Exoplaneta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Umělecká představa o četnosti planet v Mléčné dráze[1]
Počty ročně objevených exoplanet do 3. března 2017
Porovnání velikosti Jupitera a exoplanety TrES-3b. TrES-3b má oběžnou dobu pouze 31 hodin[2] a je klasifikována jako horký Jupiter, je velká a blízko hvězdě, což z ní činí planetu, kterou lze jednoduše objevit tranzitní metodou

Exoplaneta nebo také extrasolární planeta je planeta obíhající kolem jiné hvězdy než kolem Slunce.

První exoplaneta byla objevena v roce 1988, na své potvrzení musela počkat až do roku 2002; první potvrzená exoplaneta byla objevena v roce 1992. Od prvního objevu do 1. listopadu 2017 bylo objeveno 3 693 exoplanet. Nalézají se v 2 768 planetárních soustavách, z nichž 620 je vícenásobných.[3]

Nejvíce exoplanet objevil vesmírný teleskop Kepler, aktivní především v letech 2009–2013. Má na svém kontě přes 2 000 exoplanet a několik tisíc[4][5] planetárních kandidátů,[6][7] Prvním dalekohledem specializovaným na exoplanety byl spektrograf HARPS stále pracující na observatoři La Silla v Chile. Od roku 2004 objevil přes 130 exoplanet.

Podle dosavadních pozorování připadá v průměru na každou hvězdu nejméně jedna planeta, přičemž velké procento hvězd má více planet.[8] Přibližně jedna z pěti hvězd podobných Slunci[p 1] má planetu velikosti Země[p 2]obyvatelné zóně.[p 3] Za předpokladu, že v naší Galaxii se nachází 200 miliard hvězd,[p 4] lze odhadnout, že v ní existuje 11 miliard potenciálně obyvatelných planet pozemského typu, a dalších 40 miliard, pokud zahrneme i planety obíhající okolo početných červených trpaslíků.[9]

Nejméně hmotnou známou planetou je Draugr (PSR B1257+12 A nebo PSR B1257+12 b), která má dvojnásobek hmotnosti Měsíce a obíhá okolo pulsaru. Největší planeta uvedená v NASA Exoplanet Archive je DENIS-P J082303.1-491201 b,[10][11] která má přibližně 29násobek hmotnosti Jupitera, je ale podle některých definic na planetu příliš hmotná. Je možné, že je hnědým trpaslíkem. Existují planety, které oběhnou svou hvězdu za několik hodin, a jiné, jejichž oběžná doba trvá tisíce let. Některé jsou tak daleko od své hvězdy, že je těžké zjistit, zdali jsou na ni gravitačně vázané. Téměř všechny dosud zjištěné planety se nacházejí uvnitř Mléčné dráhy, ale existují i některé možné detekce extragalaktických planet. Nejbližší exoplaneta Proxima Centauri b se nachází ve vzdálenosti 4,2 světelných let (1,3 parseků) od Země a obíhá okolo Proximy Centauri, hvězdy nejblíže Slunci.[12]

Objev exoplanet zesílil zájem o hledání mimozemského života. Zde se věnuje pozornost především planetám obíhajícím v obyvatelné zóně hvězdy, kde je možné, že na jejich povrchu existuje voda v kapalném skupenství, která je na Zemi předpokladem života. Studium planetární habitability se zabývá řadou faktorů, které ovlivňují obyvatelnost planety pro živé organismy.[13]

Vedle exoplanet existují i toulavé planety, které neobíhají kolem žádné hvězdy a které se obvykle považují za samostatné objekty, zvláště pokud jsou plynnými obry. Příkladem je WISE 0855-0714, která je hnědým podtrpaslíkem.[14] Počet toulavých planet v naši Galaxii se odhaduje v řádu miliard, pravděpodobně je jich mnohem více.[15][16]

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Konvence pro pojmenování exoplanet je rozšířením systému, který se používá pro označování vícenásobných hvězdných systémů, přijatého Mezinárodní astronomickou unií (IAU). Exoplanety obíhající jednu hvězdu se označují obvykle jménem nebo častěji označením hvězdy a přidáním malého písmena.[17] První planeta objevená v systému je označena písmenem "b" (mateřská hvězda je označována "a") a další objevené planety se pojmenují vždy následujícím písmenem v abecedě. Existuje předběžná norma schválená IAU, která řeší označování planet obíhajících okolo dvojhvězd. Omezený počet exoplanet má vlastní jména schválená IAU. Jiné standardy pro pojmenování exoplanet neexistují.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rané spekulace[editovat | editovat zdroj]

Vědci, filozofové a autoři science fiction se po celá staletí domnívali, že existují planety mimo naši sluneční soustavu,[18] ale neexistoval žádný způsob jak je objevit, jakým způsobem zjistit jejich početnost či podobnost s planetami naší sluneční soustavy.

Víru v existenci exoplanet lze nalézt již v učení starořeckého filozofa Epikúra ze Samu (341 př. n. l. – 270 př. n. l.).[19]

Existuje nekonečně mnoho světů, podobných tomu našemu, i naprosto odlišných.
— Epikúros

V šestnáctém století italský filozof Giordano Bruno, zastánce Koperníkovy teorie, vyslovil domněnku, že Země spolu s ostatními planetami obíhá okolo Slunce (heliocentrismus), a ostatní hvězdy se podobají Slunci a jsou též doprovázeny planetami.[19]

V osmnáctém století Isaac Newton ve svém díle „General Scholium“, které uzavírá jeho Principii, napsal: „A pokud jsou pevné hvězdy centry jiných podobných systémů, tyto, formované s obdobným záměrem, musí být všechny podrobeny Jeho nadvládě“.[20]

V roce 1952, více než 40 let předtím, než byl objeven první horký Jupiter, napsal Otto Struve, že neexistuje žádný přesvědčivý důvod, proč by se planety nemohly přiblížit ke své mateřské hvězdě více než je tomu ve sluneční soustavě, a navrhl, že by dopplerovská spektroskopie spolu s tranzitní metodou mohla objevit super Jupitery na oběžných drahách v blízkosti hvězd.[21]

Vyvrácené objevy[editovat | editovat zdroj]

První pokusy o hledání exoplanet byly uskutečněny již v devatenáctém století. William Stephen Jacob z Britské východoindické společnosti na observatoři Madras ve východní Indii v roce 1855 oznámil, že z pozorování dvojhvězdy 70 Ophiuchi usoudil, že oběžná dráha obou hvězd vykazuje anomálie a je vysoce pravděpodobné, že v tomto systému existuje planetární těleso.[22] V osmdesátých letech dvacátého století Thomas J. J. See z Chicagské univerzity a United States Naval Observatory oznámil, že anomálie oběžné dráhy naznačují existenci tmavého tělesa v systému 70 Ophiuchi s 36letou oběžnou dobou vůči jedné z hvězd.[23] Americký astronom Forest Ray Moulton ale publikoval dokument, který dokazuje, že systém tří těles s těmito parametry oběžných drah by byl vysoce nestabilní.[24] Během padesátých a šedesátých let provedl Peter van de Kamp z Swarthmore College další měření, týkající se tentokrát planet obíhajících Barnardovu hvězdu.[25] Astronomové nyní považují všechny výše zmiňované zprávy o objevech exoplanet za chybné.[26]

V roce 1991 Andrew Lyne, M. Bailes a S. L. Shemar zveřejnili, že objevili planetu na oběžné dráze kolem pulsaru PSR 1829-10, pomocí variací periody rádiových impulsů pulsaru.[27] Zprávě se krátce dostalo velké pozornosti, ale Lyne a jeho tým ji brzy stáhli.[28]

Potvrzené objevy[editovat | editovat zdroj]

Tři planety hvězdy HR 8799, jak je zobrazil Haleův dalekohled. Světlo z centrální hvězdy je zastíněno koronografem.
2MASS J044144 je hnědý trpaslík s průvodcem 5 až 10násobku hmotnosti Jupitera. Není jasné, jestli je tento společník hnědým podtrpaslíkem nebo planetou.
Snímek AB Pictoris zobrazujícího společníka (vlevo dole), který je buď hnědým trpaslíkem nebo hmotnou planetou

K 1. listopadu 2017 bylo v Extrasolar Planets Encyclopaedia uvedeno celkem 3 693 potvrzených exoplanet, včetně několika sporných potvrzených planet z konce 80. let 20. století.[3] Malá část exoplanet byla objevena přímým zobrazením, převážná většina z nich byla objevena nepřímými metodami, například tranzitní metodou či měřením radiální rychlosti hvězdy.

První zveřejněný objev, který získal následné potvrzení, byl oznámen v roce 1988 kanadskými astronomy Brucem Campbellem, G. A. H. Walkerem a Stephensonem Yangem z University of Victoria a University of British Columbia.[29] Ačkoli byli opatrní při tvrzení o objevu planety, jejich měření radiální rychlosti naznačovalo existenci planety obíhající okolo hvězdy Gama Cephei. Částečně proto, že pozorování byla na hranici možností přístrojů té doby, astronomové zůstávali několik let skeptičtí ohledně pozorování hvězdy a dalších podobných pozorování. Byl předpoklad, že některé ze zdánlivých planet mohou být hnědými trpaslíky, objekty řazenými mezi planety a hvězdy. V roce 1990 byla publikována další pozorování, která podporovala existenci planety obíhající Gama Cephei,[30] ale následná pozorování v roce 1992 znovu vyvolala vážné pochybnosti.[31] Konečně v roce 2003 vylepšená technika umožnila potvrzení existence planety.[32]

Dne 9. ledna 1992 v rozhlasovém vysílání astronomové Aleksander Wolszczan a Dale Frail oznámili objev dvou planet obíhajících okolo pulsaru PSR 1257+12.[33] Tento objev byl potvrzen a je obecně považován za první potvrzený objev exoplanet. Následná pozorování tyto výsledky potvrdila a potvrzení třetí planety v roce 1994 oživilo téma v populárním tisku.[34] Předpokládá se, že planety obíhající okolo pulsaru se zformovaly ze zbytků po výbuchu supernovy, jinak by byly zbývajícími skalnatými jádry plynných obrů, které přežily výbuch supernovy a poté se rozpadly na její oběžné dráze.

Dne 6. října 1995 oznámili Michel Mayor a Didier Queloz z Ženevské univerzity první definitivní detekci exoplanety obíhající hvězdu hlavní posloupnosti, a to u nedaleké hvězdy typu G 51 Pegasi.[35][36] Exoplaneta byla objevena přístroji v Observatoire de Haute-Provence. Její detekce je považována za počátek moderní doby objevů exoplanet. Technologický pokrok, zejména ve spektroskopii s vysokým rozlišením, vedl k rychlému objevování mnoha nových exoplanet, astronomové mohli prokazovat existenci exoplanet nepřímo měřením jejich gravitačního vlivu na pohyb jejich hostitelských hvězd. Více extrasolárních planet bylo později zjištěno sledováním změny v zdánlivé velikosti hvězdy, jak před ní procházela planeta, která ji obíhá.

Zpočátku byla většina známých exoplanet značně hmotné planety obíhající velmi blízko své hvězdy. Tyto "horké Jupitery" byly pro astronomy překvapením, protože teorie vzniku planet naznačovaly, že obří planety by se měly tvořit jen ve větší vzdálenosti od mateřské hvězdy. Později byly nalezeny i další planety, a nakonec bylo zřejmé, že horké Jupitery netvoří většinu exoplanet. V roce 1999 se Ypsilon Andromedae stala první hvězdou hlavní posloupnosti, o níž se ví, že ji obíhá několik planet.[37] Na oběžné dráze kolem hvězdy Kepler-16 je první známá planeta, která obíhá kolem dvojhvězdy hlavní posloupnosti.[38]

Dne 26. února 2014 NASA oznámila objev 715 potvrzených exoplanet u 305 hvězd vesmírným dalekohledem Kepler.[39][40][41] Tyto exoplanety byly zkontrolovány novou statistickou metodou, která byla nazvána „potvrzení díky mnohačetnosti“. Před těmito výsledky bylo mezi potvrzenými planetami nejvíce plynných obrů velikosti srovnatelné s Jupiterem nebo větších planet, které se dají snadněji objevit, ovšem planety objevené sondou Kepler mají většinou velikost mezi velikostí Neptunu a Země.[39]

23. července 2015 NASA oznámila objev planety Kepler-452b obíhající obyvatelnou zónou hvězdy typu G2 v blízkosti Země.[42]

Objevování kandidátů planet[editovat | editovat zdroj]

Od března 2014 identifikovala sonda Kepler více než 2900 planetárních kandidátů, z nichž některé jsou planetami pozemského typu nacházející se v obyvatelné zóně hvězdy, některé z nich obíhají okolo hvězd podobných Slunci.[4][5][43]

Metody výzkumu[editovat | editovat zdroj]

První exoplaneta obíhající hvězdu hlavní posloupnosti byla objevena 6. října 1995 a dostala jméno 51 Pegasi b.[44] Když exoplaneta přechází (tranzituje) před svou hvězdou, mohou astronomové posoudit některé její fyzikální vlastnosti z mezihvězdné vzdálenosti, včetně její hmotnosti, velikosti a poskytne jim základní údaje pro modelování její fyzické struktury.[45] Taková události někdy navíc umožňuje studovat dynamiku a chemii její atmosféry.[45]

Statistické průzkumy a individuální posuzování planet jsou klíčem k řešení základních otázek v exoplanetologii.[46] Do května 2017 byly k objevu 3 610 exoplanet využity různé techniky.[47] Dokumentování vlastností velkého počtu exoplanet různého stáří, obíhajících hvězdy různých typů, přispěje k většímu porozumění - nebo lepším modelům - planetární formace (akrece), geologické evoluce, migrace jejich oběžné dráhy[47][48] a jejich možné obyvatelnosti.[49] Studium atmosfér exoplanet je novou hranicí ve vědě o exoplanetách.[50]

Metody objevování exoplanet[editovat | editovat zdroj]

Asi 97 procent všech potvrzených exoplanet bylo objeveno nepřímými detekčními metodami, zejména radiálním měřením rychlosti hvězdy a tranzitní metodou.[51] Následující metody se ukázaly úspěšné pro objevení nové planety nebo pro potvrzení již objevené planety:[52]

  • Radiální rychlost
  • Efekt gravitační čočky
  • Přímé zobrazení
  • Polarimetrie
  • Astrometrie
  • Tranzitní metoda

Vznik a vývoj planet[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Akrece (astronomie) a Mlhovinová hypotéza.
Umělecká představa planety obíhající okolo dvou hvězd[53]

Planety se formují po dobu několika desítek miliónů let vývoje hvězdy.[54][55][56] Existují hvězdy, které jsou ve fázi vzniku a hvězdy, které mají stáří deset miliard let, takže na rozdíl od planet sluneční soustavy, které lze pozorovat pouze v jejich současné podobě, nám umožňuje studium exoplanet jejich pozorování v různých fázích planetární evoluce. Když planety vznikají, mají vodíkové obálky, které chladnou a vyvíjejí se průběhu času v závislosti na hmotnosti planety. Některé planety veškerý vodík nakonec ztratí. To znamená, že i planety pozemského typu planety mohou začít s velkými poloměry.[57][58] Příkladem je Kepler-51b, který má jen zhruba dvojnásobnou hmotnost Země, ale je téměř tak veliký jako Saturn. Kepler-51b je poměrně mladá planeta stáří stovek milionů let.[59]

Hvězdy s planetami[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Planetární soustava.
Morgan-Keenanova spektrální klasifikace obřích planet

V průměru existuje jedna planeta na hvězdu.[8] Přibližně jedna z pěti hvězd podobných Slunci má planetu „velikosti Země“ v obyvatelné zóně.[60]

Většina známých hvězd, jež mají exoplanety, se podobá Slunci, tj. jedná se o hvězdy hlavní posloupností spektrální klasifikace F, G nebo K. U menších hvězd (červených trpaslíků spektrální kategorie M) je menší pravděpodobnost, že budou mít planety s dostatečnou hmotností, které lze objevit měřením radiální rychlosti hvězdy.[61][62] Navzdory tomu několik planet u červených trpaslíků objevila kosmická sonda Kepler, která využívá tranzitní metodu k objevům menších planet.

Hvězdy s vyšší metalicitou než Slunce mají pravděpodobněji planety, obzvláště obří planety, než hvězdy s nižší metalicitou.[63]

Některé planety obíhají okolo jedné složky dvojhvězdy[64] a bylo objeveno i několik planet, které obíhají okolo obou složek dvojhvězdy. Je známo několik planet v trojhvězdách,[65] a jedna planeta je součástí čtyřhvězdy Kepler-64.

Obecné vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Barva a jasnost planet[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 byla poprvé určena barva exoplanety. Z albeda HD 189733b vyplývá, že planeta je azurově modrá.[66][67]

GJ 504 b má v oblasti viditelného spektra růžovofialovou barvu.[68]

Kappa Andromedae b, pokud by byla pozorována z blízkosti, by vypadala načervenale.[69]

Zdánlivá jasnost planety závisí na tom, v jaké vzdálenosti se nachází pozorovatel, jakou má planeta odrazivost (albedo) a kolik světla přijímá od své hvězdy (což zase závisí na tom, v jaké vzdálenosti je planeta od hvězdy a jakou jasnost má hvězda). Planeta s nízkým albedem, která je blízko své hvězdy, se může jevit jasnější než planeta s vysokým albedem, která je daleko od hvězdy.[70]

Nejtemnější známou planetu z hlediska geometrického albeda je TrES-2b, horký Jupiter, který odráží méně než 1 procento světla ze své hvězdy. Horké Jupitery se jeví poměrně tmavé kvůli přítomnosti sodíku a draslíku v jejich atmosféře, důvod temného zbarvení TrES-2b však není znám - může být způsobeno zatím neznámou chemickou látkou.[71][72][73]

U plynných obrů geometrické albedo klesá se zvyšující se metalicitou a atmosférickou teplotou, pokud se neprojeví vliv planetární oblačnosti. Zvýšená oblačnost zvyšuje albedo ve viditelných vlnových délkách, ale snižuje ho u některých infračervených vlnových délek. Optické albedo se zvyšuje s věkem, protože starší planety mají vyšší oblačnost. Optické albedo oproti tomu klesá se zvyšující se hmotností, protože obří planety mají vyšší povrchovou gravitaci, což vede k nižší oblačnosti. Eliptické dráhy mohou rovněž způsobit velké kolísání ve složení atmosféry, což má opět významný vliv na jasnost planety.[74]

V infračerveném oboru spektra mladí a hmotní plynní obři vyzařují více tepelných emisí než odráží světla od hvězdy. Takže, ačkoli optická jasnost je závislá na fázi planety, není tomu tak vždy v blízké infračervené oblasti spektra.[74]

Teplota plynných obrů klesá v čase a se vzdáleností od hvězdy. Snížení teploty zvyšuje optické albedo i bez oblačnosti. Při dostatečně nízké teplotě vznikají mračna vody, která dále zvyšují optické albedo. Při ještě nižších teplotách vznikají mračna amoniaku, což vede k největšímu albedu ve většině optických a blízkých infračervených vlnových délek.[74]

Magnetické pole[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 bylo magnetické pole okolo hvězdy HD 209458 b zjištěno podle způsobu jakým planeta ztrácí vodík. Byla to první nepřímá detekce magnetického pole u exoplanety. Magnetické pole má intenzitu jedné desetiny magnetického pole Jupitera.[75][76]

Interakce mezi magnetickým polem blízké planety a hvězdou může vytvářet na hvězdě skvrny podobným způsobem, jakým Galileovy měsíce vytváří polární záře na Jupiteru.[77] Rádiové emise těchto skvrn mohou být pozorovány pomocí rádiových dalekohledů, jako je LOFAR.[78][79] Pomocí rádiových emisí lze určit rychlost rotace planety, která je jinak obtížně zjistitelná.[80]

Zemské magnetické pole pravděpodobně vzniká díky tekutému kovovému jádru Země, ale ve hmotných superzemích pod vysokým tlakem mohou vznikají jiné sloučeniny než vytvořené za suchozemských podmínek. Sloučeniny mohou mít větší viskozitu a vyšší teplotu tání, a mohou zabránit tomu, aby se vnitřek planety rozdělil do různých vrstev, a tak vedly k nediferencovaným plášťům bez jádra. Formy oxidu hořečnatého, jako je MgSi3O12, by mohly být tekutým kovem při tlacích a teplotách nacházejících se v superzemi a mohly by vytvářet magnetické pole v pláštích superzemě.[81][82]

Bylo zjištěno, že horké Jupitery mají větší poloměr, než se očekávalo. To by mohlo být způsobeno interakcí mezi hvězdným větrem a magnetosférou planety, která vytváří elektrické proudy, které planetu ohřívají a způsobují její rozpínání. Čím větší je magnetismus hvězdy, tím větší intenzitu má hvězdný vítr a tím vzniká i větší elektrický proud, který vede k většímu zahřívání a rozpínání planety. Teorie odpovídá pozorování, že hvězdná aktivita má přímou souvislost s nafouknutými planetárními poloměry.[83]

Desková tektonika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 dospěly dva nezávislé týmy vědců k protikladným závěrům o pravděpodobnosti deskové tektoniky na větších superzemích,[84] přičemž jeden tým vydal zprávu, že desková tektonika by byla krátkodobá nebo stagnující[85] a druhý tým vydal protichůdnou zprávu, že desková tektonika je velmi pravděpodobná na superzemích, i když planeta je suchá.[86]

Pokud superzemě mají 80krát více vody než Země, stanou se oceánskými planetami s zcela zaplaveným povrchem. Nicméně pokud množství vody je menší než tato hranice, vodní cyklus přesune dostatek vody hluboko mezi oceány a plášť, a tím umožní existenci kontinentů.[87][88]

Vulkanismus[editovat | editovat zdroj]

Velké změny povrchové teploty na planetě u 55 Cancri jsou připisovány možnému působení vulkanismu, který uvolňuje velká prachová oblaka zakrývající povrch planety a blokující tepelné emise.[89][90]

Prstence[editovat | editovat zdroj]

Hvězdu 1SWASP J140747.93-394542.6 obíhá planeta, která má mnohem větší prstence než Saturn. Hmotnost objektu však není známa; může se jednat o hnědého trpaslíka nebo hvězdu s malou hmotností.[91][92]

Jas optických obrazů Fomalhautu b může být způsoben hvězdným světlem odrážejícím se od prstence s poloměrem odpovídajícím 20 až 40násobku poloměru Jupitera, tedy zhruba poloměru oběžných drah galileových měsíců.[93]

Prstence plynných obrů ve sluneční soustavě jsou v jedné rovině s rovníkem planety. U exoplanet, které obíhají blízko své hvězdy, však slapové síly hvězdy způsobí, že nejvzdálenější prstence planety se budou nacházet v orbitální rovině planety, zatímco nejvnitřnější prstence stále budou v jedné rovině s planetárním rovníkem. Má-li tedy taková planeta nakloněnou rotační osu, odlišné sklony rovin vnitřních a vnějších prstenců povedou k vytvoření systému s "pokroucenými" prstenci.[94]

Měsíce[editovat | editovat zdroj]

V prosinci roku 2013 byl oznámen kandidát na exoměsíc u toulavé planety.[95] Dosud ale žádný nebyl potvrzen.

Atmosféra[editovat | editovat zdroj]

Atmosféra byla zjištěna u několika exoplanet. Poprvé byla pozorována u hvězdy HD 209458 b v roce 2001.[96]

KIC 12557548 b je malou planetou se skalnatým povrchem, která obíhá velmi blízko své hvězdy, a v okolí planety se nachází obrovský oblak prachu jako u komety.[97] Prach může pocházet se sopečných výbuchů a z planety uniká díky její nízké gravitaci, a díky malé vzdálenosti od hvězdy se postupně vypařuje. Nebo se jedná o kovy, které se kvůli malé vzdálenosti od hvězdy postupně vypařují a které poté zkondenzují na prach.[98]

V červnu 2015 vědci uvedli, že atmosféra planety GJ 436 b se odpařuje vlivem záření hostitelské hvězdy[99], což vede ke vzniku obrovského oblaku za planetou ve tvaru ohonu dlouhého 14×106 km.

V květnu roku 2017 byl zachycen odraz světla z ledových krystalů v atmosféře Země.[100][101] Technologie použitá k jeho nalezení může být užitečná pro studium atmosfér vzdálených světů včetně exoplanet.

Vázaná rotace[editovat | editovat zdroj]

U planet s vázanou rotaci s rezonancí 1:1 na jednu polokouli stále svítí její hostitelská hvězda a polokoule je proto velice horká, kdežto druhá polokoule se nachází v temnotě a je velice mrazivá. Taková planeta by mohla připomínat oční bulvu s horkou skvrnou.[102] Planety s excentrickou oběžnou dráhou mohou být uzamčeny v jiné rezonanci. Rezonance 3:2 a 5:2 by vedly ke vzniku dvou horkých skvrn na východní i západní polokouli.[103] Planety s excentrickou oběžnou dráhou a se skloněnou osou rotace mohou mít složitější pohyb své hvězdy na obloze.[104]

Související informace naleznete také v článcích Astrobiologie, Obyvatelná zóna a Planetární habitabilita.

Jak jsou objevovány další exoplanety, exoplanetologie má stále více objektů pro podrobnější studium extrasolárních světů a nakonec se bude zabývat perspektivou života na planetách mimo sluneční soustavou.[49] V kosmických vzdálenostech může být život zjištěn pouze tehdy, vyvíjí-li se v planetárním měřítku a silně modifikuje planetární prostředí takovým způsobem, že tyto modifikace nelze vysvětlit klasickými fyzikálně-chemickými procesy (z rovnovážných procesů).[49] Například molekulární kyslík (O2) v atmosféře Země je výsledkem fotosyntézy živých rostlin a mnoha dalších druhů mikroorganismů, takže kyslík může být jedním z indikátorů života na exoplanetách, ačkoli malé množství kyslíku může být rovněž produkováno nebiologickými prostředky.[105] Potenciálně obyvatelná planeta navíc musí obíhat stabilní hvězdu ve vzdálenosti, v níž mohou objekty s hmotností planety s dostatečným atmosférickým tlakem umožňovat existenci kapalné vody na svém povrchu.[106][107]

Kulturní dopad[editovat | editovat zdroj]

Dne 9. května 2013 uspořádal americký Kongres slyšení dvou podvýborů Sněmovny reprezentantů Spojených států o objevech exoplanet: Našli jsme jiné země? vyvolaného objevem exoplanety Kepler-62f, Kepler-62e a Kepler-62c. Zvláštní vydání časopisu Science, které vyšlo již dříve, popisuje objevy exoplanet.[108]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V této statistice 1 z 5 pojem podobná Slunci označuje hvězdu spektrálního typu G. Data pro hvězdy podobné Slunci nejsou k dispozici, takže tato statistika je extrapolací z dat o hvězdách typu K
  2. V této statistice 1 z 5 pojem velikost Země znamená 1 až 2 poloměry Země
  3. V této statistice 1 z 5 pojem obyvatelná zóna označuje region s 0,25 až 4násobným slunečním tokem na Zemi (odpovídá 0,5-2 AU pro Slunce).
  4. Asi čtvrtina z hvězd v naší Galaxii jsou hvězdy spektrálního typu G a K. Počet hvězd v Galaxii není přesně znám, ale za předpokladu 200 miliard hvězd bude mít Mléčná dráha asi 50 miliard hvězd podobných Slunci, z nichž asi jedna z pěti (22 %) neboli 11 miliard mohou mít planety v obyvatelné zóně. Při započítání červených trpaslíků by se počet obyvatelných planet zvýšil na 40 miliard.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Exoplanet na anglické Wikipedii.

  1. INFORMATION@ESO.ORG. Planet Population is Plentiful - Planets around stars are the rule rather than the exception. www.eso.org [online].  [cit. 2017-05-29]. Dostupné online.  (en-GB) 
  2. ETD - Exoplanet Transit Database. var2.astro.cz [online].  [cit. 2017-05-29]. Dostupné online.  
  3. a b The Extrasolar Planet Encyclopaedia — Catalog Listing. exoplanet.eu [online].  [cit. 2017-05-28]. Dostupné online.  
  4. a b COLEN, Jerry. Kepler. NASA [online]. NASA, 2013-11-05 [cit. 2017-06-01]. Dostupné online.  
  5. a b NORTHON, Karen. NASA Kepler Results Usher in a New Era of Astronomy. NASA. 2015-04-14. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. (anglicky) 
  6. TENENBAUM, Peter; JENKINS, Jon M.; SEADER, Shawn. Detection of Potential Transit Signals in the First 12 Quarters of Kepler Mission Data. The Astrophysical Journal Supplement Series. 2013, roč. 206, čís. 1, s. 5. Dostupné online [cit. 2017-05-28]. ISSN 0067-0049. DOI:10.1088/0067-0049/206/1/5. (anglicky) 
  7. "My God, it's full of planets! They should have sent a poet." - Planetary Habitability Laboratory @ UPR Arecibo. phl.upr.edu [online].  [cit. 2017-05-29]. Dostupné online.  
  8. a b CASSAN, A.; KUBAS, D.; BEAULIEU, J.-P.. One or more bound planets per Milky Way star from microlensing observations. Nature. , roč. 481, čís. 7380, s. 167–169. Dostupné online. DOI:10.1038/nature10684.  
  9. Milky Way may host billions of Earth-size planets. Los Angeles Times. 2013-11-04. Dostupné online [cit. 2017-05-28]. ISSN 0458-3035. (en-US) 
  10. DENIS-P J082303.1-491201 b. exoplanetarchive.ipac.caltech.edu [online].  [cit. 2017-05-28]. Dostupné online.  (anglicky) 
  11. SAHLMANN, J.; LAZORENKO, P. F.; SÉGRANSAN, D.. Astrometric orbit of a low-mass companion to an ultracool dwarf. Astronomy & Astrophysics. 2013-08-01, roč. 556. Dostupné online [cit. 2017-05-28]. ISSN 0004-6361. DOI:10.1051/0004-6361/201321871. (anglicky) 
  12. ANGLADA-ESCUDÉ, Guillem; AMADO, Pedro J.; BARNES, John. A terrestrial planet candidate in a temperate orbit around Proxima Centauri. Nature. 2016-08-25, roč. 536, čís. 7617, s. 437–440. Dostupné online [cit. 2017-05-28]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature19106. (anglicky) 
  13. OVERBYE, Dennis. So Many Earth-Like Planets, So Few Telescopes. The New York Times. 2015-01-06. Dostupné online [cit. 2017-05-28]. ISSN 0362-4331.  
  14. BEICHMAN, C.; GELINO, Christopher R.; KIRKPATRICK, J. Davy. WISE Y Dwarfs as Probes of the Brown Dwarf-Exoplanet Connection. The Astrophysical Journal. 2014, roč. 783, čís. 2, s. 68. Dostupné online [cit. 2017-05-28]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/783/2/68. (anglicky) 
  15. A Guide to Lonely Planets in the Galaxy. Phenomena [online]. 2014-03-13 [cit. 2017-05-28]. Dostupné online.  
  16. STRIGARI, Louis E.; BARNABE, Matteo; MARSHALL, Philip J.. Nomads of the Galaxy. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2012-06-21, roč. 423, čís. 2, s. 1856–1865. Dostupné online [cit. 2017-05-28]. ISSN 0035-8711. DOI:10.1111/j.1365-2966.2012.21009.x.  
  17. International Astronomical Union | IAU. www.iau.org [online].  [cit. 2017-05-30]. Dostupné online.  
  18. 1992 --"The Year the Milky Way's Planets Came to Life" (VIEW VIDEO). The Daily Galaxy --Great Discoveries Channel [online].  [cit. 2017-05-29]. Dostupné online.  
  19. a b HOUDEK, František; 2015, 24 10; STRUČNĚ. Světy odjinud: 20 let od objevu první exoplanety - Vesmír. Vesmír [online].  [cit. 2017-05-30]. Dostupné online.  
  20. BRUCE., Brackenridge, J.. The key to Newton's dynamics : the Kepler problem and the "Principia". [s.l.] : University of California Press. Dostupné online. ISBN 0520202171.  
  21. Otto Struve: Prognostications on Extrasolar Planets made in 1952. w.astro.berkeley.edu [online].  [cit. 2017-05-29].  
  22. LUTHER, M.. Discovery of a New Planet. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1855-07-12, roč. 15, čís. 9, s. 228–230. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0035-8711. DOI:10.1093/mnras/15.9.228.  
  23. SEE, T. J. J.. Researches on the orbit of 70 Ophiuchi, and on a periodic perturbation in the motion of the system arising from the action of an unseen body. The Astronomical Journal. 1896-01-01, roč. 16, s. 17–23. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0004-6256. DOI:10.1086/102368.  
  24. SHERRILL, Thomas J.. A Career of Controversy: The Anomaly of T.J.J. See. Journal for the History of Astronomy. 2016-07-22, roč. 30, čís. 1, s. 25–50. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. DOI:10.1177/002182869903000102. (anglicky) 
  25. VAN DE KAMP, P.. Alternate dynamical analysis of Barnard's star.. The Astronomical Journal. 1969-08-01, roč. 74, s. 757–759. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0004-6256. DOI:10.1086/110852.  
  26. BOSS, Alan. The crowded universe : the search for living planets. 1. vyd. [s.l.] : Basic Books, 2009. 256 s. Dostupné online. ISBN 9780465009367. S. 31 až 32.  
  27. BAILES, M.; LYNE, A. G.; SHEMAR, S. L.. A planet orbiting the neutron star PSR1829 - 10. Nature. 1991-07-01, roč. 352, s. 311–313. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/352311a0.  
  28. LYNE, A. G.; BAILES, M.. No planet orbiting PS R1829-10. Nature. 1992-01-01, roč. 355, s. 213. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/355213b0.  
  29. CAMPBELL, Bruce; WALKER, G. a. H.; YANG, S.. A search for substellar companions to solar-type stars. The Astrophysical Journal. 1988-08-01, roč. 331, s. 902–921. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/166608. (anglicky) 
  30. LAWTON, A. T.; WRIGHT, P.. A planetary system for Gamma Cephei?. Journal of the British Interplanetary Society. 1989-07-01, roč. 42, s. 335. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0007-084X.  
  31. WALKER, Gordon A. H.; BOHLENDER, David A.; WALKER, Andrew R.. Gamma Cephei - Rotation or planetary companion?. The Astrophysical Journal. 1992-09-01, roč. 396, s. L91–L94. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/186524. (anglicky) 
  32. HATZES, Artie P.; COCHRAN, William D.; ENDL, Michael. A Planetary Companion to ? Cephei A. The Astrophysical Journal. 2003, roč. 599, čís. 2, s. 1383. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/379281. (anglicky) 
  33. WOLSZCZAN, A.; FRAIL, D. A.. A planetary system around the millisecond pulsar PSR1257+12. Nature. 1992-01-09, roč. 355, čís. 6356, s. 145–147. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. DOI:10.1038/355145a0. (anglicky) 
  34. Scientists Uncover Evidence of New Planets Orbiting Star - The Tech. tech.mit.edu [online].  [cit. 2017-05-29]. Dostupné online.  
  35. MAYOR, Michel; QUELOZ, Didier. A Jupiter-mass companion to a solar-type star. Nature. 1995-11-01, roč. 378, s. 355–359. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/378355a0.  
  36. 365 days: Nature's 10. Nature. 2013-12-19, roč. 504, čís. 7480, s. 357–365. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. DOI:10.1038/504357a. (anglicky) 
  37. LISSAUER, Jack J.. Three planets for Upsilon Andromedae. Nature. 1999-04-22, roč. 398, čís. 6729, s. 659–659. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/19409. (anglicky) 
  38. DOYLE, Laurance R.; CARTER, Joshua A.; FABRYCKY, Daniel C.. Kepler-16: A Transiting Circumbinary Planet. Science. 2011-09-16, roč. 333, čís. 6049, s. 1602–1606. PMID: 21921192. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1210923. PMID 21921192. (anglicky) 
  39. a b JOHNSON, Michele. NASA's Kepler Mission Announces a Planet Bonanza, 715 New Worlds. NASA. 2015-04-13. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. (anglicky) 
  40. Population of Known Alien Planets Nearly Doubles as NASA Discovers 715 New Worlds. Space.com. . Dostupné online [cit. 2017-05-29].  
  41. AMOS, Jonathan. Kepler telescope bags huge haul of planets. BBC News. 2014-02-26. Dostupné online [cit. 2017-05-29]. (en-GB) 
  42. JOHNSON, Michele. NASA’s Kepler Mission Discovers Bigger, Older Cousin to Earth. NASA. 2015-07-23. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. (anglicky) 
  43. JOHNSON, Michele. NASA's Kepler Mission Announces a Planet Bonanza, 715 New Worlds. NASA. 2015-04-13. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. (anglicky) 
  44. Exoplanet Anniversary: From Zero to Thousands in 20 Years. NASA/JPL [online].  [cit. 2017-05-30]. Dostupné online.  
  45. a b CHARBONNEAU, David. The Era of Comparative Exoplanetology. In [s. l.] : [s. n.], 2008-05-01. Dostupné online. Svazek 212, s. 54.01.
  46. DESERT, Jean-Michel; DEMING, Drake; KNUTSON, Heather. New Frontiers for Comparative Exoplanetology In the Era of Kepler. Spitzer Proposal. 2012-09-01, s. 90092. Dostupné online [cit. 2017-05-30].  
  47. a b The Extrasolar Planet Encyclopaedia — Catalog Listing. exoplanet.eu [online].  [cit. 2017-05-30]. Dostupné online.  
  48. KRAUS, Adam L.; IRELAND, Michael J.. LkCa 15: A Young Exoplanet Caught at Formation?. The Astrophysical Journal. 2012-01-20, roč. 745, čís. 1, s. 5. ArXiv: 1110.3808. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/745/1/5.  
  49. a b c OLLIVIER, Marc; MAUREL, Marie-Christine. Planetary Environments and Origins of Life. BIO Web of Conferences. 2014, roč. 2. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 2117-4458. DOI:10.1051/bioconf/20140200001. (anglicky) 
  50. MADHUSUDHAN, Nikku; AGÚNDEZ, Marcelino; MOSES, Julianne I.. Exoplanetary Atmospheres—Chemistry, Formation Conditions, and Habitability. Space Science Reviews. 2016-12-01, roč. 205, čís. 1-4, s. 285–348. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 0038-6308. DOI:10.1007/s11214-016-0254-3. PMID 28057962. (anglicky) 
  51. OLLIVIER, Marc; MAUREL, Marie-Christine. Planetary Environments and Origins of Life. BIO Web of Conferences. 2014, roč. 2. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 2117-4458. DOI:10.1051/bioconf/20140200001. (anglicky) 
  52. OLLIVIER, M; ENCRENAZ, T. Planetary Systems - Detection, Formation and Habitability of Extrasolar Planets. Berlin : Springer, 2008.  
  53. INFORMATION@ESO.ORG. Artist’s impression of exoplanet orbiting two stars. www.spacetelescope.org [online].  [cit. 2017-05-30]. Dostupné online.  (en-GB) 
  54. MAMAJEK, Eric E.; USUDA, Tomonori; TAMURA, Motohide. Initial Conditions of Planet Formation: Lifetimes of Primordial Disks. AIP Conference Proceedings. 2009-08-05, roč. 1158, čís. 1, s. 3–10. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 0094-243X. DOI:10.1063/1.3215910.  
  55. RICE, W. K. M.; ARMITAGE, Philip J.. On the Formation Timescale and Core Masses of Gas Giant Planets. The Astrophysical Journal Letters. 2003, roč. 598, čís. 1, s. L55. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 1538-4357. DOI:10.1086/380390. (anglicky) 
  56. YIN, Qingzhu; JACOBSEN, S. B.; YAMASHITA, K.. A short timescale for terrestrial planet formation from Hf–W chronometry of meteorites. Nature. 2002-08-29, roč. 418, čís. 6901, s. 949–952. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature00995. (anglicky) 
  57. LAMMER, H.; STÖKL, A.; ERKAEV, N. V.. Origin and loss of nebula-captured hydrogen envelopes from ‘sub’- to ‘super-Earths’ in the habitable zone of Sun-like stars. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2014-04-21, roč. 439, čís. 4, s. 3225–3238. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 0035-8711. DOI:10.1093/mnras/stu085.  
  58. JOHNSON, Robert E.. Thermally Driven Atmospheric Escape. The Astrophysical Journal. 2010, roč. 716, čís. 2, s. 1573. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/716/2/1573. (anglicky) 
  59. MASUDA, Kento. Very Low Density Planets around Kepler-51 Revealed with Transit Timing Variations and an Anomaly Similar to a Planet-Planet Eclipse Event. The Astrophysical Journal. 2014, roč. 783, čís. 1, s. 53. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/783/1/53. (anglicky) 
  60. PETIGURA, Erik A.; HOWARD, Andrew W.; MARCY, Geoffrey W.. Prevalence of Earth-size planets orbiting Sun-like stars. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2013-11-26, roč. 110, čís. 48, s. 19273–19278. PMID: 24191033. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.1319909110. PMID 24191033. (anglicky) 
  61. CUMMING, Andrew; BUTLER, R. Paul; MARCY, Geoffrey W.. The Keck Planet Search: Detectability and the Minimum Mass and Orbital Period Distribution of Extrasolar Planets. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 2008-05-01, roč. 120, čís. 867, s. 531–554. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 1538-3873. DOI:10.1086/588487. (anglicky) 
  62. BONFILS, X.; FORVEILLE, T.; DELFOSSE, X.. The HARPS search for southern extra-solar planets. Astronomy & Astrophysics. 2005-12-01, roč. 443, čís. 3, s. L15–L18. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 0004-6361. DOI:10.1051/0004-6361:200500193. (anglicky) 
  63. WANG, Ji; FISCHER, Debra A.. Revealing a Universal Planet–Metallicity Correlation for Planets of Different Sizes Around Solar-type Stars. The Astronomical Journal. 2015, roč. 149, čís. 1, s. 14. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 1538-3881. DOI:10.1088/0004-6256/149/1/14. (anglicky) 
  64. Science work. www.univie.ac.at [online].  [cit. 2017-05-30]. Dostupné online.  (anglicky) 
  65. SCHWARZ, Richard. STAR-DATA [online]. [cit. 2017-06-01]. Dostupné online.  
  66. GARNER, Rob. NASA Hubble Finds a True Blue Planet. NASA. 2016-10-31. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. (anglicky) 
  67. EVANS, Thomas M.; PONT, Frédéric; SING, David K.. The Deep Blue Color of HD 189733b: Albedo Measurements with Hubble Space Telescope/Space Telescope Imaging Spectrograph at Visible Wavelengths. The Astrophysical Journal Letters. 2013, roč. 772, čís. 2, s. L16. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 2041-8205. DOI:10.1088/2041-8205/772/2/L16. (anglicky) 
  68. KUZUHARA, M.; TAMURA, M.; KUDO, T.. Direct Imaging of a Cold Jovian Exoplanet in Orbit around the Sun-like Star GJ 504. The Astrophysical Journal. 2013, roč. 774, čís. 1, s. 11. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/774/1/11. (anglicky) 
  69. CARSON, J.; THALMANN, C.; JANSON, M.. Direct Imaging Discovery of a "Super-Jupiter" around the Late B-type Star ? And. The Astrophysical Journal Letters. 2013, roč. 763, čís. 2, s. L32. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 2041-8205. DOI:10.1088/2041-8205/763/2/L32. (anglicky) 
  70. The Apparent Brightness and Size of Exoplanets and their Stars - Planetary Habitability Laboratory @ UPR Arecibo. phl.upr.edu [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  
  71. Coal-Black Alien Planet Is Darkest Ever Seen. Space.com. . Dostupné online [cit. 2017-05-31].  
  72. KIPPING, David M.; SPIEGEL, David S.. Detection of visible light from the darkest world. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters. 2011-10-01, roč. 417, čís. 1, s. L88–L92. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 1745-3925. DOI:10.1111/j.1745-3933.2011.01127.x.  
  73. BARCLAY, Thomas; HUBER, Daniel; ROWE, Jason F.. Photometrically Derived Masses and Radii of the Planet and Star in the TrES-2 System. The Astrophysical Journal. 2012, roč. 761, čís. 1, s. 53. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/761/1/53. (anglicky) 
  74. a b c BURROWS, Adam. Scientific Return of Coronagraphic Exoplanet Imaging and Spectroscopy Using WFIRST. arXiv:1412.6097 [astro-ph]. 2014-12-18. ArXiv: 1412.6097. Dostupné online [cit. 2017-06-01].  
  75. Unlocking the Secrets of an Alien World's Magnetic Field. Space.com. . Dostupné online [cit. 2017-06-01].  
  76. KISLYAKOVA, Kristina G.; HOLMSTRÖM, Mats; LAMMER, Helmut. Magnetic moment and plasma environment of HD 209458b as determined from Ly? observations. Science. 2014-11-21, roč. 346, čís. 6212, s. 981–984. PMID: 25414310. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1257829. PMID 25414310. (anglicky) 
  77. Footprint of a Magnetic Exoplanet - Sky & Telescope. Sky & Telescope. 2004-01-09. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. (en-US) 
  78. NICHOLS, J. D.. Magnetosphere–ionosphere coupling at Jupiter-like exoplanets with internal plasma sources: implications for detectability of auroral radio emissions. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2011-07-01, roč. 414, čís. 3, s. 2125–2138. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. ISSN 0035-8711. DOI:10.1111/j.1365-2966.2011.18528.x.  
  79. REDORBIT. Radio Telescopes Could Help Find Exoplanets - Redorbit. Redorbit. 2011-04-18. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. (en-US) 
  80. http://www.faculty.ece.vt.edu/swe/lwa/memo/lwa0013.pdf
  81. Forbidden Planet, Forbidden Chemistry. Chemical Heritage Foundation. 2016-07-26. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. (anglicky) 
  82. Super-Earth planets may have a form of liquid metal that makes magnesium oxide flow like water inside, allowing for magnetic fields that could shield life from space radiation.. Space.com. . Dostupné online [cit. 2017-06-01].  
  83. BUZASI, D.. Stellar Magnetic Fields as a Heating Source for Extrasolar Giant Planets. The Astrophysical Journal Letters. 2013, roč. 765, čís. 2, s. L25. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. ISSN 2041-8205. DOI:10.1088/2041-8205/765/2/L25. (anglicky) 
  84. VALENCIA, Diana; O'CONNELL, Richard J.. Convection scaling and subduction on Earth and super-Earths. Earth and Planetary Science Letters. 2009-09-15, roč. 286, čís. 3, s. 492–502. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. DOI:10.1016/j.epsl.2009.07.015.  
  85. O'NEILL, C.; LENARDIC, A.. Geological consequences of super-sized Earths. Geophysical Research Letters. 2007-10-01, roč. 34, čís. 19, s. L19204. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 1944-8007. DOI:10.1029/2007GL030598. (anglicky) 
  86. VALENCIA, Diana; O’CONNELL, Richard J.; SASSELOV, Dimitar D.. Inevitability of Plate Tectonics on Super-Earths. The Astrophysical Journal Letters. 2007, roč. 670, čís. 1, s. L45. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 1538-4357. DOI:10.1086/524012. (anglicky) 
  87. Super Earths Likely To Have Both Oceans and Continents - Astrobiology. astrobiology.com [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (anglicky) 
  88. COWAN, Nicolas B.; ABBOT, Dorian S.. Water Cycling between Ocean and Mantle: Super-Earths Need Not Be Waterworlds. The Astrophysical Journal. 2014, roč. 781, čís. 1, s. 27. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/781/1/27. (anglicky) 
  89. Astronomers May Have Found Volcanoes 40 Light-Years From Earth. National Geographic News [online]. 2015-05-06 [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  
  90. DEMORY, Brice-Olivier; GILLON, Michael; MADHUSUDHAN, Nikku. Variability in the super-Earth 55 Cnc e. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2016-01-11, roč. 455, čís. 2, s. 2018–2027. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 0035-8711. DOI:10.1093/mnras/stv2239. (anglicky) 
  91. Scientists Discover a Saturn-like Ring System Eclipsing a Sun-like Star. www.spacedaily.com [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  
  92. MAMAJEK, Eric E.; QUILLEN, Alice C.; PECAUT, Mark J.. Planetary Construction Zones in Occultation: Discovery of an Extrasolar Ring System Transiting a Young Sun-like Star and Future Prospects for Detecting Eclipses by Circumsecondary and Circumplanetary Disks. The Astronomical Journal. 2012, roč. 143, čís. 3, s. 72. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 1538-3881. DOI:10.1088/0004-6256/143/3/72. (anglicky) 
  93. KALAS, Paul; GRAHAM, James R.; CHIANG, Eugene. Optical Images of an Exosolar Planet 25 Light-Years from Earth. Science. 2008-11-28, roč. 322, čís. 5906, s. 1345–1348. PMID: 19008414. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1166609. PMID 19008414. (anglicky) 
  94. SCHLICHTING, Hilke E.; CHANG, Philip. Warm Saturns: On the Nature of Rings around Extrasolar Planets That Reside inside the Ice Line. The Astrophysical Journal. 2011, roč. 734, čís. 2, s. 117. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/734/2/117. (anglicky) 
  95. BENNETT, D. P.; BATISTA, V.; BOND, I. A.. MOA-2011-BLG-262Lb: A Sub-Earth-Mass Moon Orbiting a Gas Giant Primary or a High Velocity Planetary System in the Galactic Bulge. The Astrophysical Journal. 2014, roč. 785, čís. 2, s. 155. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1088/0004-637X/785/2/155. (anglicky) 
  96. CHARBONNEAU, David; BROWN, Timothy M.; NOYES, Robert W.. Detection of an Extrasolar Planet Atmosphere. The Astrophysical Journal. 2002, roč. 568, čís. 1, s. 377. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/338770. (anglicky) 
  97. Evaporating exoplanet stirs up dust. Phys.org. . Dostupné online [cit. 2017-05-31].  
  98. New-found exoplanet is evaporating away. TGDaily. . Dostupné online [cit. 2017-05-31]. (anglicky) 
  99. THE NEW YORK TIMES. A Planet With a Tail Nine Million Miles Long. The New York Times. 2015-08-17. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 0362-4331. (en-US) 
  100. FLEUR, Nicholas St. Spotting Mysterious Twinkles on Earth From a Million Miles Away. The New York Times. 2017-05-19. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. ISSN 0362-4331. (en-US) 
  101. MARSHAK, Alexander; VÁRNAI, Tamás; KOSTINSKI, Alexander. Terrestrial glint seen from deep space: Oriented ice crystals detected from the Lagrangian point. Geophysical Research Letters. , s. 2017GL073248. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. ISSN 1944-8007. DOI:10.1002/2017GL073248. (anglicky) 
  102. RAYMOND, Sean. Forget “Earth-Like”—We’ll First Find Aliens on Eyeball Planets. Nautilus. . Dostupné online [cit. 2017-06-01].  
  103. DOBROVOLSKIS, Anthony R.. Insolation patterns on eccentric exoplanets. Icarus. 2015-04-01, roč. 250, s. 395–399. Dostupné online [cit. 2017-06-01]. DOI:10.1016/j.icarus.2014.12.017.  
  104. Patterns of Sunlight on Extra-Solar Planets | SETI Institute. www.seti.org [online].  [cit. 2017-06-02]. Dostupné online.  
  105. Oxygen Is Not Definitive Evidence of Life on Extrasolar Planets - Astrobiology. astrobiology.com [online].  [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  (anglicky) 
  106. KOPPARAPU, Ravi Kumar. A Revised Estimate of the Occurrence Rate of Terrestrial Planets in the Habitable Zones around Kepler M-dwarfs. The Astrophysical Journal Letters. 2013, roč. 767, čís. 1, s. L8. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 2041-8205. DOI:10.1088/2041-8205/767/1/L8. (anglicky) 
  107. CRUZ, Maria; COONTZ, Robert. Alien Worlds Galore. Science. 2013-05-03, roč. 340, čís. 6132, s. 565–565. PMID: 23641107. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.340.6132.565. PMID 23641107. (anglicky) 
  108. CRUZ, Maria; COONTZ, Robert. Alien Worlds Galore. Science. 2013-05-03, roč. 340, čís. 6132, s. 565–565. PMID: 23641107. Dostupné online [cit. 2017-05-30]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.340.6132.565. PMID 23641107. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]