Chvostoskoci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxChvostoskoci
alternativní popis obrázku chybí
Chvostoskok Isotoma anglicana
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída skrytočelistní (Entognatha)
Řád chvostoskoci (Collembola)
Lubbock, 1870
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chvostoskoci (Collembola) jsou starobylá bazální skupina šestinohých (tj. hmyzu v širokém slova smyslu). Jsou to drobní živočichové žijící v půdě nebo na povrchu půdy, v humusu, opadu, někdy i na vodní hladině, firnových polích či okrajích ledovců. Jejich hlavním znakem (a synapomorfií) je unikátní skákací aparát a ventrální tubus na zadečku.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Chvostoskoci mají kousací ústní ústrojí uložené uvnitř hlavy a čtyřčlánková tykadla, jejichž všechny články jsou vybaveny vlastní svalovinou. Proto bývají řazeni do parafyletické skupiny Entognatha (skrytočelistní). Oči u chvostoskoků buďto chybějí (zejména půdní druhy), nebo jsou reprezentovány osmi samostatnými ommatidii.

Hruď je buď srostlá (skupina Symphypleona – srostločlenky), nebo článkovaná (skupina Arthropleona – volnočlenky).

Zadeček má šest článků. Na prvním z nich se nachází ventrální tubus, nepárový orgán se dvěma vychlípitelnými váčky, plnící celou řadu funkcí: od příjmu vody, přes vylučování a vůbec osmoregulaci až po dýchání. Většina druhů chvostoskoků nemá tracheu.

Na zadečku se rovněž nachází skákací aparát, tvořený skákací vidlicí – furcou (někdy označovanou i jako furcula) a záchytkou – retinaculem. V klidovém stavu je furca držena retinaculem, po jeho uvolnění se vymrští a katapultuje živočicha do výše. U půdních chvostoskoků však skákací aparát často chybí.

Chodidlo chvostoskoků splynulo s holení v tibiotarsus.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Oplození je vnější, samice si sbírá spermatofor vybavený stopkou. U některých druhů se vyskytuje složité epigamické chování (samec a samice se během námluv vzájemně zaklesávají tykadly apod.). Larvy absolvují čtyři až pět svlékání a jsou podobné dospělcům (vývoj přímý), ale i dospělí jedinci se svlékají po celý život (uvádí se až padesátkrát). Známy jsou i partenogenetické druhy.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Chvostoskoci jsou kosmopolitní živočichové odolní vůči výkyvům podmínek prostředí. Žijí v půdě, humusu, v opadu, na povrchu půdy, někdy i na vodní hladině, na firnových polích či okrajích ledovců. Pro jejich život je důležitá vlhkost.

Potravní spektrum chvostoskoků je pestré, přičemž většina se živí saprofágně. Živí se rozloženým opadem, řasami, houbami, detritem nebo pylem. Někteří jsou predátoři a živí se půdními živočichy. Někteří mohou být považováni za škůdce stopkovýtrusných hub (např. žampiónů v pěstírnách).

Význam[editovat | editovat zdroj]

  • Chvostoskoci jsou významní půdotvorní činitelé. Jsou významnou složkou edafonu (resp. zooedafonu; z hlediska velikosti jsou zpravidla řazeni do mezoedafonu). V málo narušených půdách dosahují počtu až 200 000 jedinců na metr čtvereční. Významně ovlivňují společenstva půdních mikroorganismů, zejména hub, a to nejen jejich konzumací, ale i roznášením spor. Udržují diverzitu hub v půdě.
  • Chvostoskoci jsou jedním z nejužívanějších organismů v půdní ekotoxikologii (zejména Folsomia candida).[1][2]
  • Chvostoskoci jsou v akvaristice a teraristice využíváni jako krmivo.

Systém a základní zástupci[editovat | editovat zdroj]

V rámci chvostoskoků rozeznáváme 4 základní skupiny:[3]

Předpokládaná fylogeneze:[3]

pC



"protoCollembola" (+)



Poduromorpha




Nc


Neelipleona


Pe

Tomoceroidea


1

Entomobryomorpha s.s.


2


Coenaletidae



Sminthuridoidea




Symphypleona s.s.








Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. března 1982 byla vydána na Falklandech 13pencová známka s vyobrazením Cryptopygus antarcticus z čeledi Isotomidae.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DOMENE, Xavier; ALCAÑIZ, Josep M. a ANDRÉS, Pilar. Ecotoxicological assessment of organic wastes using the soil collembolan Folsomia candida. Applied Soil Ecology. Vol. 35, Issue 3, March 2007, s. 461–472. doi: 10.1016/j.apsoil.2006.10.004
  2. FOUNTAIN, Michelle T. a HOPKIN, Steve P. Folsomia candida (Collembola): a „standard“ soil arthropod. Annual Reviews of Entomology. 2005, Vol. 50, s. 201–222.
  3. a b BELLINGER, Peter F.; CHRISTIANSEN, Kenneth A. a JANSSENS, Frans. Checklist of the Collembola of the World [1996–2018]. In: Checklist of the Collembola of the World [online]. Last updated on 2018.07.01 [cit. 30. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.collembola.org/taxa/collembo.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CROUAU, Yves; CHENON, Pascale a GISCLARD, C. The use of Folsomia candida (Collembola, Isotomidae) for the bioassay of xenobiotic substances and soil pollutants. Applied Soil Ecology. 1999, Vol. 12, s. 103–111. Received 18 September 1998; received in revised form 5 January 1999; accepted 8 January 1999 [cit. 30. 7. 2018]. Dostupné z: https://kundoc.com/pdf-the-use-of-folsomia-candida-collembola-isotomidae-for-the-bioassay-of-xenobiotic.html
  • ČUCHTA, Peter. Chvostoskoci Vysočiny. [Jihlava]: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, 2017. 1 složený list (6 nečísl. stran).
  • BEZCHLEBOVÁ, Jitka. Ecotoxicology of soil invertebrates: earthworms, enchytraeids, collembolans. Brno, 2007. 65 s., [116] s. příl. Dissertation Thesis. Supervisor prof. RNDr. Ivan Holoubek, Ph.D. Masaryk University, Faculty of Science, Research Centre for Environmental Chemistry and Ecotoxicology.
  • KRATOCHVÍL, Josef a kol. Klíč zvířeny ČSR. Díl III. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 869 s. (Studie a prameny. Sekce biologicko-lékařská; sv. 36). S. 95–124. 
  • MACEK, Jan. Bezobratlí (2), Hmyz. 1. vyd. Ilustroval Pavel Dvorský, Petr Liška, Pavel Procházka, Lenka Vybíralová, Viera Postníková. Praha: Albatros, 2001. 170 s. Svět zvířat, sv. 11. Řídí Miloš Anděra. Redaktor Karel Vaněk. ISBN 80-00-00918-8.
  • NEDVĚD, Oldřich. Hovězí krev a svatojánci. Vesmír. 2006, roč. 85, 646, č. 11.
  • SMRŽ, Jaroslav. Půdní fauna. In: BEJČEK, Vladimír a ŠŤASTNÝ, Karel. Fauna Bílinska. Praha: Grada, 2000, s. 25. ISBN 80-7169-695-1.
  • TUF, Ivan H. Jak hluboko lze klesnout. Vesmír. 2018, roč. 97, 206, č. 4.
  • ZETTEL, Jürg a ZETTELOVÁ, Ursula. Někdo to rád chladné: podivná bionomie chvostoskoka Ceratophysella sigillata aktivního v zimě. Vesmír. 1997, roč. 76, 103, č. 2. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1997/cislo-2/nekdo-rad-chladne.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]