Borovice vrcholová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Pinus culminicola)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBorovice vrcholová
alternativní popis obrázku chybí
Borovice vrcholová pěstovaná v botanické zahradě Royal Botanic Garden v Edinburghu, Skotsko
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod borovice (Pinus)
Podrod Strobus
Sekce Parrya
Podsekce Cembroides
Binomické jméno
Pinus culminicola
Andresen & Beaman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice vrcholová (Pinus culminicola) je drobná mexická vysokohorská keřovitá borovice, velmi ohrožená lesními požáry.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený, jehličnatý, větrosprašný a jednodomý keř, dorůstající do výšky 1-5 m a u dospělých jedinců do šířky 10 m. Kmen je vícečetný, dosahuje průměru do 15-25 cm. Větve vyrůstají hned u země, jsou početné, větve prvního řádu (hlavní větve) jsou ležaté až stoupající, větve vyšších řádů (vedlejší větve) jsou stoupající až vztyčené, krátké, silné, pevné, ale pružné, a tvořící hustou a zaoblenou až plochou korunu, obvykle propojenou s ostatními jedinci. Koruna je nízká, hustá a zakulacená. Borka je u mladých stromů hladká a šedá, u starších tenká, šupinovitá, odlupující se po chlupatých, šedohnědých plátech, a tím odkrývající novou, oranžovou borku vespod. Letorosty jsou krátké, silné a drsné, s dolů ohnutými, vytrvalými, zprvu hnědými a později šedými základnami kolének listových stopek (Pulvinus). Listeny (primární šupiny) jsou malé, úzce trojúhelníkové až šídlovité, s ocasovitým vrcholem, nepravidelně vroubkovaným okrajem, vytrvávající v jednom kusu, světle hnědé a zvětráváním načernale šedé. Vegetativní pupeny jsou široce vejčité, s 6-10 mm dlouhým hlavním vrcholovým (terminálním) pupenem a s menšími a mírně pryskyřičnatými postranními (laterálními) pupeny. Pupenové šupiny jsou s překrývajícími se okraji, volnými na vrcholech, šídlovitě ocasovitými a světle hnědými.

Jehlice jsou tuhé, zahnuté směrem k vrcholu letorostu, s trojúhelníkovým průřezem, s konvexními spodními stranami, s hypodermis mající jednotný vzhled, se dvěma vrstvami buněk, s 1-2 vnějšími pryskyřičnými kanálky na spodních stranách; stélé je válcovitá; vnější buněčné stěny endodermu nejsou ztluštělé; s jedním cévním svazkem. Jehlice se vyskytují ve svazečcích (Fasciculus) po 5  (vzácně též po 4 a 6 ), jsou 3-5 cm dlouhé a 0,9-1,3 mm tlusté, s průduchy (Stomata) na obou horních površích; spodní povrchy jsou tmavozelené, horní povrchy jsou stříbrnomodrošedozelené se 4-5 řadami průduchů na každém povrchu jehlice. Okraje jehlic jsou celokrajné, špičky jehlic jsou tupé; svazečkové pochvy jsou zprvu 6-8 mm dlouhé, sestávají ze 4-6 průsvitných šupin s překrývajícími se řasinkovitými okraji; později, u zralých pochev, se šupiny rozdělují a tvoří růžici u základny svazečku. Šupiny jsou žlutošedé, polovytrvalé a z většiny opadávající před svazečky; jehlice rostou na krajních větvích v hustých trsech. Jehlice zůstávají na stromě 2-3 roky.

Samčí (pylové) šištice (Microstrobilus) rostou blíže ke středu letorostu; ve zralosti jsou vejčitě obdélníkové, 5-8 mm dlouhé a žluté a později žlutohnědé. Samičí (semenné) šištice - šišky (Megastrobilus) rostou blízko konců větví; jsou přirostlé nebo na silných a krátkých, šídlovitě ocasovitými šupinami (Kataphylla) pokrytých, stopkách; nezralé šišky jsou téměř kulovité, pryskyřičnaté, purporovohnědé a dozrávají ve dvou letech; zralé šišky jsou v uzavřeném stavu téměř kulovité, po rozevření s plochou základnou a vzdálenými rozprostřenými plodnými šupinami a pak jsou 3-4,5 cm dlouhé a 3-5 cm široké a brzy opadávají. Šupin šišek je přibližně 45-60 , z toho 10-15  je plodných u zralých šišek v horní části koruny stromu. Malé šišky z nižších větví, kde jsou špatně opyleny a mají nedostatek živin, jsou často nesouměrné a pouze s 1-10 plodnými šupinami; šupiny jsou oddělené a široce rozprostřené, až na menší neplodné a ke středu bližší šupiny, nepravidelné, často zakřivené, tenké, hrubě zvrásnělé, oranžovohnědé, s 1-2 hlubokými pohárkovitými prohlubněmi držícími semena, lemovanými blánovitými zbytky křídel semen, a nepravidelnými okraji, nepravidelně vroubkované, z obou stran nažloutlé, s hnědými semennými pohárky. Výrůstky (Apophysis) jsou mírně vyvýšené, a příčným kýlem, kosodélníkové a se zašpičatělým vrcholem, 13 mm dlouhé a 10-15 mm široké. Přírůstek prvního roku (Umbo) je horní, mírně vyvýšený, v obrysu kosočtverečný, s nebo bez nepatrného trnu, tmavohnědý a často pryskyřičnatý, 5 mm široký. Semena jsou tmavooranžovohnědá, 5-7 mm dlouhá a 4-5 mm široká; s 0,5-1 mm tlustým a tvrdým osemením a bílým endospermem. Křídla semen jsou nevyvinutá a 0,5-1 mm dlouhá a po vypadnutí semen zůstávají v šišce. Semenáče mají 8-11 děložních lístků (Cotyledon). Šišky dozrávají v říjnu. K rozšířování semen dochází v listopadu.

Příbuznost[editovat | editovat zdroj]

Borovice vrcholová je blízce příbuzná s borovicemi Pinus discolor a Pinus johannis. Taktéž je vzdáleněji příbuzná s borovicemi Pinus orizabensis a Pinus quadrifolia.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Borovice vrcholová se vyskytuje endemicky v Mexiku (státy Coahuila a Nuevo León).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Výlučně vysokohorský strom, rostoucí v nadmořských výškách 3000-3700 m, s velmi podobným habitem jako u dalších vysokohorských keřovitých borovic, například s evropskou borovicí kleč Pinus mugo a asijskou borovicí zakrslou Pinus pumila. Důvodem habitu těchto borovic je adaptace těchto stromů na otryskávání větry, nesoucími písek a led, a krátké vegetační období.[2] Strom roste především v půdách kamenitých a vápenatých a je mrazuvzdorný do –17 °C. Klimatické podmínky zde nejsou příliš známé pro nepřítomnost meteorologických stanic na vrcholcích hor. V zimě se zde vyskytuje sníh. Kolem hory Cerro (El) Potosí (ve státě Nuevo León) tvoří borovice vrcholová rozsáhlé monokulturní porosty nebo roste dohromady s borovicemi Pinus ayacahuite a Pinus hartwegii (na vrcholcích hor se zakrnělou borovicí Pinus hartwegii); kolem hory Sierra de la Marta (ve státě Coahuila) roste borovice v keřových společenstvech například s rostlinami z rodů agáve Agave, dub Quercus, latnatec Ceanothus, medvědice Arctostaphylos a dalšími.

Nepřátelé a nemoci[editovat | editovat zdroj]

Stromu škodí především požáry.

Přátelé[editovat | editovat zdroj]

Semena stromu rozšiřuje sojka Aphelocoma wollweberi a ořešník americký Nucifraga columbiana, ptáci si dělají zásoby potravy na zimu a semena stromu zahrabávají do země a některá semena vyklíčí, čímž ptáci stromu prospívají.

Využití člověkem[editovat | editovat zdroj]

Borovice Pinus culminicola není komerčně využívána.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Strom je považován za ohrožený, stav jeho populace klesá, především pro požáry, kterými je strom v dlouhých obdobích sucha velmi ohrožován. K regeneraci populace dochází pomalu a regenerace bývá též znemožňována spásáním a sešlápáváním. Populace stromu, omezená pouze na vrcholky hor, je značně roztříštěná (v údolích strom neroste) a navíc omezení pouze na vrcholky hor dělá strom do budoucna zranitelným na změny klimatu. Je třeba zvýšit ochranu proti člověkem zakládaným požárům (například při táboření) a snížit spásání zvěří. Kolem hory Cerro (El) Potosí byly zahájeny programy obnovení populace borovice Pinus culminicola.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. Pinus culminicola (Potosi Pinyon Pine). web.archive.org [online]. 2018-10-03 [cit. 2019-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. Pinus culminicola (Potosi Pinyon Pine). web.archive.org [online]. 2018-10-03 [cit. 2019-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Pinus culminicola ve Wikimedia Commons