A.; FISCHER, J. LABORATORY INVESTIGATIONS IN SUPPORT OF FLUID-BED FLUORIDE VOLATILITY PROCESSES. PART VII. THE DECOMPOSITION OF GASEOUS PLUTONIUM HEXAFLUORIDE BY ALPHA RADIATION. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.2172/4628896. (anglicky) 
  35. ↑ Morse, L. R. (2005), "PuF6 gas pressure in aged cylinders" (personal communiction to D. L. Clark), Los Alamos, NM.
  36. ↑ LOBIKOV, E.A.; PRUSAKOV, V.N.; SERIK, V.F. Plutonium hexafluoride decomposition under the action of laser radiation. Journal of Fluorine Chemistry. 1992-08, roč. 58, čís. 2–3, s. 278. Dostupné online [cit. 2023-12-16]. DOI 10.1016/S0022-1139(00)80734-4. (anglicky) 
  37. ↑ Photochemical preparation of plutonium pentafluoride. Původci vynálezu: Sherman W. RABIDEAU, George M. CAMPBELL. US. Patentový spis US4670239A. 1987-06-02. Dostupné: <online> [cit. 2023-12-16]. (anglicky)
  38. ↑ MILLS, T.R.; REESE, L.W. Separation of plutonium and americium by low-temperature fluorination. Journal of Alloys and Compounds. 1994-10, roč. 213–214, s. 360–362. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0925-8388(94)90931-8. (anglicky) 
  39. ↑ MOSER, W.Scott; NAVRATIL, James D. Review of major plutonium pyrochemical technology. Journal of the Less Common Metals. 1984-07, roč. 100, s. 171–187. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1016/0022-5088(84)90062-6. (anglicky) 
  40. ↑ DROBYSHEVSKII, Yu. V.; EZHOV, V. K.; LOBIKOV, E. A. Application of Physical Methods for Reducing Plutonium Hexafluoride. Atomic Energy. 2002, roč. 93, čís. 1, s. 578–588. Dostupné online [cit. 2023-12-15]. DOI 10.1023/A:1020840716387. 
  41. ↑ Removal of plutonium from plutonium hexafluoride-uranium hexafluoride mixtures. Původci vynálezu: W. GOLLIHER, R. HARRIS, R. LEDOUX. US. Patentový spis US3708568A. 1973-01-02. Dostupné: <online> [cit. 2023-12-15].
  42. ↑ Method for purifying plutonium hexafluoride. Původci vynálezu: Takeshi TSUJINO, Mitsuhiro NISHIMURA, Kazunobu YAMAZAKI. US. Patentový spis US4172114A. 1979-10-23. Dostupné: <online> [cit. 2023-12-15]. (anglicky)
  43. ↑ SEABORG, Glenn Theodore. technický report CN-125. [s.l.]: [s.n.], 1942. University of Chicago Metalurgická laboratoř. 
  44. ↑ BROWN, H. S.; HILL, O. F.; JAFFAY, A. H. Technický report CN-343. [s.l.]: [s.n.], 1942. University of Chicago Metalurgická laboratoř. 
  45. ↑ BROWN, H. S.; HILL, O. F.; JAFFAY, A. H. Technický report CN-363. [s.l.]: [s.n.], 12. 11. 1942. University of Chicago Metalurgická laboratoř. 
  46. ↑ DAVIDSON, N. R.; KATZ, J. J.; ORLEMANN, O. F. Technický report CN-987. [s.l.]: [s.n.], 11. 10. 1943. University of Chicago Metalurgická laboratoř. 
  47. ↑ FISHER, R. W.; VASLOW, F.; TEVEBAUGH, A. D. Technický report CN-1783. [s.l.]: [s.n.], 10. 8. 1944. Iowa State University. 
  48. ↑ FLORIN, Alan E. Technický report CN-2159. [s.l.]: [s.n.], 1. 8. 1944. University of Chicago Metalurgická laboratoř. 
  49. ↑ BREWER, L.; BROMLEY, L.; GILLES, P.W., N. L. Lofgren. Technický report CN-3300. [s.l.]: [s.n.], 10. 10. 1945. University of California Radiation Laboratory. 
  50. ↑ BREWER, L.; BROMLEY, L.; GILLES, P.W., N. L. Lofgren. Technický report CN-3378. [s.l.]: [s.n.], 1. 12. 1945. University of California Radiation Laboratory. 
  51. ↑ BREWER, L.; BROMLEY, L.; GILLES, P.W., N. L. Lofgren. The Higher Fluorides of Plutonium. [s.l.]: [s.n.], 20. 3. 1950. Dostupné online. Technický report UCRL-633 University of California Radiation Laboratory. 
  52. ↑ FLORIN, Alan E. Plutonium Hexafluoride, Plutonium (VI) Oxyfluoride: Preparation, Identification, and Some Properties [PDF online]. 1950-10-16 [cit. 2023-12-16]. Technický report LAMS-1118 Los Alamos Scientific Laboratory. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Fluoridy s prvkem v oxidačním čísle VI.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fluorid_plutoniový&oldid=23631124“