Lhota (Chříč)
| Lhota | |
.jpg) Pohled vsí k východu | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Charakter sídla | malá vesnice |
| Počet obyvatel | 5 (2011) |
| Domů | 34 |
| Nadmořská výška | 390–410 m |
| Lokalita | |
| PSČ | 331 41 |
| Obec | Chříč |
| Okres | Plzeň-sever |
| Historická země | Čechy |
| Katastrální území | Lhota u Chříče (3,12 km²) |
| Zeměpisné souřadnice | 49°59′21″ s. š., 13°38′58″ v. d. |
  Lhota | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 54569 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a částem obce.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_-_roubenka_E73.jpg)
_-_roubenka.jpg)
Lhota je vesnice ležící v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, část obce Chříč. Katastrální území zaujímá rozlohu 311,76 ha. Ves je v současnosti využívána spíše rekreačně, v roce 2011 zde trvale žilo jen pět obyvatel.[1]
Obsah
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Ves leží 13 km východně od Kralovic, v brázdě malého potůčku tekoucího k východu na jižním úpatí kopce Hradiště. Lhota je přístupná jen po silnici ze Slatiny, odlehlost sídla na samém kraji okresu umocňuje hluboké údolí říčky Javornice.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Je možné, že první osídlení Lhoty je spojeno s Hedčany. Písemně je Lhota poprvé zmiňována v roce 1384 a to pod názvem Lživá Lhota. Založena byla pravděpodobně vladyky ze Slatiny v polovině 14. století. Byla také nazývána Lhotkou. Původních 8 statků bylo postupně ve vlastnictví Podivy (do roku 1390), Isiáše z Rakovníka (od roku 1390), školního mistra Jana Pohana z Rakovníka (okolo 1435), Hanuše z Kolovrat na Krašově od roku 1444. Z této doby pocházejí náhodné nálezy zakuřované keramiky na lhotském katastru.
Později se Lhota stala součástí chříčského panství a roku 1529 ji od Jetřicha Bezdružického z Kolovrat na Krašově získal Václav Strojetický z Chříče. V roce 1540 přešla do majetku Oldřicha Lažanského z Bukové, od roku 1541 byly osadníci povinni robotovat na chříčském panství a osudy vsí se tak spojily. Po Oldřichovi zdědil Lhotku roku 1567 jeho syn Šebestian Lažanský z Bukové, ve vsi v té době bylo 5 osedlých: Macek Pešek, Jan Pešek, Matěj Sekot, Manča Červený a Kuba Skála.
Roku 1586 se mluvilo již jen o Lhotě a Šebestian ji prodal Janu Týřovskému z Ensidle na Hřebečníkách a Skryjích. Třicetiletou válku přečkala Lhota bez poškození a v roce 1651 v ní žilo 17 obyvatel na 5 statcích: Jiřího Vondry, Jakuba Jakoubka, Václava Daneše, Ondřeje Klecánka a Adama Hertíka.
Pro velké dluhy prodali bratři Týřovští roku 1701 chříčské panství včetně Lhoty hraběti Václavu Josefu Lažanskému za 211 tisíc zlatých a 500 zlatých klíčného. K roku 1713 bylo připomínáno 5 osedlých a 35 obyvatel. 2. března 1715 zemřel hrabě V. J. Lažanský na Chříči, panství zdědila jeho manželka Marie Gabriela Lažanská a synové Maxmilián Václav a Karel Josef. Lhotka zůstala v majetku hraběnky, která jej odkázala z poloviny Ústavu šlechtičen v Praze a z poloviny synu Maxmiliánovi a dcerám Marii Anně a Marii Josefě. V roce 1758 hraběnka Lažanská zemřela a polovina zadluženého chříčského panství připadla dle závěti Ústavu šlechtičen. V roce 1764 patřilo Ústavu již panství celé.
Do roku 1785 náležela Lhota církevně ke kollatuře v Dolanech, poté k lokálii a od roku 1858 faře na Chříči.
V 19. století zažila ves největší rozmach – v 18 usedlostech žilo téměř 230 obyvatel. Až v roce 1906 prodal Ústav panství hraběti Grabowskému za 2,2 miliónu zlatých. Do první světové války byla Lhotka postupně v majetku Gustava Fischera a Dr. Karla Černohorského. F. J. Zetek v roce 1932 o vsi napsal, že je tvořena převážně dřevěnými domy krytými slámou, a žijí v ní malorolníci a domkáři.
Ves je rodištěm vypravěčky Růženy Laitnerové, autorky povídek Hadrárčina Jůla a Lhotecké děti.
Památky[editovat | editovat zdroj]
Ve vsi je od roku 1995 vyhlášena vesnická památková zóna. Nejvýznačnější jsou areály roubených chalup čp. 20 (přízemní roubená chalupa, roubený špýchar, kamenná sýpka s pavlačí, stodola) a čp. 5 (do svahu vestavěná přízemní roubená chalupa, roubená stodola a sýpka). V prostoru návsi stojí kaple se zvonem z minulého století.
Okolí[editovat | editovat zdroj]
Lhota leží na východním okraji CHKO Křivoklátsko nad údolím říčky Javornice, sousedí s Chříčí na jihu a se Slatinou na západě. Na vrchu Hradiště 1 km severně jsou zbytky opevněného sídla Deliba, pravděpodobně hradiště z doby Hedčanů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 249.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
- Karel Rom: Představujeme obce regionu: Lhota; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 8, s. 18
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lhota ve Wikimedia Commons - Základní údaje o památkové zóně
- Detail památky: areál roubené usedlosti čp. 20
- Detail památky: areál roubené usedlosti čp. 5 (E73)
