Radon-222

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Radon-222
  {{{elektronová konfigurace}}}
  Rn
 
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
Obecné
Název, značka, číslo Radon-222, Rn, {{{protonové číslo}}}
Chemická skupina neznámé
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
222222Rn {{{výskyt}}} 0+ 3,8235 d[1] α[1] 5,5904(3)[2] 218218Po
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Rn

Radon-222 (222Rn, Rn-222) je nejstabilnější izotop radonu, s poločasem přeměny přibližně 3,8 dne. Je součástí uran-radiové přeměnové řady, začínající uranem-238, kde se vytváří jako produkt rozpadu radia-226. Poprvé byl zaznamenán v roce 1899, jako nový izotop byl identifikován o několik let později. V roce 1957 se název radon, původně používaný pouze pro 222Rn, stal názvem prvku. Radon-222 je vysoce radioaktivní a plynný, v důsledku čehož je jednou z hlavních příčin rakoviny plic.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po objevu radia v roce 1898 našli Marie a Pierre Curie roku 1899 novou radioaktivní látku obsaženou v radiu, která zůstávala silně radioaktivní po několik dnů.[3]

V této době Ernest Rutherford a Robert B. Owens objevili podobnou (i když krátkodobější) emisi ze sloučenin thoria.[4] Německý fyzik Friedrich Ernst Dorn tyto látky podrobně zkoumal a přiřadil je novému radioaktivnímu prvku, radonu; našel produkt uran-radiové řady, který pojmenoval jako radiovou emanaci.[5]

Na začátku 20. století byl prvek radon označován několika názvy. William Ramsay, který podrobně studoval jeho chemické vlastnosti, navrhl název niton a Ernest Rutherford používal název emanace. Označení radon tehdy odkazovalo pouze na izotop 222Rn, zatímco 219Rn se nazýval aktinon a 220Rn byl znám jako thoron.[6] V roce 1957 Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC) označila jako radon prvek namísto jeho izotopu 222Rn.[6]

Vlastnosti rozpadu[editovat | editovat zdroj]

Přeměnová řada uranu-238, jejíž součástí je radon-222

Radon-222 vzniká v uran-radiové přeměnové řadě alfa rozpadem radia-226, s poločasem přeměny 1600 let. Dále se přeměňuje na polonium-218 s poločasem přibližně 3,82 dne, je tak nejstabilnějším izotopem radonu. Konečným produktem řady je stabilní olovo-206.

U 222Rn je teoreticky možná dvojitá beta přeměna na 222Ra a také, podle některých měření hmotnosti, jednoduchá přeměna beta minus na 222Fr.[7]

Pokud je beta přeměna 222Rn možná, tak by měla mít velmi nízkou energii (24±21 keV) a dlouhý poločas, řádově ve stovkách tisíců roků, tedy i velmi nízkou pravděpodobnost oproti rozpadu alfa.[7]

Výskyt a nebezpečí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zdravotní účinky radonu.

Všechny izotopy radonu jsou kvůli své radioaktivitě, plynnému skupenství, chemické stálosti a tvorbě radioaktivních nuklidů při přeměnách nebezpečné. Obzvláště nebezpečný je radon-222, jehož delší poločas přeměny umožňuje průnik půdou a horninami, kde vzniká ve stopových množstvích z uranu-238, a hromadit se v budovách a uranových dolech; tímto se liší od ostatních izotopů, které mají mnohem kratší poločasy (pod 2 hodiny) a nezpůsobují tak významné vystavení ionizujícímu záření.[8] Při vyšších koncentracích může být plynný 222Rn vdechnut a ještě před vydechnutím vytvořit v plicích dceřiné nuklidy 218Po a 214Po, jejichž vysokoenergetické záření alfa a gama poškozuje buňky. Dlouhodobé vystavení 222Rn tak může vyvolávat rakovinu plic.[8] Radon se do těla může dostat také vodou nebo rozpadem pozřeného radia,[9] čímž je difuze radonu jedním z největších nebezpečí, které představuje radium.[10] 222Rn tak patří mezi karcinogeny.[9][8][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radon-222 na anglické Wikipedii.

  1. a b https://www.nndc.bnl.gov/nudat3/chartNuc.jsp
  2. https://www.nndc.bnl.gov/nudat3/reColor.jsp?newColor=qa
  3. C. Fry; M. Thoennessen. Discovery of the astatine, radon, francium, and radium isotopes. Atomic Data and Nuclear Data Tables. 2013, s. 497–519. DOI 10.1016/j.adt.2012.05.003. Bibcode 2013ADNDT..99..497F. 
  4. THOENNESSEN, Michael. The Discovery of Isotopes. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-319-31761-8, ISBN 978-3-319-31763-2. DOI 10.1007/978-3-319-31763-2. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-319-31763-2. 
  5. A. C. George. World History of Radon Research and Measurement from the Early 1900s to Today. AIP Conference Proceedings. 2008, s. 20–36. Dostupné online. DOI 10.1063/1.2991210. Bibcode 2008AIPC.1034...20G. 
  6. a b B. F. Thornton; S. C. Burdette. Recalling radon's recognition. Nature Chemistry. 2013, s. 804. DOI 10.1038/nchem.1731. PMID 23965684. Bibcode 2013NatCh...5..804T. 
  7. a b P. Belli, R. Bernabei, C. Cappella, V. Caracciolo, R. Cerulli, F. A. Danevich, A. Di Marco, A. Incicchitti, D. V. Poda, O. G. Polischuk, V. I. Tretyak. Investigation of rare nuclear decays with BaF2 crystal scintillator contaminated by radium. European Physical Journal A. 2014, s. 134–143. DOI 10.1140/epja/i2014-14134-6. Bibcode 2014EPJA...50..134B. 
  8. a b c EPA assessment of risks from radon in homes. [s.l.]: Office of Radiation and Indoor Air, United States Environmental Protection Agency, 2003. Dostupné online. 
  9. a b EPA Facts about Radon. [s.l.]: United States Environmental Protection Agency Dostupné online. S. 1–3. 
  10. Radiation protection: Radium [online]. United States Environmental Protection Agency [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-11. 
  11. Radon Fact Sheet: What it is, how it affects us, why it matters [online]. Air Chek [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]