Rotterdam Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rotterdam Open
ABN AMRO World Tennis Tournament
logo ročníku 2014
Dějiště konání Ahoy Rotterdam

Založeno1972
OdehránoABN AMRO World Tennis Tournament 2021
MístoRotterdam NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
DějištěAhoy Rotterdam
Souřadnice
Povrchkoberec / hala (1972–1999)
tvrdý – Pro Flex / hala (2000–)
Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra (4 kval.)
Dotace2 155 295 EUR
Prize money2 013 855 EUR
Obdobíúnor a březen
ŘeditelRichard Krajicek
ATP Tour
1990–1997World Series
1998International Series
1999–2008Series Gold
2009–ATP Tour 500

www.abnamrowtt.nl/en
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rotterdam Open,[1] hraný pod názvem sponzora ABN AMRO World Tennis Tournament, je profesionální tenisový turnaj mužů v nizozemském Rotterdamu. Založen byl v roce 1972. Probíhá v únorovém termínu ve víceúčelové hale Ahoy Rotterdam na krytých dvorcích s tvrdým povrchem.

V rámci okruhu ATP Tour představuje úvodní turnaj sezóny v kategorii ATP Tour 500. Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Premiérový ročník 1972 vyhrál Američan Arthur Ashe. Následující sezónu se turnaj nekonal. Původně byl součástí okruhu WCT (World Championship Tennis) a poté se stal událostí okruhu Grand Prix. Od roku 1990 jej organizuje ATP Tour.

V roce 1984 došlo k přerušení finálového utkání dvouhry mezi Čechem Ivanem Lendlem a americkým tenistou Jimmy Connorsem za stavu 6–0 a 1–0. Důvodem bylo ohlášení bombové hrozby. Lendl následně nebyl ochoten zápas dohrát.[2]

Od roku 2004 je ředitelem turnaje nizozemský wimbledonský vítěz Richard Krajicek. V roce 2012 navštívil rotterdamskou událost do té doby rekordní počet 115 894 diváků.[3]

Přehled rekordů[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce singlových titulů získal Arthur Ashe (1972, 1975–1976), když vyhrál třikrát. Spolu se Stefanem Edbergem (1986–1987), Nicolasem Escudém (2001–2002) a Robinem Söderlingem (2010–2011) také drží rekord v zisku nejvíce triumfů za sebou, když všichni zvítězili dvakrát v řadě. Ve čtyřhře si nejvíce trofejí připsali Anders Järryd (1987, 1991, 1993, 1995) a Nenad Zimonjić (2009–2010, 2012–2013), oba po čtyřech výhrách.

Účast na okruzích[editovat | editovat zdroj]

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
1972 USA Arthur Ashe Nizozemsko Tom Okker 3–6, 6–2, 6–1
1973 turnaj se nekonal
1974 Nizozemsko Tom Okker USA Tom Gorman 3–6, 7–6(7–2), 6–1
1975 USA Arthur Ashe (2) Nizozemsko Tom Okker 3–6, 6–2, 6–4
1976 USA Arthur Ashe (3) USA Robert Lutz 6–3, 6–3
1977 USA Dick Stockton Rumunská socialistická republika Ilie Năstase 2–6, 6–3, 6–3
1978 USA Jimmy Connors Mexiko Raúl Ramírez 7–5, 7–5
1979 Švédsko Björn Borg USA John McEnroe 6–4, 6–2
1980 Švýcarsko Heinz Günthardt USA Gene Mayer 6–2, 6–4
1981 USA Jimmy Connors (2) USA Gene Mayer 6–1, 2–6, 6–2
1982 Argentina Guillermo Vilas USA Jimmy Connors 0–6, 6–2, 6–4
1983 USA Gene Mayer Argentina Guillermo Vilas 6–1, 7–6
1984 bez vítěze Československo Ivan Lendl a
USA Jimmy Connors
6–0, 1–0přerušeno
1985 Československo Miloslav Mečíř Švýcarsko Jakob Hlasek 6–1, 6–2
1986 Švédsko Joakim Nyström Švédsko Anders Järryd 6–0, 6–3
1987 Švédsko Stefan Edberg USA John McEnroe 3–6, 6–3, 6–1
1988 Švédsko Stefan Edberg (2) Československo Miloslav Mečíř 7–6, 6–2
1989 Švýcarsko Jakob Hlasek Švédsko Anders Järryd 6–1, 7–5
1990 USA Brad Gilbert Švédsko Jonas Svensson 6–1, 6–3
1991 Itálie Omar Camporese Československo Ivan Lendl 3–6, 7–6(7–4), 7–6(7–4)
1992 Německo Boris Becker Rusko Alexandr Volkov 7–6(11–9), 4–6, 6–2
1993 Švédsko Anders Järryd Česko Karel Nováček 6–3, 7–5
1994 Německo Michael Stich Jihoafrická republika Wayne Ferreira 4–6, 6–3, 6–0
1995 Nizozemsko Richard Krajicek Nizozemsko Paul Haarhuis 7–6(7–5), 6–4
1996 Chorvatsko Goran Ivanišević Rusko Jevgenij Kafelnikov 6–4, 3–6, 6–3
1997 Nizozemsko Richard Krajicek (2) Česko Daniel Vacek 7–6(7–4), 7–6(7–5)
1998 Nizozemsko Jan Siemerink Švédsko Thomas Johansson 7–6(7–2), 6–2
1999 Rusko Jevgenij Kafelnikov Spojené království Tim Henman 6–2, 7–6(7–3)
2000 Francie Cédric Pioline Spojené království Tim Henman 6–7(3–7), 6–4, 7–6(7–4)
2001 Francie Nicolas Escudé Švýcarsko Roger Federer 7–5, 3–6, 7–6(7–5)
2002 Francie Nicolas Escudé (2) Spojené království Tim Henman 3–6, 7–6(9–7), 6–4
2003 Bělorusko Max Mirnyj Nizozemsko Raemon Sluiter 7–6(7–3), 6–4
2004 Austrálie Lleyton Hewitt Španělsko Juan Carlos Ferrero 6–7(1–7), 7–5, 6–4
2005 Švýcarsko Roger Federer Chorvatsko Ivan Ljubičić 5–7, 7–5, 7–6(7–5)
2006 Česko Radek Štěpánek Belgie Christophe Rochus 6–0, 6–3
2007 Rusko Michail Južnyj Chorvatsko Ivan Ljubičić 6–2, 6–4
2008 Francie Michaël Llodra Švédsko Robin Söderling 6–7(3–7), 6–3, 7–6(7–4)
2009 Spojené království Andy Murray Španělsko Rafael Nadal 6–3, 4–6, 6–0
2010 Švédsko Robin Söderling Rusko Michail Južnyj 6–4, 2–0skreč
2011 Švédsko Robin Söderling (2) Francie Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 3–6, 6–3
2012 Švýcarsko Roger Federer (2) Argentina Juan Martín del Potro 6–1, 6–4
2013 Argentina Juan Martín del Potro Francie Julien Benneteau 7–6(7–2), 6–3
2014 Česko Tomáš Berdych Chorvatsko Marin Čilić 6–4, 6–2
2015 Švýcarsko Stan Wawrinka Česko Tomáš Berdych 4–6, 6–3, 6–4
2016 Slovensko Martin Kližan Francie Gaël Monfils 6–7(1–7), 6–3, 6–1
2017 Francie Jo-Wilfried Tsonga Belgie David Goffin 4–6, 6–4, 6–1
2018 Švýcarsko Roger Federer (3) Bulharsko Grigor Dimitrov 6–2, 6–2
2019 Francie Gaël Monfils Švýcarsko Stan Wawrinka 6–3, 1–6, 6–2
2020 Francie Gaël Monfils (2) Kanada Félix Auger-Aliassime 6–2, 6–4
2021 Rusko Andrej Rubljov Maďarsko Márton Fucsovics 7–6(7–4), 6–4

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
1972 Austrálie Roy Emerson
Austrálie John Newcombe
USA Arthur Ashe
USA Robert Lutz
6–2, 6–3
1973 turnaj se nekonal
1974 Jihoafrická republika Bob Hewitt
Jihoafrická republika Frew McMillan
Francie Pierre Barthès
Rumunsko Ilie Năstase
3–6, 6–4, 6–3
1975 Jihoafrická republika Bob Hewitt (2)
Jihoafrická republika Frew McMillan (2)
Španělsko José Higueras
Maďarsko Balázs Taróczy
6–2, 6–2
1976 Austrálie Rod Laver
Jihoafrická republika Frew McMillan (3)
USA Arthur Ashe
Nizozemsko Tom Okker
6–1, 6–7(4–7), 7–6(7–5)
1977 Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker
Indie Vidžaj Amritraž
USA Dick Stockton
6–4, 6–4
1978 USA Fred McNair
Mexiko Raúl Ramírez
USA Robert Lutz
USA Stan Smith
6–2, 6–3
1979 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Švýcarsko Heinz Günthardt
Jihoafrická republika Bernard Mitton
6–4, 6–4
1980 Indie Vidžaj Amritraž
USA Stan Smith
USA Bill Scanlon
USA Brian Teacher
6–4, 6–3
1981 USA Fritz Buehning
USA Ferdi Taygan
USA Gene Mayer
USA Sandy Mayer
7–6, 1–6, 6–4
1982 Austrálie Mark Edmondson
USA Sherwood Stewart
USA Fritz Buehning
USA Kevin Curren
7–5, 6–2
1983 USA Fritz Buehning (2)
USA Tom Gullikson
USA Peter Fleming
Československo Pavel Složil
7–6, 4–6, 7–6
1984 USA Kevin Curren
Polsko Wojciech Fibak (2)
USA Fritz Buehning
USA Ferdi Taygan
6–4, 6–4
1985 Československo Tomáš Šmíd
Československo Pavel Složil
USA Vitas Gerulaitis
Austrálie Paul McNamee
6–4, 6–4
1986 Švédsko Stefan Edberg
Jugoslávie Slobodan Živojinović
Polsko Wojciech Fibak
USA Matt Mitchell
2–6, 6–3, 6–2
1987 Švédsko Stefan Edberg (2)
Švédsko Anders Järryd
USA Chip Hooper
USA Mike Leach
3–6, 6–3, 6–4
1988 Německo Patrik Kühnen
Německo Tore Meinecke
Švédsko Magnus Gustafsson
Itálie Diego Nargiso
7–6, 7–6
1989 Československo Miloslav Mečíř
Československo Milan Šrejber
Švédsko Jan Gunnarsson
Švédsko Magnus Gustafsson
7–6, 6–0
1990 Mexiko Leonardo Lavalle
Mexiko Jorge Lozano
Itálie Diego Nargiso
Venezuela Nicolás Pereira
6–3, 7–6
1991 USA Patrick Galbraith
Švédsko Anders Järryd (2)
USA Steve DeVries
Austrálie David Macpherson
7–6, 6–2
1992 Německo Marc-Kevin Goellner
Německo David Prinosil
Nizozemsko Paul Haarhuis
Nizozemsko Mark Koevermans
6–2, 6–7, 7–6
1993 Švédsko Henrik Holm
Švédsko Anders Järryd (3)
Jihoafrická republika David Adams
Rusko Andrei Olhovskiy
6–4, 7–6
1994 Spojené království Jeremy Bates
Švédsko Jonas Björkman
Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
6–4, 6–1
1995 Česko Martin Damm
Švédsko Anders Järryd (4)
Španělsko Tomás Carbonell
Španělsko Francisco Roig
6–3, 6–2
1996 Jihoafrická republika David Adams
Jihoafrická republika Marius Barnard
Nizozemsko Hendrik Jan Davids
Česko Cyril Suk
6–3, 5–7, 7–6
1997 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Belgie Libor Pimek
Jihoafrická republika Byron Talbot
7–6(7–5), 6–4
1998 Nizozemsko Jacco Eltingh (2)
Nizozemsko Paul Haarhuis (2)
Spojené království Neil Broad
Jihoafrická republika Piet Norval
7–6, 6–3
1999 Jihoafrická republika David Adams (2)
Jihoafrická republika John-Laffnie de Jager
Spojené království Neil Broad
Austrálie Peter Tramacchi
6–7(5–7), 6–3, 6–4
2000 Jihoafrická republika David Adams (3)
Jihoafrická republika John-Laffnie de Jager (2)
Spojené království Tim Henman
Rusko Jevgenij Kafelnikov
5–7, 6–2, 6–3
2001 Švédsko Jonas Björkman (2)
Švýcarsko Roger Federer
Česko Petr Pála
Česko Pavel Vízner
6–3, 6–0
2002 Švýcarsko Roger Federer (2)
Bělorusko Max Mirnyj
Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
4–6, 6–3, [10–4]
2003 Austrálie Wayne Arthurs
Austrálie Paul Hanley
Švýcarsko Roger Federer
Bělorusko Max Mirnyj
7–6(7–4), 6–2
2004 Austrálie Paul Hanley (2)
Česko Radek Štěpánek
Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
5–7, 7–6(7–5), 7–5
2005 Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
Česko Cyril Suk
Česko Pavel Vízner
6–4, 4–6, 6–3
2006 Austrálie Paul Hanley (3)
Zimbabwe Kevin Ullyett
Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
7–6(7–4), 7–6(7–2)
2007 Česko Martin Damm (2)
Indie Leander Paes
Rumunsko Andrei Pavel
Německo Alexander Waske
6–3, 6–7(5–7), [10–7]
2008 Česko Tomáš Berdych
Rusko Dmitrij Tursunov
Německo Philipp Kohlschreiber
Rusko Michail Južnyj
7–5, 3–6, [10–7]
2009 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
Česko Lukáš Dlouhý
Indie Leander Paes
6–2, 7–5
2010 Kanada Daniel Nestor (2)
Srbsko Nenad Zimonjić (2)
Švédsko Simon Aspelin
Austrálie Paul Hanley
6–4, 4–6, [10–7]
2011 Rakousko Jürgen Melzer
Německo Philipp Petzschner
Francie Michaël Llodra
Srbsko Nenad Zimonjić
6–4, 3–6, [10–5]
2012 Francie Michaël Llodra
Srbsko Nenad Zimonjić (3)
Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
4–6, 7–5, [16–14]
2013 Švédsko Robert Lindstedt
Srbsko Nenad Zimonjić (4)
Nizozemsko Thiemo de Bakker
Nizozemsko Jesse Huta Galung
5–7, 6–3, [10–8]
2014 Francie Michaël Llodra (2)
Francie Nicolas Mahut
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
6–2, 7–6(7–4)
2015 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers
3–6, 6–3, [10–8]
2016 Francie Nicolas Mahut (2)
Kanada Vasek Pospisil
Německo Philipp Petzschner
Rakousko Alexander Peya
7–6(7–2), 6–4
2017 Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers
Nizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
7–6(7–5), 6–3
2018 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut (3)
Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
2–6, 6–2, [10–7]
2019 Francie Jérémy Chardy
Finsko Henri Kontinen
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
7–6(7–5), 7–6(7–4)
2020 Francie Pierre-Hugues Herbert (2)
Francie Nicolas Mahut (4)
Finsko Henri Kontinen
Německo Jan-Lennard Struff
7–6(7–5), 4–6, [10–7]
2021 Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
Německo Kevin Krawietz
Rumunsko Horia Tecău
7–6(9–7), 6–2

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotterdam Open na anglické Wikipedii.

  1. Live Tennis Guide Rotterdam Open [online]. [cit. 2012-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-17. (anglicky) 
  2. Bomb Scare Ends Rotterdam Final [online]. NY Times, March 19, 1984 [cit. 2012-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ABN AMRO WTT History [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-04. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]