Mao Ce-tung

Mao Ce-tung
Mao Ce-tung
	Mao Ce-tung
Rodné jméno	毛澤東
Narození	26. prosince 1893; Šao-šan, Čína
Úmrtí	9. září 1976 (82 let); Peking, ČLR
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Mauzoleum Mao Ce-tunga (od 1976)
Bydliště	Čung-nan-chaj; Bývalé sídlo soudruha Mao Ce-tunga; Bývalé sídlo předsedy Maa
Národnost	Chanové
Alma mater	Tungšanská škola (1910–1911); První siangsiangská střední škola (1911); První čchangšaská střední škola (1912); První chunanská normální univerzita (1913–1918)
Povolání	politik, básník, spisovatel, filozof, učitel, knihovník, stratég, politický teoretik, revolucionář a kaligraf
Zaměstnavatel	Knihovna Pekingské univerzity
Ocenění	stratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politické strany	Kuomintang (1923–1927); Komunistická strana Číny
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Luo I-siou (1908–1910); Jang Kchaj-chuej (1920–1930); Che C'-čen (1928–1938); Ťiang Čching (1938–1976)
Děti	Mao An-jing; Mao An-čching; Mao An-lung; Jang Jüe-chua; Li Min; Li Na
Rodiče	Mao I-čchang a Wen Čchi-mej
Příbuzní	Mao Ce-min a Mao Ce-tchan (sourozenci)
Funkce	člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1935–1945); předseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1945–1976); předseda ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny (1945–1976); předseda všečínského výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1949–1954); prezident Čínské lidové republiky (1954–1959); … více na Wikidatech
Podpis
Citát
	Politická moc vyrůstá z hlavně pušky.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mao Ce-tung (tradiční čínština: 毛澤東, zjednodušená čínština: 毛泽东, pīnyīn: Máo Zédōng; nové jméno: Rùnzhī 润芝) (26. prosince 1893 – 9. září 1976) byl od ledna 1935 tajemníkem a od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny. Zvítězil v občanské válce s nacionalisty a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Měl oficiální přezdívku Velký kormidelník (伟大舵手). Spolu s Josifem Stalinem a Adolfem Hitlerem patří ke třem nejkrutějším diktátorům 20. století, připisuje se mu několik desítek milionů obětí,^[9] přesto se však dosud v Číně těší úctě; je například dosud vyobrazen na čínských bankovkách.

Život

Dětství a mládí

Narodil se ve vesnici Šao-šan v poměrně bohaté rolnické rodině v provincii Chu-nan, kde jeho rodičům patřilo asi 1,2 hektarů zemědělské půdy, což bylo na tehdejší poměry v Číně velmi mnoho. Mao měl šest sourozenců, ale jen on a dva bratři překonali dětské nemoci a dožili se dospělosti. Mao měl citově blízko ke své matce, oddané buddhistce, jejíž láska, jak později napsal, „objímala všechny, sahala daleko i blízko.“ Z Maova dětství existuje jen pár kusých informací. S otcem moc blízké vztahy neměl a zdá se, že většinu dětství prožil u svých prarodičů, protože jeho otec sloužil dlouhá léta jako voják provinční armády a býval často pryč.

Ve čtrnácti letech Mao – který teď dokázal číst a používat počítadlo – odešel ze školy, aby se otci staral o účetnictví, ale nevycházeli spolu. „První kapitalista, proti kterému jsem bojoval,“ prohlásil před americkým žurnalistou Edgarem Snowem v roce 1963, „byl můj otec.“ Mao se pak oženil a vzal si devatenáctiletou dívku Luo-š' ze sousedního rodu. Manželství trvalo dva roky až do její smrti z neznámých příčin v roce 1909 ve věku jednadvaceti let.^[10]

Vzdělání se mu dostalo v Čchang-ša. Mao se následně věnoval vyučování a novinařině. V roce 1918 začal pracovat v knihovně Pekingské univerzity a na rozdíl od svých současníků nevyužil možnosti studovat v cizině. V Pekingu se seznámil s myšlenkami marxismu a v roce 1921 pomáhal budovat Komunistickou stranu Číny.

Revolucionář, vojevůdce a tvůrce maoismu

Jako revolucionář se věnoval organizování rolníků v politickou sílu a roku 1928 se zúčastnil povstání, po jehož neúspěchu se uchýlil do sovětu v Ťiang-si. Obklíčení této oblasti Čankajškovými silami vedlo k tomu, že Mao spolu s dalšími soudruhy zahájili takzvaný Dlouhý pochod – právě během něj se Mao prosadil jako vůdce. V polovině 30. let, kdy jeho zdecimované síly dorazily do Jen-anu, již byl Mao schopen toho bránit se Stalinovu tlaku na dosazení promoskevského vedení. V této době si vytvořil kult osobnosti a vyvinul i vlastní politickou filosofii, která vešla ve známost jako Mao Ce-tungovo myšlení (maoismus).

Soubor:Mao proclaiming the establishment of the PRC in 1949.jpg

Vyhlášení ČLR v Pekingu 1. října 1949

Spojenectví s Kuomintangem během války proti Japoncům a pomoc Moskvy mu umožnily vybudovat značnou vojenskou sílu a rozšířit síť guerillových jednotek. Schopnost udržet stranu při životě i v těch nejtěžších podmínkách a rozhodná vítězství během občanské války mu po vytvoření Čínské lidové republiky 1. října 1949 přinesla obrovský věhlas.

Vláda Velkého kormidelníka

Maovi systém sovětského stylu, vytvořený po roce 1949, nevyhovoval. Proto se v roce 1958 rozhodl přistoupit k Velkému skoku vpřed, který měl zemi rychle přiblížit komunistické Utopii. Avšak následný hladomor přinesl smrt zhruba 20–40 milionům lidí. Totální fiasko Velkého skoku bylo pro Maa těžkou ranou a ponížením. Ve snaze obnovit svou prestiž a moc, s účelem eliminovat nepřátele, zahájil v roce 1966 Kulturní revoluci, během níž byli postiženi všichni členové strany, které podezříval z neposlušnosti.

V roce 1959 Mao narušil vztahy se Sovětským svazem a Čínu odřízl od většiny zemí komunistického bloku. Byl přesvědčen, že se neodvratně blíží atomová válka se Sovětským svazem. Proto zemi uvrhl do stavu horečného zbrojení, které do jeho smrti téměř úplně zruinovalo hospodářství. Ochlazení vztahů se SSSR napomohla také invaze do Československa v roce 1968, kterou Mao ostře odsoudil. V roce 1969 proběhlo též několik pohraničních potyček na hranicích se SSSR na řece Ussuri.

Rudý teror

Mao Ce-tung je zodpovědný za smrt 40 až 70 milionů lidí prostřednictvím hladu, nucených prací a poprav. Na počátku 50. let zavedl politiku vybrat pro veřejnou popravu alespoň jednoho statkáře, ale obvykle několik, prakticky v každé čínské vesnici, což si vyžádalo odhadem 2 až 5 milionů obětí.^[11]

Poslední léta vlády

V roce 1969 vyhlásil devátý sjezd strany Mao Ce-tunga neomezeným vůdcem Číny a jeho manželka Ťiang Čching byla zvolena členem politbyra KS Číny. Desátý sjezd strany v roce 1973 postavení Maa a Ťiang Čching potvrdil, ale Mao Ce-tung už s přibývajícím věkem svůj mocenský vliv pomalu ztrácel. O politiku se příliš nestaral a většinu času trávil se svými mladými milenkami. Mao Ce-tung zemřel 9. 9. 1976 ve věku 82 let. Teprve poté se vztahy se SSSR zlepšily.

Po smrti

Po jeho smrti vypukl boj o moc mezi zastánci pragmatického proudu a radikální skupinou, známou jako gang čtyř, která se vytvořila kolem vdovy Ťiang Čching. Ta byla později odsouzena k smrti, nakonec však dostala doživotí.

Jeho ostatky jsou uloženy v mauzoleu na centrálním náměstí Tchien-an-men (též Náměstí nebeského klidu) v Pekingu.^[12] Na tomto náměstí na bráně Nebeského klidu zůstává i obří Maova fotografie. Podle průzkumů veřejného mínění 85 % Číňanů Maovy zásluhy převažují nad jeho chybami. Stejný náhled má i současné vedení KS Číny.^[13]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
↑ Chinese Political Elites Database. Dostupné online. [cit. 2024-02-27]
↑ ^a ^b Jonathan D. Spence: The Search for Modern China, First Edition. Spojené státy americké. 1991. ISBN 978-0-393-30780-1.
↑ ^a ^b ^c Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
↑ ^a ^b Li Čchi-suj: The Private Life of Chairman Mao (1996 edition). 1996. ISBN 978-0-09-964881-9.
↑ Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
↑ Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
↑ Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
↑ Source List and Detailed Death Tolls for the Twentieth Century Hemoclysm
↑ CUMMINS, Joseph. Velcí protivníci v dějinách. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Nádražní 32, 150 00, 2009. 368 s. ISBN 978-80-242-2545-6. S. 262,263.
↑ FEIGON, Lee, 2002. Mao: A Reinterpretation. Chicago: Ivan R. Dee. ISBN 978-1-56663-458-8. : "By 1952 they had extended land reform throughout the countryside, but in the process somewhere between two and five million landlords had been killed."
↑ Lidovky cz, ČTK. Má na svědomí desítky milionů životů. Mao Ce-tung je symbolem teroru. Lidovky.cz [online]. 2013-12-26 [cit. 2013-12-26]. Dostupné online.
↑ PUR, Práce. Mao Ce-tunga si Čína ponechá. I s jeho chybami. Novinky.cz [online]. 2013-12-28 [cit. 2013-12-28]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mao Ce-tung na Wikimedia Commons
Galerie Mao Ce-tung na Wikimedia Commons
Osoba Mao Ce-tung ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mao Ce-tung

Seznam maoistických stran (EN)
Čínský komunismus (CZ/EN)
Předseda Mao (CN/EN)
Předměty z období kulturní revoluce na culturegems.com (EN)
Maova Čína (EN)
1, 2, 3 - čínské plakáty Maa
Rozhovory o Maovi na BBC - 中国丛谈特辑（上） a 中国丛谈特辑（下） (CN, zjednoduš. zápis)
Den, kdy začala čínská kulturní revoluce, pořad Slavné dny na Stream.cz

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[5462c967b51cbc9236dd1a989609e46dcb76c634-1] Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.

[29cb9c313af2c9ac2941fa5e5356923a45c7d6cd-2] Chinese Political Elites Database. Dostupné online. [cit. 2024-02-27]

[d077351220d023e100f572fbd0b76f824a866301-3] Jonathan D. Spence: The Search for Modern China, First Edition. Spojené státy americké. 1991. ISBN 978-0-393-30780-1.

[189c3d06e888563f225936e537d032b584d0f590-4] Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.

[479054332f0e69fcfe21adf6dbd75e57ddd86cb4-5] Li Čchi-suj: The Private Life of Chairman Mao (1996 edition). 1996. ISBN 978-0-09-964881-9.

[cd89510f79007eec4d9c1f8e37ab9995090356ef-6] Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.

[ec30ca2cb920b7f6ca65d5351f18a03cf83aca1a-7] Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.

[2e90c95ace3974c5dc628cc3c92a759ddd5dd1b9-8] Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.

[9] Source List and Detailed Death Tolls for the Twentieth Century Hemoclysm

[10] CUMMINS, Joseph. Velcí protivníci v dějinách. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Nádražní 32, 150 00, 2009. 368 s. ISBN 978-80-242-2545-6. S. 262,263.

[11] FEIGON, Lee, 2002. Mao: A Reinterpretation. Chicago: Ivan R. Dee. ISBN 978-1-56663-458-8. : "By 1952 they had extended land reform throughout the countryside, but in the process somewhere between two and five million landlords had been killed."

[12] Lidovky cz, ČTK. Má na svědomí desítky milionů životů. Mao Ce-tung je symbolem teroru. Lidovky.cz [online]. 2013-12-26 [cit. 2013-12-26]. Dostupné online.

[13] PUR, Práce. Mao Ce-tunga si Čína ponechá. I s jeho chybami. Novinky.cz [online]. 2013-12-28 [cit. 2013-12-28]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

Prezidenti Čínské lidové republiky (seznam)

Mao Ce-tung (1954–1959) • Liou Šao-čchi (1959–1968) • Li Sien-nien (1983–1988) • Jang Šang-kchun (1988–1993) • Ťiang Ce-min (1993–2003) • Chu Ťin-tchao (2003–2013) • Si Ťin-pching (od 2013)