Moon Mineralogy Mapper

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Moon Mineralogy Mapper je jedním ze dvou přístrojů americké agentury NASA, kterými Američané přispěli k první indické misi na Měsíc Čandraján-1. Tato byla vypuštěna v říjnu roku 2008. Vedoucí projektu je Carl Pieters z Brownovy univerzity a řízena je z Jet Propulsion Laboratory.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Moon Mineralogy Mapper je zobrazovací spektrometr, který jako první poskytl prostorovou a spektrální mapu celého Měsíce s vysokým rozlišením. Tato mapa odhaluje minerály z nichž je Měsíc vytvořen. Tyto informace nám poskytují cenné důkazy o raném vývoji sluneční soustavy a mohou sloužit jako vodítko pro budoucí astronauty, kteří mohou zkoumat vzorky přímo na místě.

Tato mise je součástí programu Discovery, byla navržena NASA jako součást sondy jiné kosmické agentury.

Čandraján-1 pracovala 312 dnů, namísto původně zamýšlených dvou let, přesto se jednalo o úspěch. Mise splnila 95 % stanovených cílů, včetně zmapování 95 % měsíčního povrchu přístrojem Moon Mineralogy Mapper. Čandraján-1 přestal vysílat rádiové signály na konci srpna 2009 těsně po oficiálním ukončení mise z důvodu technických problémů, včetně selhání hvězdné navigace a selhání termoregulace.

Vědecký tým[editovat | editovat zdroj]

Vedoucím vědeckého týmu byl Carl Pieters z Brownovy univerzity. Dále se na projektu podílela řada vědců z United States Geological Survey, Jet Propulsion Laboratory, Havajské univerzity, Marylandské univerzity v College Parku nebo University of Tennessee.

Objev vody na Měsíci[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. září 2009 oznámil Science Magazine, že přístroj Moon Mineralogy Mapper objevil na Měsíci vodu. Dne 25. září oznámila Indická kosmická agentura, že přístroj Moon Impact Probe, další z přístrojů umístěných na sondě rovněž objevil těsně před dopadem na povrch vodu. K tomuto objevu došlo dokonce dříve než k objevu z amerického přístroje, ale objev nebyl zveřejněn dokud ho NASA nepotvrdila.

Moon Mineralogy Mapper detekoval absorpční vlastnosti v blízkosti 2,8 až 3 mikrometrů na povrchu Měsíce. U silikátových těles to obvykle značí -OH nebo H2O nosné materiály. Na Měsíci byla pozorována široce distribuovaná absorpce, nejsilnější v chladnějších vyšších zeměpisných šířkách a v blízkosti několika relativně mladých kráterů. Obecný nedostatek korelace této funkce v datech z Moon Mineralogy Mapper s daty z H spektrometru naznačuje, že proces vzniku a udržení H2O a -OH na povrchu stále pokračuje. Procesy, které tyto látky produkují mohou plnit pasti v polárních oblastech a způsobit, že se měsíční regolit stane kandidátským zdrojem těkavých látek pro zkoumání astronauty.

Moon Mineralogy Mapper byl jedním z celkem 11 přístrojů na palubě sondy Čandraján-1, byl zaměřen na poskytnutí přesné mineralogické mapy celého povrchu Měsíce.

Vědci zabývající se Měsícem celá desetiletí debatovali nad otázkou zda jsou na Měsíci větší zásoby vody. Po zveřejnění dat z přístroje Moon Mineralogy Mapper se velká část vědců domnívá, že tato debata je u konce. Zpráva NASA uvádí, že voda je na Měsíci na různých místech, nejen zamrzlá a uzamčená v minerálech, ale i roztroušená po celém rozbitém povrchu Měsíce a zřejmě také v blocích ledu pod povrchem. Výsledky tohoto přístroje potvrzují i výsledky ze sondy Lunar Reconnaissance Orbiter.

Objev hořčíkových spinelů[editovat | editovat zdroj]

Moon Mineralogy Mapper našel dominantní horniny hořčíkatého spinelu u kterých se nepodařilo detekovat přítomnost pyroxenů nebo olivínů v současné době, tedy jejich zastoupení je nižší než 5 %. Tyto horniny se vyskytují podél západního vnitřního kruhu Moscoviense Basin (okolí Mare Moscoviense). Výskyt tohoto spinelu nelze snadno zahrnout do současného modelu evoluce lunárních hornin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moon Mineralogy Mapper na anglické Wikipedii.