Chlorid železitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid železitý
Prášková hnědá forma Prášková žlutá forma
Obecné
Systematický název Chlorid železitý
Anglický název Iron(III) chloride
Německý název Eisen(III)-chlorid
Sumární vzorec FeCl3
FeCl3• 2 H2O (dihydrát)
FeCl3• 6 H2O (hexahydrát)
Vzhled Žlutohnědá až tmavě hnědá hygroskopická práškovitá látka (tmavost barvy závisí na míře oxidace kyslíkem)
Identifikace
UN kód 1773 (bezvodý)
2582 (vodný roztok)
SMILES Cl[Fe](Cl)Cl
InChI 1S/3ClH.Fe/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Číslo RTECS LJ9100000
Vlastnosti
Molární hmotnost 162,206 g/mol
198,237 g/mol (dihydrát)
270,298 g/mol (hexahydrát)
Molární koncentrace cM 0,969 mol/dm3 (20 °C, 14% roztok)
Teplota tání 306 °C
35,5 °C (hexahydrát)
Teplota varu 315 °C ( částečný rozklad)
280 °C (hexahydrát, vodný roztok)
Hustota 2,898 g/cm3
1,82 g/cm3 (20 °C, hexahydrát)
1,228 g/cm3 (20 °C, 14% roztok)
1,4 g/cm3 (40% roztok)
Viskozita 12 cP (40% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient 2,054 cP (20 °C, 14% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient 1,673 cS (20 °C, 14% roztok)
Rozpustnost ve vodě 74,4 g/100 ml (0 °C)
81,8 g/100 ml (10 °C)
96,9 g/100 ml (20 °C)
99 g/100 ml (25 °C)
282 g/100 ml (35 °C)
315 g/100 ml (50 °C)
373 g/100 ml (60 °C)
526 g/100 ml (80 °C)
554 g/100 ml (100 °C)
Dihydrát
2 203,6 g/100 ml (50 °C)
2 733 g/100 ml (60 °C)
8 495 g/100 ml (70 °C)
Hexahydrát
245,88 g/100 ml (0 °C)
394,73 g/100 ml (20 °C)
616,97 g/100 ml (30 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Aceton 63 g/100 ml (18 °C)
Methanol velmi rozpustný
Ethanol 83 g/100 ml
Diethylether velmi rozpustný
Měrná magnetická susceptibilita 1,174·10-6 cm3g-1
0,597·10-6 cm3g-1 (18 °C, hexahydrát)
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
jednoklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížky a:c = 1:1,235
Koordinační geometrie oktaedrická
Dipólový moment 4,24•10-30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -399,5 kJ/mol
-2 225kJ/mol (20 °C, hexahydrát)
Entalpie tání ΔHt 264 J/g
Entalpie varu ΔHv 187 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -914 J/g
Standardní molární entropie S° 142 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -334,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,590 JK-1g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R22, R34, R38, R41
S-věty S26, S28, S39
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
1
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid železitý (FeCl3) je světle hnědá hygroskopická anorganická sloučenina, která se za působení vzdušné vlhkosti samovolně roztéká. Její roztoky se používají v elektrotechnice při výrobě plošných spojů jako leptadlo, rozpouštějící nechráněnou vrstvu kovové mědi. Za jistých podmínek jsou kyselé roztoky chloridu železitého schopny rozpouštět i kovové zlato. Používá se také jako vločkovací přísada při čištění odpadních vod[zdroj?] a také se z něj vyrábí barviva.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Bezvodý chlorid železitý lze připravit z prvků.

2 Fe + 3 Cl2 → 2 FeCl3

Vodný roztok se průmyslově připravuje z železa nebo železné rudy.

1) Rozpuštění železa v roztoku chloridu železitého

Fe(s) + 2 FeCl3(aq) → 3 FeCl2(aq)

2) Rozpuštění železné rudy v kyselině chlorovodíkové

Fe3O4(s) + 8 HCl(aq) → FeCl2(aq) + 2 FeCl3(aq) + 4 H2O

3) Oxidace chloridu železnatého na chlorid železitý elementárním chlorem

2 FeCl2(aq) + Cl2(g) → 2 FeCl3(aq)

Nejjednodušší způsob přípravy je rozpuštění rzi v kyselině chlorovodíkové. Takto získaný roztok je vhodný například k leptání plošných spojů, kde nejsou na závadu případné nečistoty.

FeO(OH) + 3 HCl → FeCl3 + 2 H2O

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Iron(III) chloride ve Wikimedia Commons