Rallye Dakar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Saharská poušť: vražedná kombinace sucha, tepla a prašného písku

Rallye Paříž-Dakar nebo jinak také Dakarská Rallye a zkráceně pouze Dakar je každoroční závod off-road vozidel a motocyklů. Soutěž je organizována A.S.O. – Amaury Sport Organisation. Závodu se mohou zúčastňovat závodníci jak z řad profesionálů, tak i z řad amatérů, kteří běžně tvoří kolem 80% zúčastněných.

I když oficiální název zní Rallye, jedná se spíš o vytrvalostní závod v terénu, kde se více používají upravené terénní speciály než klasické soutěžní vozy používané v závodech rallye. Většina měřených úseků vede těžkým terénem. Převážně se sestávají z průjezdů písečnými dunami, blátem, travnatými pláněmi a skalních úseků. Délka etap se pohybuje od několika desítek kilometrů do stovek kilometrů denně.

Historie a trasa[editovat | editovat zdroj]

Závod byl poprvé odstartován roku 1979, 2 roky poté, co se v poušti při dálkovém pouštním závodě Abidjan-Nice ztratil a 3 dny bloudil motocyklový závodník Thierry Sabine, po této zkušenosti se rozhodl, že uspořádá dálkový závod napříč Afrikou. Založil T.S.O.Thierry Sabine Organisation a 1. ledna 1979 se poprvé startovalo. Původně vedl závod z Paříže ve Francii do Dakaru v Senegalu s přerušením při převozu přes Středozemní moře. Politická situace a další faktory však způsobily, že se trasa včetně startu a cíle časem měnila. Do roku 1994 trasa začínala v Paříži. Kvůli stížnostem starosty Paříže byl cíl přesunut z Avenue des Champs-Élysées do EuroDisneylandu. To také způsobilo, že organizátoři naplánovali v následujících letech Rallye do různých míst. V roce 2007 se konal zatím poslední ročník na Africkém kontinentě, jelikož v roce 2008 byl závod kvůli hrozbě teroristických útoků zrušen. Následně byla soutěž od roku 2009 přesunuta do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile. Do té doby nebyl cílovým městem Dakar jen čtyřikrát. V roce 2012 bylo k Argentině a Chile přidáno ještě Peru.

Mapa států, kterými kdy trasa soutěže probíhala. Oranžové jsou státy z neobvyklé trasy v roce 1992

Seznam tras rallye[editovat | editovat zdroj]

V posledních ročnících vedla trasa rallye v Africe přes Maroko, Západní Saharu a po pastvinách a pouštích v Mauritánii. Etapy probíhající skrz Atar a přes písečné duny a kaňony v mauritánské oblasti Adrar jsou nejvíce dobrodružné ze všech maratónských závodů .

Hubert Auriol vyhrál v roce 1992 Dakar v kategorii automobilů po předchozím vítězství v závodu kategorie motocyklů a stal se prvním řidičem, který vyhrál závod na dvou i na čtyřech kolech. Jedním z nejúspěšnějších závodníků v kategorii kamionů se stal Karel Loprais, kterému se díky jeho 6 zlatým, 4 stříbrným a jedné bronzové medaili přezdívá „Monsieur Dakar“.

Vozidla a kategorie[editovat | editovat zdroj]

Soutěžní vůz kategorie terénních vozů Nissan Navara
Ruská jednička v kategorii kamionů – Kamaz
Závodní automobil kategorie kamionů značky Renault
Kamion Mercedes-Benz Unimog u500 na Rallye v roce 2006

Dvě základní soutěžní kategorie Dakarské rallye byly motocykly a automobily (v rozsahu od bugin po malé náklaďáky), brzy byla pro motivaci a ocenění posádek velkých doprovodných náklaďáků zavedena kategorie kamiony, hodnocená původně i ve společné listině auto-camion. Mnoho výrobců automobilů využívá drsné prostředí rallye k testování svých vozidel a také z reklamních důvodů k demonstraci jejich odolnosti a spolehlivosti, i když sériové vozy jsou většinou velmi upravené. Původně v rallye dominovaly evropské užitkové vozy jako jsou Land Rover, Range Rover, Mercedes-Benz třídy G později nahrazeny typem Mercedes-Benz ML, Pinzgauer, MB Unimog a japonské Toyoty Land Cruiser. Ostatní výrobci přistoupili s těžce upravenými běžnými vozidly, jako je Rolls-Royce, Peugeot, Citroën a dokonce i Porsche. Například v roce 2002 obsahovala kategorie automobilů vozy značek Mitsubishi (Pajero/Montero), Nissan a Hyundai. Mercedes, Range Rover a sportovně upravené BMW se také zúčastnili, ale neobjevili se na vedoucích místech. Jean-Louis Schlesser postavil pro závod řadu vlastních dune buggy vozidel a několikrát s nimi závod vyhrál.

Nákladní vozy (T4 „Kamiony“ nebo „Nákladní“) obsazují výrobci Tatra, LIAZ (nyní Tedom Truck), Kamaz, MAN, DAF, GINAF, IVECO, Renault Kerax, a Mercedes-Benz Unimog. V 80. letech vyústila silná rivalita mezi jezdci DAF a Mercedes ke stavbám soutěžních speciálů se dvěma motory a více jak 1000 hp (750 kW). Později zvýšily úroveň závodu vozy Tatra, Perlini a Kamaz.

KTM je nejpopulárnější a současně vedoucí motocykl, historicky kategorii vévodily i Honda, Yamaha a BMW. V současnosti jsou hlavními soupeři v kategorii vozidel Volkswagen, Mitsubishi a Nissan a v kategorii motocyklů jsou to Yamaha a KTM. Po roce 2000 bylo obnoveno soupeření v kategorii kamionů mezi výrobci DAF, Tatra, MAN a Kamaz.

Nehody[editovat | editovat zdroj]

V roce 1982 se syn britské premiérky Margaret Thatcherové společně s jeho francouzským spolujezdcem Charlotte Verney a jejich mechanikem ztratili, a byli po šest dnů pohřešováni. 9. ledna se trio oddělilo od konvoje vozidel po zastavení k provedení opravy porouchané řídící tyče. 12. ledna byli prohlášeni za pohřešované. Po rozsáhlém pátrání byl spatřen pátracím letounem C-130 Hercules Alžírské armády jejich bílý Peugeot 504 přibližně 50 km od trasy. Thatcher, Verney a mechanik byli nezraněni.

V roce 1986 zemřel při rallye organizátor a zakladatel této rallye Thierry Sabine po tragické havárii vrtulníku.

Během závodu v roce 1988 zahynulo šest lidí. 10. 1. 1988 v nigerské desáté etapě DjadoAgadez havaroval krátce po startu kamion DAF 95X2 Turbotwin (se dvěma motory 11,6 l disponoval výkonem 726 kW), startovní číslo 601: při přejezdu trojice terénních vln rychlostí cca 170 km/h byl desetitunový kamion katapultován a po dopadu se několikrát převrátil. Řidič Theo Van de Rijt a druhý jezdec Chriss Ross přežili s těžkým zraněním, navigátor Kees Van Loevezijn zemřel (jeho sedadlo bylo vymrštěno čtyřicet merů daleko a spekulovalo se o tom, že spoluviníkem jsou bezpečnostní pásy kotvené do sedaček namísto do rámu). Vedení automobilky DAF ze závodu okamžitě odvolalo zbylé posádky a o dva dny později vydalo prohlášení, že se této rallye už nikdy nezúčastní. Téhož dne se u Arlitu ve zvířeném prachu čelně srazil Range-Rover s jiným vozem, řidič René Boubet přežil, navigátor Patrick Canado byl na místě mrtvý. 16. ledna v etapě TimbuktuBamako těžce havaroval motocyklista Jean-Claude Huger na BMW RT100, dva dny nato zemřel v nemocnici. 17. ledna krátce po startu z Bamako vběhla pod soutěžní toyotu francouzské posádky desetiletá malijská dívka Baye Sibi, zraněním podlehla krátce nato v nemocnici. V předposlední den soutěže pak vozidlo filmového štábu usmrtilo dívku v Mauritánii a téhož dne havarovalo i auto, ve kterém zahynul jeden novinář. Závodníkům bylo také vyčítáno, že rozpoutali požár, který způsobil paniku ve vlaku jedoucím mezi Dakarem a Bamako, kde bylo zabito více lidí.

V pondělí 10. ledna 2005 zemřel ve své vlasti v Alicante, španělský motocyklista José Manuel Pérez po nehodě, která se stala předešlý týden ve čtvrtek v průběhu 7. etapy. Druhý motocyklista během 2 dnů, Ital Fabricio Meoni, zahynul 11.ledna, během 11. etapy si při havárii na 184. kilometru zlomil vaz. Dvojnásobný vítěz soutěže (2001 a 2002), byl 11. motocyklista a 45. závodník, kteří zemřeli v celkové historii závodu. 13. ledna byla sražena pětiletá senegalská dívka pod kola servisního vozu při jízdě na hlavní silnici, což celkově zvýšilo počet mrtvých na 5.

9. ledna 2006 zemřel 41letý australský řidič motocyklu KTM Andy Caldecott na 250 km při vjezdu do 9. etapy mezi Nouakchott a Kiffa si při nehodě zlomil vaz, pouze pár kilometrů od místa, kde předešlý rok zahynul F. Meoni. Byla to Andyho třetí účast v závodu. Vyhrál třetí etapu závodu v roce 2006 mezi Nadorem a Er Rachidiou pouze několik dní před svou smrtí. 13. ledna zemřel desetiletý chlapec, který byl sražen projíždějícím vozem Lotyše Marise Saukanse při přecházení tratě, zatímco 14. ledna byl zabit dvanáctiletý chlapec projíždějícím podpůrným vozem.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Závod se stal předmětem kritiky z několika důvodů, hlavně pro dopady závodu na obyvatele zemí přes které vede. Rallye je kritizována za to, že vede přes sporná, neosídlená území západní Sahary bez formálního projednání s hnutím Polisario, které rozhodnutím reprezentuje obyvatele Sahrawi. Po závodu začaly otázky ohledně formálního povolení od hnutí Polisario, od roku 2000 však směřují k tomu, že by to neměl být problém.

Po závodě v roce 1988, kdy byli v jeho průběhu zabiti 3 afričtí obyvatelé, PANA, tisková agentura se základnou v Dakaru napsal, že tato úmrtí byla „bezvýznamná pro průběh závodu“. Vatikánské noviny L'Osservatore Romano nazvaly závod „Vulgární přehlídka síly a bohatství v místech, kde lidé stále umírají hladem a žízní.“ Během roku 2002 protestovala na startu ve francouzském Arrasu francouzská politická strana The Greens (Strana zelených) svým prohlášením, a označila závod jako „Kolonialismus, který je třeba vymýtit.“

Někteří místní obyvatelé kolem trasy závodu uvedli, že vidí omezené příležitosti zisku ze závodu, protože účastníci závodu utratí nějaké peníze za zboží a služby v místních ubytovacích kapacitách. Závodníci vytvářejí mohutná množství prachu na tratích a jsou obviňováni z toho, že srážejí a zabíjejí dobytek, a navíc někdy také obyvatele.

Seznam vítězů[editovat | editovat zdroj]

Rok Automobily Motocykly Kamiony Trasa
Řidič Vůz Řidič Motocykl Řidič Kamion
2014[1] Španělsko Roma All 4 Racing Mini Španělsko Coma KTM Rusko Karginov (4x4) Kamaz RosarioValparaíso
2013 Francie Peterhansel All 4 Racing Mini Francie Despres 450cc Rallye KTM Rusko Nikolajev (4x4) Kamaz LimaSantiago de Chile
2012 Francie Peterhansel Mini Francie Despres KTM Nizozemsko De Rooy Iveco Buenos AiresLima
2011 Katar Al-Attiyah Volkswagen Španělsko Coma KTM RUS Čagin Kamaz Buenos AiresAntofagasta – Buenos Aires
2010 Španělsko Sainz Volkswagen Francie Despres KTM RUS Čagin Kamaz Buenos AiresAntofagasta – Buenos Aires
2009 Jihoafrická republika de Villiers Volkswagen Španělsko Coma KTM Rusko Kabirov Kamaz Buenos AiresValparaíso – Buenos Aires
2008 Závod zrušen z bezpečnostních důvodů den před startem
2007 Francie Peterhansel Mitsubishi Francie Despres KTM Nizozemsko Stacey MAN LisabonDakar
2006 Francie Alphand Mitsubishi Španělsko Coma KTM Rusko Čagin Kamaz Lisabon – Dakar
2005 Francie Peterhansel Mitsubishi Francie Despres KTM Rusko Kabirov Kamaz Barcelona – Dakar
2004 Francie Peterhansel Mitsubishi Španělsko Roma KTM Rusko Čagin Kamaz Clermont-Ferrand – Dakar
2003 Japonsko Masuoka Mitsubishi Francie Sainct KTM Rusko Čagin Kamaz MarseilleŠarm aš-Šajch
2002 Japonsko Masuoka Mitsubishi Itálie Meoni KTM Rusko Čagin Kamaz ArrasMadrid – Dakar
2001 Německo Kleinschmidt Mitsubishi Itálie Meoni KTM Česká republika Loprais Tatra Paříž – Dakar
2000 Francie Schlesser Schlesser-Renault Francie Sainct BMW Rusko Čagin Kamaz Paříž – Dakar – Káhira
1999 Francie Schlesser Schlesser-Renault Francie Sainct BMW Česká republika Loprais Tatra Granada – Dakar
1998 Francie Fontenay Mitsubishi Francie Peterhansel Yamaha Česká republika Loprais Tatra Paříž – Granada – Dakar
1997 Japonsko Shinozuka Mitsubishi Francie Peterhansel Yamaha Rakousko Peter Reif Hino Dakar – Agades – Dakar
1996 Francie Lartigue Citroën Itálie Orioli Yamaha Rusko Moskovskich Kamaz Granada – Dakar
1995 Francie Lartigue Citroën Francie Peterhansel Yamaha Česká republika Loprais Tatra Granada – Dakar
1994 Francie Lartigue Citroën Itálie Orioli Cagiva Česká republika Loprais Tatra Paříž – Dakar – Paříž
1993 Francie Saby Mitsubishi Francie Peterhansel Yamaha Itálie Perlini Perlini Paříž – Dakar
1992 Francie Auriol Mitsubishi Francie Peterhansel Yamaha Itálie Perlini Perlini Paříž – SirteKapské Město
1991 Finsko Vatanen Citroën Francie Peterhansel Yamaha Francie Houssat Perlini Paříž – Tripolis – Dakar
1990 Finsko Vatanen Peugeot Itálie Orioli Cagiva Itálie Villa Perlini Paříž – Tripolis – Dakar
1989 Finsko Vatanen Peugeot Francie Lalay Honda kategorie nebyla vypsána Paříž – Tunis – Dakar
1988 Finsko Kankkunen Peugeot Itálie Orioli Honda Československo Loprais Tatra Paříž – Alžír – Dakar
1987 Finsko Vatanen Peugeot Francie Neveu Honda Nizozemsko de Rooy DAF Paříž – Alžír – Dakar
1986 Francie Metge Porsche Francie Neveu Honda Itálie Vismara Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1985 Francie Zaniroli Mitsubishi Belgie Rahier BMW Německo Capito Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1984 Francie Metge Porsche Belgie Rahier BMW Francie Lalleu Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1983 Belgie Ickx Mercedes-Benz Francie Auriol BMW Francie Groine Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1982 Francie Marreau Renault Francie Neveu Honda Francie Groine Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1981 Francie Metge Land Rover Francie Auriol BMW Francie Villette ALM/ACMAT Paříž – Dakar
1980 Švédsko Kottulinsky Volkswagen Francie Neveu Yamaha Alžírsko Ataouat Sonacome Paříž – Dakar
1979 Francie Genestier Land Rover Francie Neveu Yamaha Paříž – Dakar


Reprezentace

Seznam českých medailových úspěchů v kategorii kamionů[editovat | editovat zdroj]

  • 1987
    • 2. místo, K.Loprais-J.Krpec-R.Stachura, Tatra
    • 3. místo (1. místo v kategorii sériových kamionů), J.Moskal-J.Joklík-P.Záleský, LIAZ
  • 1988
    • 1. místo, K.Loprais-R.Stachura-T.Mück, Tatra
    • 2. místo, J.Moskal-F.Vojtíšek-P.Záleský, LIAZ
  • 1990: 3. místo, Z.Kahánek-Havlík-J.Krpec, Tatra
  • 1992: 3. místo, K.Loprais-R.Stachura-J.Kalina, Tatra
  • 1994: 1. místo, K.Loprais-R.Stachura-J.Kalina, Tatra
  • 1995: 1. místo, K.Loprais-R.Stachura-T.Tomeček, Tatra
  • 1996
    • 2. místo, K.Loprais-R.Stachura-T.Tomeček, Tatra
    • 3. místo, L.Fajtl-Janoušek-Wurst, Tatra
  • 1998: 1. místo, K.Loprais-R.Stachura-J.Čermák, Tatra
  • 1999
    • 1. místo, K.Loprais-R.Stachura-J.Kalina, Tatra
    • 3. místo, T.Tomeček-A.De Azevedo-Neubarthová, Tatra
  • 2000: 2. místo, K.Loprais-R.Stachura-P.Gilar, Tatra
  • 2001: 1. místo, K.Loprais-J.Kalina-P.Hamerla, Tatra
  • 2002: 2. místo, K.Loprais-J.Kalina-P.Hamerla, Tatra
  • 2003: 2. místo, T.Tomeček-A.De Azevedo-Martinec, Tatra
  • 2007: 3. místo, A.Loprais-P.Gilar, Tatra


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Loprais si spravil náladu, na Dakaru vyhrál poslední etapu. Celkově kralovali Španělé, Sport.cz, 2014-01-18

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]