Palác Kinských
| Palác (Golz-)Kinských na Staroměstském náměstí   |
|
 Palác Kinských na Staroměstském náměstí |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Země |  Česká republika |
| Vystavěn | 1755-1765 |
| Architekt | Kilián Ignác Dientzenhofer |
| Sloh | Rokoko |
| Původní majitel | Jan Arnošt hrabě Golz |
| Rod | Kinští  |
| Současný majitel | Národní galerie v Praze |
| Zeměpisné souřadnice | 50° 5′ 16,57″ s. š., 14° 25′ 17,96″ v. d. |
Palác Kinských (také Palác Golz-Kinských) je významná rokoková stavba v Praze na Staroměstském náměstí. Stojí na jeho východní straně poblíž pomníku Jana Husa, vedle Domu U kamenného zvonu.
Historie Paláce Kinských [editovat]
Na místě dnešního paláce ve středověku stávaly dva starší domy. V západní části paláce se v podzemí dochovaly zbytky románského domu, severněji pak jiný raně gotický dům. Dnešní rokokový palác byl postaven pro hraběte Jana Arnošta Golze v letech 1755 až 1765 podle starších plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a pod vedením architekta Anselma Luraga. Na fasádě provedl bohatou štukovou výzdobu C. G. Bossi. Průčelí je nahoře zakončeno dvěma atikami, které zdobí řada soch. Znázorňují antické bohy a jsou dílem Ignáce Františka Platzera. Dva souměrně umístěné monumentální vchody lemované kamennými sloupy spojuje v prvním patře úzký balkón.
Po smrti hraběte Golze koupil roku 1768 palác kníže Rudolf Kinský. V době vlastnictví rodu Kinských byly interiéry přestavěny klasicistně. Došlo také k rozšíření paláce o druhý dvůr sevřený mezi třemi křídly v empírovém stylu podle projektu J. O. Krannera. Roku 1835 byl k paláci připojen další dům; ten byl pod Krannerovým vedením přestavěn novobarokně.
Význam Paláce Kinských v historii [editovat]
9. června 1843 se v paláci narodila Bertha von Suttner, pozdější sekretářka Alfreda Nobela, jež roku 1905 jako první žena obdržela Nobelovu cenu za mír.
Koncem 19. století v budově sídlilo německé gymnázium, kam chodil v letech 1893 až 1901 i Franz Kafka.
V roce 1948 sehrál palác důležitou roli v komunistické propagandě - podle ní právě 25. února z jeho balkónu pronesl Klement Gottwald svůj historický proslov začínající slovy „Právě jsem se vrátil z Hradu...“ Z balkónu Paláce Kinských ale řečnil Gottwald o čtyři dny dříve, 21. února, a zmiňovaná věta zazněla až na Václavském náměstí z korby nákladního vozu. Tím ostatně výčet komunistických falzifikací o únoru 1948 nekončí. Vedle Gottwalda stál 21. února na balkóně Vladimír Clementis (jenž Gottwaldovi údajně zapůjčil svoji čepici) a spolu byli zachyceni na dobové fotografii. Když byl později Clementis obviněn z pokusu o spiknutí a popraven, stal se pro komunistický režim nežádoucí, a to i na této fotografii; proto byl ze snímku vyretušován a na fotografii která byla později hojně používána k propagandistickým účelům zbyla pouze jeho čepice na pozadí průčelí paláce.[1]
Roku 1949 se stal palác Kinských sídlem sbírky grafiky Národní galerie v Praze. V roce 1992 byl spolu se Staroměstským náměstím prohlášen národní kulturní památkou. V současnosti je v něm umístěna sbírka Národní galerie umění Asie a starověkého Středomoří.
