Přeskočit na obsah

Slatina (okres Plzeň-sever)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slatina
Náves ve Slatině
Náves ve Slatině
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKralovice
Obec s rozšířenou působnostíKralovice
(správní obvod)
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel64 (2024)[1]
Rozloha5,86 km²
Katastrální územíSlatina u Chříče
Nadmořská výška410–424 m n. m.
PSČ331 43
Počet domů36 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduSlatina 10
331 41 Kralovice
o.u.slatina@volny.cz
StarostaIng. Josef Šafránek
Oficiální web: www.slatina-obec.cz
Slatina
Slatina
Další údaje
Kód obce566748
Kód části obce54577
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slatina (nebo také Slatiná) je malá obec v severovýchodní části okresu Plzeň-sever. V celé obci žije 64[1] obyvatel a její katastrální území zaujímá 587 ha. Obec je součástí Mikroregionu Kralovicko.

Poloha

Slatina se nachází 11 km východně od Kralovic v mělkém údolí Slatinského potoka, který odtéká v severovýchodním směru k vrchu Hradiště, kde se vlévá do blízké říčky Javornice.

Historie

Písemně je ves poprvé zmiňována 1327, kdy Božetěch ze Slatiny vysadil rychtu v nedalekém Milíčově. Vladykové ze Slatiny seděli na dvorci pod vsí, ta však koncem 14. století zpustla. Ondřej řečený Špalek, vnuk Božetěcha, získal roku 1406 Zvíkovec, kde se usadil. Slatina se stala součástí zvíkovského panství, které před polovinou 15. století na krátký čas získali pánové z Dubjan. Od nich jej koupil Václav z Brodů, jehož rod jej držel až do roku 1561, kdy jej Bohuslav z Brodů prodal Johance z Kolovrat. I ta nedržela Slatinu dlouho a roku 1570 ji prodala Janu Chlumčanskému z Přestavlk. Od něj získal roku 1584 ves Jan Týřovský z Ensidle na Hřebečníkách a Skryjích a o rok později ji připojil ke chříčskému panství.

V průběhu třicetileté války byla Slatina vypálena, v roce 1651 bylo ve vsi pouhých sedm usedlostí s 35 obyvateli, roku 1654 devět usedlostí. Roku 1701 prodali bratři Týřovští pro velké dluhy chříčské panství včetně Slatiny hraběti Václavu Josefu Lažanskému za 211 tisíc zlatých a 500 zlatých klíčného. K roku 1713 bylo ve Slatině 15 usedlostí se zhruba stovkou obyvatel. Po smrti V. J. Lažanského roku 1715 dědila panství jeho manželka, hraběnka Marie Gabriela Lažanská, která odkázala část chříčského panství, notně zadluženého, pražskému Ústavu šlechtičen. Zbylou část spolu se Slatinou získal ústav roku 1764 a držel až do zániku patrimoniální správy.

Slatina se stala samostatnou obcí v politickém okrese Kralovice. V roce 1900 bylo ve vsi 35 domů, ve kterých žilo 256 obyvatel.

Památky

Malá protáhlá náves je obklopena domky, mezi nimiž vyniká roubenka čp. 29. V čp. 11 a 12 jsou dochovány roubené stodoly. Na návsi stojí křížek z roku 1848 a památník obětem první světové války.

Na vrchu Hradiště na severovýchod od Slatiny bylo v letech 18311833 objeveno opevnění se zbytky čtyřboké věže, možná slatinská tvrz. Malý středověký hrádek mohl zaniknout vypálením v roce 1425 při husitském tažení. Celé hradiště, nazývané též Deliba, o rozloze přes 1 ha je archeologickou památkou.

Okolí

Slatina sousedí s vesnicí Milíčov na severozápadě, Lhotou na východě, Chříčí na jihu, Holovousy na jihozápadě a Hedčany na západě, tím směrem také leží zanikající hospodářský dvůr Březsko. Ves leží na okraji CHKO Křivoklátsko nad údolím řeky Javornice.

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].

Literatura

  • Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
  • Karel Rom: Představujeme obce regionu: Slatina; In: Kronika regionu – Kralovicko, Manětínsko, Plasko, roč. 4. (2005/6), č. 1, s. 2.

Externí odkazy