Andrej Ivanovič Jeremenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrej Jeremenko

Andrej Ivanovič Jeremenko (korektním přepisem Jerjomenko, do češtiny se však vžil nefonetický přepis příjmení; rusky Андрей Иванович Ерёменко; 14. října 1892, Markivka u Luhansku, východní Ukrajina19. listopadu 1970) byl sovětský vojevůdce, maršál Sovětského svazu, hrdina SSSR a hrdina ČSSR.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Do armády nastoupil v roce 1913 a brzy se vypracoval na poddůstojníka. Za první světové války bojoval v jízdním pluku na rumunské frontě v Karpatech. Po bolševické revoluci v Rusku roku 1917 byl demobilizován a vrátil se domů. Ve své rodné vsi založil partyzánský oddíl, se kterým bojoval proti německým okupantům a petljurovcům. Koncem roku 1918 vstoupil s partyzánským oddílem do řad Rudé armády. Zde působil jako náčelník rozvědky brigády a současně náčelník štábu pluku, účastnil se ruské občanské války a sovětsko-polské války.

V roce 1923 absolvoval vyšší kurzy velitelů jezdectva, v roce 1935 ukončil studium na Vojenské akademii M. V. Frunzeho a až do roku 1938 byl velitelem 14. jízdní divize. V roce 1939 se zúčastnil obsazení západního Běloruska a o rok později Litvy. Koncem roku 1940 byl převelen jako velitel 1. armády na Dálný východ. Po zahájení bojů na Východní frontě Velké vlastenecké války byl jmenován velitelem vojsk Západního frontu, od srpna 1941 velel Brjanskému frontu a byl povýšen na generálplukovníka. Koncem roku 1941 byl jmenován velitelem 4. úderné armády. Účastnil se sovětské zimní protiofenzívy u Moskvy, při níž byl těžce raněn. Když se v srpnu 1942 vrátil do služby, byl pověřen velením Jihovýchodního frontu, který bránil přístupy ke Stalingradu. Tento front, přejmenovaný na Stalingradský se účastnil protiútoku, při němž se spojil s vojsky Jihozápadního frontu a uzavřel kruh obklíčení německé 6. armády u Stalingradu. Jako velitel Jižního frontu se účastnil odražení skupiny armád generála Mansteina, který usiloval o vyproštění německých vojsk ze sovětského obklíčení u Stalingradu. V srpnu 1943 se účastnil Smolenské útočné operace, po níž byl povýšen do hodnosti armádního generála. V roce 1944 velel Samostatné přímořské armádě při osvobozování Krymu. Za zásluhy mu byla 29. července 1944 udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR. V říjnu 1944 velel 2. pobaltskému frontu při útoku na německá vojska v Litvě, na počátku roku velel 4. ukrajinskému frontu, který se účastnil bojů v Karpatech, při Ostravsko-opavské a Pražské operaci.

Po druhé světové válce velel postupně vojskům Podkarpatského, Západosibiřského a Severokavkazského vojenského okruhu. Dne 11. března 1955 mu byla udělena hodnost maršála Sovětského svazu. Od roku 1958 byl členem Skupiny generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR. Zemřel 19. listopadu 1970 a byl pohřben u kremelské zdi v Moskvě. V Praze 4 je po něm pojmenována ulice procházející od Podolských Dvorců ke křižovatce na Strži a v ulici je také základní škola nesoucí jeho jméno. Jeremenkovy ulice existují i v Ostravě, Olomouci a jiných obcích Česka.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]