Gliese 667 Cc
| Gliese 667 Cc | |
|---|---|
 Umělecká představa povrchu Gliese 667 Cc; vpravo jsou znázorněny vzdálenější složky Gliese 667 A a B | |
| Identifikátory | |
| Typ | superzemě |
| Objeveno | |
| Datum | 2011–2012 (první zveřejnění)[1][2] |
| Místo | Observatoř La Silla |
| Objevitel | Xavier Bonfils a Guillem Anglada-Escudé se spolupracovníky |
| Způsob objevu | měření radiálních rychlostí |
| Elementy dráhy[3] (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Velká poloosa | 0,125 (+0,012/−0,013) au |
| Excentricita | 0,02 (+0,15/−0,02) |
| Perioda (oběžná doba) | 28,14 (+0,053/−0,065) d |
| Mateřská hvězda | Gliese 667 C |
| Fyzikální charakteristiky[3] | |
| Hmotnost | nejméně 3,8násobku hmotnosti Země |
Gliese 667 Cc (též GJ 667 Cc) je potvrzená exoplaneta typu superzemě, která obíhá červeného trpaslíka Gliese 667 C. Hvězda je součástí trojhvězdné soustavy Gliese 667 v souhvězdí Štíra, vzdálené přibližně 7,24 parseku (23,6 světelného roku) od Země.[3][4]
Planeta se nachází v oblasti označované jako obyvatelná zóna. To znamená pouze to, že by za určitých předpokladů mohla být na povrchu planety možná kapalná voda; složení, atmosféra ani skutečná povrchová teplota Gliese 667 Cc nejsou známy.[2]
Objev
[editovat | editovat zdroj]Signál s periodou přibližně 28 dní byl nalezen v měřeních spektrografu HARPS na observatoři La Silla. Tým Xaviera Bonfilse jej zveřejnil v listopadu 2011 v předběžné verzi studie, která vyšla v časopise Astronomy & Astrophysics v roce 2013.[1] Nezávislá analýza vedená Guillemem Angladou-Escudém byla zveřejněna v únoru 2012. Spojila čtyři roky měření HARPS s dalšími daty ze spektrografů PFS a HIRES a vyložila 28denní signál jako planetu s minimální hmotností přibližně 4,5násobku hmotnosti Země.[2] NASA Exoplanet Archive používá jako objevovou práci následnou studii z roku 2013 a jako rok objevu proto uvádí rok 2013.[3][5]
Studie z roku 2013 ohlásila v soustavě až sedm planetárních signálů.[5] Pozdější rozbory, které zohlednily korelovaný šum a magnetickou aktivitu hvězdy, však nalezly přesvědčivé důkazy pouze pro planety Gliese 667 Cb a Gliese 667 Cc. Existence Gliese 667 Cc přitom zůstala potvrzena.[6][7]
Oběžná dráha a vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Gliese 667 Cc oběhne svou hvězdu přibližně jednou za 28,14 dne ve střední vzdálenosti 0,125 au. Současná souhrnná hodnota excentricity je 0,02, její nejistota je však značná.[3]
Protože byla planeta zjištěna měřením radiálních rychlostí, vyjadřuje odhad 3,8násobku hmotnosti Země pouze minimální hmotnost (m sin i). Skutečná hmotnost závisí na neznámém sklonu oběžné dráhy vůči pozorovateli. Poloměr nebyl změřen při přechodu planety před hvězdou; NASA uvádí pouze modelový odhad přibližně 1,77 poloměru Země.[3][4]
Studie z roku 2023 pracovala s odhadovaným poloměrem asi 1,7 poloměru Země a pro předpokládané albedo 0,3 vypočetla rovnovážnou teplotu přibližně 277 K, tedy asi 4 °C.[8] Jde o modelovou rovnovážnou teplotu, nikoli o teplotu povrchu. Výpočet nezahrnuje neznámý skleníkový efekt ani konkrétní rozložení tepla v atmosféře.
Obyvatelná zóna
[editovat | editovat zdroj]Podle NASA Exoplanet Archive dopadá na planetu přibližně 88 % zářivého toku, který přijímá Země od Slunce.[3] Už objevová studie však upozornila, že možnost kapalné vody závisí mimo jiné na albedu, složení atmosféry a vnitřní dynamice planety, které nejsou známy.[2]
Měření rentgenového a ultrafialového záření mateřské hvězdy publikovaná v roce 2023 ukázala, že planeta je vystavena silnějšímu vysokoenergetickému záření než Země. To může ztěžovat dlouhodobé udržení atmosféry a zásob vody.[8] Poloha v obyvatelné zóně proto sama o sobě není důkazem obyvatelnosti; z dosavadních měření radiálních rychlostí nelze určit, zda má planeta kapalnou vodu nebo podmínky pro život.[2]
Hvězdná soustava
[editovat | editovat zdroj]Gliese 667 Cc obíhá pouze hvězdu Gliese 667 C. Zbývající dvě hvězdy, Gliese 667 A a B, tvoří vzdálenější dvojici, k níž je složka C gravitačně vázána.[6] Planeta se tedy nachází v trojhvězdné soustavě, nemá však tři mateřské hvězdy.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gliese 667 Cc na anglické Wikipedii.
- 1 2 BONFILS, Xavier; DELFOSSE, Xavier; UDRY, Stéphane, et al. The HARPS search for southern extra-solar planets. XXXI. The M-dwarf sample. Astronomy & Astrophysics. 2013-01, roč. 549, s. A109. Dostupné online [cit. 2026-08-14]. doi:10.1051/0004-6361/201014704. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 ANGLADA-ESCUDÉ, Guillem; ARRIAGADA, Pamela; VOGT, Steven S., et al. A planetary system around the nearby M dwarf GJ 667C with at least one super-Earth in its habitable zone. The Astrophysical Journal Letters. 2012-05, roč. 751, čís. 1, s. L16. Dostupné online [cit. 2026-08-14]. doi:10.1088/2041-8205/751/1/L16. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 GJ 667 Overview. NASA Exoplanet Archive [online]. California Institute of Technology [cit. 2026-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 GJ 667 C c. NASA Science [online]. National Aeronautics and Space Administration, 2025-07-07 [cit. 2026-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 ANGLADA-ESCUDÉ, Guillem; TUOMI, Mikko; GERLACH, Enrico, et al. A dynamically-packed planetary system around GJ 667C with three super-Earths in its habitable zone. Astronomy & Astrophysics. 2013-08, roč. 556, s. A126. Dostupné online [cit. 2026-08-14]. doi:10.1051/0004-6361/201321331. (anglicky)
- 1 2 FEROZ, Farhan; HOBSON, Michael P. Bayesian analysis of radial velocity data of GJ667C with correlated noise: evidence for only two planets. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2014-02-01, roč. 437, čís. 4, s. 3540–3549. Dostupné online [cit. 2026-08-14]. doi:10.1093/mnras/stt2148. (anglicky)
- ↑ ROBERTSON, Paul; MAHADEVAN, Suvrath. Disentangling Planets and Stellar Activity for Gliese 667C. The Astrophysical Journal Letters. 2014-10, roč. 793, čís. 2, s. L24. Dostupné online [cit. 2026-08-14]. doi:10.1088/2041-8205/793/2/L24. (anglicky)
- 1 2 SLOANE, Stephen A.; GUINAN, Edward F.; ENGLE, Scott G. Super-Earth GJ 667Cc: Age and XUV Irradiances of the Temperate-zone Planet with Potential for Advanced Life. Research Notes of the AAS. 2023-06-23, roč. 7, čís. 6, s. 135. doi:10.3847/2515-5172/ace189. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gliese 667 Cc na Wikimedia Commons - Gliese 667 Cc v katalogu NASA
