Tisíc a jedna noc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o o středověké arabské sbírce pohádek. Další významy jsou uvedeny v článku Tisíc a jedna noc (rozcestník).

Tisíc a jedna noc (persky هزار و یک شب Hazār-o Yak Šab, arabsky كتاب ألف ليلة وليلة Kitāb Alf Layla wa-Layla) je středověká arabská anonymní sbírka lidových pohádek, bajek, anekdot a dalších příběhů, která vznikala zhruba od 7. do 16. století a která podává věrný obraz společenských poměrů, mravů a zvyklostí tehdejšího arabského světa.

Vznik sbírky[editovat | editovat zdroj]

Arabský rukopis sbírky Tisíc a jedna noc.

Nejstarší část sbírky je indického původu. Jde o rámcový příběh celé sbírky, tj. vypravování o moudré Šahrazád a krutém králi Šahrijárovi a také několik dalších pohádek a bajek. Za vlády perské dynastie Sásánovců (224651) se dostalo toto vyprávění do Persie a bylo zde obohaceno o další příběhy (indický a perský originál se však nedochoval). Do arabštiny byla sbírka převedena koncem 7. století, když si Arabové Persii podrobili a udělali z ní součást svého kalifátu. V 7. - 13. století byla sbírka Araby podstatně rozšířena. Vznikly celé cykly nových vyprávění o abbásovských kalifech, zejména o Hárúnovi ar-Rašídovi, množství milostných a cestopisných příběhů i desítky krátkých anekdot. Do sbírky byly přebírány i zbytky starých mezopotámskych mýtů, řecké, byzantské i židovské náměty. Velkým inspiračním zdrojem byla také klasická arabská próza a dějepisná literatura, cestopisy a sbírky poučných a mravoličných příběhů. Ve sbírce je často pojednáváno o astronomii, astrologii a jiných vědách, existuje v ní mnoho odkazů na Korán, často je zmiňován Alláh a jeho prorok Mohamed i nepřátelství mezi křesťany a muslimy.

Dobytí Bagdádu Mongoly roku 1258 znamenalo konec abbásovské říše. Abbásovci si však udrželi funkci duchovní hlavy islámu ještě v letech 12611517 v Egyptě pod vládou mamlúků. Tak se sbírka dostala do egyptské Káhiry, kde byla dále rozvíjena. Roku 1279 se sbírka dočkala svého prvního arabského vydání. Svoji nynější podobu pak získala koncem 16. století.

Nejznámější překlady[editovat | editovat zdroj]

Na konci 17. století objevil francouzský orientalista a archeolog Antoine Galland (16461715) v Pařížské královské knihovně arabský rukopis této tehdy ještě v Evropě neznámé sbírky (rukopis sem pravděpodobně přinesl z Egypta nějaký francouzský diplomat). Galland přeložil dílo do francouzštiny a vydal je v letech 17041717 pod názvem Les Mille et une nuits, contes arabes traduits en français (Tisíc a jedna noc, arabské pohádky přeložené do francouzštiny). Sbírka měla obrovský úspěch a podle Gallandova překladu vznikaly překlady i do dalších evropských jazyků. První kompletní překlad do němčiny pohází z let 18371841 a je od německého orientalisty Gustava Weila (18081889). Nejlepším anglickým překladem je The Book of the Thousand Nights and a Night (Kniha Tisíce a jedné noci) z let 18821885 od sira Richarda Francise Burtona (18211890). V anglickém prostředí je však sbírka známa spíše pod názvem The Arabian Nights (Arabské noci) podle zkráceného překladu Andrewa Langa (18441912) z roku 1898.

Do češtiny sbírku kompletně přeložil v letech 19281934 orientalista Felix Tauer (18931981). Nejznámější český výbor Pohádky z tisíce a jedné noci je dílem básníka Františka Hrubína a ilustrátora Jiřího Trnky. Poprvé vyšel v SNDK v roce 1956.

Rámcový příběh a nejznámější pohádky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam vypravování Tisíce a jedné noci.
Šahrazád vypráví své pohádky králi Šahrijárovi.

Všechny pohádky a příběhy Tisíce a jedné noci jsou vypravovány během tzv. rámcového příběhu, jehož hlavními postavami jsou král Šahriár a dívka jménem Šahrazád. Šahriár byl kdysi oklamán svou manželkou, která se v době jeho nepřítomnosti milovala se svými otroky. Nechal ji i otroky popravit a zanevřel na ženy, o kterých byl přesvědčen, že žádná z nich nevydrží být v manželství věrná. Oženil se proto každý den s jednou pannou, strávil s ní noc, zbavil ji panenství a ráno ji nechal popravit. Po třech letech tak nezbylo v jeho městě žádné děvče, se kterým by se mohl oženit. Když Šahrijár nakázal svému vezírovi (Šahrazádinu otci) aby mu přivedl další dívku, marně a se strachem z krále bloudil vezír městem. Když přišel domů, poznala jeho dcera, že má starosti. Otec jí vše vypověděl a ona se nabídla, že se stane královou další ženou. Její otec s tím nesouhlasil, ale Šahrazád se nedala odradit. Požádala však svou sestru, ať jejím jménem požádá krále, zdali mu večer smí vyprávět příběh. Šahrijár souhlasil a tak Šahrazád vyprávěla králi po dobu tisíce a jedné noci příběhy, které byly tak dlouhé, že nikdy nekončily se svítáním, přičemž král byl vždy zvědav na pokračování. Když Šahrazád své vyprávění, během kterého porodila králi tři syny, dokončila, nechal jí Šahrijár pro její moudrost, věrnost a lásku k němu na živu.

Nejrozsáhlejší a literárně nejhodnotnější částí knihy jsou pohádkové příběhy s množstvím nadpřirozených bytostí, čarodějných předmětů, kouzel a zaklínadel, další velkou část tvoří dobrodružné, cestopisné a rytířské příběhy. Anekdoty, bajky a mravoličná vyprávění bývají většinou zakomponovány do větších celků. K nejznámějším příběhům u nás (především díky výboru pro děti od básníka Františka Hrubína) patří:

  • Pohádka o ebenovém koni,
  • Dobrodružství Sindibáda Námořníka,
  • Pohádka o Džaudarovi a jeho bratrech,
  • Alí Baba a čtyřicet loupežníků,
  • Pohádka o Abdalláhovi Zemském a Abdalláhovi Mořském,
  • Pohádka o Abú Kírovi a Abú Sírovi,
  • Aládín a kouzelná lampa.

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Pohádky Tisíce a jedné noci inspirovaly celou řadu umělců k vytvoření vlastních děl na jejich motivy, ať už tomu bylo v literatuře, hudbě nebo ve filmu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Film a televize[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání a parafráze[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]