Nikolaj Alexandrovič Bulganin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Alexandrovič Bulganin
Nikolaj Alexandrovič Bulganin
Nikolaj Alexandrovič Bulganin
Narození 30. března 1895
Nižnyj Novgorod, Ruské impérium
Úmrtí 24. února 1975 (ve věku 79 let)
Moskva, SSSR
Občanství Rusko
Povolání politik
Ocenění medaile Za vítězství nad Japonskem, medaile Za vítězství nad Německem, Řád rudého praporu, Hrdina socialistické práce, Řád rudé hvězdy a Leninův řád
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Alexandrovič Bulganin (rusky Николай Александрович Булганин, 30. března 1895, Nižnyj Novgorod, Rusko24. února 1975, Moskva, SSSR) byl prominentní sovětský politik, který působil jako ministr obrany (19531955) a předseda rady ministrů SSSR (19551958).

Politický vzestup[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn úředníka. K bolševické straně se připojil v roce 1917 a v roce 1918 vstoupil do Čeky, bolševické politické policie, kde sloužil až do roku 1922. Po ruské občanské válce se stal průmyslovým manažerem, pracoval až do roku 1927 v různých odborech jako administrátor a poté jako ředitel zodpovídal za dodávky elektrického proudu do Moskvy (19271931). Do roku 1937 byl předsedou výkonného výboru moskevských sovětů.

V roce 1934 zvolila byl strana kandidátem členství v ústředním výboru Komunistické strany SSSR. Za velkého teroru těsně unikl smrti tím, že na čas odjel na dovolenou do Polska pod záminkou léčení. V roce 1937 byl jmenován předsedou rady lidových komisařů RSFSR a získal plnoprávné členství v ústředním výboru; v září roku 1938 ho ustanovili náměstkem předsedy rady lidových komisařů SSSR.

Během druhé světové války hrál významnou úlohu ve vládě a také v Rudé armádě, ačkoli nebyl nikdy hlavní velitel. V roce 1944 byl jmenován náměstkem lidového komisaře obrany a sloužil jako Stalinův hlavní agent v armádních strukturách. V roce 1947 se stal ministrem ozbrojených sil SSSR a byl povýšen na maršála. Stal se také kandidátem na členství v politbyru a v letech 19471950 i náměstkem předsedy rady ministrů. V roce 1948 dosáhl plného členství v politbyru, tedy s hlasovacím právem.

Vrchol a pád[editovat | editovat zdroj]

Po Stalinově smrti v březnu roku 1953 se stal jedním z kandidátů na příštího vůdce SSSR, nakonec se však v roce 1955 stal „pouhým“ předsedou rady ministrů. Šlo o velkého spojence Nikity Chruščova a jeho programu reforem a destalinizace. Společně s Chruščovem cestoval do Indie, Jugoslávie a Spojeného království, kde byli oba známi v tisku jako "B a K".

Roku 1957 však začal, ovlivněn konzervativní skupinou vedenou Vjačeslavem Molotovem, sdílet pochyby o Chruščovově reformní politice. Když byli konzervativci poraženi a odstraněni, nutil jej Chruščov, aby podal rezignaci na všechny politické funkce. Byl sice jmenován předsedou sovětské státní banky, ale v roce 1958 ho odstranili z Ústředního výboru KSSS a připravili o titul maršála. Byl poslán do Stavropolu jako předseda regionální ekonomické rady a v únoru 1960 odešel do penze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Bulganin na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • heslo Bulganin, Nikolaj Alexandrovič. In kolektiv autorů, předseda redakce: Bohumil Kvasil. Malá československá encyklopedie. Praha : Encyklopedický institut ČSAV, 1984. Svazek 1, s. 608.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]