Sněhurka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Sněhurka (rozcestník).
Ilustrace z islandského překladu pohádky

Sněhurka je fiktivní postava dívky neobyčejné krásy ze stejnojmenné pohádky Sněhurka, která je v různých podobách známá v mnoha evropských zemích. Autory nejznámější verze pohádky jsou bratři Grimmové: zde se vyskytuje kouzelné zrcadlo i sedm trpaslíků, jimž se poprvé dostalo vlastních jmen v broadwayské hře z roku 1912 Sněhurka a sedm trpaslíků. V roce 1937 natočilo studio Walta Disneyho na tento motiv celovečerní animovaný film s tímtéž názvem, avšak trpaslíci dostali jiná jména. Často se v češtině setkáváme s názvem pohádky pouze Sněhurka: zde je namístě se přesvědčit, jde-li o Sněhurku a sedm trpaslíků či o jinou pohádku z dílny bratří Grimmů, konkrétně o Sněhurku a Růženku.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Pohádka o Sněhurce vychází ze starých evropských pověstí. Mýtus o zlé čarodějnici, Sněhurčině maceše, byl v evropském kontextu pravděpodobně poprvé zaznamenán v díle francouzského kronikáře Jeana Froissarta na počátku 15. století. Froissart píše o událostech ve Francii, kdy král Karel VI. propadl šílenství a prakticky nebyl schopen vládnout. Navíc v období svých záchvatů nepoznával svou ženu Isabelu Bavorskou a tvrdil, že miluje Valentinu Visconti, což byla žena Karlova bratra Ludvíka Orleánského. U poddaných byl král velmi oblíbený, a proto se snažili najít viníka královy duševní choroby. Proto se začalo vyprávět, že nápadně krásná Valentina Visconti je ve skutečnosti čarodějnice, která tráví malé děti jedovatými jablky a vlastní kouzelné zrcadlo.[1]

Jiné verze[editovat | editovat zdroj]

Jiná verze pohádky o Sněhurce vypráví o dítěti, které si bezdětní manželé uplácají ze sněhu (živá sněhulačka). Tato Sněhurka však žije pouze v zimě a na jaře, když ostatní děti slaví jaro skákáním přes oheň, Sněhurka se nad ohněm vypaří (podobný motiv se nalézá v pohádkové divadelní hře Jaroslava Kvapila Princezna Pampeliška, kde princezna na podzim odkvete jako květy pampelišky)[2].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEJEDLÝ, Martin. Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků. Dolní Břežany : Scriptorium, 2007. ISBN 978-80-86197-81-4. S. 68.  
  2. http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/jaroslav-kvapil/princezna-pampeliska.html