Chloritan sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chloritan sodný
Prášková forma
Prášková forma
Obecné
Systematický názevChloritan sodný
Anglický názevSodium chlorite
Německý názevNatriumchlorit
Sumární vzorecNaClO2
VzhledBílý prášek nebo krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS7758-19-2
PubChem24452
UN kód1496
Číslo RTECSVZ4800000
Vlastnosti
Molární hmotnost90,442 g/mol
144,488 g/mol (trihydrát)
Teplota rozkladu190 °C
Hustota1,72 g/cm3 (20 °C, trihydrát)
Rozpustnost ve vodě111,65 g/100 ml (38 °C)
122,22 g/100 ml (60 °C)
trihydrát
106,73 g/100 ml (0 °C)
185,37 g/100 ml (20 °C)
294,43 g/100 ml (30 °C)
Struktura
Krystalová strukturatrojklonná (trihydrát)
Dipólový moment29,97 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°-306,7 kJ/mol
Standardní molární entropie S°160 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°-244,8 kJ/mol
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
Oxidující
Oxidující (O)
R-větyR8, R22, R24, R32, R34
S-větyS17, S26, S36/37/39, S45
NFPA 704
0
1
1
OX
Teplota vzníceníNehořlavá
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chloritan sodný (chemický vzorec NaClO2) je chemická sloučenina používaná zejména při výrobě papíru.

Výroba

Volná kyselina, kyselina chloritá (HClO2), je stabilní jen v nízkých koncentracích. Protože ji nelze koncentrovat, komerčně se nevyrábí. Odpovídající sodná sůl, chloritan sodný, je však stabilní a dostatečně levná pro komerční výrobu. Soli těžkých kovů (Ag+, Hg+, Tl+, Pb2+, a také Cu2+ a NH4+) se při zahřátí nebo nárazu explozivně rozkládají.

Chloritan sodný se vyrábí nepřímo z chlorečnanu sodného, NaClO3. Nejprve se redukcí chlorečnanu sodného vhodným redukčním činidlem (například siřičitanem sodným, oxidem siřičitým nebo kyselinou chlorovodíkovou) v silně kyselém roztoku vyrobí explozivně nestabilní plyn oxid chloričitý, ClO2. Ten se pak pohlcuje do zásaditého roztoku a redukuje peroxidem vodíku H2O2 za vzniku chloritanu sodného.

Použití

Hlavní oblastí použití chloritanu sodného je generování oxidu chloričitého pro bělení textilu, buničiny, papíru a zubní skloviny. Používá se (po konverzi na oxid chloričitý) i při dezinfekci vody v některých úpravnách. Výhodou v porovnání s mnohem běžněji používaným chlorem je, že se z organických kontaminantů netvoří trihalomethany. Chloritan sodný nachází uplatnění také jako složka terapeutických lázní, ústních vod, past a gelů na zuby, ústních sprejů, žvýkaček a zdravotních bonbonů, a také pro roztoky k čištění kontaktních čoček (obchodní značka Purite). Pod značkou Oxine se používá k dezinfekci vzduchových potrubí, topných a klimatizačních zařízení a prostor pro zvířata (stěny, podlahy a další povrchy).

organické syntéze se chloritan sodný často používá pro oxidaci aldehydů na karboxylové kyseliny. Reakce obvykle probíhá za přítomnosti látky odstraňující chlor.

Chloritan sodný by se měl, jako mnoho dalších oxidačních činidel, chránit před nechtěnou kontaminací organickými materiály, aby nedošlo ke vzniku výbušné směsi.

V poslední době se chloritan sodný používá jako oxidační činidlo pro převod alkylových furanů na odpovídající 4-oxo-alkenové kyseliny jednoduchou syntézou v jediné nádobě.[1]

28% roztok chloritanu sodného okyselený pětinásobným množstvím 10% kyseliny citronové a po cca 3 minutách aktivační reakce, kdy se začne uvolňovat ClO2 (chlordioxid), se následně silně rozředěný pitnou vodou užívá vnitřně - takto známý jako Miracle Mineral Supplement (MMS nebo MMS1) bývá někdy propagován jako lék na celou řadu nemocí, ačkoliv jeho léčebné účinky nebyly prokázány způsobem, který by klasická farmacie nebo medicína mohla uznat; šlo pouze o údajné empirické zkušenosti či údajné mnohočetné pokusy na lidech v afrických zemích, předtím i na osobě samotného tvůrce a propagátora této formule (Jim V. Humble) a poté i jinde ve světě.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium chlorite na anglické Wikipedii.

  1. Annangudi SP, Sun M, Salomon RG. An efficient synthesis of 4-oxo-2-alkenoic acids from 2-alkyl furans. Synlett. 2005, roč. 9, s. 1468. Dostupné online [abstract]. DOI 10.1055/s-2005-869833. 

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
  • "Chemistry of the Elements", N.N. Greenwood and A. Earnshaw, Pergamon Press, 1984.
  • "Kirk-Othmer Concise Encyclopedia of Chemistry", Martin Grayson, Editor, John Wiley & Sons, Inc., 1985

Související články

Externí odkazy