Česko-čínské vztahy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bilaterální vztahy České republiky
a Čínské lidové republiky
Česko   Čína
China Czech Locator.svg
ČeskoČína

Česko-čínské vztahy jsou mezinárodní vztahy mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou.

Formálně vznikly v roce 1919 mezi tehdejším Československem a Čínou. Vztahy se prohloubily díky obchodu a turismu mezi těmito zeměmi zejména po začátku 21. století.

Česká kontrarozvědka Bezpečnostní informační služba (BIS) vyjádřila, že čínské tajné služby patří spolu s ruskými v Česku k nejaktivnějším. Dále BIS identifikovala čínské snahy aktivně zasahovat do české politiky, diplomacie a ekonomiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

20. století[editovat | editovat zdroj]

Za jako první nepřímý kontakt mezi vládou Čínské republiky a politickou reprezentací Československa je považován dokument Deklarace o vyvedení vojska z Vladivostoku (také Vladivostocká deklarace). Tento dokument ze srpna 1918 umožňoval československým legiím průjezd přes území Číny. Jedná se tedy o první dokument, který si obě strany vyměnily za více jak sto let trvajících vztahů. Prvním československým představitelem na čínském území byl M. R. Štefánik, který v Charbinu dojednal založení prvního zastupitelského úřadu.[1] M. R. Štefánik tento úřad nazval konzulátem, avšak čínská strana s tímto názvem nesouhlasila, jelikož Československo nemělo tehdy s Čínou podepsanou řádnou smlouvu. Tento úřad byl tedy přejmenován na „Úřad zplnomocníka vlády Republiky Československé“.[2]

Československo bylo první zemí v Evropě, která po první světové válce začala s Čínou jednat o smlouvě. Na mírové konferenci v Paříži došlo k prvnímu setkání ministrů zahraničí obou zemí. Ti se zde domluvili na vzájemném uznání. V roce 1919 tedy Čína uznala nově vzniklou Československou republikou, avšak pouze de facto. K uznání v souladu s právem došlo až o jedenáct let později, v únoru roku 1930, kdy byla podepsána Česko-slovensko-čínská přátelská a obchodní smlouva a došlo k navázání diplomatických styků.[3]

Zboží z Československa se v Číně těžko prosazovalo. Československo mělo po svém vzniku dobré předpoklady pro rozvoj hospodářských vztahů, bohužel však neexistovala řádná obchodní smlouva, která by rozvoji napomohla. V Číně se prosadily pouze velké firmy, jako například Baťa, Škoda Plzeň, Zbrojovka Brno a Vítkovické železárny. Škoda Plzeň dodávala do Číny lokomotivy a investiční celky jako např. cukrovary či elektrárny. Čína začala od Československa nakupovat průmyslové vybavení a to především zbraně pro modernizaci své armády.[4] Ani po podpisu dohody v roce 1930 však nedošlo k velkému oživení obchodních kontaktů mezi zeměmi.[5]

V roce 1930 došlo k prvnímu umístění československého velvyslanectví a konzulátu do obchodní metropole Šanghaj, nikoliv do tehdejšího hlavního města Nankingu. Československá vláda to vysvětlila tím, že v Číně má pouze hospodářské zájmy, nikoliv politické, a Šanghaj byla lepším městem pro umístění těchto zastupitelských úřadů. O rok později došlo v Charbinu k obnovení československého konzulátu, který byl v roce 1925 zrušen z finančních důvodů. Prvním velvyslancem byl Rudolf Feitscher, který byl německé národnosti. Během jeho působení se na velvyslanectví hovořilo německy, což nepřispělo ke zviditelnění Československa mezi Číňany. V roce 1937 ho vystřídal Jan Šeba. Po napadení Nankingu Japonci se KMT vláda evakuovala do Čchung-čchingu, kam československé velvyslanectví neposlalo žádného zástupce. Velvyslanectví v Šanghaji však nadále fungovalo do března 1939, kdy ho Jan Šeba předal německým úřadům. Během druhé čínsko-japonské války zastupovala funkci zastupitelského úřadu krajská organizace „Československý kroužek v Šanghaji“. V roce 1942 došlo k otevření vyslanectví v Čchung-čchingu, které bylo o dva roky později povýšeno na velvyslanectví.[6][7]

Po vítězství Číny nad Japonskem se československé velvyslanectví přemístilo z Čchung-čchingu do Nankingu. Obě vlády udržovaly korektní vztahy i během následující Čínské občanské války.[8] Po této válce nacionalistická strana Kuomintang, vedená generálem Čankajškem, uznala porážku a stáhla se z kontinentální Číny na čínský ostrov Tchaj-wan a vyhlásila Čínskou republiku. Československá republika uznala 6. října 1949 suverenitu Mao Ce-tungovy komunistické kontinentální Čínské lidové republiky. Po uznání ČLR se československé velvyslanectví přesunulo z Nankingu do Pekingu, nového hlavního města Číny.[9]

K všestrannému rozvoji česko-čínských vztahů přispěla padesátá léta. V březnu 1950 přijela první československá obchodní delegace do Pekingu a o tři měsíce později podepsala první dohodu mezi ČLR a ČSR o výměně zboží. Československá delegace vedená Jaroslavem Průškem položila v lednu 1951 základ pro kulturní spolupráci. Hlavním zájmem delegace byl především podpis kulturní dohody a získání základní kolekce čínského písemnictví pro studium sinologie. Několik desítek svazků se dnes nachází v Lu Xunově knihovně Orientálního ústavu v Praze. Dohoda o kulturní spolupráci, o poštovní službě a telekomunikačním styku a o vědeckotechnické spolupráci byla podepsaná 6. května 1952 místopředsedou vlády Václavem Kopeckým. Následně došlo k bohaté kulturní výměně. Započala výměna studentů, zástupci ČLR se účastnili filmového festivalu v Karlových Varech, a překlady čínské literatury se staly velice oblíbenými.[10]

V roce 1968 Čína vehementně odsoudila sovětskou invazi do Československa.[11] Dne 23. srpna 1968 přednesl premiér a ministr zahraničí Zhou Enlai projev na rumunském velvyslanectví v Pekingu a obvinil Sovětský svaz z „fašistické politiky, velkého mocenského šovinismu, národního egoismu a sociálního imperialismu“.[11] Zhou porovnal invazi do Československa v roce 1968 s Hitlerovou politikou vůči Československu v letech 1938-39 a americkou politikou ve Vietnamu.[11]Ideologická roztržka mezi Komunistickou stranou Číny a KSSS, neúspěšná politika Velkého skoku, Kulturní revoluce a události v Československu roku 1968 vedly v šedesátých letech k ochlazení vztahů mezi zeměmi a tento stav trval téměř dvacet let.[12]

Od roku 1972 ztratila Čínská republika právo reprezentovat Čínu v OSN. Toto právo přešlo pod Čínskou lidovou republiku, která uplatňuje politiku jedné Číny. Diplomatické vztahy s ČLR tedy de facto znamenají uznání této politiky (nelze mít oficiální diplomatické styky s ČLR a Tchaj-wanem zároveň).[13]

Ke znovuobnovení československo-čínských vztahů dochází až v osmdesátých letech. V březnu 1987 navštívil Čao C'-jang, tehdejší generální tajemník KS Číny, Československo. Tato návštěva byla považována za znovunastartování vzájemných kontaktů. Události v Československu v roce 1989, které vyústily v pád komunismu, však měly vliv na následující vývoj vzájemných vztahů.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Miloš Zeman v letech 2013–14 inicioval sblížení česko-čínských vztahů se smíšenými výsledky.[14][15][16]

Miloš Zeman, který působil v letech 1998 až 2002 jako předseda vlády České republiky a od roku 2013 jako prezident, se snažil navázat blízké vazby s Čínou prostřednictvím "ekonomické diplomacie".[16][14] Do roku 2019 mělo toto sbližování smíšené výsledky, včetně několika hospodářských a politických kontroverzí.[16][14]

Po roce 2018 ochladly česko-čínské vztahy. Důvodem byla bezpečnostní rizika (varování BIS) spojená s používáním zařízení Huawei a ZTE pro klíčovou infrastrukturu jako jsou telekomunikační sítě. [15] Dalším důvodem ochlazení vztahů byly nerealizované investice z Číny v hodnotě miliard amerických dolarů, očekávané v České republice na základě politických jednání s Čínou.[15]

Miloš Zeman Čínu kritizoval z důvodu neuskutečněných čínských investic ve výši 95 mld. korun a odmítl návštěvu svého čínského protějšku prezidenta Si Ťin-pchinga v dubnu 2019.[17]

V roce 2019 si čínské velvyslanectví stěžovalo na názory některých českých politiků ohledně demonstrací v Hongkongu, které označilo za „chybné". Tím dle sinoložky Kateřiny Procházkové porušilo Vídeňskou úmluvu, která říká, že velvyslanectví nesmějí komentovat výroky politiků v zemi působení.[18] České Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám spadající pod Ministerstvo vnitra ČR reagovalo na výrok čínského velvyslanectví tak, že se v Česku od roku 1989 (sametová revoluce) termín „chybné názory" nepoužívá, naopak Listina základních práv a svobod zavedla termín „svoboda projevu".[19]

Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu a svému zdiskreditování vazbou na bývalého prominenta a oficiálního hradního poradce Jie Ťien-minga přestával být Miloš Zeman „motorem“ česko-čínského sbližování.[20]

Během roku 2019 se Česko-čínské vztahy zhoršily. Byla vypovězena sesterská smlouva mezi Prahou a Pekingem kvůli sporům o jejím politickém obsahu. Praha následně navíc podepsala partnerství s Tchaj-pejí. V reakci na to přerušila s Prahou styky také Šanghaj. Čína dále kritizovala i plánovanou cestu zesnulého předsedy české Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan. V únoru 2020 byl zveřejněn dopis, který zaslalo čínské velvyslanectví v polovině ledna Jaroslavu Kuberovi. V dopise, který je napsán velmi nestandardní formou diplomatické komunikace sdělilo, že pokud Kubera cestu na Tchaj-wan uskuteční, lze předpokládat politické i ekonomické negativní důsledky.[21] Čínské ministerstvo zahraniční, agentuře Reuters, následně sdělilo, že neví odkud se informace vzaly.[22][23]

Veřejné mínění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 z výzkumu agentury STEM vyplynulo, že Češi mají k Číně nejnegativnější vztah ze 23 vybraných zemí světa (19 z nich v Evropě).[24]

Obchod[editovat | editovat zdroj]

Bilance zahraničního obchodu mezi ČR a Čínou je záporná. Obchod sice mezi Českem a Čínou několikanásobně vzrostl od roku 2008, avšak dovoz z Číny do ČR je desetkrát větší než český export do Činy (2018).[25][26] V roce 2017 tvořil český vývoz do Číny 1,32 % všech českých vývozů. Čínský dovoz do Česka tvořil 12,58 % celkového českého dovozu.[27] V Číně tvořily vývozy do Česka 0,39 % ze všech vývozů, importy 0,2 %.

Špionáž a čínský vliv[editovat | editovat zdroj]

Bezpečnostní informační služba (BIS) vyjádřila, že čínské tajné služby patří spolu s ruskými v Česku k nejaktivnějším. Čínská špionáž, jenž zaměstnává dle BIS statisíce osob, cílí na „silové resorty a klíčové sektory, jako jsou energetika, telekomunikace, finance, logistika, zdravotnictví a špičkové technologie. Věnují se také ekonomické a vědeckotechnické špionáži“.[28]

Bezpečností informační služba ve své výroční zprávě v roce 2019 uvedla, že Čína aktivně zasahuje do české politiky, diplomacie i ekonomiky. Svůj vliv Čína cílí na české akademiky, bezpečnostní složky i státní úředníky, tak, že je například zve zadarmo na poznávací zájezdy, školení či semináře. Čína si tak dle BIS vytváří síť kontaktních důvěryhodných osob, které budou Číně nakloněni a budou ji vycházet vstříc. Čínská strana také vydávala v roce 2018 co největší úsilí, aby omezila spolupráci Tchaj-wanu a České republiky. BIS zároveň zaznamenala čínský kybernetický útok na sítě Ministerstva zahraničních věcí ČR.[29] Zpráva BIS také popisuje, že Čína na Česko cílí kybernetické útoky či technologickou špionáž.[28]

Partnerská města Prahy[editovat | editovat zdroj]

Tchaj-pej – hlavní město Tchaj-wanu

Tchaj-pej (od roku 2001)[editovat | editovat zdroj]

Hřib a Ministr zahraničí Tchaj-wanu, Joseph Wu v dubnu 2019

Tchaj-pej – hlavní město Tchaj-wanu – uzavřela partnerskou smlouvu (Memorandum o porozumění, spolupráci a vzájemných výměnách) s Prahou v roce 2001. Důvodem k navázání vztahů byla především podpora tchajwanských investic do Prahy a ČR.[30] V lednu 2020 uzavřela Praha další partnerskou smlouvu s Tchaj-pejí.

Peking (2016–2019)[editovat | editovat zdroj]

Panorama Pekingu

Za pražské primátorky Adriany Krnáčové v roce 2016 podepsal pražský magistrát s pekingskou samosprávou partnerskou smlouvu o sesterství měst Praha a Peking. Smlouva, která mimo jiné zahrnovala i souhlas s tvrzením, že Praha uznává politiku jedné Číny (zahrnující území pod jurisdikcí Tchaj-wanu), byla obhájena vedením Prahy tak, že Peking článkem podmiňoval plánované zapůjčení pandy velké do pražské zoo. Dále měla ukotvit hospodářskou a kulturní spolupráci.

Snaha pozměnit smlouvu[editovat | editovat zdroj]

Následující primátor Zdeněk Hřib (úřadující od roku 2018) spolu s celou koalicí prohlásil, že lidská práva jsou pro město víc než panda v pražské zoo. Začalo tak jednání o vyřazení článku o uznání jednotné Číny ze smlouvy s Pekingem, čímž byla ztracena možnost získat pandu. Navíc, prezident Miloš Zeman ani tři roky po podepsání smlouvy o pandu svého čínského protějška nepožádal, bez čehož panda nemohla být získána. Zeman reagoval slovy, že o pandu nepožádal, protože si ji podle něj Praha nezaslouží.[31] Peking neprojevil zájem smlouvu změnit, v září 2019 ji tak Praha nejspíše zruší.[32] Hřib prohlásil „Rada hlavního města jako samospráva mě pověřila, abych vykonal všechny potřebné kroky k vyjmutí politické deklarace s partnerské smlouvy s Pekingem, jelikož tam nemá co dělat. Chceme apolitické vztahy založené na kulturní výměně.“

Čínské velvyslanectví v ČR prohlásilo, že pražský magistrát poškozuje zájmy Číny týkající se Tchaj-wanu či Tibetu, vyzvalo ho, aby to nedělal a „jednal ve prospěch společných zájmů obou národů“.[33] Čína následovně zrušila v roce 2019 koncert Pražské filharmonie v Číně, důvodem byly nejspíše zhoršené pražsko-čínské vztahy kvůli snaze změny partnerské smlouvy s Pekingem z roku 2019.[34]

Kauzou se v září 2019 zaobíral český ministr kultury Lubomír Zaorálek. Jednání s čínským velvyslancem Čang Ťien-minem český ministr předčasně opustil. Prohlásil, že nechtěl poslouchat jeho prázdná slova a nedošlo k žádné domluvě[35] Později český prezident Miloš Zeman čínskému velvyslanci řekl, že jeho reakce na výrok pražského primátora Hřiba byla přehnaná.[36]

Vypovězení smlouvy[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2019 odsouhlasila Rada hl. m. Prahy vypovězení smlouvy s Pekingem. Čína prostřednictvím své ambasády v Praze v reakci na to varovala Prahu, že pocítí újmu, pokud co nejdříve nepřehodnotí své rozhodnutí. Čínská strana vyzvala k přizpůsobení se k „trendu současného vývoje a historického pokroku".[37] Primátor Hřib v reakci na to uvedl, že nelze mluvit o partnerství, pokud jedna strana otevřeně vyhrožuje.[38] O den později smlouvu vypověděl sám Peking. Kancelář pro mezinárodní záležitosti pekingského magistrátu uvedl, že doufá v to, že představitelé Prahy si co nejdříve uvědomí své chyby a konkrétními kroky napraví negativní dopady.[39] S vypovězením partnerské smlouvy nesouhlasil prezident Miloš Zeman, podle kterého na něj Čína zareaguje tak, že ukončí financování fotbalového klubu Slavia a odkloněním letů, které měly směřovat do Prahy, do Chorvatska.[40]

Po návštěvě Číny předsedou poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem bylo z jeho setkání s vedoucím oddělení mezinárodních styků ÚV KS Číny vydáno komuniké, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno, že vládnoucí strany v obou zemích, Komunistická strana Číny a hnutí ANO, by měly „řádně vyřešit citlivou otázku, která by mohla ovlivnit vzájemnou důvěru.“[41]

Šanghaj[editovat | editovat zdroj]

Šanghaj, finanční centrum Číny

Spolupráce mezi Prahou a Šanghají má počátky v roce 2005 v podobě pražské delegace do Šanghaje.[30]

Jako reakci na uzavření smlouvy mezi Prahou a Tchaj-pejí v lednu 2020 zastavila veškeré oficiální styky s Prahou Šanghaj.[41]

Novinář Edward Lucas píšící pro The Times a dříve působící v časopisu The Economist v reakci na rozhodnutí Šanghaje ukončit styky s Prahou vyzval, že „Ukázat solidaritu se statečnými Čechy by měla okamžitě i další evropská a australská města“.[42] Francouzský analytik François Heisbourg vyzval k reakci pařížskou starostku Anne Hidalgovou.[42]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelské úřady[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAKEŠOVÁ, Ivana, Ondřej KUČERA a Martin LAVIČKA. Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018). 2019. Olomouc: Nakladatelství Lidové noviny, 2019, 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3.
  2. BAKEŠOVÁ, Ivana. Sinoložka Bakešová: Fascinující milníky diplomatických vztahů Československa a Čínské republiky. Www.sinoskop.cz [online]. 2019 [cit. 2020-05-27]. Dostupné z: https://www.sinoskop.cz/cina-cr/sinolozka-bakesova-fascinujici-milniky-diplomatickych-vztahu-ceskoslovenska-a-cinske-republiky
  3. BAKEŠOVÁ, Ivana, Ondřej KUČERA a Martin LAVIČKA. Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018). 2019. Olomouc: Nakladatelství Lidové noviny, 2019, 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3.
  4. Liang, Hsi-Huey "China, the Sino-Japanese Conflict and the Munich Crisis" pages 342-369 from The Munich Crisis, 1938 Prelude to World War II edited by Erik Goldstein and Igor Lukes, Frank Cass, London, 1999. (anglicky)
  5. BAKEŠOVÁ, Ivana, Ondřej KUČERA a Martin LAVIČKA. Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018). 2019. Olomouc: Nakladatelství Lidové noviny, 2019, 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3.
  6. BAKEŠOVÁ, Ivana, Ondřej KUČERA a Martin LAVIČKA. Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018). 2019. Olomouc: Nakladatelství Lidové noviny, 2019, 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3.
  7. BAKEŠOVÁ, Ivana. Sinoložka Bakešová: Fascinující milníky diplomatických vztahů Československa a Čínské republiky. Www.sinoskop.cz [online]. 2019 [cit. 2020-05-27]. Dostupné z: https://www.sinoskop.cz/cina-cr/sinolozka-bakesova-fascinujici-milniky-diplomatickych-vztahu-ceskoslovenska-a-cinske-republiky
  8. BAKEŠOVÁ, Ivana. Československo-čínské diplomatické styky po roce 1918. Www.ccspol.org [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné z: https://sites.google.com/view/ccs-texty/texty/historie-dipl-styk%C5%AF
  9. BAKEŠOVÁ, Ivana, Ondřej KUČERA a Martin LAVIČKA. Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018). 2019. Olomouc: Nakladatelství Lidové noviny, 2019, 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3.
  10. BAKEŠOVÁ, Ivana, Ondřej KUČERA a Martin LAVIČKA. Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018). 2019. Olomouc: Nakladatelství Lidové noviny, 2019, 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3.
  11. a b c Rea,, Kenneth "Peking and the Brezhnev Doctrine" page 22 from Asian Affairs: An American Review, Volume 3, No. 1. September-October 1975 (anglicky)
  12. BAKEŠOVÁ, Ivana, Ondřej KUČERA a Martin LAVIČKA. Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018). 2019. Olomouc: Nakladatelství Lidové noviny, 2019, 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3.
  13. Šablona:UN document
  14. a b c China’s political interference in Czech Republic back in focus. Agata Palickova. EURACTIV.com. Jul 24, 2019.
  15. a b c Prague city council moves to axe partnership with Beijing. Reuters. OCTOBER 7, 2019.
  16. a b c Prague Opened the Door to Chinese Influence. Now It May Need to Change Course. Foreign Policy. BETHANY ALLEN-EBRAHIMIAN, EMILY TAMKIN. MARCH 16, 2018.
  17. KOUTNÍK, Ondřej. Nalijí sem miliardy, snil Zeman. Čínská banka o Čechy nestojí. Seznam zprávy [online]. Dostupné online. 
  18. Čínská ambasáda stěžováním na české politiky porušuje mezinárodní úmluvu, tvrdí sinoložka. Seznam Zprávy [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  19. "Chybné názory" už neznáme, vzkázalo centrum hybridních hrozeb čínské ambasádě. Aktuálně.cz [online]. 2019-08-19 [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. (česky) 
  20. KUBÁTOVÁ, Zuzana. Nemile zaskočený Kellner. Proti PPF se obrací její vlastní lobbing. Seznam zprávy [online]. 12. 12. 2019. Dostupné online. 
  21. "Za návštěvu Tchaj-wanu budete platit." Kubera si z Hradu přinesl výhrůžky od Číny [online]. aktualne.cz, 2020-2-19 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  22. China threatened to harm Czech companies over Taiwan visit: letter [online]. Reuters, 2020-2-19 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  23. Dopis čínské ambasády určený Hradu je podle Vystrčila mrazivý a zavání vyhrožováním [online]. ČT, 2020-2-20 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  24. Hodnocení vztahu českých občanů k vybraným zemím Evropy a světa [online]. STEM [cit. 2019-08-12]. Dostupné online. 
  25. Českému exportu do Číny se nedaří. Dovoz je desetkrát větší. 24. 4. 2019. Novinky.cz
  26. Čína: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. 25. 5. 2019. businessinfo.cz.
  27. Czech Republic import and export [online]. WITS [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  28. a b Šéf BIS varoval české obchodníky před metodami čínských špionů. 25. 9. 2019. ČT24.
  29. Zájezdy do Číny a proruští aktivisté ohrožují Česko, varuje kontrarozvědka. Seznam Zprávy [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  30. a b c Partnerská města HMP Archivováno 25. 6. 2013 na Wayback Machine. http://zahranicnivztahy.praha.eu.
  31. NOHL, Radek. Lidská práva jsou více než panda v zoo, Praha změní smlouvu s Čínou z éry primátorky Krnáčové. Seznam Zprávy [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. 
  32. Přestřelka s Čínou pokračuje. Zaorálek se ohradil proti rušení koncertů. iDNES.cz [online]. 2019-09-09 [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. 
  33. ‚Existuje pouze jedna Čína.‘ Po ministerstvu zahraničí kritizuje primátora Hřiba i čínská ambasáda. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  34. Pražská filharmonie v Číně nezahraje. Tamním úřadům vadí Hřibovy výroky. Deník. 2019-06-17. Dostupné online [cit. 2019-09-12]. (česky) 
  35. PANCÍŘ, Tomáš. Zaorálek: Čínský velvyslanec se nedal poslouchat. Opustil jsem místnost, rozhovor mi přišel zbytečný. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  36. Vaše reakce na Hřiba byla přehnaná, vyčetl Zeman čínskému velvyslanci. Ze situace je zklamaný. Hospodářské noviny [online]. 2019-09-26 [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. (česky) 
  37. Čína varovala Prahu, že pocítí újmu. Za Peking se důrazně staví i KSČM. Echo24.cz [online]. 2019-10-09 [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  38. Změňte přístup, nebo pocítíte újmu, varoval čínský velvyslanec Prahu. Petříčkovi se výhrůžky nelíbí. ČT24 [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  39. Peking vypověděl partnerství s Prahou. Její vedení se podle něj vměšovalo do záležitostí Číny. Hospodářské noviny [online]. 2019-10-10 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  40. RUBEŠ, Janek. Čína hrozí, že turisty místo do Prahy nasměruje do Chorvatska. Kéž by!. Seznam zprávy [online]. 11. 10. 2019 12:55. Dostupné online. 
  41. a b LESCHTINA, Jiří. Komentář: Dává nám vale i Šanghaj? Čínští soudruzi tak upevňují křeslo primátora Hřiba. Seznam zprávy [online]. 14. 1. 2020 18:30. Dostupné online. 
  42. a b ROKOS, Milan. Buďte solidární se statečnou Prahou, vyzývají Západ novináři a akademici. Seznam zprávy [online]. 15. 1. 2020 13:20. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]