Chlorid fosforitý
| Chlorid fosforitý | |
|---|---|
  |
|
| Obecné | |
| Systematický název | chlorid fosforitý |
| Anglický název | Phosphorus trichloride |
| Německý název | Phosphortrichlorid |
| Sumární vzorec | PCl3 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| UN kód | 1809 |
| Číslo RTECS | TH3675000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 137,33 g/mol |
| Teplota tání | -93,7 °C |
| Teplota varu | 75,3 °C |
| Hustota | 1,85 g/cm³ (-95 °C) 1,576 g/cm³ (18 °C) 1,574 g/cm³ (21 °C) |
| Index lomu | 1,516 (14 °C) 1,512 15 (25 °C) |
| Kritická teplota Tk | 290 °C |
| Kritická hustota | 0,520 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | hydrolýza |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
alkoholy (reaguje) ethery kapalný fluorovodík |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
tetrachlormethan kapalné uhlovodíky sirouhlík |
| Relativní permitivita εr | 3,72 (18 °C) 3,47 (22 °C) 3,43 (25 °C) |
| Tlak páry | 29,3 kPa (0 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | -5,82 10-6 cm3 g-1 |
| Ionizační energie | 9,91 eV |
| Povrchové napětí | 29,3 mN/m (0 °C) 21,9 mN/m (75 °C) |
| Struktura | |
| Tvar molekuly | trigonální pyramida |
| Dipólový moment | 2,6•10-30 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -306,4 kJ/mol (plyn) -306,4 kJ/mol (kapalina) |
| Entalpie varu ΔHv | 346,7 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 311,7 J K-1 mol-1 (plyn) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -260,5 kJ/mol (plyn) -286,3 kJ/mol (kapalina) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,540 J K-1 g-1 |
| Bezpečnost | |
 Vysoce toxický (T+)  Žíravý (C) |
|
| R-věty | R14 R26/28 R35 R48/20 |
| S-věty | (S1/2) S7/8 S26 S36/37/39 S45 |
|
|
|
| H-věty | H330 H300 H373 H314 EUH014 EUH029 |
| NFPA 704 |
 0
4
2
|
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Chlorid fosforitý je sloučenina fosforu a chloru s chemickým vzorcem PCl3. Je nejvýznamnějším ze tří chloridů fosforu. Důležitý je hlavně pro chemický průmysl, používá se při výrobě organických sloučenin fosforu pro širokou škálu aplikací.
Obsah |
Chemické vlastnosti[editovat]
Oxidační číslo fosforu v PCl3 se obvykle označuje jako +3, chloru jako -1. Reaktivita v zásadě tomuto stavu odpovídá.
Redoxní reakce[editovat]
PCl3 je prekurzorem jiných sloučenin fosforu, podléhá oxidaci na chlorid fosforečný (PCl5), thiochlorid fosforečný (PSCl3) nebo oxychlorid fosforečný (POCl3).
Při průchodu elektrického výboje směsí par PCl3 a vodíku se tvoří vzácný chlorid fosforu, tetrachlordifosfan (P2Cl4).
Bezpečnost[editovat]
PCl3 je toxický, v koncentraci 600 ppm usmrcuje už za několik minut.[1] Evropská směrnice 67/548/EEC ho označuje jako vysoce toxický a žíravý.
Hydrolýzou, a to i při kontaktu s kůží a sliznicemi (včetně dýchacího ústrojí a očí), vznikají kyseliny chlorovodíková, fosforečná a fosforitá. Výsledkem je silné podráždění, při vyšších koncentracích poleptání sliznic a kůže. Může se vyvinout plicní edém, někdy s prodlevou až 36 hodin. Při otravě se objevuje také mírná leukocytóza, neutrofilie a zvýšená sedimentace červených krvinek. Systémově se projevuje hyperfosfatáza, hypokalcémie a metabolická acidóza (výsledek vstřebání kyseliny fosforečné z rozkladu chloridu fosforečného).[2]
Reference[editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phosphorus trichloride na anglické Wikipedii.
- ↑ A. D. F. Toy, The Chemistry of Phosphorus, Pergamon Press, Oxford, UK, 1973.
- ↑ Phosphorus trichloride – UK PID Monograph
Literatura[editovat]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
