Ilja Prigogine

Ilja Prigogine
Ilja Prigogine
	Ilja Prigogine (1977)
Narození	12.jul. / 25. ledna 1917greg. nebo 25. ledna 1917; Moskva; Ruské impérium
Úmrtí	28. května 2003 (ve věku 86 let); Brusel; Belgie
Alma mater	Svobodná univerzita v Bruselu
Povolání	filozof, fyzik, vysokoškolský učitel, chemik a spisovatel literatury faktu
Zaměstnavatelé	Texaská univerzita v Austinu; Svobodná univerzita v Bruselu; Chicagská univerzita
Ocenění	Francquiho cena (1955); čestný doktor Poitierské univerzity (1966); Bourke Award (1972); Cotheniova medaile (1975); Rumfordova medaile (1976); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilja Prigogine ([prigožin]^[1], někdy psán českou transkripcí jako Prigožin^[2]^[3]^[4], rusky Илья́ Рома́нович Приго́жин, Ilja Romanovič Prigožin, 25. ledna 1917 Moskva, Rusko – 28. května 2003 Brusel, Belgie) byl rusko-belgický fyzikální chemik a filozof známý svými výzkumy disipativních struktur, komplexních systémů a ireverzibility. Nositel Nobelovy ceny za chemii za výzkum v termodynamice (1977).

Život

Narodil se v Moskvě, ale roku 1927 jeho rodina emigrovala do Belgie. Zde vystudoval chemii na Svobodné univerzitě v Bruselu. Po studiích na univerzitě zůstal jako vědecký pracovník a začal se věnovat zejména termodynamice. Nakonec rozvinul teorii samoorganizace systémů, za niž roku 1977 obdržel Nobelovu cenu za chemii. Termodynamickou teorii se pokusil též převést do filozofie, napsal například známou knihu Řád z chaosu (česky vyšlo roku 2001 v nakladatelství Mladá fronta).

Dílo

Jádrem jeho díla je teorie samoorganizace. Nejprve se věnoval studiu termodynamických systémů, jež se blíží k termodynamické rovnováze. U té příležitosti zjistil, že naopak extrémně nerovnovážné systémy mají zcela překvapující vlastnosti. Proto přesunul svou pozornost právě na tyto, tzv. otevřené systémy. Tím založil tzv. nerovnovážnou termodynamiku.

Ve vývoji nerovnovážných systémů se podle něj objevují tzv. kritické body, jakési křižovatky, na nichž se rozhoduje, jakou cestou se vývoj systému bude dále ubírat. Nelze předem určit, kterou cestu systém v kritickém bodě zvolí, u složitých systémů je navíc kritických bodů tolik, že jejich vývoj prakticky nelze vůbec předvídat. Nicméně Prigogine si všiml, že po průchodu kritickým bodem se chování systému významně mění – systém se počíná chovat vysoce organizovaně. Tuto vlastnost nazval samoorganizací systémů. Právě tuto myšlenku také zobecnil ve svém díle filozofickém. Při té příležitosti zkoumal řadu sociálních a přírodních jevů, slavná je například jeho analýza budování termitiště.

Bibliografie

Introduction à la thermodynamique des processus irréversibles (1968)
Structure, stabilité et fluctuations (1971)
Physique, temps et devenir (1980)
La Nouvelle alliance (1986)
Entre le temps et l'éternité (1988)
A la rencontre du complexe (1992)
Les Lois du chaos (1993)
Thermodynamique, des moteurs thermiques aux structures dissipatives (1996)
La Fin des certitudes (1996)
L'Homme devant l'incertain (2001)
Le Monde s'est-il créé tout seul? (2008)

Odkazy

Reference

Literatura

HAŠKOVEC, Vít, MÜLLER, Ondřej: Galerie géniů aneb kdo byl kdo. Věda, filozofie, umění. Praha : Albatros 1999. ISBN 80-00-00763-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilja Prigogine na Wikimedia Commons
Osoba Ilja Prigogine ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ilja Prigogine

[1] Ilustrovaný encyklopedický slovník, J-Pri. Praha : Academia 1981. S. 955.

[2] ttp://books.google.cz/books?id=uDSgA6UvY68C&pg=PA386&lpg=PA386&dq=prigo%C5%BEin&source=bl&ots=upg2z3TNzV&sig=Y_8Q8jOKEzPFLBbDvCa0CHuIYWg&hl=cs&sa=X&ei=JHc4Uqf7DIemtAapjYHACw&ved=0CDYQ6AEwAQ#v=onepage&q=prigo%C5%BEin&f=false

[3] ttp://books.google.cz/books?id=tgI5Vz7AsMwC&pg=PA162&dq=prigo%C5%BEin&hl=cs&sa=X&ei=lXc4UtmnNcGEtAaO9YGwBg&ved=0CFoQ6AEwBw#v=onepage&q=prigo%C5%BEin&f=false

[4] ttp://aleph.nkp.cz/F/83F2IINMVRAR2CFEAY8F9LC67EAQVBK2A6QD6QX6TANGA1B3DH-67081?func=accref&acc_sequence=000228240

[1]

[2]

[3]

[4]

Nositelé Nobelovy ceny za chemii

1901–1925	Jacobus van 't Hoff (1901) Emil Fischer (1902) Svante Arrhenius (1903) William Ramsay (1904) Adolf von Baeyer (1905) Henri Moissan (1906) Eduard Buchner (1907) Ernest Rutherford (1908) Wilhelm Ostwald (1909) Otto Wallach (1910) Marie Curie (1911) Victor Grignard / Paul Sabatier (1912) Alfred Werner (1913) Theodore Richards (1914) Richard Willstätter (1915) Fritz Haber (1918) Walther Nernst (1920) Frederick Soddy (1921) Francis Aston (1922) Fritz Pregl (1923) Richard Zsigmondy (1925)

1926–1950	Theodor Svedberg (1926) Heinrich Wieland (1927) Adolf Windaus (1928) Arthur Harden / Hans von Euler-Chelpin (1929) Hans Fischer (1930) Carl Bosch / Friedrich Bergius (1931) Irving Langmuir (1932) Harold Urey (1934) Frédéric Joliot-Curie / Irène Joliot-Curieová (1935) Peter Debye (1936) Walter Haworth / Paul Karrer (1937) Richard Kuhn (1938) Adolf Butenandt / Leopold Ružička (1939) George de Hevesy (1943) Otto Hahn (1944) Artturi Virtanen (1945) James Batcheller Sumner / John Northrop / Wendell Meredith Stanley (1946) Robert Robinson (1947) Arne Tiselius (1948) William Giauque (1949) Otto Diels / Kurt Alder (1950)

1951–1975	Edwin McMillan / Glenn Seaborg (1951) Archer Martin / Richard Synge (1952) Hermann Staudinger (1953) Linus Pauling (1954) Vincent du Vigneaud (1955) Cyril Hinshelwood / Nikolaj Semjonov (1956) Alexander Todd (1957) Frederick Sanger (1958) Jaroslav Heyrovský (1959) Willard Libby (1960) Melvin Calvin (1961) Max Perutz / John Kendrew (1962) Karl Ziegler / Giulio Natta (1963) Dorothy Hodgkin (1964) Robert Woodward (1965) Robert S. Mulliken (1966) Manfred Eigen / Ronald Norrish / George Porter (1967) Lars Onsager (1968) Derek Barton / Odd Hassel (1969) Luis Federico Leloir (1970) Gerhard Herzberg (1971) Christian B. Anfinsen / Stanford Moore / William Stein (1972) E. O. Fischer / Geoffrey Wilkinson (1973) Paul Flory (1974) John Cornforth / Vladimir Prelog (1975)

1976–2000	William Lipscomb (1976) Ilja Prigogine (1977) Peter D. Mitchell (1978) Herbert C. Brown / Georg Wittig (1979) Paul Berg / Walter Gilbert / Frederick Sanger (1980) Ken’iči Fukui / Roald Hoffmann (1981) Aaron Klug (1982) Henry Taube (1983) Robert Merrifield (1984) Herbert A. Hauptman / Jerome Karle (1985) Dudley R. Herschbach / Yuan T. Lee / John Polanyi (1986) Donald J. Cram / Jean-Marie Lehn / Charles J. Pedersen (1987) Johann Deisenhofer / Robert Huber / Hartmut Michel (1988) Sidney Altman / Thomas R. Cech (1989) Elias Corey (1990) Richard R. Ernst (1991) Rudolph A. Marcus (1992) Kary Mullis / Michael Smith (1993) George Olah (1994) Paul J. Crutzen / Mario J. Molina / Sherwood Rowland (1995) Robert Curl / Harold Kroto / Richard Smalley (1996) Paul D. Boyer / John E. Walker / Jens Christian Skou (1997) Walter Kohn / John Pople (1998) Ahmed Zewail (1999) Alan J. Heeger / Alan MacDiarmid / Hideki Širakawa (2000)

2001–2025	William Knowles / Rjódži Nojori / K. Barry Sharpless (2001) John B. Fenn / Kóiči Tanaka / Kurt Wüthrich (2002) Peter Agre / Roderick MacKinnon (2003) Aaron Ciechanover / Avram Herško / Irwin Rose (2004) Robert H. Grubbs / Richard Schrock / Yves Chauvin (2005) Roger D. Kornberg (2006) Gerhard Ertl (2007) Osamu Šimomura / Martin Chalfie / Roger Tsien (2008) Venkatraman Ramakrishnan / Thomas A. Steitz / Ada Jonathová (2009) Richard Heck / Akira Suzuki / Eiči Negiši (2010) Daniel Šechtman (2011) Brian Kobilka / Robert Lefkowitz (2012) Martin Karplus / Michael Levitt / Arieh Warshel (2013) Eric Betzig / Stefan Hell / William E. Moerner (2014) Tomas Lindahl / Paul Modrich / Aziz Sancar (2015) Jean-Pierre Sauvage / Fraser Stoddart / Bernard Feringa (2016) Jacques Dubochet / Joachim Frank / Richard Henderson (2017) Frances Arnoldová / Gregory Winter / George P. Smith (2018) John B. Goodenough / Michael Stanley Whittingham / Akira Jošino (2019) Emmanuelle Charpentierová / Jennifer A. Doudnaová (2020) Benjamin List / David MacMillan (2021) Carolyn R. Bertozziová / Morten Meldal / K. Barry Sharpless (2022) Moungi G. Bawendi / Louis E. Brus / Alexej I. Jekimov (2023) David Baker / Demis Hassabis / John M. Jumper (2024)