Přeskočit na obsah

Česko-izraelské vztahy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bilaterální vztahy
Česka a Izraele
Česko
Česká republika
Izrael
Stát Izrael
Česko a Izrael na mapě
Česko a Izrael na mapě

Česko-izraelské vztahy jsou bilaterální vztahy mezi Českem a Izraelem. Česká republika má tradičně dobré vztahy s židovským státem, což navazuje na období vzniku Izraele (1948). Naopak Československé vztahy v padesátých až osmdesátých letech v souvislosti s příslušností k Východnímu bloku dobré nebyly.

V době vzniku Izraele

[editovat | editovat zdroj]

Dobré vztahy mají základ již v období sionismu díky osobnosti prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Je to zejména jeho rázné vystupování proti antisemitismu v kauze Leopolda Hilsnera (od roku 1899). Další respekt a vděčnost si získal návštěvou britské Palestiny na jaře 1927. I když to byla návštěva soukromá a utajená, je oceňována jako jediná návštěva hlavy státu jišuvu. Československo po své vzniku oficiálně uznalo židovskou národnost a v letech 1921, 1923 a 1933 hostilo Mezinárodní sionistický kongres.

Po druhé světové válce podporoval sionistickou myšlenku prezidentův syn a šéf československé diplomacie Jan Masaryk a nakloněn jí byl i prezident Edvard Beneš. Podstatnou roli však hrála i mezinárodní situace a počáteční podpora Sovětského svazu, který chtěl expandovat mocenský vliv na Blízký východ při příležitosti stahování Británie. Československá podpora Izraele trvala i po Únoru 1948 během první arabsko-izraelské války (1948–1949).

Československo bylo v květnu 1947 vybráno do jedenáctičlenné Zvláštní komise OSN pro Palestinu, která připravila návrh na ukončení britského mandátu Palestina a plán na rozdělení Palestiny, který pak schválilo Valné shromáždění OSN a na jeho základě vyhlásil Izrael nezávislost.

Československá vláda uznala nezávislost Izraele 5 dní po jejím vyhlášení, tj. 19. května 1948.[1] Diplomatické styky mezi zeměmi byly zahájeny 3. července 1948.[1]

Československá vláda však také Izrael v době vzniku výrazně podporovala vojensky. Již od roku 1947 to byly dodávky vojenské techniky a zbraní, které pořizovala Židovská agentura zpočátku nelegálně letecky v rámci operací Chasida a Balak. Také ještě před vznikem Izraele v Československu začala Akce DI neboli „Důvěrné Izrael“, ve které se cvičili vojenští specialisté (výsadkáři, tankisté ap.) v Ralsku i jinde.

Od padesátých let do konce komunismu

[editovat | editovat zdroj]

Zklamání očekávání Sovětského svazu (SSSR) a Východního bloku z podpory Izraele však brzy vedlo k zásadní změně jejich postoje. Již na začátku padesátých let to byla nová vlna antisemitismu, v Československu představovaná procesem s Rudolfem Slánským. Přesun na stranu ligy arabských států usilujících o zničení Izraele ilustruje Egyptsko-československá obchodní dohoda z roku 1955, která umožnila Sovětskému svazu zásobovat předního izraelského protivníka zbraněmi v rámci suezské krize (1956). Po šestidenní válce v roce 1967 byly přerušeny i diplomatické styky.[1] Komunistický režim šířil podobně jako všechny socialistické země protiizraelskou propagandu.

Po roce 1989

[editovat | editovat zdroj]
Izraelský prezident Šimon Peres (vlevo) a český prezident Václav Klaus při ceremonii na Národním hřbitově Terezín, 3/2009

Po sametové revoluci došlo k obnovení vzájemných vztahů[1] v rámci nového zahraničněpolitického směřování země, na jehož tvorbě měl zásadní podíl[2] prezident Václav Havel. Již několik týdnů po jeho zvolení byly obnoveny diplomatické vztahy při návštěvě izraelského ministra zahraničí Moše Arense v Praze. V dubnu 1990 Havel navštívil jako první hlava státu z postkomunistických zemí Izrael, kde obdržel čestný doktorát Hebrejské univerzity. V létě 1990 bylo zřízeno izraelské velvyslanectví v Praze a stejně tak český zastupitelský úřad v Izraeli, reciproční návštěva Chajima Herzoga v Československu se uskutečnila následující rok. Havel se také zasazoval o zrušení rezoluce OSN z roku 1975, která označovala sionismus za formu rasismu.

V říjnu 2016 přijal český parlament návrh odsuzující rezoluci UNESCO o Palestině, která vynechala odkaz na židovské dědictví Zdi nářků a dalších historických památek v Jeruzalémě, přičemž poslanci obviňovali UNESCO z antisemitismu a rezoluci označili za „nenávistnou“.[3][4][5] Ofir Akunis, izraelský ministr vědy a technologie, poděkoval českému parlamentu a zemi, označil to za „hrdinský čin“ a znovu potvrdil úzký vztah mezi zeměmi.[6]

Český ministr zahraničí Tomáš Petříček v březnu 2019 odsoudil Izrael za anexi syrských Golanských výšin, které označil za okupované území.[7] Petříček také kritizoval plánovanou izraelskou anexi části okupovaného Západního břehu Jordánu.[8] Česká pobočka Židovského národního fondu a Česká společnost přátel Izraele žádaly odvolání Petříčka z funkce ministra zahraničí a o odvolání Petříčka požádal také český prezident Miloš Zeman, který je velkým stoupencem Izraele.[9][10]

Současnost

[editovat | editovat zdroj]
Izraelské velvyslanectví v Praze

Česko má ambasádu v Tel Avivu a čtyři honorární konzuláty (v Ejlatu, Haifě, Jeruzalémě a Ramat Ganu). Česká republika de facto oficiálně uznává Západní Jeruzalém jako hlavní město Izraele od znovunavázání diplomatických vztahů v roce 1990.[11] Trvale[12][13] je diskutovaná možnost přesunu ambasády do Jeruzaléma, Poslanecká sněmovna vyzvala 10. října 2023 vládu, aby ve vhodném okamžiku přesun uskutečnila.[14]

Izrael má ambasádu v Praze na Špejchaře.

Česku žije přibližně 3000 Židů. Obě země jsou členem Unie pro Středomoří. Od 17. srpna 2021 je izraelskou velvyslankyní v Česku Anna Azari,[15] zatímco českou velvyslankyní v Izraeli je Veronika Kuchyňová Šmigolová.[16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czech Republic–Israel relations na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Bilaterální vztahy [online]. Velvyslanectví ČR v Izraeli [cit. 2009-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 25. výročí znovuobnovení diplomatických vztahů mezi Československem a Izraelem. www.mzv.cz [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. 
  3. Sněmovna: Rezoluce UNESCO k Jeruzalému je nenávistně protiizraelská. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-10-19 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  4. Rezoluce UNESCO o Chrámové hoře pobouřila Izrael. "Absurdní představení pokračuje," řekl Netanjahu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-10-13 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  5. Czech lower parliament: UNESCO Jerusalem resolution strengthens antisemitism. The Jerusalem Post [online]. The Jerusalem Post [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Echo24. ‚Světlo v temnotě nenávisti.‘ Izrael děkuje Česku za podporu. Echo24.cz [online]. Echo Media, 2016-10-20 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  7. Golany jsou okupované území. Nepřidáme se k postoji Spojených států, uvedl Petříček. Aktuálně.cz [online]. Economia, 27. března 2019. Dostupné online. 
  8. Zeman se kvůli Izraeli obul do Petříčka, Zaorálka a Schwarzenberga. Novinky.cz [online]. Borgis, 23. května 2020. Dostupné online. 
  9. Článek Petříčka a dalších o Izraeli nezůstal bez odezvy. Týden.cz [online]. 25. května 2020. Dostupné online. 
  10. Tři čeští ministři zahraničí vyčinili židovskému státu. Nejvíc nevole spustili doma. Lidovky.cz [online]. 24. května 2020. Dostupné online. 
  11. Projev premiéra Fialy na veřejném senátním slyšení „Přesun velvyslanectví ČR do Jeruzaléma“. vlada.gov.cz [online]. 2025-05-29 [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. 
  12. ČTK. Zeman opět podpořil přesun ambasády do Jeruzaléma. Kritici tohoto plánu jsou zbabělci, řekl. Aktuálně.cz [online]. 2018-04-25 [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. 
  13. Dvacet šest senátorů žádá přesun ambasády v Izraeli do Jeruzaléma. www.senat.cz [online]. 2019-12-18 [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. 
  14. Sněmovna přijala usnesení na podporu Izraele. www.psp.cz [online]. 2023-10-10 [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. 
  15. Velvyslankyně Státu Izrael J.E. Anna Azari [online]. Velvyslanectví státu Izrael v České republice, 2021-08-17 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  16. Izrael - Velvyslanectví Tel Aviv. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2024-10-30]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]