Chlorid bismutitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid bismutitý
Krystalická forma
Obecné
Systematický název Chlorid bismutitý
Anglický název Bismuth chloride
Německý název Bismut(III)-chlorid
Sumární vzorec BiCl3
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 315,339 g/mol
Teplota tání 233 °C
Teplota varu 447 °C
Hustota 4,75 g/cm3 (20 °C)
Dynamický viskozitní koeficient 30,2 cP (267 °C)
23,7 cP (297 °C)
18,3 cP (437 °C)
Kritická teplota Tk 905 °C
Kritický tlak pk 11 970 kPa
Kritická hustota 1,21 g/cm3
Rozpustnost ve vodě hydrolýza
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
roztoky kyselin
Měrná magnetická susceptibilita -4,046·10-6 cm3g-1
Povrchové napětí 66,4 mN/m (270 °C)
52,2 mN/m (380 °C)
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a= 814 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -379,4 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 74,8 J/g
Entalpie varu ΔHv 233,4 J/g
Standardní molární entropie S° 172 JK-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -313,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,346 JK-1g-1
Bezpečnost
Dráždivý
Dráždivý (Xi)
R-věty R36/38
S-věty žádné nejsou
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid bismutitý (chemický vzorec BiCl3) je sněhobílá krystalická látka, která se na vlhkém vzduchu roztéká. Vodou totiž dochází k jeho štěpení za vzniku oxychloridu bismutitého BiOCl.

Bi3+ + Cl + H2O → BiOCl (s) + 2 H+

S chloridy alkalických kovů nebo chloridem amonným NH4Cl tvoří chlorid bismutitý komplexní sloučeniny chlorobismutitany, které existují převážně ve dvou typech – tetrachlorobismutitany [BiCl4]- a pentachlorobismutitany [BiCl5]2-.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Chlorid bismutitý se vyrábí přímou syntézou z prvků, kdy se nechá přes rozžhavený bismut přecházet suchý chlór:

2 Bi + 3 Cl2 → 2 BiCl3

Alternativní metodou je rozpouštění oxidu bismutitého Bi2O3 v kyselině chlorovodíkové HCl nebo bismutu Bi v lučavce královské (směs HCl a HNO3 v poměru 3:1). Přebytečná kapalina se oddestiluje za nepřístupu vzduchu:

Bi2O3 + 6 HCl → 2 BiCl3 + 3 H2O
Bi + 3 HCl + HNO3 → BiCl3 + 2 H2O + NO

Sloučeninu lze také získat rozpouštěním bismutu v koncentrované kyselině dusičné HNO3 a následným přidáním pevného chloridu sodného NaCl do roztoku:

Bi + 6 HNO3Bi(NO3)3 + 3 H2O + 3 NO2
Bi(NO3)3 + 3 NaCl → BiCl3 + 3 NaNO3

Použití[editovat | editovat zdroj]

Používá se k přípravě několika dalších solí bismutu a je používá se jako složka v barvivech a kosmetice.

V organické syntéze se používá jako katalyzátor. Zejména katalyzuje reakci Michaelovu reakci a Mukaiyama-aldolovou reakci. Přídavkem jiného kovového jodidu se zvyšuje jeho katalytická aktivita.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bismuth chloride na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.