Lilijicovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLilijicovci
alternativní popis obrázku chybí
Myzostoma fuscomaculatum přichycený na lilijici
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Nadoddělení trojlistí (Triblastica)
Oddělení prvoústí (Protostomia)
Kmen kroužkovci (Annelida)
Řád lilijicovci (Myzostomida)
Graff, 1877
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lilijicovci (lilijcovci, řehořky) (Myzostomida) jsou drobní (do 3 cm) mořští prvoústí živočichové. Žijí jako parazité na ostnokožcích, zejména na lilijicích (odtud jejich jméno), v menší míře na hvězdicích a hadicích, v jednom případě je popsán jako hostitel houbovec. Tělesný plán a životní styl jsou přizpůsobené k parazitickému způsobu života. Lilijovci jsou hermafroditi, larvou je trochofora, rýhování vajíčka je spirální.

Taxonomicky proto patří do skupiny Lophotrochozoa. V současnosti jsou na základě molekulárních i morfologických studií považováni za přirozený klad kmene kroužkovců (tedy v souladu s tradičními představami), i když jejich postavení uvnitř tohoto kmene zůstává nejasné.[1][pozn. 1] Na začátku 21. století bylo toto zařazení zpochybňováno, některé studie ribozomálních genů a bílkovin totiž naznačovaly blízkost k břichobrvkám[2], některé struktury se zase podobají vířníkům (např. tažný bičík spermií)[3]. Proto byli určitý čas považováni za samostatný kmen.

Je známo více než 150 druhů.[1]

Jedná se o starobylou skupinu. Deformační cysty, které vytvářejí v těle hostitele, byly nalezeny již na fosiliích prvohorních lilijic.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tělesný plán a životní styl mohou být velmi rozdílné, silně modifikované a přizpůsobené parazitickému způsobu života. Záleží na tom, zda žijí přisedle na povrchu hostitele, v jeho ústech, v dutinách jeho orgánů nebo jako endoparaziti v nitrotělních cystách. Tělo přisedlých parazitů je často zkrácené a zploštělé, někdy až diskovité, s potlačenou segmentací, s pěti páry parapodií na břišní straně, vybavených háčky k zachycení na hostiteli. Vyskytují se však druhy s protáhlou stavbou, některé jsou vybavené záchytnými chapadélky. Dýchací, oběhová a vylučovací soustava jsou redukované, i nervová soustava je zjednodušená. Trávicí soustava začíná ústním otvorem na hlavě, často vysunutelné, a pokračuje svalnatým hltanem a rozvětveným střevem, anální vyústění je zpravidla na samotném konci těla. U některých druhů se předpokládá, že se přiživují na potravě hostitele, u vnitrotělních parazitů je potravou sám hostitel.

Také rozmnožování a životní cyklus lilijicovců jsou velmi rozdílné. Procesy dozrávání pohlavních buněk a kopulace musí být přizpůsobeny kvůli parazitickému způsobu života stavbě a někdy i životnímu cyklu hostitele.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Následující revidovaná klasifikace pochází z r. 2014.[1][4]

Řád: Lilijicovci (Myzostomida) Graff, 1877

  • Čeleď: Asteriomyzostomidae Jägersten, 1940
    • Rod: Asteriomyzostomum Jägersten, 1940 (2 druhy)
  • Čeleď: Asteromyzostomidae Wagin, 1954
    • Rod: Asteromyzostomum Wagin, 1954 (3 druhy)
  • Čeleď: Eenymeenymyzostomatidae Summers & Rouse, 2014
    • Rod: Eenymeenymyzostoma Summers & Rouse, 2014 (1 druh)
  • Čeleď: Endomyzostomatidae Perrier, 1897
    • Rod: Endomyzostoma Perrier, 1897 (14 druhů)
  • Čeleď: Myzostomatidae Beard, 1884
    • Rod: Contramyzostoma Eeckhaut & Jangoux, 1995 (1 druh)
    • Rod: Hypomyzostoma Perrier, 1897 (10 druhů)
    • Rod: Myzostoma Leuckart, 1827 (115 druhů)
    • Rod: Mesomyzostoma Remscheid, 1918 (2 druhy)
    • Rod: Notopharyngoides Uchida, 1992 (3 druhy)
  • Čeleď: Protomyzostomidae Stummer-Traunfels, 1923
    • Rod: Protomyzostomum Fedetov, 1912 (4 druhy)
  • Čeleď: Pulvinomyzostomidae Jägersten, 1940
    • Rod: Pulvinomyzostomum Jägersten, 1940 (1 druh)
  • Čeleď: Stelechopodidae Graff, 1884
    • Rod: Stelechopus Graff, 1884 (1 druh)
  • Incertae sedis:
    • Rod: Mycomyzostoma Eeckhaut, 1998 (1 druh)

Příbuzenské vztahy mezi čeleděmi zobrazuje následující fylogenetický strom (k čeledím Asteriomyzostomidae a Stelechopodidae dosud neexistují molekulární údaje, které by je umožnily zařadit):[1][4]

Myzostomida 

Endomyzostomatidae





Asteromyzostomidae



Protomyzostomidae





Eenymeenymyzostomatidae




Pulvinomyzostomidae



Myzostomatidae






Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tradiční zařazení do třídy mnohoštětinatců a podtřídy acikulovců (Aciculata) je tedy pouhou spekulací, která v analýzách dosud nemá oporu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SUMMERS, Mindi; ROUSE, Greg. Phylogeny of Myzostomida (Annelida) and their relationships with echinoderm hosts. BMC Evolutionary Biology [online]. , 28. srpen 2014, svazek 14, čís. 170. Dostupné online. ISSN 1471-2148. DOI:10.1186/s12862-014-0170-7.  (anglicky) 
  2. BLEIDORN, Christoph, et al. On the phylogenetic position of Myzostomida: can 77 genes get it wrong?. BMC Evolutionary Biology [online]. , 1. červenec 2009, svazek 9, čís. 150. Dostupné online. ISSN 1471-2148. DOI:10.1186/1471-2148-9-150.  (anglicky) 
  3. Zrzavý, Hypša, Tietz: Myzostomida are not annelids: Molecular and morphological support for a clade of animals with anterior sperm flagella, Cladistics 17 (2): 170-198 červen 2001
  4. a b SUMMERS, Mindi; ROUSE, Greg. Erratum: Phylogeny of Myzostomida (Annelida) and their relationships with echinoderm hosts. BMC Evolutionary Biology [online]. , 25. březen 2015, svazek 15, čís. 53. Dostupné online. ISSN 1471-2148. DOI:10.1186/s12862-015-0305-5.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]