Tatra 111

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tatra 111

Tatra 111 C, cisternový automobil ČSLA

Výrobce Tatra, n. p.
Roky produkce 1942–1962
Vyrobeno 33 690 kusů
Místa výroby Česko Kopřivnice
Předchůdce Tatra 81
Nástupce Tatra 138
Příbuzné vozy Tatra 141, Tatra 147
Technické údaje
Délka 8 550 mm
Šířka 2 500 mm
Výška 2 570 mm
Světlá výška 300 mm
Pohotovostní hmotnost 8 500 kg
Užitečná hmotnost 8 000–10 000 kg
Spotřeba 34 l/100 km
Motor
Motor V12, vznětový, vzduchem chlazený
Objem 14,8 l
Výkon 132,5–158 kW
Převodovky
Převodovka manuální 4+1
(s redukcí 8+2)

Tatra 111 je jedním z nejslavnějších nákladních automobilů značky Tatra, který si svou spolehlivostí a dobrými jízdními vlastnostmi v terénu rychle získal oblibu jak u německé armády, pro kterou byl vyvinut, tak později i u československé armády a u civilních řidičů nejen v Československu, ale i v zahraničí, především v drsných podmínkách Sibiře v tehdejším Sovětského svazu. V sibiřském Magadanu jí byl postaven pomník. Vůz Tatra 111 byl vyráběn od roku 1942 až do roku 1962, kdy byl ve výrobě definitivně nahrazen vozem Tatra 138.

Celkově bylo vyrobeno necelých 34 tisíc automobilů typu Tatra 111 v mnoha provedeních a modifikacích. Nejčastěji to byly valníky a sklápěče, ale i autojeřáby, bagry, cisternové vozy, vozy na přepravu cementu, tahače a mnohé speciální nástavby.

Doba vzniku a modernizace[editovat | editovat zdroj]

Automobilní jeřáb HSC-4 na podvozku Tatry 111
Třístranný sklápěč Tatra 111 S3

Automobil byl vyvinut ještě za druhé světové války v období nedostatku kvalitních konstrukčních materiálů a barevných kovů. Přesto 111 vynikala vysokou životností i v těžkých provozních podmínkách. „Stojedenáctky“ byly úspěšně používány Wehrmachtem, po osvobození a únorovém puči se proslavily hlavně na velkých stavbách nejen socialismu u nás i ve světě.

Tatra 111 prošla během let výroby mnoha úpravami a vylepšeními. Původně poměrně vysoko nastavený výkon motoru 210 koní při 2250 otáčkách za minutu byl později z důvodu zvýšení spolehlivosti a možnosti dlouhodobého zatížení snížen na 180 koní při 1 800 ot/min. Nosnost osm tun u prvních vozů byla později zvýšena na 10,3 tuny.

Na pohled nejvýznamnější změny zaznamenala v průběhu výroby kabina řidiče, která byla u prvních vozů velmi jednoduchých hranatých tvarů s malými okny. Vyráběla se z dřevotřísky, která nahrazovala během války nedostatkový ocelový plech. Pozdější kabiny už byly ocelové, zpočátku s dřevěnou kostrou; poslední modely však byly už celokovové, z počátku s typickým negativním sklonem čelních skel (taktické důvody). Velkým vývojem prošel i motor - jmenujme alespoň změnu pohonu ventilátorů chlazení z původních řetězů na pozdější klínové řemeny, změnu tvaru spalovacího prostoru a koruny pístů (T 111A), která znamenala i záměnu polohy sacího a výfukového potrubí, ale i zlepšení chlazení a snížení spotřeby paliva.

Tatra 111 dosahovala rychlost u prvních vozů 75 km/h, později, po snížení otáček motoru 62 km/h při poměrně příznivé průměrné spotřebě 30 litrů nafty na 100 km. Motory typu T 111 našly poměrně široké využití. Mimo vozidel T 111 poháněly ve výkonnější verzi i odvozené silniční tahače těžkých přívěsů Tatra 141, méně známé jednostranné sklápěče Tatra 147, ale také například populární motorové železniční vozy řady M 131.1 (známé pod přezdívkou Hurvínek) - zde ve verzi sníženého výkonu, nebo malé letištní tahače a navijáky, či vojenské motorové čluny.

Motory s jiným počtem válců odvozené od T 111 zase poháněly například Tatru 128 (V8), horský autobus Tatra 500 HB (V8), nebo známý střední terénní automobil Praga V3S (prototyp R5, sériově motory R6 T 911, T 912) a jeho silniční verzi Praga S5T. Motor T 111 byl ještě během války zabudován i do německých osmikolových obrněných automobilů Sd Kfz. 234, kolopásových vozidel FAMO F3 a od dvanáctiválce T 111 byl odvozen i osmnáctiválcový motor T 955 s třemi řadami válců do W vyrobený v několika prototypech (1 k vidění v Technickém muzeu v Kopřivnici), určený pro pohon německých tanků Tiger. Odvozen byl i čtyřválec T 114 a plochý šestiválec T 116 pohánějící prototypy Tatra.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Podvozek[editovat | editovat zdroj]

Při stavbě T 111 byly v plné míře využity zásady tatrovácké koncepce. Automobil měl pohon všech kol s vypínatelným pohonem přední nápravy. Podvozek vozidla byl tvořen páteřní nosnou rourou, na kterou byly přírubami uchyceny rozvodovky jednotlivých náprav, včetně přední. Všechny nápravy byly výkyvné, což společně s torzně tuhým páteřovým rámem a uzávěrkami diferenciálů umožňovalo vozu velmi dobrou průchodnost terénem.

Motor[editovat | editovat zdroj]

Motor T 111

Motor T 111 (typ T 103) byl vznětový s přímým vstřikováním paliva ze dvou spřažených šestiválcových vstřikovacích čerpadel a rozvodem OHV pomocí tří vačkových hřídelí se dvěma ventily na válec. Měl 12 válců ve dvou řadách uspořádaných do V 75° o zdvihovém objemu 14,8 litru (vrtání 110 × zdvih 130 mm) a byl chlazen vzduchem pomocí dvou tlačných axiálních ventilátorů, poháněných nejprve zapouzdřeným řetězovým, později jednodušším řemenovým převodem. Vstup na čele i výdech chladicího vzduchu na horní ploše kapoty byl regulován otočnými žaluziemi. Ze segmentů skládaný šroubovaný klikový hřídel byl valivě uložen v tunelové skříni s ozubenými koly rozvodu na přední straně. Tlakové oběžné mazání se „suchou“ skříní a dvěma čerpadly (odsávací, mazací). Motor byl původně vyvinut pro těžký obrněný automobil Sd Kfz. 234.

Provoz v klimatických podmínkách Sovětského svazu kladl na motor velké nároky. V mrazech okolo -40°C byl motor dnem i nocí v chodu, po třech měsících šel vůz do opravy. Pokud se motor zastavil a nepodařilo se ho nastartovat do 5 minut, rozdělal se pod ním oheň, když se ani potom nenastartoval, auto bylo odvlečeno do dílen.

Převodovka[editovat | editovat zdroj]

Převodovka byla mechanická čtyřstupňová a byla doplněna přídavnou převodovkou pro jízdu v terénu, nebo pro případ, kdy bylo potřeba použít velký kroutící moment (velkou tažnou sílu). Vozidla byla schopná například utáhnout až dva přívěsy o celkové hmotnosti do 22 tun. Nutno ale dodat, že na takovou zátěž byl motor slabý, ve stoupání běžel v plných otáčkách, a Tatra jela rychlostí 5 km/hod. Alternativně mohl být montován i naviják.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Tatra 128 - vojenský model odvozený z T 111
  • Tatra 141 - tahač těžkých nákladů odvozený z typu T 111
  • Tatra 147 - jednostranný sklápěč odvozený z typu T 111

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Tatra 111 ve Wikimedia Commons