Sergej Fjodorovič Achromejev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sergej Fjodorovič Achromejev
Marshal Sergey F. Akhromeyev in 1988.JPEG

Narození: 5. května 1923
Vindrej, Mordvinská ASSR
Úmrtí: 24. srpna 1991 Moskva
Moskva
Civilní činnost: člen ÚV KSSS (1983–90)
Vojenská kariéra
Hodnost: maršál Sovětského svazu
Doba služby: 1940-1991
Sloužil: Flag of the Soviet Union (1923-1955).svg SSSR
Složka: Rudá armáda/Sovětská armáda
Velel: 7. tanková armáda
(1968–72)
Hlavní operační správa Generálního štábu
(1974–79)
1. zástupce náčelníka Generálního štábu
(1979–84)
Generální štáb
(1984–88)
Války: Druhá světová válka
Sovětská válka v Afghánistánu
Vyznamenání: 2x Řád rudé hvězdy
4x Leninův řád
Řád "Za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR" III.stupně
Hrdina Sovětského svazu
Řád Vlastenecké války I.stupně
Řád říjnové revoluce

Sergej Fjodorovič Achromejev (rusky Ахромеев Сергей Федорович) (5. května 1923 Vindrej, Mordvinská ASSR) – 24. srpna 1991 Moskva) byl sovětský voják, maršál ruské národnosti, náčelník generálního štábu Sovětské armády v letech 1984 - 1988.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ve Velké vlastenrcké válce bojoval v jednotkách Leningradského, Stalingradského, Jižního a 4. ukrajinského frontu.

Po 2. světové válce postupoval ve funkcích i hodnostech, až byl v roce 1974 převelen do generálního štábu do funkce náčelníka Hlavní operační správy, později byl 1. zástupcem náčelníka generálního štábu. Jeho zásluhy při organizaci a plánování afgánské války mu v květnu 1982 vynesly titul Hrdina Sovětského svazu. Blízký vztah, negativně vnímaný kolegy,[1] k ministru obrany Ustinovu, mu vynesl v březnu 1983 povýšení na maršála Sovětského svazu. Po odchodu náčelníka generálního štábu Ogarkova byl jeho přirozeným nástupcem, v nové funkci zprvu podporoval politiku Gorbačova i proti svým podřízeným, ale po nějaké době oponoval jednostranným ústupkům v odzbrojovacích jednáních s USA.[2] Nakonec byl v prosinci 1988 nahrazen poslušnějším generálem.

Po neúspěšném pokusu skupiny konzervativců o převzetí moci v SSSR spáchal dne 24. srpna 1991 sebevraždu. Pochován je na Trojekurovském hřbitově v Moskvě.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

  • 1942 absolvoval Vojensko-námořní vysokou školu M.V.Frunze
  • 1942 absolvoval 2. Astrachaňskou pěchotní školu (v dvouměsíčním programu)
  • 1945 absolvoval Vysokou důstojnickou školu samohybného dělostřelectva tankových a mechanizovaných vojsk
  • 1952 absolvoval Vojenskou akademii tankových a mechanizovaných vojsk
  • 1967 absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

  • 30. června 1940 odveden
  • 17. října 1942 - listopad 1944 - velitel čety, náčelník štábu praporu, pomocník náčelníka štábu pluku, velitel praporu
  • září 1945 - září 1947 - velitel praporu
  • červenec 1952 - srpen 1955 - náčelník štábu pluku
  • srpen 1955 - prosinec 1957 — velitel tankového pluku
  • prosinec 1957 - prosinec 1960 - zástupce velitele tankové divize
  • prosinec 1960 - září 1965 - velitel tankové (výcvikové) divize
  • červenec 1967 - říjen 1968 - náčelník štábu 8. tankové armády
  • říjen 1968 - květen 1972 - velitel 7. tankové armády
  • květen 1972 - březen 1974 - náčelník štábu Dálněvýchodního vojenského okruhu
  • březen 1974 - únor 1979 - náčelník Hlavní operační správy a zástupce náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR
  • únor 1979 - září 1984 - 1. zástupce náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR
  • září 1984 - prosinec 1988 - náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR
  • od prosince 1988 ve Skupině generálních inspektorů, poradce prezidenta SSR

Hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Od srpna 1943 člen VKS(b)
  • březen 1981 - červen 1983 - kandidát ÚV KSSS
  • červen 1983 - červenec 1990 - člen ÚV KSSS
  • 1984 - 1989 - poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
  • 1989 - 1991 - lidový poslanec SSSR

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. АМЕЛЬКО, Николай Николаевич. В интересах флота и государства: Воспоминания адмирала. Moskva : Наука, 2003. 181 s. ISBN 5–02–006291-X. Kapitola В генеральном штабе Вооруженных Сил СССР, s. 127-133.  
  2. ГАРЕЕВ, Махмут. Человек чести и долга. Красная звезда. 30. duben 2003. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Sergej Fjodorovič Achromejev Nástupce
Nikolaj Ogarkov Náčelník generálního štábu
září 1984– prosinec 1988
Michail Mojsejev