Želvušky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Želvušky

alternativní popis obrázku chybí
Hypsibius dujardini
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Nadoddělení: trojlistí (Triblastica)
Nadkmen: prvoústí (Protostomia)
Oddělení: Panarthropoda
Kmen: želvušky (Tardigrada)
Spallanzani, 1777
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želvušky (Tardigrada) je kmen živočichů. Mají osm nečlánkovaných nohou na konci s drápky, tenkou kutikulu pokrytou dlouhými chloupky a příčně pruhované svaly. Ústní ústrojí zahrnuje i dlouhé bodce, kterými vysávají potravu.

Jsou to gonochoristé a mají přímý vývoj. Kutikulu často svlékají i v dospělosti.

Živí se buňkami rostlin, řasami, bakteriemi a malými bezobratlovci.

Objev[editovat | editovat zdroj]

Želvušky poprvé pozoroval roku 1773 německý zoolog Johann August Ephraim Goeze. Označení Tardigrada (latinsky tardus, pomalý, a gradus, krok) zavedl roku 1777 italský biolog Lazzaro Spallanzani.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Nachází se téměř ve všech prostředích, často ve vodě na povrchu lišejníků a mechů[1].

Anabióza[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku anabióza.

Želvušky jsou považovány za nejodolnějšího tvora planety Země.

V nepříznivých podmínkách upadají do stavu, který se nazývá anabióza, ve kterém jsou nesmírně odolné vůči vnějším vlivům. Vydrží v něm sucho, osmihodinové ponoření do kapalného helia, var, škodlivé záření i anaerobní podmínky. Proto se vyskytují jak na ledovcích, tak na pouštích celého světa.

Želvušky dokážou v anabióze přežít radiaci až 570 000 radů (což je oproti člověku více než tisícinásobek), vydrží rozpětí teplot cca od -273 do +150 stupňů Celsia. Zmrzlá přežije i desítky let, zaznamenán byl případ 30letého zmrazení[2]. Snese též vakuum a tlak 6x vyšší než je na nejhlubším dně oceánu - až 75 000 atmosfér. Bylo zjištěno, že želvuška přežila na jistém vzorku mechu více než 120 let, když došlo k navlhčení tohoto vzorku vodou.

Při snižování teplot dokážou snížit podíl vody v těle z 85 % na 3 %, aby se uchránili od vody, která zvyšuje svůj objem při mrznutí. Po namočení se po půl hodině vrací do běžného stavu. Byly testovány i ve vesmíru, kde byly vystavovány UV záření a vakuu, po návratu na Zem byly navlhčeny. Úmrtnost činila 32 %.

Genom[editovat | editovat zdroj]

Genom želvušek obsahuje asi šestinu genů, které pocházejí z cizích organismů, což představuje největší podíl cizích genů ze všech živočichů. Může to být důsledek toho, že se při anabióze DNA želvušek rozkládá a při opětovném skládání do ní mohou být cizí geny začleněny.[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 bylo popsáno asi 930 druhů, z toho v České republice najdeme 110 druhů. Celkový počet druhů se však odhaduje až na 10 000[1].

Kmen želvušky se člení na třídy Eutardigrada a Heterotardigrada, které se odlišují postranními výrůstky. Třetí třída Mesotardigrada je považována za nejistou, poněvadž zahrnuje jediný druh Thermozodium esakii, jehož lokalita výskytu byla zničena při zemětřesení a znovu nalezen nebyl.

Zástupcem želvušek je například medvíďátko obecné (Macrobiotus hufelandi), měří asi 1 mm a má kosmopolitní rozšíření. Kosmopolit je i želvuška zrnitá (Echiniscus granulosus), která měří jen 0,5 mm a žije stejně jako medvíďátko v mechu.

Vývin[editovat | editovat zdroj]

Jsou to gonochoristé. Většina se rozmnožuje pohlavním vnějším oplozením. Kladou vajíčka. Vajíčka se líhnou přibližně po dvou týdnech a mají již vyvinuty všechny soustavy stejně jako dospělí jedinci. Mají i stejný počet buněk jako dospělí jedinci, buňky se tedy při dospívání nedělí, ale zvětšují. Po vylíhnutí jsou přibližně 0,05 mm velcí a dorůstají do 0,5 mm. Největší nalezení jedinci měří 1,5 mm.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mesotardigrada na anglické Wikipedii.

  1. a b c CZERNEKOVÁ, Michaela. „Pomalé“ želvušky a jejich rozmnožování. Živa. , roč. 2011, čís. 6, s. 285–286. Dostupné online [cit. 2016-02-04].  
  2. http://phys.org/news/2016-01-tardigrade-brought-life-frozen-years.html - Tardigrade brought back to life after being frozen for thirty years
  3. MIHULKA, Stanislav. Nezničitelné želvušky mají genom plný cizích genů. OSEL [online]. 2015-11-26 [cit. 2016-01-31]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Živočišné kmeny

Dvojlistí (parafyletická skupina): houbovci (parafyletická skupina) • žebernatkyvločkovcižahavci (včetně výtrusenek a kaviárovek)
Trojlistí: prvoústí:
Lophotrochozoa: ploutvenkymorulovci (sépiovky + plazmodiovky) • mechovcililijicovciploštěncibřichobrvkyKamptozoa (mechovnatci + vířníkovci) • čelistovci (čelistovky + oknozubky + vířníci + žábrovci + vrtejši) • pásnicekroužkovci (včetně vláknonošců, rypohlavců a sumýšovců) • měkkýširamenonožci (parafyletická skupina) • chapadlovky
Ecdysozoa: chobotovci (hlavatci + rypečky + korzetky) • Nematoida (strunovci + hlístice) • Panarthropoda (želvušky + drápkovci + členovci)
druhoústí: Xenacoelomorpha (praploštěncimlžojedi) • strunatciAmbulacraria (ostnokožci + polostrunatci)