Kepler (sonda)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kepler
Kepler Space Telescope.jpg
COSPAR 2009-011A
Katalogové číslo 34380
Start 7. března 2009
Kosmodrom Cape Canaveral Air Force Station[1]
Nosná raketa Delta 7925-8
Stav objektu na heliocentrické dráze
Provozovatel NASA
Výrobce Ball Aerospace & Technology
Program Discovery
Hmotnost 1039 kg


Parametry dráhy
Centrální těleso Slunce
Afel 1,041 AU
Perihel 0,967 AU
Sklon dráhy 0,5°
Doba oběhu 367 dní
Teleskop
Typ teleskopu dalekohled Schmidtova typu
Průměr 1,4 m
Vlnová délka 400–865 nm
http://kepler.nasa.gov/

Kepler je mise NASA, která má za úkol hledat vzdálené exoplanety podobné Zemi. Odstartovala 7. března 2009 z floridské základny Cape Canaveral Air Force Station. Sonda váží 1 039 kilogramů a plánovaná délka mise je 3,5 roku, během této doby má prozkoumat více než 100 tisíc hvězd v souhvězdí Labutě a souhvězdí Lyry. Kamera disponuje rozlišením 95 megapixelů[2]. Mise je pojmenovaná na počest Johannese Keplera.

Technické vybavení[editovat | editovat zdroj]

Popis družice

Sondu postavila americká firma Ball Aerospace & Technologies Corp, vývoj koordinovala s Jet Propulsion Laboratory (JPL). Sondu provozuje NASA Ames Research Center a koordinátorem celého programu Discovery je Goddardovo centrum pro vesmírné lety.

Kepler je tříose stabilizovaná družice o délce 4,7 m a s maximálním průměrem 2,7 m. Přístrojový úsek má tvar šestibokého hranolu. Na něm spočívá dlouhý, mírně kónický tubus dalekohledu. O přísun energie se stará panel fotovoltaických baterií s celkovou plochou 10,2 čtverečních metrů. Sluneční panely dodávají sondě (alespoň na začátku mise) 1,1 kW elektřiny. Na palubě je lithiumiontová akumulátorová baterie s kapacitou 20 Ah.

Sonda nese jeden jediný vědecký přístroj, zrcadlový dalekohled Schmidtova typu s průměrem hlavního zrcadla 1,4 metru. K dalekohledu je připojen fotometr s CCD prvky (42 modulů CCD 59 × 28 mm po 2200 × 1024 pixelech). Spektrální rozsah je 430 až 890 nm, rozsah hvězdných velikostí 9m až 16m. Fotometr je určen k měření změn intenzity záření (hvězdné velikosti) přibližně 100 tisíc hvězd k účelům detekce planet o velikosti srovnatelné se Zemi u Slunci podobných hvězd (spektrální třída G5) do vzdálenosti přibližně 3000 světelných let[3].

K záznamu dat využívá sonda polovodičovou paměť s kapacitou 16 Gbyte, která postačuje zhruba na 60 dní záznamu. Vědecká data jsou na Zemi předávána na povel rychlostí až 4,33 Mbit/s. Ke komunikaci využívá sonda parabolickou anténu s vysokým ziskem, 2 přijímací a 2 vysílací všesměrové antény[1].

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Dosavadní průběh mise:[1]

  • 7. března 2009 - start, navedení na únikovou dráhu
  • 9. března 2009 - překročení dráhy Měsíce
  • 13. března 2009 - opuštění sféry gravitačního vlivu Země
  • 8. dubna 2009 - odhození krytu tubusu dalekohledu
  • 9. dubna 2009 - pořízení prvních zkušebních snímků
  • 7. května 2009 - ukončení technických zkoušek, zahájení vědeckého programu
  • 4. ledna 2010 - zveřejnění prvních vědeckých výsledků
  • září 2012 - ukončení primární mise, možnost prodloužení o 30 měsíců[1]
  • 15. května 2013 - bylo potvrzeno, že vypadl druhý ze čtyř gyroskopů, což znamená konec možnosti efektivně hledat exoplanty[4]

Výsledky mise[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. ledna 2010 byly na výročním shromáždění American Astronomical Society zveřejněny první vědecké výsledky. Za 43 dní pozorování objevil Kepler 5 exoplanet (Kepler-4b, Kepler-5b, Kepler-6b, Kepler-7b a Kepler-8b). Všechny spadají do kategorie planet typu horký Jupiter.

Další dvě potvrzené exoplanety (Kepler-9b a Kepler-9c), které dalekohled objevil, oznámili vědci 26. srpna téhož roku. Obě obíhají okolo jedné hvězdy. V systému navíc možná vyskytuje i třetí exoplaneta, jejíž poloměr se odhaduje na 1,5 Země. Její existence však zatím nebyla potvrzena.[3]

V lednu 2011 prezentoval NASA další výsledky mise Kepler. Byl zveřejněn seznam čítající stovky hvězd, u kterých se pravděpodobně nachází exoplanety. Jedním z těchto hvězdných systému je Kepler 11, ve kterém zřejmě krouží kolem centrální hvězdy až 6 planet, to je doposud největší počet exoplanet v jediném hvězdném systému.[5]. Nedávno předtím byla také prezentována existence doposud nejmenší objevené skalnaté exoplanety Kepler 10b.[6]

Zajímavým objevem bylo nalezení soustavy KOI-730 se čtyřmi planetami, kde dvě obíhají téměř po jedné orbitě.[7][8]

Odhady počtu exoplanet[editovat | editovat zdroj]

Jedním z cílů mise Kepler je i odhadnout, kolik hvězd má kolem sebe planety. Podle výsledků za první rok a půl činnosti družice může kolem 1,4 až 2,7 % hvězd podobných Slunci obíhat planeta podobná Zemi.[9] Celkově pak může kolem všech hvězd naší Galaxie kroužit 500 miliónů až 50 miliard planet.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Kepler na SPACE 40. www.lib.cas.cz [online]. 2009-04-22 [cit. 2009-05-18]. Dostupné online.  
  2. WIRNITZER, Jan. Do vesmíru míří družice Kepler. Zkuste si, jak bude hledat „druhou Zemi“ [online]. iDNES.cz, 6. března 2009, [cit. 2009-03-06]. Dostupné online.  
  3. a b Družice Kepler – dalekohled a mise. www.exoplanety.cz [online]. 2009-02-13 [cit. 2009-05-18]. Dostupné online.  
  4. http://www.exoplanety.cz/2013/05/15/mimoradne-kosmicky-dalekohled-kepler-zrejme-skoncil/
  5. NASA ohlásil objev hvězdného systému Kepler 11 se šesti planetami. www.livingfuture.cz [online]. 2011-02-02. Dostupné online.  
  6. Vesmírný teleskop Kepler našel doposud nejmenší exoplanetu. www.livingfuture.cz [online]. 2011-01-11. Dostupné online.  
  7. New Scientist, "Two planets found sharing one orbit", Marcus Chown, 18:01 24 February 2011, Issue 2801
  8. 21. století 5.květen 2011 článek: 2 planety sdílejí stejnou oběžnou dráhu"
  9. SOBOTKA, Petr. Nebeský cestopis [online]. Český rozhlas Leonardo, 2011-04-02, [cit. 2011-10-30]. Kapitola Počet planet v Galaxii. Čas 40:10 od začátku stopáže. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu