Vasilij Danilovič Sokolovskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
maršál Sovětského svazu V.D.Sokolovskij

Vasilij Danilovič Sokolovskij (rusky Соколовский Василий Данилович) (9.(21.) července 1897 Kozliki, Grodněnská gubernie – 10. května 1968 Moskva) byl sovětský vojevůdce. Za Velké vlastenecké války byl náčelníkem štábu a velitelem frontu, po válce dosáhl hodnosti maršála Sovětského svazu a funkce náčelníka generálního štábu Sovětské armády.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narozen v ruské rolnické rodině. Brzy po Říjnové revoluci vstoupil do Rudé armády. Po absolvování vojenské akademie sloužil ve střední Asii, později v centrálním Rusku. Ve druhé polovině 30. let postoupil na funkci náčelníka štábu vojenského okruhu.

Začátkem roku 1941 přešel do Moskvy, se Žukovem a Vatutinem patřil k nejužšímu vedení generálního štábu. Koncem července 1941 byl přeložen k Západnímu frontu. Účastnil se plánování a uskutečnění protiútoku u Moskvy. V bitvě u Kurska velel Západnímu frontu, který v operaci Kutuzov osvobodil Orel. V následující operaci Suvorov Sokolovského vojska osvobodila Smolensk, od října 1943 však další postup sovětských vojsk uvázl. Po neúspěchu dalších útoků v zimě 1943/44 byl Sokolovskij přeložen k 1. ukrajinskému frontu jako náčelník štábu. Zde podílel se na přípravě Lvovsko-Sandoměřské a Viselsko-Oderské operace. V dubnu 1945 si ho vyžádal maršál Žukov jako zástupce k provedení Berlínské operace.

Po válce zůstal v Německu, po odchodu Žukova se stal jeho nástupcem. V březnu 1949 byl přeložen do funkce 1. náměstka ministra ozbrojených sil, od roku 1952 současně náčelníka generálního štábu. V této funkci využil své široké zkušenosti z velitelské i štábní práce, měl výrazný podíl na změnách v Sovětské armádě v padesátých letech. Soustředil se mimo jiné na vypracování teoretických koncepcí vedení jaderné války a patřičnou reorganizaci ozbrojených sil. Výsledky činnosti Sokolovského týmu byly publikovány ve sborníku Военная стратегия.

Zemřel 10. května 1968 v Moskvě, byl pochován na Rudém náněstí u Kremelské zdi.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

  • září 1914 - 1918 - studium v učitelském semináři
  • 1918 - absolvoval 1. moskevské vojensko - instruktorské kurzy
  • 1918 - červen 1919, prosinec 1919 - červen 1920, listopad 1920 - červen 1921 - studium v Akademii generálního štábu
  • 1928 - absolvoval Vyšší akademické kurzy

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

  • od února 1918 - v Rudé armádě, nižší velitelské funkce
  • červen - listopad 1920 - náčelník štábu divize
  • říjen 1921 - duben 1922 - pomocník náčelníka operační správy štábu Turkestánského vojenského okruhu
  • - 1922 - velitel skupiny vojsk Samarkandské a Ferganské oblasti
  • duben 1922 - květen 1924 - náčelník štábu 2. turkestánské střelecké divize
  • květen 1924 - říjen 1926 - velitel 2. turkestánské střelecké divize
  • říjen 1926 - červen 1930 - náčelník štábu 9. střeleckého sboru
  • červen 1930 - leden 1935 - velitel 43. střelecké divize
  • leden - květen 1935 - zástupce náčelníka štábu Povolžského vojenského okruhu
  • 17. května 1935 - duben 1938 - náčelník štábu Uralského vojenského okruhu
  • duben 1938 - únor 1941 - náčelník štábu Moskevského vojenského okruhu
  • únor - konec června 1941 - 2. zástupce náčelníka generálního štábu RKKA (pro organizačně-mobilizační otázky)
  • konec června - 30. července 1941 - 1. zástupce náčelníka generálního štábu RKKA
  • 30. července 1941 - leden 1942 - náčelník štábu Západního frontu
  • 30. července - 10. září 1941 - náčelník štábu Hlavního velitelství Západního směru
  • leden - 25. ledna 1942 - 1. zástupce náčelníka generálního štábu RKKA
  • 1. února - 5. května 1942 - náčelník štábu Hlavního velitelství Západního směru
  • 5. května 1942 - 28. února 1943 - náčelník štábu Západního frontu
  • 28. února 1943 - 15. dubna 1944 - velitel Západního frontu
  • 15. dubna 1944 - 10. dubna 1945 - náčelník štábu 1. ukrajinského frontu
  • 15. dubna - 10. června 1945 - zástupce velitele 1. běloruského frontu
  • 10. června 1945 - březen 1946 - zástupce Hlavního velitele skupiny sovětských okupačních vojsk v Německu
  • březen 1946 - březen 1949 - Hlavní velitel skupiny sovětských okupačních vojsk v Německu
  • březen 1949 - duben 1960 - 1. náměstek ministra ozbrojených sil/ministra vojenství/ministra obrany SSSR
  • červen 1952 - duben 1960 - současně náčelník generálního štábu Sovětské armády
  • od června 1960 ve skupině generálních inspektorů

Hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • 3 další zahraniční řády
  • Po Sokolovském bylo pojmenováno Novočerkasské vyšší vojenské velitelské učiliště spojů

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

  • od 1931 člen VKS(b)
  • 14. října 1952 - 17. října 1961 - člen ÚV KSSS
  • 31. října 1961 - 10. května 1968 - kandidát ÚV KSSS
  • 1946 - 10. května 1968 - poslanec Nejvyššího sovětu SSSR

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Военная стратегия. Под ред. В.Д. Соколовского.. Moskva : Vojenizdat, 1962.  
  • Разгром немецко-фашистских войск под Москвой. Под ред. В.Д. Соколовского.. Moskva : Vojenizdat, 1964. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Vasilij Danilovič Sokolovskij Nástupce
Ivan Stěpanovič Koněv velitel Západního frontu
únor 1943 – duben 1944
Ivan Danilovič Čerňachovskij
Georgij Konstantinovič Žukov Hlavní velitel Skupiny sovětských okupačních vojsk v Německu
duben 1946 – březen 1949
Vasilij Ivanovič Čujkov
Alexandr Michajlovič Vasilevskij první náměstek ministra ozbrojených sil/ministra vojenství/ministra obrany SSSR
březen 1949 – duben 1960
Matvěj Vasiljevič Zacharov
Sergej Matvějevič Šteměnko náčelník Generálního štábu
červen 1952 – duben 1960
Matvěj Vasiljevič Zacharov