Chvostoskoci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxChvostoskoci
alternativní popis obrázku chybí
Chvostoskok Isotoma habitus
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída skrytočelistní (Entognatha)
Řád chvostoskoci (Collembola)
Lubbock, 1870
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chvostoskoci (Collembola) jsou starobylá bazální skupina šestinohých (tj. hmyzu v širokém slova smyslu). Jsou to drobní živočichové, žijící v půdě nebo na povrchu půdy, humusu, opadu, někdy i na vodní hladině, firnových polích či okrajích ledovců. Jejich hlavními znaky (a synapomorfiemi) jsou unikátní skákací aparát a ventrální tubus na zadečku.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Chvostoskoci mají kousací ústní ústrojí, uložené uvnitř hlavy a čtyřčlánková tykadla, jejichž všechny články jsou vybaveny vlastní svalovinou. Proto bývají řazeni do parafyletické skupiny Entognatha (skrytočelistní). Oči u chvostoskoků buďto chybějí (zejména půdní druhy), nebo jsou reprezentovány osmi samostatnými ommatidii.

Hruď je buď srostlá (skupina Symphypleona – srostločlenky) nebo článkovaná (skupina Arthropleona – volnočlenky).

Zadeček má šest článků. Na prvním z nich se nachází ventrální tubus, nepárový orgán se dvěma vychlípitelnými váčky, plnící celou řadu funkcí: přes příjem vody, vylučování a vůbec osmoregulaci až po dýchání. Většina druhů chvostoskoků totiž nemá tracheje.

Na zadečku se rovněž nachází skákací aparát, tvořený skákací vidlicí – furcou (někdy označovanou i jako furcula) a záchytkou – retinaculem. V klidovém stavu je furca držena retinaculem, po jeho uvolnění se vymrští a katapultuje živočicha do výše. U půdních chvostoskoků však skákací aparát často chybí.

Chodidlo chvostoskoků splynulo s holení v tibiotarsus.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Oplození je vnější, samice si sbírá spermatofor, vybavený stopkou. U některých druhů se vyskytuje složité epigamické chování (samec a samice se během námluv vzájemně zaklesávají tykadly apod.). Larvy absolvují čtyři až pět svlékání a jsou podobné dospělcům (vývoj přímý), ale i dospělí jedinci se svlékají po celý život (uvádí se až padesátkrát). Známy jsou i partenogenetické druhy.

Systém a základní zástupci[editovat | editovat zdroj]

V rámci chvostoskoků rozeznáváme 4 základní skupiny:[1]

Předpokládaná fylogeneze:[1]

pC



"protoCollembola" (+)



Poduromorpha




Nc


Neelipleona


Pe

Tomoceroidea


1

Entomobryomorpha s.s.


2


Coenaletidae



Sminthuridoidea




Symphypleona s.s.








Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Chvostoskoci jsou kosmopolitní zvířata, velmi odolná vůči výkyvům podmínek prostředí. Jejich potravní spektrum je velmi pestré a zahrnuje drobné půdní živočichy, detrit i těla rostlin nebo pyl. Jsou to významní půdotvorní činitelé ale i škůdci žampiónů.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Chvostoskoci jsou jedním z nejužívanějších organismů v půdní ekotoxikologii (zejména Folsomia candida).[2][3] Chvostoskoci jsou v akvaristice a teraristice využíváni jako krmivo.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. března 1982 byla vydána na Falklandech 13pencová známka s vyobrazením Cryptopygus antarcticus z čeledi Isotomidae.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Checklist of the Collembola: Collembola [online]. [cit. 2017-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Xavier Domene, Josep M. Alcañiz, Pilar Andrés. Ecotoxicological assessment of organic wastes using the soil collembolan Folsomia candida. Applied Soil Ecology. Volume 35, Issue 3, March 2007, Pages 461–472. doi:10.1016/j.apsoil.2006.10.004
  3. Fountain MT1, Hopkin SP. Folsomia candida (Collembola): a "standard" soil arthropod. Annu Rev Entomol. 2005;50:201-22.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACEK, Jan. Bezobratlí (2). řídí Miloš Anděra; redaktor Karel Vaněk; ilustrovali Pavel Dvorský, Petr Liška, Pavel Procházka, Lenka Vybíralová, Viera Postníková. 1. vyd. Praha : Albatros, 2001. 170 s. Svět zvířat; sv. 11. ISBN 80-00-00918-8.
  • KRATOCHVÍL, Josef, a kol. Klíč zvířeny ČSR. Díl III. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1959. 869 s. (Studie a prameny. Sekce biologicko-lékařská ; sv. 36). S. 95–124.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]