Mstyslav Černov

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Mstyslav Andrijovyč Černov)
Mstyslav Černov
Mstyslav Černov (2022)
Mstyslav Černov (2022)
Narození1985 (38–39 let)
Charkov
Alma materCharkovská národní univerzita radioelektroniky
Povolánífotograf, válečný zpravodaj, novinář, fotoreportér, reportér a filmový režisér
OceněníPulitzer Prize for Breaking News Photography (2023)
Státní cena Tarase Ševčenka (2024)
Academy Award for Best Documentary Feature Film (2024)
Cena Svobodné tisku Východní Evropy
PRESSZVANIE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Uprchlická krize v Maďarsku, 2015
Obchodník na ulici, Hongkong, 2009

Mstyslav Andrijovyč Černov (* 1985, Charkov) je ukrajinský kameraman, fotograf, fotoreportér, filmař, válečný zpravodaj a romanopisec známý díky zpravodajství o Euromajdanu, válce na Donbasu, sestřelení letu MH17, syrské občanské válce, bitvě o Mosul v Iráku a ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, včetně bitvy o Mariupol.

Za svou práci o bitvě o Mariupol obdržel Pulitzerovu cenu, Deutsche Welle Freedom of Speech Award, Knight International Journalism Awards, ocenění Bayeux-Calvados pro válečné korespondenty, Elijah Parish Lovejoy Award, Free Media Awards, CJFE International Press Freedom Award a Royal Television Society Television Journalism Awards. Videomateriály z Mariupolu se staly základem filmu 20 dní v Mariupolu, který byl zařazen do soutěžního programu filmového festivalu Sundance v roce 2023. Film získal Cenu diváků v kategorii dokumentárních filmů světové kinematografie.[1] V roce 2023 sdílel Pulitzerovu cenu s Jevhenem Maloljetkou, Vasylysou Stepanenko a Lori Hinnantem.[2] Účastnil se úspěšně soutěží Livingston Award, Rory Peck Award, Reportérů bez hranic – Press Freedom Prize[3] a získal také různé ceny od televizní společnosti Royal Television Society.

Černov je novinářem americké tiskové agentury Associated Press a prezidentem Ukrajinské asociace profesionálních fotografů (UAPF). Od července 2022 je členem ukrajinského PEN klubu.[4]

Fotografie a žurnalistika[editovat | editovat zdroj]

Výtvarná a dokumentární fotografie: 2005–2013[editovat | editovat zdroj]

Černov začal svou kariéru ve fotografii v roce 2005, kdy pracoval pro místní charkovskou tiskovou agenturu MediaPort.[5][6] Proslul v roce 2008, kdy získal 1. cenu na místní výstavě fotografií Charkov očima jeho obyvatel.[7] V témže roce měl svou první samostatnou výstavu fotografií Musica per somnia, kterou vymyslel a zorganizoval za pomoci Jurije Janka, ředitele Charkovské filharmonické společnosti, na kterého zapůsobily Černovovy fotografie japonského houslisty Sajaka Šodžiho, který vystupoval s Charkovskou filharmonií.[6][7] V roce 2009 získal Černov další ocenění za první místo na místním fotografickém veletrhu Téměř mizející Charkov, který dokumentoval rozpadající se příklady starší architektury města.[8]

Počínaje rokem 2008 Černov spolupracoval s organizací Chernobyl Children International a Novick Cardiac Alliance, při fotografování srdečních operací.[9] Autorův přechod k dokumentární fotografii pokračoval. V roce 2012 žil v Kambodži se zaměřením na místní zdravotní péči a kulturní projekty.[10]

Mezitím, do roku 2013, jeho práce získala národní uznání. Fotografie z roku 2013 mu vynesly první místo v ukrajinské soutěži „Fotograf roku“ v kategorii dokumentární fotografie.[11] Ve stejném roce byl Černov vítězem cen Pentax Awards Ukraine 2013[12] a Best Press Photographer, Ukrajina v kategorii „portrét“.[13] Fotografoval ve více než čtyřiceti zemích a měl další samostatnou výstavu Období dešťů, která představila snímky z Dálného východu.[14][15]

V roce 2013 se Černov stal prezidentem Ukrajinské asociace profesionálních fotografů (UAPF).[16][17] Černovův instalační umělecký projekt Peeking in Windows – umisťování zvětšených starých fotografií do oken opuštěných budov – získal pozornost celostátního tisku a byl opakován i v dalších letech.[17][18][19] V roce 2013 se Černov podílel na mezinárodním projektu dokumentární fotografie Unframe.[20]

  • Příklady fotografií z období 2005–2013
  • Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
    Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
  • Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
    Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
  • Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
    Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
  • Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
    Továrna na ruční výrobu doutníků, Dominikánská republika, 2011
  • Stanice metra Zoloti Vorota, Kyjev, 2007
    Stanice metra Zoloti Vorota, Kyjev, 2007
  • Pouliční holič, Ho Či Minovo Město, Vietnam, 2009
    Pouliční holič, Ho Či Minovo Město, Vietnam, 2009
  • Rybář, Srí Lanka, 2011
    Rybář, Srí Lanka, 2011
  • Sklizeň čaje na Srí Lance, 2011
    Sklizeň čaje na Srí Lance, 2011

Žurnalistika[editovat | editovat zdroj]

V létě 2013 se Černov při fotografování v tureckém Istanbulu ocitl uprostřed protestů v parku Gezi. Noční násilí vyvolalo posun od výtvarné fotografie a dokumentární fotografie k reportážím o válečných konfliktech.[21]

  • Fotografie protestů v parku Gezi, Istanbul, 2013
  • Park Gezi, Istanbul, 3. června 2013
    Park Gezi, Istanbul, 3. června 2013
  • 7. června 2013
    7. června 2013
  • 15. června 2013
    15. června 2013
  • 16. června 2013
    16. června 2013

Euromajdan[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 2013 fotografoval Černov v ukrajinském hlavním městě Kyjevě masové protesty na Euromajdanu jako korespondent MediaPort a Unframe. Byl několikrát napaden a zraněn. V prosinci 2013 poranila projanukovyčovská policie Černovovi obuškem ruku, roztrhala jeho novinářské průkazy a zničila jeho fotografické vybavení.[22] V lednu 2014 Janukovyčův prorežimní policista ignoroval Černovovy insignie, které ho identifikovaly jako novináře, a hodil na Černova omračující granát, přičemž mu šrapnelem poranil nohy a oko.[23][24]

Mnoho mezinárodních reportérů se shromáždilo, aby informovali o ukrajinské revoluci, která později přešla v anexi Krymu a válku na Donbasu. Černov poskytoval mezinárodním reportérům místní asistenci, začínal také jako překladatel a stringer[pozn. 1] pro Associated Press.[21][25] Černovova minulost v oblasti fotografie a jeho partnerství s dalšími reportéry mu umožnilo vypilovat své dovednosti v oblasti natáčení videa a v květnu 2014 se stal pravidelným nezávislým pracovníkem pro Associated Press.[25]

  • Příklady fotografií z Euromajdanu, 2013–2014
  • Protestující, 30. listopadu 2013
    Protestující, 30. listopadu 2013
  • 18. února 2014
    18. února 2014
  • Těla protestujících, 20. února, 2014
    Těla protestujících, 20. února, 2014
  • 22. ledna 2014
    22. ledna 2014

Kariéra u Associated Press[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2014 už Černov pracoval jako nezávislý multiformátový (text, foto a video) novinář pro Associated Press.[25] Ruská vojenská intervence na Donbasu vytvořila další zónu konfliktu na Ukrajině a Černov pokrýval válku na Donbase v roce 2014 a stal se jedním z mála novinářů, kteří informovali o konfliktu z obou stran.[26][27][28] Byl prvním novinářem, který zveřejnil videozáznam z místa činu po sestřelení letu Malaysia Airlines 17.[29]

Třetí den, kdy pracoval jako nezávislý novinář AP, byl v oblasti sestřelen let Malaysia Airlines 17 a Černov poskytl první snímky incidentu. Jeho poskytnuté záběry hrály zásadní roli ve zpravodajství AP o události.[25] Za zpravodajství o této události byl Černov oceněn televizní společností Royal Television Society cenou „Mladý talent roku“.[25]

  • Příklady dokumentárních fotografií z období 2015–2016
  • Smutek za pro-ruské bojovníky, Doněck, Ukrajina, červen 2015
    Smutek za pro-ruské bojovníky, Doněck, Ukrajina, červen 2015
  • Následky pařížských teroristických útoků, listopad 2015
    Následky pařížských teroristických útoků, listopad 2015
  • Mosul, Irák, listopad 2016
    Mosul, Irák, listopad 2016

V následujících letech jako novinář AP a válečný zpravodaj Černov dokumentoval válku v Sýrii a bitvu o Mosul v Iráku[21] a také evropskou migrační krizi v roce 2015 v Řecku, Makedonii, Slovinsku, Chorvatsku, Maďarsku, Rakousku a Německu.[20] V roce 2017 v Mosulu kulka odstřelovače prošla Černovovi fotoaparátem a uvízla v jeho neprůstřelné vestě.[27] Černovova irácká videa byla v roce 2017 ve finále ceny Rory Peck Award[30][31] a při udílení cen Royal Television Society v letech 2017 a 2018.[32][33]

Černovovy zprávy byly publikovány po celém světě, přebíraly je také The Independent,[34] The Seattle Times,[35] Military Times,[36] Navy Times[37] s Washington Examiner.[38] Černovovy fotografie byly také publikovány v The New York Times, The Washington Post, The Wall Street Journal, Forbes, The Guardian, Daily Telegraph, Daily Mail, Le Monde, Deutsche Welle, Die Zeit a jeho videa byla vysílána na stanicích BBC, Euronews, CNN, Fox News, Sky News nebo Al-Džazíra.[20] V roce 2016 porotce Royal Television Society poznamenal, že „vzhledem k rozsahu, objemu a celosvětové distribuci [Černovových] záběrů mohly v loňském roce nastat dny, kdy jsme [zpravodajství Černova] sledovali celý den.“[39]

Na jaře 2020 Černov pracoval v Libyi v Sýrii a dokumentoval migrační krizi v Turecku. Od dubna do července a od září do října dokumentoval průběh pandemie covidu-19 na Ukrajině.[40]

V srpnu 2020 pracoval Černov v Bělorusku a pokrýval prezidentské volby.[41] Po oznámení, že vítězem voleb je Lukašenko, začaly rozsáhlé protesty. V Minsku byl Černov zatčen a zbit běloruskými policisty. Po zbití v policejní dodávce ztratil vědomí a probral se až v sanitce.[42] Černov během protestů zaznamenal okamžik, kdy muž v zakrvácené košili spadl na zem. Později bylo zjištěno, že tímto demonstrantem byl Oleksandr Tarajkovskyj. Černovova fotografie a video se staly nezpochybnitelným důkazem toho, že Tarajkovskyj byl zastřelen z bezprostřední blízkosti příslušníky speciálních jednotek 10. srpna 2020 v Minsku, zatímco vládní média se snažila incident vykreslit jako něco, co se stalo kvůli neopatrnosti demonstranta.[43] Poté byl Černov ze země deportován a akreditace mu nebyla prodloužena.[44]

V letech 2020 a 2021 působil také v Náhorním Karabachu, Afghánistánu, Litvě a Arménii.

V únoru a březnu 2022, během ruské invaze na Ukrajinu, Černov a nezávislý fotograf Jevhen Maloljetka, pracující pro AP, zůstali v Mariupolu, který byl obklíčen ruskými jednotkami. Setrvávali v obležení a byli rozsáhle bombardováni, zatímco ruské ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo obrany tvrdilo, že Rusko se zaměřuje pouze na vojenská zařízení. Černov a Maloljetka byli v tomto období jedni z mála novinářů a podle agentury AP jediní mezinárodní novináři v Mariupolu a jejich fotografie používala západní média k pokrytí situace.[45] Podle Černova byli 11. března v nemocnici a fotografovali, když je pak za asistence ukrajinských vojáků odváželi z města. Z Mariupolu se jim podařilo uprchnout bez zranění.[46] Dne 23. května 2022 Černov spolu s Maloljetkou a Vasylysou Stepanenko za svou práci v Mariupolu obdrželi mezinárodní novinářskou cenu Knight International.[47] Na konci roku 2022 byl zařazen do celostátního ukrajinského hodnocení „Lidé NV 2022 v roce války“[pozn. 2][48] a 14 písní, fotografií a uměleckých objektů, které se staly symboly ukrajinského odporu[49] podle Forbes Ukrajina.

20 dní v Mariupolu[editovat | editovat zdroj]

Ze záběrů, které Černov pořídil v Mariupolu, natočil spolu s týmem Frontline (kanál PBS) dokument 20 dní v Mariupolu. Film byl zařazen do soutěže filmového festivalu Sundance v kategorii World Cinema Documentary Competition. Světová premiéra filmu se konala na festivalu v lednu 2023.[50] Film získal Cenu diváků v kategorii Dokumentární světový film.[1]

V roce 2023 získal film 20 dní v Mariupolu cenu Cinema for Peace jako nejlepší dokument roku[51] a cenu Standing Up na Mezinárodním filmovém festivalu v Clevelandu.[52] Ukrajinská premiéra proběhla na festivalu Docudays UA a film získal hlavní cenu.[53] Na novozélandském festivalu dokumentárních filmů Doc Edge bylo 20 dní v Mariupolu oceněno ve dvou nominacích: za nejlepší režii (Mstyslav Černov) a za nejlepší střih (Michelle Mizner).[54] Později film získal cenu Tima Hetheringtona na Sheffield DocFest.[55]

Film byl uveden ve vybraných kinech v USA 14. července 2023[56] a ukrajinské veřejné uvedení bylo naplánováno na 31. srpna 2023.[57]

Černovův styl[editovat | editovat zdroj]

Vnější pozorovatelé si všímají Černovova hlubokého soucitu s lidmi, který činí jeho obrazy vlivnými. Všímají si také širokého spektra jeho tvůrčí práce a jeho „výjimečného citu pro detail“.[58] Ukrajinský fotograf a kurátor fotografické výstavy v Charkově Volodymyr Ohloblin okomentoval Černovovo dílo:

Mstyslav má mimořádně hlubokou vizi (sic) je zřejmé, že s lidmi na svých fotografiích cítí. Mstyslav má dobrou intuici, vzácný dar, jak vyjádřit na fotografiích to, co vidí.[59]

Ředitel evropské zpravodajské sekce Associated Press, Caro Kriel, řekl: „Svým zapojením do některých kritických příběhů se Černov rychle ukázal jako vzácný, multiformátový novinář s neskutečnou schopností rozvinout příběh v těch nejtěžších podmínkách. Je přirozeným vizuálním vypravěčem příběhů a jeho charakteristická vlastnost – soucit s lidskostí, který zaplavuje téměř každý obraz – zajistila, že jeho práce měla okamžitý dopad.“[25]

Porotce udělování cen Royal Television Society Awards poznamenal, že „[Černov] má výjimečný smysl pro detail a celou řadu záběrů napříč celým svým portfoliem, které zachycují emoce a vyjadřují strach a někdy i paniku, které byly v srdci tolika zpravodajských událostí v loňském roce.“[39]

Sám Černov věří, že válka by neměla být idealizována či přikrášlována, ale zobrazována taková, jaká je. Černov v komentáři ke své vlastní práci poznamenal, že ho nemusí nutně bavit válečná žurnalistika, ale cítí, že je na správném místě, i když jeho práce může v určitém okamžiku přejít k jinému druhu fotografie, například k práci pro časopis National Geographic.[27]

Fotograf věří, že někdy musíte riskovat, abyste udělali dobrou fotografii: „Musíte udělat kompromis: abyste ukázali, co se děje, musíte být v centru dění. Pokud se o sebe budete starat, nikdy nevyfotografujete to nejdůležitější“. Černov upřednostňuje práci „na lehko“ a nosí jednodušší, menší vybavení, které může mít vždy u sebe a připravené k fotografování. Pracuje s malými fotoaparáty a při reportážní fotografii samozřejmě nepoužívá stativ.[31]

Spisovatel[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2020 představil Černov svůj psychologický román Dreamtime (ukrajinsky: Časy snovydiň), 500stránková fikce koncipovaná a psaná po dobu 8 let.[60][61] Román s narážkou na původní Dreamtime, zkoumá kolektivní zkušenosti společnosti („sny“) s válkou a konflikty a je volně založen na skutečných událostech, kterých byl Černov svědkem během války na Donbasu, migrační krizi v Evropě a dalších.[62][61] Vyznačuje se čtyřmi propletenými dějovými liniemi, které se táhnou napříč obrovskou geografií od východní Ukrajiny po jižní Evropu, poté po jihovýchodní Asii, a přesto je spojuje společné téma řešení vnitřních konfliktů.[60][61] Román byl uveden na trh v Kyjevě jako ústřední bod videoartové výstavy věnované roli médií při vytváření veřejných kolektivních zážitků.[62][63] Román byl oceněn za svou tvůrčí literární aplikaci snů k předvedení psychiky protagonistů a za svou „vážnou a mistrovskou prózu“.[62][64] Román byl zařazen mezi TOP knihy roku 2020 dobrovolníky, spisovateli a vojenskými novináři o rusko-ukrajinské válce podle „Army FM“.[65]

Literární expertka a kritička Tetjana Trofymenko se domnívá, že The Dreamtime je na debutanta nečekaně silná a stylově zpracovaná próza.[66] Novinář a kritik Jurij Volodarskij nazval román prvním rozsáhlým literárním textem v ukrajinské literatuře, ve kterém je válka na Donbasu zobrazena z druhé strany fronty. „Román pro debut je překvapivě jasný, ale v tolika momentech je nepříjemný, že je lepší ho ignorovat. The Dreamtime postrádá jak autorovy hodnotící soudy, tak přenos „správných“ pohledů z úst postav. Černov je především humanista, což je patrné v jeho próze neméně než na fotografiích z horkých míst.“[67]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Beletrie od Černova[editovat | editovat zdroj]

  • Часи сновидінь = Dreamtime (2020)

Fotografické knihy s příspěvky od Černova[editovat | editovat zdroj]

  • Незалежні = Nezávislí. Vaš avtograf, 2022. 144 snímků pořízených 60 ukrajinskými fotografy během 30 let. S textem Mstyslava Černova. Editoval Mychailo Palinčak.[68]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Sochy bojujících obrů na bráně Pražského hradu, Praha, 2014
Tradičně zdobený velbloud, Gíza, Egypt, 2009
Folklórní festival, Bukurešť, Rumunsko, 2011
Řada příslušníků pořádkové policie pod hustým sněžením v Kyjevě, zatímco se město připravuje na předvídatelně násilný útok policie. 9. prosince 2013
Protestující s dýchací plynovou maskou. Střety mezi demonstranty a policejními jednotkami přetrvávají, Euromajdan, leden 2014
Po převratu noční demonstrace příznivců prezidenta Erdogana na náměstí Taksim. Istanbul, Turecko, 19. července 2016
Letecký pohled na centrální čtvrť Hongkong, Čína, 2009
Těla demonstrantů v hotelové hale, střety v Kyjevě na Ukrajině, 20. února 2014

Ocenění jsou v pořadí: rok, ocenění, kategorie, výsledek, reference.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Informace jsou zapsány v pořadí: rok, název, místo, reference.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V žurnalistice je stringer volný novinář, který přispívá zprávami, fotografiemi nebo videi do zpravodajské organizace na běžném základě, ale je placen individuálně za každý zveřejněný nebo vysílaný kus práce. Stringeři jsou často využíváni zpravodajskými organizacemi k pokrytí oblastí, které nejsou pokryty jejich redakčními reportéry, nebo k poskytování pokrytí pro události s aktuálními zprávami. Mohou být také využíváni k poskytování specializovaného pokrytí, jako je sportovní nebo obchodní zprávy. Stringeři obvykle mají silnou síť kontaktů ve své oblasti pokrytí a jsou schopni rychle reagovat na události s aktuálními zprávami. Jsou také často schopni poskytnout jedinečné perspektivy a vhledy, které nejsou k dispozici redakčním reportérům.
  2. ↑ NV označuje sociopolitický časopis Novoje Vremja (Nový čas).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mstyslav Chernov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b GALUPPO, Mia. Sundance: 'A Thousand and One,' Nikki Giovanni Doc Take Top Jury Prizes [online]. 2023-01-27 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b BAUDER, David. AP wins public service, photo Pulitzers for Ukraine coverage.Chybí název periodika! Associated Press, 8. května 2023. (anglicky) 
  3. ↑ a b RSF Press Freedom Awards 2022 ceremony in the presence of Nobel Peace Prize laureate Dmitry Muratov [online]. Reporters Without Borders, 2022-12-12 [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Фотографи, письменниці та казкотерапевтка: до Українського ПЕН приєдналися пʼятеро нових членів [online]. detector.media, 2022-07-01 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  5. ↑ a b Kharkiv City Council, March 14, 2013.
  6. ↑ a b c Kharkov city portal, March 21, 2008.
  7. ↑ a b c d Kolesnik 2008.
  8. ↑ a b Simonenko 2008.
  9. ↑ Unframe, March 12, 2013.
  10. ↑ Unframe, November 11, 2013.
  11. ↑ a b Foto.ua, March 26, 2014.
  12. ↑ a b Foto.ua, 27. prosince 2013.
  13. ↑ a b Ukrainian News, April 23, 2013.
  14. ↑ a b Center for Culture and Art 2013.
  15. ↑ a b 057.ua 2013.
  16. ↑ UAPF 2019.
  17. ↑ a b Gorchins'ka 2013.
  18. ↑ Zharenov 2015.
  19. ↑ Zhuravleva 2015.
  20. ↑ a b c d e f g h Unframe, 2019.
  21. ↑ a b c Gordіenko 2018.
  22. ↑ Kornienko 2013.
  23. ↑ Evening Kharkiv, January 27, 2014.
  24. ↑ MediaPort, January 22, 2014.
  25. ↑ a b c d e f Imregi 2015.
  26. ↑ a b Foto.ua, July 2, 2015.
  27. ↑ a b c Meshherjakova 2018.
  28. ↑ The VASA Project, June 2, 2014.
  29. ↑ JAPPAROVA, Lilija. "Мариуполь мне снится часто. Я куда-то бегу, вокруг что-то взрывается, а камера ломается — и я ничего не могу снять". Meduza. 25. 2. 2023. Dostupné online. (rusky) 
  30. ↑ a b BBC 2017.
  31. ↑ a b c Romanek 2017.
  32. ↑ a b Television, February 28, 2018.
  33. ↑ a b Television, March 1, 2017.
  34. ↑ The Independent 2014.
  35. ↑ The Seattle Times 2019.
  36. ↑ Military Times 2017.
  37. ↑ Navy Times 2017.
  38. ↑ Washington Examiner 2014.
  39. ↑ a b c Television, February 17, 2016.
  40. ↑ "Найбільше вражає самовідданість", – журналіст AP про роботу українсь [online]. НСЖУ, 2020-05-20 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  41. ↑ Belarus Elections 2020 [online]. Mstyslav Chernov [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ LYPYČ, Olha. Во время протестов в Минске пострадал фотограф из Украины: правоохранители били по рукам и ногам. OBOZREVATEL NEWS. 2020-08-10. Dostupné online [cit. 2022-08-03]. (rusky) 
  43. ↑ Загибель активіста у Мінську: AP опублікувало момент поранення Тарайковського [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  44. ↑ Люди держатся за убеждения. Фотограф Мстислав Чернов — о протестах в Минске, Стамбуле и сбитом Боинге [online]. ФОКУС, 2020-10-18 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (rusky) 
  45. ↑ KLEIN, Charlotte. "This Is Personal for Them": Two Ukrainian AP Journalists Capture the Most Devastating Moments of War. Wanity Fair. 17. 3. 2022. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ ČERNOV, Mstyslav. 20 Days in Mariupol. AP News. 22. 3. 2022. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ a b Media Innovators and Intrepid Reporters Covering Global Hotspots Tapped for Prestigious International Journalism Awards. www.icfj.org. The International Center for Journalists. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Люди НВ у рік війни [online]. nv.ua [cit. 2023-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ "Червона калина", Бенксі та керамічний півник. 14 пісень, фото та арт-обʼєктів, що стали символами українського спротиву — Forbes.ua [online]. 2022-12-31 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  50. ↑ 20 Days in Mariupol 2023 Sundance Film Festival [online]. Sundance Film Festival. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Stop The War Against Ukraine! [online]. Cinema for Peace Foundation, 2023-03-06 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Awards & Competitions | CIFF 47 [online]. CIFF [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Вітайте переможців та переможниць Docudays UA-2023 [online]. docudays.ua [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ a b Festival - Documentary Edge [online]. docedge.nz, 2016-03-11 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Announcing 2023 Sheffield DocFest Award Winners and an Increase On Delegate Attendance Figures | Sheffield DocFest [online]. sheffdocfest.com [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ In '20 Days in Mariupol' Documentary, the Horrors of War Are Illuminated [online]. US News, 12. 7. 2023 [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ У прокат вийде українська стрічка, яку в Hollywood Reporter назвали "ударом під дих" [online]. [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Business Insider, February 18, 2016.
  59. ↑ Dikan' 2013.
  60. ↑ a b Landesman 2020.
  61. ↑ a b c Gordon Boulevard 2020.
  62. ↑ a b c Nikitenko 2020.
  63. ↑ Pugach 2020.
  64. ↑ Ukrainian literary newspaper 2020.
  65. ↑ ТОП книг 2020 року про російсько-українську війну [online]. www.armyfm.com.ua [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  66. ↑ Сни, смерть, війна і ще трішки фрустрації [online]. ШОИЗДАТ, 2020-05-31 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  67. ↑ "Время снов": Донбасс и война в книге всемирно известного фотографа Мстислава Чернова [online]. YABL [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  68. ↑ Від революції до революції: Історія незалежної України в документальних фотографіях [online]. Bird In Flight, 2022-02-16 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  69. ↑ PBS, ABC News Win Multiple Honors at duPont-Columbia Awards - [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ 76th Annual Awards Winners - [online]. [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ 84th Annual Overseas Press Club Awards [online]. OPC of America, 2023-03-22 [cit. 2023-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Winners announced for the RTS Television Journalism Awards 2023 [online]. Royal Television Society, 2023-03-01 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ {{{publisher}}}: LONG ISLAND UNIVERSITY ANNOUNCES 2022 GEORGE POLK AWARDS IN JOURNALISM, tisková zpráva, [cit. 2023-02-22], Dostupné on-line.
  74. ↑ GRANDESTAFF, Lauren. IRE announces winners of 2022 Philip Meyer Journalism Award [online]. Investigative Reporters & Editors, 2023-01-25 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ Ukrainians who documented siege of Mariupol to receive CJFE International Press Freedom Award [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ Від Бориса Джонсона до Нової пошти. Оголошуємо переможців щорічної премії Української правди [online]. [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  77. ↑ AP announces winners of 2022 Oliver S. Gramling Awards [online]. Associated Press, 26. října 2022 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Festival - Internacionalni festival reportaže i medija INTERFER [online]. www.interfer.rs [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ Mstyslav Chernov and Yevgeniy Maloletka - Ukraine [online]. Fritt Ord [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ Elijah Parish Lovejoy Award for Courage in Journalism [online]. The Goldfarb Center for Public Affairs at Colby College [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ a b ADMIN. 29th edition of the Bayeux Calvados-Normandy Award: results [online]. Bayeux Calvados-Normandy Award, 2022-10-08 [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ a b Фотожурналіста Мстислава Чернова вшосте номінували на британську премію Royal Television Society [online]. detector.media, 2022-02-17 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  83. ↑ Журналісти, які працювали в Маріуполі, отримали премію DW За свободу слова [online]. Deutsche Welle [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  84. ↑ Премія імені Георгія Ґонґадзе-2022 оголосила переможців [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  85. ↑ The international Agnes Award to three Ukrainian photojournalists - Global Happenings [online]. globalhappenings.com [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ Television 2020.
  87. ↑ MediaSapiens 2020.
  88. ↑ Sellers-Earl 2019.
  89. ↑ Riley 2019.
  90. ↑ Television, February 18, 2015.
  91. ↑ Photonews Post 2014.
  92. ↑ Foto.ua, April 29, 2013.
  93. ↑ Unframe, May 13, 2013.
  94. ↑ AdMe.ua, March 1, 2013.
  95. ↑ ONTWERPERS, BW H. Noorderlicht - Internationaal podium voor fotografie [online]. Noorderlicht [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  96. ↑ MARIUPOL: Photographs & Video by Evgeniy Maloletka and Mstyslav Chernov [online]. HOWL, 2022-10-02. Dostupné online. (anglicky) 
  97. ↑ La Pulperie de Chicoutimi – Musée régional [online]. Zoom Photo Festival [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  98. ↑ Výstava Mstyslav Chernov a Evgeniy Maloletka – Obležení Mariupolu, poslední novináři v okupovaném městě | Novinky [online]. Czech Photo o.p.s. [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 
  99. ↑ Презентація фотопроєкту “Спалах. Українська фотографія сьогодні„ [online]. uadim.in.ua [cit. 2022-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-08. (ukrajinsky) 
  100. ↑ Exhibition Mstyslav Chernov, Evgeniy Maloletka [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. ↑ World Photographic Cup - WPC ROMA 2022 [online]. Facebook [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. ↑ Мстислав Чернов про обличчя війни, як вижити на фронті і відчуття провини | DW | 14.06.2022 [online]. DW.COM [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  103. ↑ ДОРОШЕНКО, Костянтин. Колишній “Російський дім„ у Давосі став місцем свідоцтв про злочини проти людяності [online]. Суспільне, 2022-05-31. Dostupné online. (anglicky) 
  104. ↑ Виставка “Дім російських воєнних злочинів„ відкрилась в НАТО [online]. NATO [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  105. ↑ Російські воєнні злочини. Фонд Віктора Пінчука відкрив виставку в Українському інституті Америки в Нью-Йорку [online]. life.nv.ua [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  106. ↑ Фонд Віктора Пінчука відкрив виставку Russian War Crimes у Лондоні [online]. Інтерфакс-Україна [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  107. ↑ Фото. Pinchuk Art Centre відновлює роботу й відкриває виставку про російські воєнні злочини [online]. The Village Україна, 2022-07-15 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. ↑ Виставка “Tragedy of the 21st century in the centre of Europe„: UAPP [online]. ukrainianphotographers.com [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. ↑ Виставка “Ukraine Now: Darkness vs Light. Children Dream about Peace„: UAPP [online]. ukrainianphotographers.com [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. ↑ У Страсбурзі відкрили фотовиставку про роботу українських журналістів під час війни [online]. imi.org.ua [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  111. ↑ MOINE, Alnetis, Matthieu Lahache, Marie-Anne. #StandWithUkraine. The Russian war of aggression against Ukraine: lives taken, destroyed cities, lost fortunes [online]. Council of Europe's Amicale [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  112. ↑ Перша фотовиставка “Українська Герніка„ пройшла у Тбілісі [online]. www.ukrinform.ua, 2022-05-11 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  113. ↑ Виставка “Это приказ, Sorri„: UAPP [online]. ukrainianphotographers.com [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  114. ↑ The Captured House at Alte Münze, Berlin [online]. Berlin Art Link, 2022-05-06 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  115. ↑ UKRAINIANCOMMUNITY, Опубліковано. Відкриття фото виставки “ЦІНА СВОБОДИ„ – Товариство Українців у Фінляндії [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  116. ↑ Виставка “Маріуполь„: UAPP [online]. ukrainianphotographers.com [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  117. ↑ Сплячий будинок. У Києві занедбаний будинок перетворять на галерею [online]. nv.ua [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  118. ↑ Kyiv Post 2020.
  119. ↑ Vogue Ukraine 2020.
  120. ↑ Museum Space, February 19, 2019.
  121. ↑ Kin-Top 2017.
  122. ↑ Kharkiv Regional Administration, February 18, 2015.
  123. ↑ Kas'janenko 2015.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SELLERS-EARL, Laura. 2019 APME awards honor AP journalists for powerful stories. Redakce Koetting Tom. APME:Associated Press Media Editors. New York City: APME Foundation, June 19, 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. 
  • ZHARENOV, Jaroslav. V zabroshennom zdanii na Jaroslavovom Valu pojavilas' vystavka starinnyh fotografij. Redakce Oleksandr Švec. Fakty i kommentarii. Kyjev: Bothain Consulting, 2015-07-29. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 1606-5557. (rusky) 
  • PRESSzvanie: nazvanі іmena krashhih fotoreporterіv. Redakce Kuz'mіn Dmitro. Ukrajins'ki novyny. Ukrajinská zpravodajská agentura Ukrajins'ki novyny, 2013-04-23. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky) 
  • DIKAN', Filipp. “Sezon dozhdej„ – fotovystavka bez avtora. Redakce Fedorkova Tat'jana. MediaPort. Charkov: 15. března 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • KORNIENKO, Mihail. K chemu spory? Ukraina uzhe v Evrope. Redakce Efimenko Nikolaj. From-UA: Novosti Ukrainy. Kyjev: From-UA, 4. prosince 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky) 
  • Na ulice Grushevskogo v Kieve zhurnalisty provodjat akciju protesta. Redakce Kostenko Tatyana. Večernyj Charkov. Charkov: ТОВ “Редакція газети 'Вечірній Харків'„, 27. 1. 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • IMREGI, Laura. AP's Mstyslav Chernov named young talent of the year at RTS Television Journalism Awards. Redakce Buzbee Sally. New York City: The Associated Press, 19. února 2015. Dostupné online. OCLC 464378787 (anglicky) 
  • RILEY, Melissa. University of Michigan announces 2019 Livingston Award finalists. Redakce Holdship Deborah. University of Michigan News. Ann Arbor: Michiganská univerzita, 2. května 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky) 
  • GORDІENKO, Tetjana. Voennij reporter Associated Press: Bezpeka — ce zavzhdi kompromіs, іz soboju ta z redaktorom u tomu chislі. Redakce Ligachova Natalіja. MediaSapiens. Kyjev: Детектор медіа, 7. května 2018. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky) 
  • Prjamoe popadanie. Redakce Fedorkova Tat'jana. MediaPort. Charkov: 22. ledna 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • RTS Television Journalism Awards 2015: The Winners. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 18. února 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0308-454X. (anglicky) 
  • Television Journalism Awards 2017. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 1. března 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0308-454X. (anglicky) 
  • Television Journalism Awards 2018 sponsored by Guestbooker. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 28. února 2018. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0308-454X. (anglicky) 
  • Television Journalism Awards 2016. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 17. února 2016. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0308-454X. (anglicky) 
  • Chernov Mstyslav. ukrainianphotographers.com. Kyiv: UAPF, 2019. Dostupné online [cit. 7. prosince 2019]. (ukrajinsky) 
  • MESHHERJAKOVA, Ekaterina. “Esli bezopasnosti net, patriotizm nikogo ne volnuet„. Voennyj fotograf — o rabote v Sirii, Irake i na Donbasse. Redakce Gordejchik Evgenij. Focus. Kyjev: UMH group, 20. května 2018. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • GORCHINS'KA, Oleksandra. U Kievі zapustili fotoproekt "Zazirajuchi u vіkna". Redakce Ruban Volodymyr. Gazeta.ua. Kyjev: Nova informacija, 27. prosince 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky) 
  • Vistavka fotografії Mstislava Chernova "Ukraїns'ka revoljucіja" u Hmel'nic'komu muzeї-studії fotomistectva. Redakce Gasidzhak Lesja. Muzejnij prostіr. Kyjev: Український центр розвитку музейної справи, 19. února 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky) 
  • Ukraine In Flammen. Kin-Top. Dusseldorf: Kin-Top Förderungszentrum e.V., 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (německy) 
  • U centrі kul'turi і mistectva vіdkrilas' vistavka fotografії "Majdan – muzhnіst', volja ta bіl'". Ofіcіjnij veb-sajt Harkіvs'ka oblasna derzhavna admіnіstracіja. Charkov: Charkivska oblasna deržavna administracija, 18. února 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky) 
  • V Har'kove projdet fotovystavka Mstislava Chernova, posvjashhennaja jugo-vostochnym aziatskim stranam. Oficial'nyj sajt Har'kovskogo gorodskogo soveta, gorodskogo golovy, ispolnitel'nogo komiteta. Charkov: Charkivska miska rada, 14. března 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • KOLESNIK, Valerija. Kakie ljudi snjatsja Muzyke? V Har'kove otkroetsja fotovystavka Mstislava Chernova. Redakce Fedorkova Tat'jana. MediaPort. Charkov: 19. března 2008. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • U Poltavі vіdkrili vistavku foto "Jangoli v kamufljazhі". Redakce Zhuravleva Ol'ga. UA-Poltava. Poltava: Національна суспільна телерадіокомпанія України, 6. února 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (ukrajinsky) 
  • KAS'JANENKO, Igor'. V Sumah gostit vystavka o volontjorah Krasnogo Kresta. Redakce Il'chenko Larisa. Media portal ATS. Sumy: Агентство Творческих Событий, 17. února 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • ZHURAVLEVA, Ivika. V oknah Kieva pojavilis' bol'shie starinnye foto. Redakce Il'chenko Larisa. Media portal ATS. Sumy: Агентство Творческих Событий, 26. července 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • Mstislav Chernov. Serija fotografij "Vostochnaja Ukraina". Redakce Babiuk Oleksandr. Portal Foto.ua. Dnipro: Foto.ua, 2. července 2015. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • Itogi konkursa fotoproektov ot Foto.ua i Pentax. Redakce Babiuk Oleksandr. Portal Foto.ua. Dnipro: Foto.ua, 27. prosince 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • Otec i doch'. Redakce Babiuk Oleksandr. Portal Foto.ua. Dnipro: Foto.ua, 26. března 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • Opredeleny imena luchshih fotoreporterov na konkurse im. V. Rozvadovskogo. Redakce Babiuk Oleksandr. Portal Foto.ua. Dnipro: Foto.ua, 29. dubna 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • Fotograf goda 2013. Itogi.. Redakce Kresan Tanja. The Photonews Post. Kyjev: 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • UnFrame Photographer Mstyslav Chernov awarded the PressVanie 8th. Redakce Budini Riccardo. Unframe. Řím: Unframe Photographers, 13. května 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky) 
  • Cambodian Hospitals and Health Centers. Redakce Budini Riccardo. Unframe. Řím: Unframe Photographers, 11. listopadu 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky) 
  • Hearts Open. Redakce Budini Riccardo. Unframe. Řím: Unframe Photographers, 12. března 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky) 
  • Mstislav Chernov. Redakce Budini Riccardo. Unframe. Řím: Unframe Photographers, 18. dubna 2015. Dostupné online [cit. 10. prosince 2019]. (anglicky) 
  • Pobediteli konkursa "Fotograf goda 2012". Redakce Bolyuk Oleg. AdMe.ua. Kyjev: AdMe, 1. března 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • SIMONENKO, Anna. Fotovystavka "Pochti poterjannyj Har'kov" rasskazhet o zabroshennyh pamjatnikah goroda. Redakce Shapovalova Juliana. Ob#ektiv. Charkov: Simon, 24. dubna 2008. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • AP's Mstyslav Chernov wins Royal Television Society award. Redakce Carlson Nicholas. Business Insider. New York City: Insider Inc., 18. února 2016. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky) 
  • MUFFOLETTO, Roberto. Mstyslav Chernov. Redakce Szilágyi Sándor. VASA. Vídeň: The VASA Project, 2. června 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (anglicky) 
  • Mstyslav Chernov. Redakce Gurdon Hugo. Washington Examiner. Washington, DC: The Anschutz Corporation, 2014. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 2641-094X. (anglicky) 
  • Mstyslav Chernov. Redakce Prine Carl. Navy Times. Washington DC: Sightline Media Group, 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0028-1697. (anglicky) 
  • Mstyslav Chernov. Redakce Tilghman Andrew. Military Times. Springfield, VA: Sightline Media Group, 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 2631-990X. (anglicky) 
  • Mstyslav Chernov. Redakce Flores Michele Matassa. The Seattle Times. Seattle: The Seattle Times Company, 2019. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0745-9696. (anglicky) 
  • Mstyslav Chernov. Redakce Broughton Christian. The Independent. Londýn: Independent Digital News & Media Ltd. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0951-9467. (anglicky) 
  • ROMANEK, Neal. Rory Peck Winners Battle for the Truth. Redakce Butts Tom. TV Technology. Bath, Somerset: Future US, 25. října 2017. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. ISSN 0887-1701. (anglicky) 
  • Rory Peck Awards 2017. Londýn: BBC, 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  • Sezon dozhdej. Redakce Skripnik Oleg. 057.ua. Charkov: CitySites, 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • Fotovystavka Mstislava Chernova Sezon dozhdej – 14–30. března 2013. Redakce Omel'chenko Ljudmila. Centr kul'tury i iskusstva. Charkov: КЗ "ООМЦКМ", 2013. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • Chto snitsja muzyke? Otvet – na fotovystavke Mstislava Chernova v stenah filarmonii. Redakce Donchik Natalija. Har'kovskij gorodskoj portal. Charkov: nezabarom.ua, 21. března 2008. Dostupné online [cit. 6. prosince 2019]. (rusky) 
  • RTS Television Journalism Awards 2020 sponsored by Avid. Redakce Clarke Steve. Television: Royal Television Society. Londýn: Royal Television Society, 26. února 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. ISSN 0308-454X. (anglicky) 
  • Ukraїnec' Mstislav Chernov nomіnovanij na britans'ku telepremіju jak krashhij operator. Redakce Ligachova Natalіja. MediaSapiens. Kyjev: Detektor Media, 4. února 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky) 
  • Production of Dreams, or What the Modern Media Machine Offers. Redakce Bonner Brian. Kyiv Post. Kyjev: Businessgroup LLC, 24. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. ISSN 1563-6429. (anglicky) 
  • 5 glavnyh vystavok fevralja v Kieve. Redakce Vlasov Philipp. Vogue Ukraine. Kyjev: Condé Nast, 3. února 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (rusky) 
  • LANDESMAN, Tat'jana. Har'kovchanin demonstriruet svoi sny. Redakce Kostenko Tatyana. Večernyj Charkov. Charkov: ТОВ «Редакція газети "Вечірній Харків"», 30. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (rusky) 
  • PUGACH, Anastasija. Chto predlagaet sovremennaja mediamashina – 24 janvarja otkroetsja vystavka Mstislava Chernova i Igorja Chekachkova. Redakce Ivshina Larisa. Den'. Kyjev: ТОВ «Українська прес-група», 22. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky) 
  • "Chasi snovidіn": korespondent Associated Press prezentue roman pro vіjnu na Donbasі. Redakce Sidorzhevs'kij Mihajlo. Ukrajinské literární noviny. Vyšhorod: 10. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky) 
  • "Chasi snovidіn'". Vіjs'kovij korespondent The Associated Press Mstislav Chernov prezentue knigu pro sni і vіjnu na Donbasі. Redakce Gordon Dmitry. Bul'var Gordona. Kyjev: 16. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky) 
  • NIKITENKO, Dar'ja. Jak ZMІ konstrujujut' sni: medіa-mashina v Closer. Redakce Pejic Nenad. Svobodná Evropa. Praha: radiosvoboda.org, 29. ledna 2020. Dostupné online [cit. 10. března 2020]. (ukrajinsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mstyslav_Černov&oldid=23717323“