Jiří Pospíšil

JUDr. Jiří Pospíšil
Jiří Pospíšil
9. a 11. ministr spravedlnosti ČR
Ve funkci: 4. září 2006 – 8. května 2009
Předseda vlády	Petr Nečas
Předchůdce	Jaroslav Šmíd
Nástupce	Daniela Kovářová
Ve funkci: 13. července 2010 – 27. června 2012
Předseda vlády	Petr Nečas
Předchůdce	Daniela Kovářová
Nástupce	Pavel Blažek
Předseda Legislativní rady vlády
Ve funkci: 4. září 2006 – 9. ledna 2007
Předchůdce	Pavel Zářecký
Nástupce	Cyril Svoboda
Ve funkci: 13. července 2010 – 13. července 2011
Předchůdce	Pavel Zářecký
Nástupce	Karolína Peake
Místopředseda Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 19. prosince 2012 – 28. srpna 2013
Místopředseda ODS
Ve funkci: 20. června 2010 – 18. ledna 2014
Poslanec Evropského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od: 1. července 2014
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 15. června 2002 – 28. srpna 2013
Ve funkci: 26. října 2013 – 20. června 2014
Zastupitel Plzeňského kraje
Úřadující
Ve funkci od: 13. října 2012
Ve funkci: 12. listopadu 2000 – 12. listopadu 2004
4. děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity
Ve funkci: 29. září 2009 – 8. srpna 2010
Předchůdce	Jaroslav Zachariáš
Nástupce	Květoslav Růžička
Stranická příslušnost
Členství	ODA (1994–1998) ODS (1998–2014) TOP 09 (od 2017)
Nestraník
v kraji	nezávislý (2014–2016) za TOP 09 (2016–2017)
v EP	za TOP 09 (2014–2017)
Narození	24. listopadu 1975 (48 let) Chomutov Československo
Choť	svobodný
Děti	bezdětný
Alma mater	ZČU v Plzni
Zaměstnání	poslanec
Profese	právník
Commons	Jiří Pospíšil
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Pospíšil (* 24. listopadu 1975 Chomutov) je český politik, v letech 2010–2014 místopředseda ODS a v letech 2002 – 2014 poslanec Parlamentu České republiky. Od roku 2014 je poslancem Evropského parlamentu za TOP 09, od roku 2017 člen této strany.

V minulosti zastával úřad ministra spravedlnosti, nejdříve v letech 2006–2009 v první a druhé vládě Mirka Topolánka, a opět mezi roky 2010–2012 v kabinetu Petra Nečase. V období 2006–2007 a 2010–2011 byl předsedou Legislativní rady vlády. V letech 2009–2010 byl také děkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Od prosince 2012 do srpna 2013 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny. V roce 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu.

Vzdělání a profesní kariéra

Vystudoval gymnázium na Mikulášském náměstí v Plzni. V roce 1999 ukončil studium na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2002 získal titul JUDr.

Od roku 2007 je členem redakční rady časopisu Státní zastupitelství.

29. září 2009 rektor Západočeské univerzity v Plzni Josef Průša dočasně pověřil Jiřího Pospíšila funkcí děkana Právnické fakulty, když děkan Zachariáš a proděkani Tomažič a Kindl se pod tlakem médií vzdali funkcí poté, co byli obvinění z plagiátorství. V listopadu 2009 se stal po volbě děkanem oficiálně.

Jiří Pospíšil je dlouholetým spolupracovníkem významné české mecenášky umění Medy Mládkové. Je členem správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových, která spravuje Museum Kampa umístěné v prostorách Sovových mlýnů na pražské Kampě.

Politická kariéra

V roce 1994 vstoupil do ODA, ještě v komunálních volbách roku 1998 za ODA neúspěšně kandidoval do zastupitelstva města Plzeň. Profesně se tehdy uvádí jako student ZČU. V roce 1998 pak vstoupil do ODS a spoluzaložil regionální sdružení Mladých konzervativců v Plzni.

Ve volbách v roce 2002 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ODS (volební obvod Plzeňský kraj). Byl místopředsedou sněmovního ústavněprávního výboru. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2006. Byl členem ústavněprávního výboru. Opětovně byl do sněmovny zvolen ve volbách v roce 2010. Od prosince 2012 je místopředsedou organizačního výboru sněmovny. V roce 2000 – 2004 působil jako zastupitel Plzeňského kraje, opětovně zvolen v roce 2012.

Jan Lata, Josef Baxa, Lenka Bradáčová a Jiří Pospíšil na panelové diskuzi na téma státní zastupitelství (2017)

V první vládě Mirka Topolánka i druhé vládě Mirka Topolánka zastával v letech 2006-2009 post ministra spravedlnosti. Jako ministr odvolal v roce 2007 vrchního státního zástupce Jiřího Kulvejta a novým jmenoval Vlastimila Rampulu, toho však později, zejména z důvodu účelového protahování ve vyšetřování některých kauz, taktéž odvolal. V médiích se také zastal nového náměstka Libora Grygárka s tím, že je přesvědčen o jeho vysokých odborných předpokladech.

Do funkce ministra spravedlnosti se vrátil v rámci vlády Petra Nečase v roce 2010 a v téže době se na volebním kongresu ODS v červnu 2010 stal jedním z místopředsedů strany. Od července 2010 – července 2011 působil jako předseda Legislativní rady vlády. V průběhu roku 2010 vláda odvolala Nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou a do této funkce byl na návrh Jiřího Pospíšila jmenován tehdejší zástupce českého státu u Eurojustu v Haagu Pavel Zeman. Vedle přípravy rozsáhlých právních kodifikací došlo za ministra Pospíšila ke zrychlení soudního řízení o více než jednu třetinu nebo navýšení počtu pracujících vězňů o téměř 20 procent. 27. června 2012 byl ovšem prezidentem Václavem Klausem z funkce ministra spravedlnosti odvolán na návrh předsedy vlády Petra Nečase. Oficiálním důvodem bylo manažerské selhání při řízení resortu; tento důvod ale řada politiků i odborníků označila za zástupný a jako skutečný důvod uvedla Pospíšilův úmysl jmenovat Lenku Bradáčovou do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze. S tím nesouhlasila část politické scény, včetně části Pospíšilovy ODS. Proti Pospíšilovu odvolání bylo uspořádáno několik demonstrací a některé nevládní protikorupční organizace vyzvaly premiéra kvůli odvolání ministra spravedlnosti k rezignaci. V krajských volbách 2012 pak jako lídr vedl kandidátku ODS v Plzeňském kraji, kde se ODS podařilo nakonec zvítězit se ziskem 26,5 % a porazit sociální demokracii. Plzeňský kraj byl také jediným krajem, kde zvítězila ODS. Hejtmanem se ale nestal, protože koalici uzavřela ve volbách druhá ČSSD s třetí KSČM. Od 19. prosince 2012 do 28. srpna 2013 zastával pozici místopředsedy Poslanecké sněmovny.

V Topolánkově vládě Pospíšil prosadil z pozice ministra spravedlnosti mj. přijetí nového trestního zákoníku, v Nečasově vládě pak mj. nový občanský zákoník a nový zákon o obchodních korporacích. Tím došlo ke kompletní rekodifikaci českého soukromého práva. Za Pospíšila byl také přijat nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim či nový zákon o obětech trestných činů.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Plzeňském kraji jako lídr ODS a byl zvolen s druhým nejvyšším procentuálním počtem preferenčních hlasů. Od 5. prosince zastával pozici místopředsedy sněmovního ústavněprávního výboru, ze které však po vystoupení z ODS později sám odstoupil.

Na 24. kongresu ODS kandidoval na post 1. místopředsedy ODS, získal 193 hlasů delegátů a nebyl tak zvolen. Porazil jej Jan Zahradil. Neuspěl ani v první volbě řadových místopředsedů. Spolu s Petrem Sokolem postoupil až do třetího kola volby, ale ani jeden z nich nezískal dostatečný počet hlasů. Získal nominaci i ve druhé volbě, ale vzdal se jí.

Dne 30. ledna 2014 odešel z ODS. Důvodem podle něj byla oboustranná ztráta důvěry u nemalé části členů a funkcionářů ODS. Odchodem chtěl také umožnit, aby byla ODS jednotná a schopná úspěšně realizovat svůj restart. Poslanecký mandát si ponechal. Zároveň oznámil, že možná požádá Poslanecký klub TOP 09 a STAN o spolupráci (vstupovat do žádné strany však podle svých slov nehodlal).

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval z pozice nestraníka za TOP 09 a STAN na 2. místě jejich kandidátky. Získal 77 724 preferenčních hlasů (v rámci voleb vůbec nejvíce; 32,15 %), přeskočil tak lídra kandidátky Luďka Niedermayera a byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Vzhledem k neslučitelnosti funkcí rezignoval dne 20. června 2014 na mandát poslance Poslanecké sněmovny PČR, ve Sněmovně ho nahradil Vladislav Vilímec. Pospíšil působí ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO).

„Chci dbát na to, aby EU při tvorbě norem a zákonů nezacházela příliš daleko a nesnažila se chránit občany i tam, kde o to nestojí. Podpořím také studentskou mobilitu formou výměnných programů jako je Erasmus."

V lednu 2016 v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že vážně uvažuje o kandidatuře v nastávajících prezidentských volbách v roce 2018. Zda bude opravdu kandidovat na prezidenta, prozradí na jaře 2017. V krajských volbách v roce 2016 obhájil svůj mandát krajského zastupitele v Plzeňském kraji, a to jako nestraník za TOP 09, když se vlivem preferenčních hlasů posunul z posledního místa kandidátky této strany na místo první.

V říjnu 2017 podal členskou přihlášku do TOP 09, o den později byl do strany přijat.

V listopadu 2017 byl zvolen předsedou TOP 09 celkem 147 hlasy. 13 hlasů obdržel jeho protikandidát Pavel Němec.

Kontroverze

Související informace naleznete také v článku Toskánská aféra.

Celá kariéra Jiřího Pospíšila je spojována s plzeňským podnikatelem Romanem Jurečkem, který je novináři označován ze jednoho z kmotrů ODS.

Jiří Pospíšil v prvním období v křesle ministra spravedlnosti podpořil nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou při postupu v kauze Čunek, kdy došlo den před podáním obžaloby k odejmutí případu státnímu zástupci. Tento postup podpořilo svým právním posudkem jako jediné právě ministerstvo pod vedením Jiřího Pospíšila. V Nečasově vládě dle médií Pospíšil předchozí chyby napravil – prosadil odvolání Vesecké, kterou nahradil novým nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem a připravil nový zákon o státním zastupitelství, který měl výrazně posílit nezávislost veřejné žaloby. Po vleklých soudních sporech prosadil i odvolání vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampuly, kterého předtím sám do funkce jmenoval, a za jehož éry se veřejné žalobě nedařilo dotáhnout do konce velké korupční kauzy.

V červenci 2009 byl Jiří Pospíšil v Toskánsku, kde se setkal s generálním ředitelem ČEZ Martinem Romanem a se správcem systému exekucí Pavlem Šikošem. Krátce před setkáním s generálním ředitelem Martinem Romanem, hlasoval Jiří Pospíšil ve třetím čtení pro přílepek „lex ČEZ“ k zákonu o spotřební dani, který zajistil ČEZu emisní povolenky v hodnotě 68 miliard korun.

V říjnu 2010 po rezignaci na funkci děkana Právnické fakulty v Plzni podpořil do funkce děkana kontroverzního Květoslava Růžičku před favorizovaným Karlem Eliášem.

Poté, co web gaynet.cz přinesl v květnu 2010 spekulaci o údajném Pospíšilově milostném vztahu s Václavem Moravcem, se toto tvrzení objevilo i v dalších médiích, ale již o 4 měsíce dříve se zmínka o Pospíšilově orientaci objevila například v příloze Kavárna deníku MF Dnes. Veřejně se však k těmto osobním otázkám nevyjadřuje. Expremiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro server Česká-justice.cz v březnu 2014 uvedl, že Pospíšila před nástupem do stínové vlády v roce 2003 vyzval ke coming outu, aby nemohl být vydíratelný. Při jeho odvolání z funkce pak údajně označil za chybu, že tak nikdy neučinil. Jiří Pospíšil uvedl, že mu Topolánek nic podobného neřekl.

V červnu 2014 pak v pořadu České televize 168 hodin uvedl, že nemá klasickou rodinu, manželku, děti a žije sám. Dodal, že asi proto hrají v jeho životě významnou roli starší ženy (konkrétně mluvil o Věře Janouškové a Medě Mládkové), které jej obohacují duchovně a nikoliv jinak. Vše uzavřel s tím, že v tom není žádná vypočítavost, ale možná jeho přirozenost.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Pospíšil na Wikimedia Commons

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Pospíšil

• Jiří Pospíšil na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
• Jiří Pospíšil v pořadu Impulsy Václava Moravce

Autoritní data	AbARTP: 56167 NKC: js20051212012 ORCID: 0000-0003-0087-2987 ResearcherID: B-4550-2017 Scopus: 55424670600 SUDOC: 234951338 VIAF: 84242685 WorldCat Identities: viaf-84242685

Portály: Politika