Gang čtyř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Gang čtyř (zjednodušená čínština: 四人帮; tradiční čínština: 四人幫; pinyin: Sì rén bāng) byla skupina čtyř členů politického byra Ústředního výboru Komunistické strany Číny, vedená vdovou po Mao Ce-tungovi Ťiang Čching, která získala vliv za tzv. Velké kulturní proletářské revoluce a po smrti Mao Ce-tunga usilovala o ovládnutí mocenských struktur země.

Události[editovat | editovat zdroj]

Rok 1976 znamenal úmrtí vlivných členů strany. V lednu umírá dlouholetý předseda vlády Čou En-laj, který respektoval „kulturní revoluci“, přestože jí nikdy aktivně nepodporoval. Jeho mocenské křídlo, jehož představitelem se stal Teng Siao-pching, soupeřilo o moc s Gangem čtyř. Po Čou En-lajově smrti se stal předsedou vlády neznámý Chua Kuo-feng, oficiálně jmenovaný v dubnu, který byl před smrtí Maa jmenován stranickým vůdcem Číny. Po jeho smrti ukázal papír, na němž bylo Maovo doporučení: „Při tvém vedení nemám žádné obavy.“ Pravděpodobně se nejednalo o podvrh, což se ovšem nedá říci v případě Maovy ženy, která předložila podobný list, ve kterém měl Mao napsat, že jí vyvolil za vůdkyni pro úspěšné završení revoluce. Zde se jednalo o falzum. 9. září 1976 tedy zemřel vůdce čínských komunistů Mao Ce-tung. Samotný gang vedla jeho vdova Ťiang Čching. Profesí byla herečka, vystupovala pod pseudonymem Lan Ping. Jejími spolupracovníky a členy gangu byli Čan čchung-čchiao, šanghajský novinář, pro kterého žádala funkci předsedy vlády Čínské lidové republiky (ČLR), dalším členem byl Wang Chung-wen, který měl obsadit místo ve vedení Národního lidového shromáždění. Čtvrtým spiklencem pak Jao Wen-juan.

6. října 1976 propukl na politbyru konflikt, kdy Ťiang Čching požadovala pro své spolupracovníky výše uvedené funkce. Ovšem ještě na poradě byli všichni zatčeni, obviněni z ultralevičáctví, snahy uchopit moc a odvedeni do vězení.

Soudní proces[editovat | editovat zdroj]

Soudní proces proběhl v roce 1981. Ťiang Čching při něm propukala v pláč a velmi bouřlivě se hájila. Odmítla spolu s Čan čchung-čchianem připustit jakoukoli vinu a hájila se tím, že po celý život jen poslušně vykonávala příkazy svého muže Mao Ce-tunga. Zbylí dva členové Wang Chung-wen a Jao Wen-juan vyjádřili lítost a přiznali svou spoluvinu. Oficiální nahrávky ze soudního procesu nebyly do této chvíle uvolněny (2008).

Všichni byli shledáni vinnými ze spiknutí proti státu. Nad Ťiang Čching a Čan čchung-čchianem byly vyneseny rozsudky smrti, později změněné na doživotní žalář. Wang Chung-wen a Jao Wen-juan byli odsouzeni každý na dvacet let vězení. Všichni členové Gangu čtyř byli později propuštěni na svobodu, kde také zemřeli. Ťiang Čching spáchala roku 1991 sebevraždu, Wang Chung-wen zemřel v roce 1992 a poslední dva členové v roce 2005.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEČENKA, M.; LUŇÁK, P.. Encyklopedie moderní historie. Praha : Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X.  
  • ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.  
  • JOHNSON, Paul. Dějiny XX. století. Praha : Rozmluvy Alexandra Tomského, 1991.