Anne Hidalgová
| Anne Hidalgová | |
|---|---|
.jpg) Anne Hidalgová (2018) | |
| Starostka Paříže | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 5. dubna 2014 | |
| Předchůdce | Bertrand Delanoë |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Parti socialiste |
| Narození | 16. června 1958 (64 let) San Fernando,  Španělský stát |
| Národnost | španělská francouzská |
| Občanství | Španělské království Francouzská republika |
| Choť | Jean-Marc Germain |
| Partner(ka) | Jean-Marc Germain (od 1999) |
| Děti | Matthieu Jantet-Hidalgo Elsa Jantet-Hidalgo Arthur Germain |
| Příbuzní | Mary Hidalgo (sourozenec) |
| Sídlo | Hôtel de ville de Paris |
| Alma mater | Lyonská III. univerzita Jeana Moulina Univerzita Paříž-Nanterre |
| Profese | inspektorka práce a politička |
| Náboženství | ateistka |
| Ocenění | Řád Čestné legie (2012) Národní řád za zásluhy (2015) |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www.anne-hidalgo.net |
| Commons | Anne Hidalgo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anne Hidalgová (roz. Ana Hidalgo, nar. 16. června 1958, San Fernando v Andalusii) je francouzská regionální politička španělského původu, členka Socialistické strany. V letech 2001–2014 byla místostarostkou města Paříže a v roce 2014 ve funkci pařížského starosty vystřídala Bertranda Delanoëho ze stejné politické strany.
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Anne Hidalgová se narodila v roce 1958 v andaluském městě San Fernando u Cádizu, odkud se rodina přestěhovala v roce 1961 do Francie. Její děd bojoval na straně Lidové fronty proti Francovu režimu, její otec proto musel uprchnout do Francie, kam ho následoval i zbytek rodiny.
Od svých dvou let vyrůstala v dělnické čtvrti v Lyonu. Ve svých 12 letech získala francouzské státní občanství. Po gymnáziu vystudovala obor sociální práce na Lyonské III. univerzitě Jeana Moulina a přestěhovala se do Paříže. Zde dovršila studia na Univerzitě Paříž-Nanterre. Pracovala jako inspektorka dohledu pracovního práva a seznámila se s myšlenkami feminismu.
V červnu 2004 se jejím manželem stal Jean-Marc Germain, bývalý ředitel kabinetu ministryně Martine Aubry a od roku 2012 poslanec francouzského parlamentu za Hauts-de-Seine.
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Anna Hidalgová se stala členkou francouzských socialistů. Když socialisté v letech 1997-2002 tvořili francouzskou vládu, byla poradkyní na různých ministerstvech. Po 13 letech v politických funkcích byla zvolena 18. března 2001 za Socialistickou stranu do Pařížské rady a v dalších komunálních volbách dne 16. března 2008 byla opět zvolena za 15. obvod. Pařížský starosta Bertrand Delanoë si ji po volbách 2001 vybral jako blízkou spolupracovnici. Stala se místostarostkou a v Pařížské radě byla zodpovědná za oblast politiky zrovnoprávnění. Ve funkci místostarostky zůstala i po volbách roku 2008 a převzala oblast městského rozvoje a architektury.
Od 2. dubna 2004 byla radní regionu Île-de-France. V dalších regionálních volbách roku 2010 vedla kandidátku socialistů za departement Paříž. V těchto volbách socialisté předstihli v prvním kole i Zelené (26,26 % : 20,57 %), zatímco ještě v evropských volbách 2009 měli navrch Zelení. Ve druhém kole jí vedená spojená levicová koalice zřetelně porazila UMP.
Starostka Paříže[editovat | editovat zdroj]
Do komunálních voleb v březnu 2014 vstupovala jako jednoznačná nástupkyně dosavadního starosty. Svou kandidaturu zveřejnila v srpnu 2012 poté, co Bertrand Delanoë oznámil, že se již v dalším volebním období nebude o post starosty ucházet. Jako jediná kandidátka získala ve své straně 98,3% podporu.
Její kampaň proběhla bez komplikací. Stejně jako její předchůdce se věnovala především oblasti kultury, ekologie a sociálního bydlení. K jejím plánům patří rozšíření tramvajové sítě, rozvoj populární půjčovny kol Vélib' a systému Autolib', nová turistická nabídka Paris by Scooter, rozšíření pěších zón a míst v jeslích a školkách. Hidalgová také prohlásila, že v případě zvolení má v úmyslu přebudovat část Avenue Foch na park.
I přes celkově špatný výkon Socialistické strany ve francouzských komunálních volbách roku 2014 zvítězila ve druhém kole 30. března 2014 s 54,5 % hlasů a zvítězila v 11 z 20 pařížských obvodů. Socialisté získali v Pařížské radě 92 křesel ze 163. Jako nástupkyně Bertranda Delanoë, který v roce 2001 poprvé získal funkci starosty Paříže pro Socialistickou stranu, se Anne Hidalgová stala historicky první ženou v čele pařížské radnice.
Kandidátka na prezidentský úřad[editovat | editovat zdroj]
Na podzim roku 2021 oznámila svou kandidaturu na prezidentský úřad, pokud by volby vyhrála, stala by se na tomto postu první ženou v dějinách Francouzské republiky. Dne 3. března 2022 přijala ukrajinský soubor Kyjevského baletu po jeho francouzském turné a poskytla mu na libovolnou dobu azyl v pařížském divadle Théâtre du Châtelet. Většina členů souboru se po dvou týdnech rozhodla přijmout pozvání Moravského divadla v Olomouci a přesídlit tam.[1]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
2010: komtur Řádu Isabely Katolické
2012: rytíř Řádu čestné legie
2014: komtur Řádu polární hvězdy
2015: dama velkokříže Řádu Za civilní zásluhy
_-_Commander_BAR.png){kind=small}
_GC.svg){kind=small}
Seznam funkcí a mandátů[editovat | editovat zdroj]
- Členka Bureau Exécutif de Cités et Gouvernements Locaux Unis
- Prezidentka Atelier Parisien d'Urbanisme
- Prezidentka Pavillon de l'Arsenal
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anne Hidalgo na německé Wikipedii.
- ↑ AFP. „Jak dlouho si budou přát.“ Kyjevský balet se přesunul do pařížského exilu. Aktuálně.cz [online]. 2022-03-04. Dostupné online.
Literatura (biografie)[editovat | editovat zdroj]
- Les métiers de l'Informatique. 1987
- La modernisation négociée ou l'intelligence de l'emploi. Revue Actions et recherches sociales, 1991
- Actes du colloque « Europe sociale » – Revue Travail, 1991
- Les nouvelles technologies et le rôle de l'inspection du travail. Revue de droit social, 1992
- Exclusion-Insertion. Semaine Sociale LAMY, 1992
- Une femme dans l'arène. Editions du Rocher, 2006
- Travail au bord de la crise de nerfs. Flammarion, 2010
- Mon combat pour Paris. Quand la ville ose …. Flammarion, 2013
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anne Hidalgová na Wikimedia Commons - (francouzsky) Oficiální stránky Anny Hidalgo
| Starosta Paříže | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Bertrand Delanoë |
2014 – dosud Anne Hidalgová |
Nástupce: — |
