České Meziříčí
| České Meziříčí | |
|---|---|
 Kostel Svaté Kateřiny v Českém Meziříčí | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Opočno |
| Obec s rozšířenou působností | Dobruška (správní obvod) |
| Okres | Rychnov nad Kněžnou |
| Kraj | Královéhradecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°17′13″ s. š., 16°2′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 037 (2024)[1] |
| Rozloha | 21,9 km² |
| Nadmořská výška | 254 m n. m. |
| PSČ | 517 71 |
| Počet domů | 617 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 5 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Bož. Němcové 61 51771 České Meziříčí info@ceskemezirici.cz |
| Starosta | Ing. Milan Žďárek |
| Oficiální web: www | |
  České Meziříčí | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 576212 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
České Meziříčí (dříve také Meříč, Mezřič atd., německy Böhmisch Meseritsch) je obec v Královéhradeckém kraji v okrese Rychnov nad Kněžnou. Leží v nadmořské výšce 254 m n. m. na katastrální ploše 2 191 ha a má přibližně 2 000[1] obyvatel. V obci je mateřská škola, základní škola a pošta. PSČ je 517 71.
Název obce pochází od její geografické polohy mezi řekami Labem, Metují a Orlicí. Sama obec leží na Zlatém potoku, který níže po proudu nese jméno Dědina. Oblast byla osídlena již v pravěku, ale k založení současné obce došlo patrně koncem 13. století saskými kolonisty u brodu na obchodní stezce z Prahy do Kladska. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 14. století.
Exulanti
Z opočenského panství prchaly z náboženských důvodů celé rodiny - a to během slezských válek pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda, královým prostředníkem byl generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu... Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací – až po trest smrti. Od roku 1726 v oblasti působil i Antonín Koniáš.
V dobách protireformace (vč. opočenské rebelie v roce 1732) žili poddaní jen ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život.
V roce 1742 z Českého Meziříčí prokazatelně uprchnuli do Münsterbergu v pruském Slezsku tyto rodiny:[3]
- Jan Franc, chalupník. V roce 1734 byl odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 byl osvobozen pruským vojskem a emigroval do Münsterbergu. [4] Patří mezi zakladatele české osady Husinec. Od roku 1754 byl kazatelem sboru v Husinci Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.
- Václav Glanc *(1699), zatčen v roce 1732[5] a vyslýchán v roce 1740.[6] V roce 1746 se nacházel v Münsterbergu, rovněž patří mezi zakladatele Husince.
- Jiřík Glanc *(1716) byl 21.8.1753 starším v Husinci. Patří mezi zakladatele Husince, emigroval ale později a neprošel Münsterbergem.
- Jan Hubáček *(1700). Bratr rychtáře, jeden z vůdců opočenského povstání, v roce 1734 odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 osvobozen vojskem emigroval. V Münsterbergu byl starším (ve vedení) českého sboru. Patří mezi zakladatele Husince, i tam byl starším sboru.
- Josef Šindelář - emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
- Vít Švorc *(1678). V roce 1733 byl v Dobrušce vězněn jako kacíř a majitel zakázaných knih. [7] V roce 1740 byl znovu vyslýchán.[6] emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
- Jan Valášek, emigroval sám, 29.1.1743 se v Münsterbergu oženil, ale k zakladatelům Husince patří jen vdova Dorota.
V roce 1742 dále emigovali: Jan Brouček, Čechovský Matěj, Jan Frýzl, Jan a Jiřík Glanc, Marek Standera, Václav Standera, Jan Žilka, ne všechny osudy jsou zmapovány. V roce 1708 prokazatelně žili v české čtvrti Berlína exulanti Jakub Boháček a Mikuláš Vondráček, kteří lobbovali za trpící české nekatolíky.[8] Všichni tito lidé pocházeli z Č. Meziříčí.
Potomci exulantů z Opočenska žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli repatriováni v roce 1945 do Čech z polského Zelova. Podrobněji tuto historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková.
Pamětihodnosti
Dominantou obce je barokní kostel sv. Kateřiny z r. 1748 postavený hrabětem Rudolfem Colloredo na místě původní dřevěné stavby. Před kostelem stojí socha Panny Marie od Františka Pacáka, žáka Matyáše Bernarda Brauna. Další významnou stavbou je i místní cukrovar.
- Vodní mlýn č.p. 94
Části obce
Významní rodáci
- Jakub Němeček, odbojný sedlák, literárně ztvárněný jako titulní postava ve hře Františka Adolfa Šuberta Jan Výrava
- Karel Otčenášek, 23. královéhradecký biskup
- Aleš Zavoral, český podnikatel, zakladatel internetového obchodu Alza.cz
- exulanti - zakladatelé nových českých kolonií, nejen Husince
Galerie
-
Letecký snímek -
České Meziříčí - socha T. G. Masaryka -
České Meziříčí - obecní úřad -
České Meziříčí - prodejny -
České Meziříčí - pošta -
České Meziříčí - Pomník padlých
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2.
- ↑ Josef Volf: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1910.
- ↑ Ivo Kořán: Opočenská rebélie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECCENSIS, S.B. XII - 1970. S. 93-137
- ↑ a b Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, protokoly o zasedání konzistoře, kniha č. 18, zpráva o provedeném výslechu z 25.8.1740.
- ↑ Bohumil Lukavský z Řeneč: Martyrologium čili utrpení církve boží v zajetí babylonském zůstávající. I.P. 1732–36. In: Bratrské Listy, 1904.
- ↑ Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Pro o.s. Exulant vydal Kalich v r. 2005.
Externí odkazy
Galerie České Meziříčí na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu České Meziříčí na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Meziříčí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- České Meziříčí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky Českého Meziříčí
- Diplomová práce - Rozbor náboženských poměrů opočenského panství
