Chlorid fosforitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chlorid fosforitý
Vzorec
Vzorec
Kapalná forma
Kapalná forma
Obecné
Systematický názevchlorid fosforitý
Anglický názevPhosphorus trichloride
Německý názevPhosphortrichlorid
Sumární vzorecPCl3
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS7719-12-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-749-3
Indexové číslo015-007-00-4
PubChem24387
UN kód1809
Číslo RTECSTH3675000
Vlastnosti
Molární hmotnost137,33 g/mol
Teplota tání−93,7 °C
Teplota varu75,3 °C
Hustota1,85 g/cm³ (−95 °C)
1,576 g/cm³ (18 °C)
1,574 g/cm³ (21 °C)
Index lomu1,516 (14 °C)
1,512 15 (25 °C)
Kritická teplota Tk290 °C
Kritická hustota0,520 g/cm3
Rozpustnost ve voděhydrolýza
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
alkoholy (reaguje)
ethery
kapalný fluorovodík
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
tetrachlormethan
kapalné uhlovodíky
sirouhlík
Relativní permitivita εr3,72 (18 °C)
3,47 (22 °C)
3,43 (25 °C)
Tlak páry29,3 kPa (0 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−5,82×10−6 cm3 g−1
Ionizační energie9,91 eV
Povrchové napětí29,3 mN/m (0 °C)
21,9 mN/m (75 °C)
Struktura
Tvar molekulytrigonální pyramida
Dipólový moment2,6×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−306,4 kJ/mol (plyn)
−306,4 kJ/mol (kapalina)
Entalpie varu ΔHv346,7 J/g
Standardní molární entropie S°311,7 J K−1 mol−1 (plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−260,5 kJ/mol (plyn)
−286,3 kJ/mol (kapalina)
Izobarické měrné teplo cp0,540 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH330 H300 H373 H314 EUH014 EUH029
R-větyR14 R26/28 R35 R48/20
S-věty(S1/2) S7/8 S26 S36/37/39 S45
NFPA 704
0
4
2
W
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid fosforitý je sloučenina fosforu a chloru s chemickým vzorcem PCl3. Je nejvýznamnějším ze tří chloridů fosforu. Důležitý je hlavně pro chemický průmysl, používá se při výrobě organických sloučenin fosforu pro širokou škálu aplikací.

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Oxidační číslo fosforu v PCl3 se obvykle označuje jako +3, chloru jako −1. Reaktivita v zásadě tomuto stavu odpovídá.

Redoxní reakce[editovat | editovat zdroj]

PCl3 je prekurzorem jiných sloučenin fosforu, podléhá oxidaci na chlorid fosforečný (PCl5), thiochlorid fosforečný (PSCl3) nebo oxychlorid fosforečný (POCl3).

Při průchodu elektrického výboje směsí par PCl3 a vodíku se tvoří vzácný chlorid fosforu, tetrachlordifosfan (P2Cl4).

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

PCl3 je toxický, v koncentraci 600 ppm usmrcuje už za několik minut.[2] Evropská směrnice 67/548/EEC ho označuje jako vysoce toxický a žíravý.

Hydrolýzou, a to i při kontaktu s kůží a sliznicemi (včetně dýchacího ústrojí a očí), vznikají kyseliny chlorovodíková, fosforečná a fosforitá. Výsledkem je silné podráždění, při vyšších koncentracích poleptání sliznic a kůže. Může se vyvinout plicní edém, někdy s prodlevou až 36 hodin. Při otravě se objevuje také mírná leukocytóza, neutrofilie a zvýšená sedimentace červených krvinek. Systémově se projevuje hyperfosfatáza, hypokalcémie a metabolická acidóza (výsledek vstřebání kyseliny fosforečné z rozkladu chloridu fosforečného).[3]

Reakcí s alkoholy vytváří silné nervové jedy, které by šly zařadit do skupiny látek typu novičok.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phosphorus trichloride na anglické Wikipedii.

  1. a b Phosphorus trichloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. A. D. F. Toy, The Chemistry of Phosphorus, Pergamon Press, Oxford, UK, 1973.
  3. Phosphorus trichloride – UK PID Monograph

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]