Chloritan sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chloritan sodný
Prášková forma
Obecné
Systematický název Chloritan sodný
Anglický název Sodium chlorite
Německý název Natriumchlorit
Sumární vzorec NaClO2
Vzhled Bílý prášek nebo krystaly
Identifikace
UN kód 1496
Číslo RTECS VZ4800000
Vlastnosti
Molární hmotnost 90,442 g/mol
144,488 g/mol (trihydrát)
Teplota rozkladu 190 °C
Hustota 1,72 g/cm3 (20 °C, trihydrát)
Rozpustnost ve vodě 111,65 g/100 ml (38 °C)
122,22 g/100 ml (60 °C)
trihydrát
106,73 g/100 ml (0 °C)
185,37 g/100 ml (20 °C)
294,43 g/100 ml (30 °C)
Struktura
Krystalová struktura trojklonná (trihydrát)
Dipólový moment 29,97 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -306,7 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 160 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -244,8 kJ/mol
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
Oxidující
Oxidující (O)
R-věty R8, R22, R24, R32, R34
S-věty S17, S26, S36/37/39, S45
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
1
OX
Teplota vznícení Nehořlavá
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chloritan sodný (chemický vzorec NaClO2) je chemická sloučenina používaná zejména při výrobě papíru.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Volná kyselina, kyselina chloritá (HClO2), je stabilní jen v nízkých koncentracích. Protože ji nelze koncentrovat, komerčně se nevyrábí. Odpovídající sodná sůl, chloritan sodný, je však stabilní a dostatečně levná pro komerční výrobu. Soli těžkých kovů (Ag+, Hg+, Tl+, Pb2+, a také Cu2+ a NH4+) se při zahřátí nebo nárazu explozivně rozkládají.

Chloritan sodný se vyrábí nepřímo z chlorečnanu sodného, NaClO3. Nejprve se redukcí chlorečnanu sodného vhodným redukčním činidlem (například siřičitanem sodným, oxidem siřičitým nebo kyselinou chlorovodíkovou) v silně kyselém roztoku vyrobí explozivně nestabilní plyn oxid chloričitý, ClO2. Ten se pak pohlcuje do zásaditého roztoku a redukuje peroxidem vodíku H2O2 za vzniku chloritanu sodného.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oblastí použití chloritanu sodného je generování oxidu chloričitého pro bělení textilu, buničiny a papíru. Používá se (po konverzi na oxid chloričitý) i při dezinfekci vody v některých úpravnách. Výhodou v porovnání s mnohem běžněji používaným chlorem je, že se z organických kontaminantů netvoří trihalomethany. Chloritan sodný nachází uplatnění také jako složka terapeutických lázní, ústních vod, past a gelů na zuby, ústních sprejů, žvýkaček a zdravotních bonbonů, a také pro roztoky k čištění kontaktních čoček (obchodní značka Purite). Pod značkou Oxine se používá k dezinfekci vzduchových potrubí, topných a klimatizačních zařízení a prostor pro zvířata (stěny, podlahy a další povrchy).

V organické syntéze se chloritan sodný často používá pro oxidaci aldehydů na karboxylové kyseliny. Reakce obvykle probíhá za přítomnosti látky odstraňující chlor.

Chloritan sodný by se měl, jako mnoho dalších oxidačních činidel, chránit před nechtěnou kontaminací organickými materiály, aby nedošlo ke vzniku výbušné směsi.

V poslední době se chloritan sodný používá jako oxidační činidlo pro převod alkylových furanů na odpovídající 4-oxo-alkenové kyseliny jednoduchou syntézou v jediné nádobě.[1]

Chloritan sodný je v nízkých koncentracích dále znám jako MMS-1 (MMS je zkratka pro "Miracle Mineral Solution") – substance, o které bývá prohlašováno, že má (po aktivaci roztokem např. kyseliny citronové) léčivé účinky u celé řady nemocí (chřipka, AIDS, rakovina, ...), tyto účinky však doposud nejsou podloženy vědeckými studiemi. To však nebrání řadě lidí tento prostředek zkoušet – a to i v případech, kdy si s onemocněním prostředky medicíny jsou schopny poradit.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium chlorite na anglické Wikipedii.

  • "Chemistry of the Elements", N.N. Greenwood and A. Earnshaw, Pergamon Press, 1984.
  • "Kirk-Othmer Concise Encyclopedia of Chemistry", Martin Grayson, Editor, John Wiley & Sons, Inc., 1985
  1. Annangudi SP, Sun M, Salomon RG. An efficient synthesis of 4-oxo-2-alkenoic acids from 2-alkyl furans. Synlett. 2005, roč. 9, s. 1468. Dostupné online [abstract]. DOI:10.1055/s-2005-869833.  


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]