Přeskočit na obsah

Tatra 87

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: sloh, neověřené informace
Tatra 87
Tatra 87
Tatra 87
VýrobceTatra
KoncernRinghoffer-Tatra
Roky produkce1937–1950
Vyrobeno3 023 kusů
Místa výrobyČeskoslovensko
PředchůdceTatra 77A
NástupceTatra 603
Příbuzné vozyTatra 97
Karoseriečtyřdveřový sedan
DesignérHans Ledwinka, Erich Ledwinka, Erich Übelacker
Třídareprezentativní limuzína
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tatra 87
Tatra 87
T 87 1947
Tatra 87 s odsouvací částí střechy
model 1947
model 1947

Tatra 87 je automobil vyšší třídy vyráběný československou automobilkou Tatra v letech 1937 až 1950. Jde o luxusní aerodynamický automobil, následníka modelu T 77 A.

Auto bylo poháněno vzadu umístěným osmiválcovým 3 litrovým a vzduchem chlazeným motorem, který byl v konfiguraci Over Head Camshaft a válce byly umístěny k sobě v úhlu 90 stupňů. Tento motor produkoval 85 koňských sil a mohl hnát auto až rychlostí 160 km/h. Tím se auto umístilo mezi nejrychlejší vozy své doby. Své kvality prokázala Tatra 87 v letech 1947–1950, kdy s tímto vozem stříbrné barvy podnikli Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Podle amerického listu The New York Times je sběratelským autem roku 2010, když porazila silnou konkurenci 651 vozů.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Typ 87

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1936 byly vyrobeny první dva prototypy T 87 pro zkoušky a v roce 1937 dalších pět vozů ověřovací série. Tatra 87 byla oficiálně představena v roce 1937. Od roku 1938 se již T 87 vyráběla sériově. V roce 1940 byly vyrobeny i dva kabriolety pro případné použití v armádě. Po válce pokračovala sériová výroba T 87 s drobnými změnami na karoserii až do roku 1950. V roce 1948 byla zmodernizována přední část karoserie, do většího vyklenutí v blatnících byly zapuštěny světlomety až po úroveň krycího skla. Vozy dostaly nové nárazníky, které s karosérií tvořily kompaktnější celek. Standardně měl tento model i odsouvací díl střechy nad předními sedadly (který byl původně v nadstandardní výbavě). Tato modernizace byla navržena Františkem Kardausem (který spolupracoval i na tramvaji T3 a nebo modelu Tatry 603). Po modernizaci byl střední reflektor natáčecí a ve standardní výbavě se ovládal na palubní desce, v nadstandardní výbavě byl spojen s volantem.

V této úpravě se vůz dodával až do roku 1950 a to pouze pro potřebu státních a stranických orgánů.

Oproti svému předchůdci byl nový vůz výrazně lehčí (o 330 kg), objem motoru byl naproti tomu zvýšen, výsledkem byla vyšší maximální rychlost i zrychlení. Typ 87 byl také kratší a užší s kratším rozvorem. Hmotnost se podařilo snížit zejména použitím lehkých materiálů a slitin (blok motoru a převodovky i některé další díly byly odlity z Elektronu, extrémně lehké slitiny hořčíku). Oproti předchůdci měla T 87 zlepšené chlazení oleje, motor byl vybaven plnoprůtokovým filtrem oleje, náporovým chladičem oleje a dvojitým spádovým karburátorem. Motor byl uložen pod aerodynamicky ještě vylepšenou zadní kapotou se stabilizační plochou ve tvaru ploutve a pohání zadní kola. Vedle plynového pedálu je umístěno tlačítko, kterým musí řidič asi každých 100 kilometrů napumpovat dodatečný olej do motoru a taky jím promazat důležitá místa podvozku.

Karoserie

[editovat | editovat zdroj]

Tatra 87 má unikátní celokovovou aerodynamickou karoserii (kromě rámu dveří, které jsou dřevěné - tehdy se používaly ve většině vozů dřevěné konstrukce), kterou designoval Hans Ledwinka spolu s Erichem Übelackerem a je založena na Tatře 77, která byla první auto designované s aerodynamickým řešením karoserie. Design karoserie byl také založen na návrzích od maďarského Paula Jaraye, který designoval slavné německé vzducholodě Graf Zeppelin. Ploutev umístěná na ustupující zádi vozu pomáhala rozdělit proud vzduchu na obě strany auta, tento nápad později převzal letecký průmysl. Auto disponuje kryty zadních kol, které omezují víření vzduchu kolem nich. Čelní okno je dělené na tři díly, původně mělo být panoramatické, ale nepodařilo se jej vyrábět, proto bylo rozděleno na tři rovné plochy. Tento vůz měl koeficient vzduchového odporu 0,36, když byl v roce 1979 testován ve větrném tunelu Volkswagenu, model 1 ku 5 testovaný v roce 1941 měl koeficient 0,244.

Podvozek

[editovat | editovat zdroj]

Auto má centrální nosný rám, který se rozdvojuje na zádi do tvaru písmene Y. Kola jsou nezávisle zavěšená a mají šestnáct palců, přičemž přední náprava je na dvou půleliptických pérováních a zadní na výkyvných poloosách se čtvrteliptickým pérováním. Vše toto mají ubrzdit bubnové hydraulické brzdy ATE Lockheed. Řízení je na hřebenové bázi.

Mnoho designových vymožeností Tatry 87, později prototypu V570 a později T97 bylo okopírováno pozdějšími výrobci automobilů. Například Ferdinand Porsche byl velmi ovlivněn Tatrou 87 a T97 a byl následně žalován Tatrou.

Srovnání s konkurencí

[editovat | editovat zdroj]

Maximální rychlostí 160 km/h se Tatra 87 řadila mezi nejrychlejší vyráběné vozy své doby. Konkurenční vozy této třídy však používaly motory s téměř dvojnásobným objemem a spotřebou okolo 20 litrů paliva. Díky svému nadčasovému a modernímu aerodynamickému designu měla Tatra 87 spotřebu jenom 12,5 litru na 100 kilometrů.[2]

Počet kusů

[editovat | editovat zdroj]

Celkem bylo za třináct let (s přerušením výroby v důsledku druhé světové války) vyrobeno 3 023 vozů tohoto typu, z toho 1 371 do roku 1945, zbylých 1 652 vozů po roce 1946. V roce 1948 bylo vyrobeno nejvíce vozů, okolo 700. Model byl také úspěšně exportován, například do Maďarska, Rumunska, SSSR, Belgie, Německa, Rakouska, Francie, Švédska, Jihoafrické republiky, Egypta, Argentiny nebo dokonce i Austrálie. Pokračovatelem T 87 byl modernější vůz T 603.

Cena

[editovat | editovat zdroj]

Při uvedení na trh ve čtyřicátých letech byla cena nového vozu 25 000 švýcarských franků.

Typ 87-603

[editovat | editovat zdroj]

V období let 1950 až 1953 byly některé vozy T 87 osazeny novým motorem T 603 A, používaným později v „šestsettrojkách“. Motor poskytoval vozu dostatečný výkon k vyvinutí maximální rychlosti téměř 170 km/h. Tyto vozy nesly označení Tatra 87-603.

Majitelé některých vozů

[editovat | editovat zdroj]

Mezi majiteli vozů bylo mnoho[3] známých osobností:

Česká tajná zbraň

[editovat | editovat zdroj]

Tatra 87 byla vysoce hodnocena důstojníky Wehrmachtu během druhé světové války pro její vysokou rychlost a ovládání, které bylo vhodné pro jízdu na německých dálnicích té doby, tzv. Autobahnech. Dokonce ministr výzbroje a munice Fritz Todt o ní prohlásil že: „Tato 87 je auto pro Autobahn…“. Automobil měl lehký předek, a proto bylo jeho ovládání na první pohled snadné i bez posilovače řízení, ovšem při vysokých rychlostech auto nemuselo řidiče poslechnout kvůli váze umístěné na zádi. Vůz byl proto také známý jako „česká tajná zbraň“, neboť v sérii autonehod ve vysoké rychlosti v něm údajně zemřelo tolik důstojníků, že nakonec všichni dostali od Wehrmachtu zákaz řídit tuto Tatru. [2] Tento příběh je však považován za nepodložený. Příkaz zakazující používání Tatry 87 byl nicméně zaznamenán po několika nehodách bez smrtelných následků.[4]

Technická data

[editovat | editovat zdroj]

Typ 87 modely 1937 – 50

  • Délka: 4 740 mm
  • Šířka: 1 670 mm
  • Výška: 1 500 mm
  • Rozvor: 2 850 mm
  • Rozchod vpředu: 1 250 mm
  • Rozchod vzadu: 1 250 mm
  • Světlost: 230 mm
  • Motor: osmiválcový do V s rozvodem OHC, vzduchem chlazený (2 axiální ventilátory)
  • Převodové ústrojí:
    • Spojka: mechanická jednolamelová suchá
    • Převodovka: čtyřstupňová, 3. a 4. stupeň synchronizovány
  • Poháněná náprava: zadní
  • Hmotnost: 1 370 kg
  • Objem palivové nádrže: 55 l
  • Maximální rychlost: 150 – 160 km/h (údaj výrobce, bylo doporučováno výrobcem jezdit max. 135km/h)
  • Spotřeba: 12,2 l/100 km
  • Počet vyrobených vozů: 3 023

Typ 87-603 model 1950

  • Délka: 4 740 mm
  • Šířka: 1 670 mm
  • Výška: 1500 mm
  • Motor: osmiválcový do V s rozvodem OHV, vzduchem chlazený (2 axiální ventilátory)
    • Objem: 2 545 cm³
    • Výkon: 95 koní (70 kW) při 5 000 ot/min
  • Převodové ústrojí:
    • Spojka: mechanická jednolamelová suchá, Komet Mecano
    • Převodovka: čtyřstupňová, 3. a 4. stupeň synchronizovány
  • Poháněná náprava: zadní
  • Hmotnost: 1 400 kg
  • Maximální rychlost: 160 km/h (údaj výrobce)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tatra 87 na německé Wikipedii.

  1. ↑ http://www.zavolantem.cz/veterani/tatra-t87-je-podle-new-york-times-sberatelskym-klenotem-roku Tatra T87 je podle New York Times sběratelským klenotem roku
  2. ↑ a b Tatra 87 – Jedno z nejkrásnějších československých aut - Garáž.cz. www.garaz.cz [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ http://aerotatra.czweb.org/t87.htm www.aerotatra.czweb.org
  4. ↑ MARGOLIUS, Ivan; HENRY, John G. Tatra - Odkaz Hanse Ledwinky. Praha: Argo, 2020. 232 s. ISBN 978-80-257-3066-9. S. 144. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Schmarbeck, Wolfgang: Tatra – Die Geschichte der Tatra-Automobile, Verlag des Internationalen Auto- und Motorrad-Museums Deutschland, Bad Oeynhausen (1977)
  • Rosenkranz, Karel: Personenkraftwagen Tatra – 100 Jahre, GT Club – Motormedia, Prag, 1998

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  • Tatra V 570 – první prototyp automobilky s motorem vzadu
  • Tatra V 855 – motorové saně na bázi vozu Tatra 87

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Automobily vyráběné společností Tatra
Osobní
Nákladní a užitkové
Vojenské
Autobusy a trolejbusy
Prototypy a závodní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tatra_87&oldid=23491911“