Zofia Kossak-Szczucka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zofia Kossak-Szczucka

Zofia Kossak-Szczucka (roz. Zofia Kossak, z prvního manželství Szczucka, z druhého manželství Szatkowska; 10. srpna 1889[1], Kośmin - 9. dubna 1968 Bílsko-Bělá) byla polská spisovatelka, novinářka, odbojářka a katolická aktivistka.

Je považována za jednu z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století, v oblasti historického románu pak za jednoho z nejlepších autorů vůbec. Její díla, z nichž nejznámější jsou romány Křižáci (1935), Malomocný král (1936) a Beze zbraně (1937), byla přeložena do 16 jazyků.

Za druhé světové války byla klíčovou osobností polského protinacistického odboje, snažila se spojovat úsilí jeho jednotlivých frakcí a byla hlavní iniciátorkou a organizátorkou jeho pomoci Židům. Založila odbojové organizace Front Odrodzenia Polski, Provizorní radu pro pomoc Židům a Żegotu.

Po válce uprchla před komunistickým režimem z Polska, v roce 1957 se vrátila, nicméně její dílo bylo komunisty potlačováno. V roce 1982 obdržela od Jad Vašem posmrtně titul spravedlivá mezi národy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Tříletá Zofia Kossakowa se svojí matkou, Annou Kisielnickou-Kossakowou

Zofia Kossak-Szczucka pocházela z umělecké rodiny - její strýc Wojciech Kossak a dědeček Juliusz Kossak byli známí malíři, sestřenice Marie Pawlikowska-Jasnorzewska a Magdalena Samozwaniecová zase spisovatelky. Od roku 1906 pracovala jako učitelka ve Varšavě. V letech 1912-1913 studovala malířství na Škole výtvarných umění ve Varšavě, v letech 1913-1914 kresbu v Ženevě. V roce 1915 si vzala Stefana Szczuckého a odstěhovala se s ním na Volyň. Po jeho smrti v roce 1921 se odstěhovala do Slezska do obce Velké Hůrky. V roce 1925 se znovu vdala, tentokrát za Zygmunta Szatkowského.

Protinacistický odboj[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války působila v protinacistickém odboji: spoluzaložila katolickou odbojovou organizaci Front Odrodzenia Polski a spolupracovala s řadou dalších podobných, hrála klíčovou roli v produkci tisku katolického odboje. V odboji používala krycí jméno Weronika.[2]

Ač byla považována za jednu z hlavních představitelek polského nacionalismu a antijudaismu, sehrála nezastupitelnou roli v boji Poláků proti holokaustu. V létě 1942 sepsala slavný Protest, v němž popsala osud Židů umírajících v ghettech a vražděných ve vyhlazovacích táborech a vyjádřila naprostý nesouhlas katolíků a polského národa s tímto vražedným běsněním.

Společně s Wandou Krahelskou založila 7. září Provizorní radu pro pomoc Židům (orig. Tymczasowy Komitet Pomocy Żydom), která se stala 8. prosince jádrem nově vzniklé Żegoty.[3] Kossaková je považována za klíčovou osobu, jejíž energické jednání a publikační činnost přispěly ke sjednocení demokratického odboje v rámci Żegoty a je považována za ideovou matku této organizace. Zároveň se poměrně úspěšně snažila sjednocovat různé proudy demokratického odboje i v ostatních oblastech činnosti a zapojovat je do struktur Zemské armády. V samotné Żegotě však působila jen velmi krátce, měla odlišné představy o fungování organizace a dostávala se do sporů s její židovskou částí, nakonec proto organizaci opustila a v rámci katolické organizace Społeczna Organizacja Samopomocy (SOS) sloužila jako spojka mezi Żegotou a katolickými kláštery a sirotčinci skrývajícími židovské děti.

V roce 1943 byla zatčena gestapem, prošla koncentračním táborem Auschwitz - Birkenau i nechvalně známým Pawiakem, obrovským štěstím pro ni bylo, že nacisté nikdy nezjistili její skutečnou totožnost. Byla odsouzena k smrti, ale s pomocí polského podzemí unikla popravě a dostala se na svobodu. V roce 1944 se účastnila Varšavského povstání.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Hrob Zofie Kossak-Szczucka

V roce 1945 byla členkou mise Polského červeného kříže ve Spojeném království, zde se rozhodla zůstat v exilu a vyhnout se tak pronásledování, které proti členům nekomunistického odboje rozpoutal komunistický režim v Polsku. Do Polska se vrátila v roce 1957, po uvolnění, které nastalo po smrti Stalina. Vydávání jejích děl bylo omezováno a po gradaci konfliktu s režimem, když odmítla jeho vyznamenání a sepsala ostrou kritiku komunismu, která byla čtena namísto nedělního kazání v katolických kostelích, byla až do pádu režimu vyškrtnuta z oficiálních dějin polské literatury a její díla nesměla vycházet.

Je pohřbena ve vesnici Velké Hůrky. V roce 1982Jad Vašem posmrtně udělil titul spravedlivá mezi národy.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zofia Kossaková je považována za jednu z nejvýznamnějších postav polského historického románu (po Sienkiewiczovi a Kraszewském), mimo to produkovala i úspěšná díla s náboženskou tematikou. Její knihy byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Některé její historické romány (např. Křižáci) jsou plné Božích zásahů a zázraků, díky čemuž bývá některými autory řazena mezi autory fantasy.[5]

  • Pożoga: Wspomnienia z Wołynia 1917-1919, (1922, Požár), autorčin první román, v němž zachycuje dojmy z válečných a revolučních událostí na Volyni z let 1917-1919.
  • Beatum scelus (1924), historický román ze 17. století,
  • Z miłości (1926, Z lásky), vyprávění o svatém Stanisławovi Kostkovi žijícím v druhé polovině 16. století,
  • Na drodze (1926),
  • Kłopoty Kacperka, góreckiego skrzata (1926),
  • Wielcy i mali (1927, Velcí a malí), sbírka povídek ze Slezska,
  • Złota wolność (1928, Zlatá volnost), historický román z doby polského krále Zikmunda III.,
  • Szaleńcy Boży (1929, Nadšenci boží), životopisy světců,
  • Legnickie pole (1930, Lehnické pole), román z polského středověku odehrávající se v době bojů s Tatarů na Horním Slezsku v první polovině 13. století,
  • Dzień dzisiejszy (1931, Dnešní den),
  • Ku swoim (1931, Ke svým),
  • Topsy i Lupus (1931),
  • Nieznany kraj (1932, Neznámý kraj), sbírka povídek ze Slezska, odměněno polskou slezskou literární cenou,
  • Z dziejów Śląska (1933, Z dějin Slezska),
  • Pątniczym szlakiem. Wrażenia z pielgrzymki (1933), dojmy z cest ze Svaté země,
  • Szukajcie przyjaciół (1934, Hledání přátel),
  • S.O.S. ... ! (1934),
  • Krzyżowcy (1936, Křižáci), velká čtyřsvazková románová kronika, vyznamenaná cenou časopsiu Wiadomości Literackie, která pojednává o první křížové výpravě z konce 11. století, česky zéž pod názvem O Kristovu korunu, jednotlivé díly se jmenují:
    • Bóg tak chce (Bůh to chce),
    • Fides graeca (latinsky Řecká věrnost),
    • Wieża trzech sióstr (Věž tří sester),
    • Jerozolima wyzwolona (Osvobozený Jeruzalém).
  • Król trędowaty (1936, Malomocný král), historický román líčící osudy Jeruzalémského království za malomocného krále Balduina IV. a jeho pád, přivoděný vnitřním rozkladem i vítězstvím vojsk sultána Saladina.
  • Bursztyny (1936, Jantary),
  • Puszkarz Orbano (1936, Puškař Orbano), historický román pro mládež
  • Beatyfikacja Skargi (1937),
  • Bez oręża (1937, Beze zbraně), historický román z přelomu 12. a 13. století, z ovzduší, jež tvoří pozadí křižáckých výprav do Svaté země. Autorka v něm líčí životní pouť a vznešené cíle svatého Františka z Assisi, zakladatele řádu františkánů, který nakonec dobývá Svatý hrob sám a beze zbraně.
  • Skarb Śląski (1937, Slezský poklad),
  • Rewindykacja polskości na Kresach (1938),
  • Laska Jakubowa (1938, Jakubova láska),
  • Chrześcijańskie posłannictwo Polski (1938, Křesťanské poslání Polska),
  • Gród nad jeziorem (1938, hrad nad jezerem),
  • Trembowla (1939),
  • Warna (1939),
  • Z otchłani: wspomnienia z lagru (1946, Z propasti), vzpomínky koncentračního tábora,
  • Suknia Dejaniry (1948),
  • Przymierze (1951, Úmluva), historický román s biblickou tématikou, který zachycuje úsek ze slavných dějin židovského národa s Abrahámem jako hlavní postavou v čele.
  • Błogosławiona wina (1953, Požehnaná vina), historický román,
  • Kielich krwi (1954, Kalich krve),
  • Rok polski: obyczaj i wiara (1955, Polský rok: obyčeje a víra), cyklus črt,
  • Dziedzictwo (1956, Dědictví), první část románového cyklu z 19. století o zemanských rodových tradicích,
  • W Polsce Podziemnej: wybrane pisma dotyczące lat 1939 - 1944 (1957),
  • Troja północy (1960, Tři půlnoci), společně se Zygmuntem Szatkowskim, historický román o Polabských Slovanech,
  • Pod lipą (1962, Pod lípou),
  • Prometeusz i garncarz (1963, Prométheus a hrnčíř),
  • Ognisty wóz (1963, Ohnivý vůz),
  • Dziedzictwo II. (1964, Dědictví II.), druhá část románového cyklu,
  • Dziedzictwo III. (1967,Dědictví III.), třetí část románového cyklu, společně se Zygmuntem Szatkowskim,
  • Błogosławiony Jan Sarkander ze Skoczowa

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lze se setkat i s rokem 1890, který ona sama vytrvale udávala, nicméně po její smrti byl objeven dokument, který uvádí rok 1889, viz http://www.radiomaryja.pl/artykuly.php?id=93248 Mirosława Pałaszewska: Każdej chwili mego życia wierzę, ufam, miłuję, článek ke 40. výročí úmrtí na stránkách Radia Maria
  2. http://www.radiomaryja.pl/artykuly.php?id=93248 Mirosława Pałaszewska: Każdej chwili mego życia wierzę, ufam, miłuję, článek ke 40. výročí úmrtí na stránkách Radia Maria
  3. http://www.raoulwallenberg.net/?en/saviors/others/keepers-flame.2749.htm Joyce Jensen: Keepers of the Flame
  4. http://www1.yadvashem.org/righteous_new/PDF%20Virtual_Wall_Of_Honor/POLAND.pdf Virtuální polská Zeď cti (seznam spravedlivých z Polska i s rokem vyhlášení) na stránkách Jad Vašem
  5. http://www.scifiworld.cz/article.php?ArticleID=909 Recenze románu Křižáci na SCIFIWORLD z pera Jaroslava Houdka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠTĚPÁN, Ludvík, a kol. Slovník polských spisovatelů. Praha : Libri, 2000. 555 s. ISBN 80-7277-005-5.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu