Vasilij Konstantinovič Bljucher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vasilij Konstantinovič Bljucher
Vasilij Konstantinovič Bljucher
Vasilij Konstantinovič Bljucher
Narození: 19. listopadu 1890
Flag of Russian Empire for private use (1914–1917) 3.svg Barčinka, Jaroslavská gubernie
Úmrtí: 9. listopadu 1938
Vojenská kariéra
Hodnost: Maršál Sovětského svazu
Sloužil: Ruské impérium Ruské impérium (do roku 1917)
Flag of the Soviet Union (1923-1955).svg SSSR

Vasilij Konstantinovič Bljucher (rusky: Василий Константинович Блюхер) 19. listopadu 18909. listopadu 1938) sovětský voják, státní a stranický činitel, Maršál SSSR (1935). Byl popraven v rámci stalinských čistek v Rudé armádě. Rehabilitován po 20. sjezdu KSSS v roce 1956.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 19. listopadu 1890 ve vesnici Barčinka v Rybinském újezdu Jaroslavské gubernie v rolnické rodině. Jeho praděd, nevolník, který byl dán na vojnu, se po Krymských válkách vrátil s mnoha vyznamenáními. Dostal od svého statkáře přezdívku Bljucher podle tehdy známého pruského polního maršála. Přezdívka se časem změnila na jméno.

V roce 1904, po studiu na církevní škole, jej otec odvezl do Petrohradu, kde pracoval jako pomocník v obchodě, ve Franko-ruském strojírenském závodě, odkud byl za účast na dělnických mítincích vyhozen. V roce 1909 byl zaměstnán v Mytyščinské vagónce a v roce 1910 byl za výzvy ke stávce odsouzen k žaláři.

Počátkem první světové války, v srpnu roku 1914, byl povolán do armády a vojenskou službu vykonával v moskevském Kremlu. Posádky dalších velkých měst byly ostatně sestavovány podle podobného klíče. Řady nejenom moskevské, ale i petrohradské posádky tvořili buřiči, anarchisté, odbojáři a dezertéři – tedy ti, kterým se na frontu příliš nechtělo. Není proto divu, že petrohradská posádka raději podpořila během říjnového převratu Lenina a Trockého, než aby byla přesunuta na frontu. Ačkoli se traduje mýtus ohledně Bljucherových zásluh, podle kterých měl sloužit v 8. armádě generála Brusilova, za zásluhy v boji být vyznamenán 2 kříži a medailí, povýšen do poddůstojnické hodnosti a v roce 1915 těžce raněn, na frontu se nikdy nedostal. Po říjnovém převratu vstoupil do bolševické strany.

Revoluce a Občanská válka[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1917 se seznámil s V. Kujbyševem, který jej poslal provádět agitaci k 102. záložnímu pluku. Zde byl vybrán do plukovního výboru a Městský výbor vojenských poslanců. V den zahájení VŘSR byl členem Samarského vojensko-revolučního výboru. Stal se aktivním účastníkem Občanské války. V roce 1918 byl jako velitel oddílu poslán na Jižní Ural bojovat s oddíly gen. A. Dutova. Partyzánská skupina pod jeho velením během 40 dní boje prošla 1500 km. Poté na Sibiři velí střelecké divizi v boji proti admirálu Kolčakovi. Projevil se jako schopný a talentovaný vojevůdce, zejména v boji o Kachovské předmostí a v Perekopsko-čongarské operaci. Jako „první v historii“ je vyznamenán 28. září 1918 řádem Rudého praporu. V roce 1921 je jmenován vojenským ministrem v Hlavní národně-revoluční armádě Dálněvýchodní republiky, provedl její reorganizaci, upevnil morálku a vítězně obsadil Voločajevský opevněný okrsek.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tato sovětská propaganda mapu z 1930 rysů portrét Blyukher v levém dolním rohu.
  • 1922-1924 - velitel a vojenský komisař Petrohradského vojenského okruhu
  • 1924-1927 – hlavní vojenský poradce v Číně u generála Čankajška
  • 1927-1929 - zástupce velitele Ukrajinského vojenského okruhu
  • 1929 - byl jmenován velitelem Speciální Dálněvýchodní armády
  • 1935 - byl jmenován Maršálem SSSR (Společně s ním byli povýšeni do této hodnosti další čtyři generálové: komisař pro obranu Vorošilov, náčelník štábu generál Tuchačevskij, generál Jegorov a velitel jízdních vojsk Buďonnyj)

Po občanské válce měl Sovětský svaz pouze jediného možného protivníka – Japonsko. Proto měl být již v meziválečných dobách rozvinut proti této hrozbě tzv. Dálněvýchodní front. Jediné spojení zprostředkovávala Transsibiřská magistrála.

V červenci 1938 v průběhu bojů u jezera Chasan v důsledku chyb došlo k velkým ztrátám v řadách Rudé armády a průtahu bojových operací. Hlavní vojenský výbor (Vorošilov , Buďonnyj, Molotov, Stalin) konstatoval, že u jezera Chasan se „projevily ohromné nedostatky velení Dálněvýchodního frontu“, v čemž se příliš nemýlili. V rámci armádních čistek to posloužilo jako záminka k obvinění Bljuchera, že „neuměl nebo nechtěl realizovat očištění fronty od nepřátel národa“.

Čistka[editovat | editovat zdroj]

Pod uvedenou záminkou Stalin předal Bljuchera pod pravomoc Speciálního soudního tribunálu, který odsuzoval na smrt skupinu vysokých vojenských činitelů v rámci tzv. „Případu Tuchačevského“ - označena také jako „antisovětská trockistická vojenská organizace“ (většinou zastřeleni 12. července 1937).

Na příkaz tohoto tribunálu byl 22. října 1938 zatčen a umístěn ve vězení v Lefortovu. Zde také na následky zranění při krutém výslechu dne 9. listopadu 1938 zemřel (někde je též udáváno, že byl zastřelen). Jako jeden z mála, nikdy nepodepsal "doznání" k fiktivním zločinům. Na Stalinův příkaz bylo jeho tělo zpopelněno.

Rehabilitován byl po 20. sjezdu KPSS (Komunističeskaja Partija Sovětskogo Sojuza - Komunistická strana Sovětského svazu, KSSS) v roce 1956, kdy byl Chruščovem poprvé odhalen Stalinův kult osobnosti. Dodnes jsou Bljucherovým jménem pojmenovány ulice v Omsku, Novosibirsku, Jekatěrinburgu, Irkutsku, Samaře a Charkově.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]