Dismanův rozhlasový dětský soubor

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dismanův rozhlasový dětský soubor je soubor fungující pod Českým rozhlasem. Roku 1935 ho založil režisér Miloslav Disman.

Historie – Dismanův rozhlasový dětský soubor[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. května 1931 vystoupil poprvé v Československém rozhlase Dismanův rozhlasový a divadelní soubor dětí a mládeže Československého rozhlasu v Praze (pod zkratkou DRDS), jehož zakladatelem, dirigentem, režisérem, ředitelem i tajemníkem byl režisér Československého rozhlasu Miloslav Disman. V rozhlase začal Dismanův dětský recitační soubor působit nejprve v rozhlasových dětských činohrách a když byl Miloslav Disman angažován do rozhlasu jako dramaturg a režisér, stal se i jeho soubor trvalým spolupracovníkem dětských rozhlasových programů.

DRDS spolupracoval s „Pražským divadlem pro mládež” Míly Mellanové, divadlem Václava Vaňátka a od roku 1942 s „Intimním divadlem” Jaroslava Dohnala v Umělecké besedě, kde působilo Dismanovo vlastní divadlo „Intimní divadlo dětem” (IDD). IDD zahájilo r. 1943 Karafiátovými Broučky (dramaturg Miroslav Kolář), poté uvedlo Kolářovu hru „O rozmazlené Pamele” a r. 1944 jeho další hru „Bzunďa a Brunďa”, kde na rozdíl od ostatních inscenací většinu rolí hráli členové ID. Autorem hry „Hrdina zlatého kapradí” v r. 1944 byl 13letý V. Ryšánek. Inscenace hry J. Panenkové „Letíme do nebe” se již neuskutečnila v důsledku zákazu veškeré divadelní činnosti. „Broučci” byli hráni denně a měli 332 repríz.[1] Finanční výtěžek byl r. 1944 věnován na letní tábor ve Vráži u Písku na řece Otavě (bývalý tábor YMCY). Tento záměr ohlásil Jaromír Dohnal na silvestrovském představení r. 1943 a táborovou osadu pojmenoval podle nejúspěšnější hry „Broučkov”. Letního soustředění se účastnili například Ladislav Padior (dělnický básník),[2] hudebník František Kaplan či Antonín Kurš s přednáškou o sovětském divadle.[3]

Zdramatisovaní »Broučci«. Intimní divadlo v Umělecké besedě uvede v polovici ledna 1943 Karafiátovy »Broučky« v novém inscenačním hávu. Nová dramatisace Míly Koláře, režie M. Dismana a výtvarná spolupráce ak. malíře Jiřího Trnky slibují, že »Broučci« budou zajímavou divadelní událostí. Přípravné práce zahájil v neděli rež. Disman svědomitým výběrem dětských představitelů. Vyzkoušel přes 60 dětí, které podle mínění svých učitelů nebo rodičů jeví nadání pro dramatický projev. Zkoušela se kvalita hlasu, výslovnost, přednes, pohybové založení a použitelnost v různých oborech.

Venkov, 22.12.1942[4]

Z několika desítek pořadů první svobodné sezóny lze uvést účast DRDS na Tryzně na paměť prezidenta T. G. Masaryka v září 1945 a odpolední pořad v předvečer prvních svobodných Vánoc na Pražském hradě, kde děti recitovaly a zpívaly pro prezidenta Edvarda Beneše, jeho manželku Hanu Benešovou, zaměstnancům hradní správy a jejich dětem. Divadlo mladých diváků (DMD), které Miloslav Disman po válce založil (děti mu říkaly Divadlo Miloslava Dismana) se pro nepřekonatelné technické obtíže brzy rozpadlo. První poválečný „Broučkov” směřoval Disman jako bývalý hraničář v létě 1945 do pohraničních Starých Splavů u Máchova jezera.[5] V poválečných letech Miloslav Disman pokračoval ve svém nápadu přetvořit DRDS v Ústřední studovnu umění pro mládež tzv. ÚSUM. Tento záměr představil v roce 1946. ÚSUM měl kontrolovat veřejnou uměleckou činnost pro děti a sledovat a ovlivňovat činnost školy a rodiny v umělecké přípravě dětí.[6] Tato myšlenka konvenovala i s představami Ministerstva školství, věd a umění.[7]

V průběhu let 1946-1947 se soubor ideologizoval, ustavil své IVE a OVE (ideové a organizační vedení), PROLIT (propagační, literární a tiskový odbor) a několik sekcí (pohybovou, výtvarnou, hudební, politickou).[8][9] V roce 1946 vystupoval DRDS skoro měsíc v Anglii (např. v Birminghamu před 3000 dělníky, o přestávce na fotbalovém hřišti Aston Villa), opětovně pak s programem, který se skládal z části staročeských tanců a části sovětské.[10]

„Ať v náměstích vzpoury zadupou!” Ano, to je přeci Majakovskij. Mladí recitovali přesně, dávali slovům básníka sovětské revoluce údernost a spád. Nemohl jsem vyrušovat, stál jsem s nataženýma ušima a poslouchal pozorně. „Naše hruď — tympánů měď!” Teprve teď jsem se odhodlal přetrhnout kruh soustředěnosti, popoběhl jsem k recitujícím a hned, jak klesly ruce dirigenta uchopil jsem jednoho z mládenců za rukáv...Za mými zády vytryskla z mladých úst sovětská píseň „Čubčik kučeravýj”.

Rovnost, 29.12.1946, Mládež v rozhlasovém studiu[11]

V létě 1946 se letní tábor Broučkov konal ve Vysokých Tatrách a jeho úkolem bylo budovat československou vzájemnost. V létě 1947 byl již Dismanem pořádán ve spojitosti s projektem Ústřední studovny umění pro mládež a to v Jesenici u Rakovníka a byl označován jako letní pracovní tábor. Na táboře se také objevila rudá vlajka Mladých průkopníků ÚSUM.[12][11]

Devadesát chlapců a děvčat pracuje pod vedením režiséra Dismana, ale také pod vedením nejstarších členů souboru, na plnění svého velkorysého plánu, který zahrnuje studium divadelních otázek, spojených s praktickými ukázkami, studiem výrazu, vyjadřovacích a pohybových možností, přednášky o výtvarnictví, pohybovou kulturu, politickou výchovu, atd. Rok od roku zdokonaluje Dismanova mládež svou práci. Také letošní letní tábor se vyznačuje řadou nových věcí: především propagačně-literární odbor si vydává vlastní cyklostylovaný deník o 5-10 stránkách...Mladí pionýři kultury splnili skvěle plán letošního Broučkova. Byla v něm zahrnuta dokonce i příprava pro další zájezdy souboru po vlasti i do ciziny. Mladí dismanovci nastupují do další práce v rozhlase a jinde vesele a s písní: „...společnému dílu dáme svoji sílu. Mládí světa půjde s námi ... vždyť hlavní je žít.”

Rovnost, 30.8.1947[12]

Dismanův rozhlasový a divadelní soubor vychoval řadu vynikajících dětských a mladých herců, kteří účinkovali v rozhlasových hrách, v divadle i ve filmu, dodával dětské herce a herečky do programů školského rozhlasu i rozhlasu pro mládež. Děti Dismanova souboru bylo slyšet i v literárních pořadech a vystupovaly společně s Dětským pěveckým sborem Českého rozhlasu. Činnost souboru měla podporu u Ministerstva informaci, Ministerstva školství a ředitelství i závodní rady Československého rozhlasu.[5]

V létě 1948 se Letní pracovní tábor Broučkov konal v Krkonoších na Brádlerově boudě. Podle Dismanových kolektivistických ideálů členové souboru, počínaje šestiletými dětmi a konče osmnáctiletými výrostky, trávili na těchto letních táborech společně několik týdnů způsobem, který jejich vedoucí Disman později nazýval „neskutečnou pohádkou“.[13]

Letošní Broučkov, který byl na Brádlerových boudách u Špindlerova mlýna, vykazuje 18 123 hodiny práce. Úprava hřiště pro ÚRO, senoseč, bouračky, místní telefon mezi dvěma chatami, hospodářské služby — to byla část práce 6nedělního Broučkova. Kromě toho 17 velkých zájezdů, kde DRDS zpíval recitoval a tančil...jezdili obšťastnit rekreanty ÚRO, SČM, Mezinárodní brigádu čí jiné zájemce. Kam přijdou, všude je mají rádi a těžko se s nimi loučí. Nasvědčují tomu dárky na památku, kterých má DRDS celou sbírku. Obrázky, poháry ba i velký hornický kahan v ozdobné skříňce si vysloužili od horníků v Horním Jiřetíně a právem nesou jméno kulturního pionýra SČM...

Rudé právo, 26.9.1948[14]

Vánoční nadílka ve Španělském sále. Zaměstnanecké organisace kanceláře presidenta republiky, hradní stráž a SNB na Hradě uspořádaly pro 450 dětí svých členů první vánoční nadílku ve španělském sále pražského hradu. Nadílky se zúčastnilo také 17 lidických dětí a 46 dětí havířů z dolu Klement Gottwald. Děti i jejich rodiče srdečně uvítaly choť presidenta republiky paní Martu Gottwaldovou, která mezi ně přišla se svou vnučkou. Po pestrém programu, v němž mj. hrála hudba hradní stráže a vystoupil padesátičlenný Dismanův dětský rozhlasový sbor, byly děti pohoštěny a bohatě obdarovány. K vánoční nadílce přidal pro každého z nich president republiky Klement Gottwald svůj osobní vánoční dar — stříbrnou jubilejní stokorunu.

Rudé právo, 21.12.1948[15]

Soubor pod dalším vedením[editovat | editovat zdroj]

Po Miloslavu Dismanovi vedl soubor režisér Jan Berger; v té době z politických důvodů nesl soubor oficiální název „Dětský rozhlasový dramatický soubor“ a spadal pod Hlavní redakci pořadů pro děti a mládež. Od začátku 90. let byla uměleckou vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru Zdena Fleglová, která spolu s manželem Václavem realizovala nejen výchovu dětí k uměleckým profesím, ale také nejrůznější divadelní představení a jiné akce. Po pětadvaceti letech svého působení předala při příležitosti osmdesátého výročí vzniku DRDS vedení souboru Janě Doležalové Frankové. Ta v práci se souborem úspěšně navázala na vizi svých předchůdců. Soubor vedla do své náhlé smrti 18. června 2021.[16] Od 1. prosince 2021 vede soubor Magdaléna Gracerová Chrzová.[17]

Se souborem spolupracovali herec Martin Janouš, zpěvačka Jana Koubková, režisér Karel Weinlich a mnoho dalších.

Během jedné sezóny jsou zpravidla uvedeny tři až čtyři divadelní premiéry, uskuteční se několik desítek představení v Praze i na zájezdech, včetně zahraničních turné. Soubor trvale spolupracuje s různými uměleckými agenturami, dabingovými a televizními studii.

Soubor má od roku 1990 na repertoáru dětskou židovskou operu Brundibár, která vznikla za války v terezínském ghettu. Operu vydal na CD a videokazetách. S operou absolvoval množství zahraničních zájezdů.

Členové DRDS se podílejí na vysílání Českého rozhlasu. Pro jeho vysílání připravují samostatné publicistické pořady. (Káva u Dismanů, Hnízdo, Podcast Děti se ptají…)

Čerství absolventi souboru jsou sdružováni v umělecké skupině OLDstars.


Přehled inscenací od roku 1990[editovat | editovat zdroj]

Přehled inscenací od roku 1990
Rok Autor – Uprava Titul Režie
1990 Hans Sachs – Jan Berger Přijeli komedianti Z. Fleglová
1990 Karel Jaromír Erben – Gabriela Heřmanová Zlatý kolovrat, Vodník G. Heřmanová
1990 Hans Christian Andersen – Jan Berger Pasáček vepřů Z. Fleglová
1991 Václav Cibula – Zdena Fleglová Pražské pověsti Z. Fleglová
1991 Hans Krása, Adolf Hoffmeister Brundibár Z. Fleglová
1992 Jiří Orten – Zdena Fleglová Orten Z. Fleglová
1992 Martin Janouš Ruty šuty Arizona M. Janouš
1993 Josef Čapek – Zdeněk Bartoš Pradědeček a loupežníci Z. Bartoš
1993 Victor Hugo – J. J. Stankovský – Václav Flegl (Les) Bídníci aneb Hra na bídníky Z. Fleglová
1994 Karel Hynek Mácha Máj Z. Fleglová
1994 Nikola Hořejš Šidisan N. Hořejš
1995 William Shakespeare – Zdeněk Bartoš Shakesappeal aneb Míchaný půvab Z. Bartoš
1995 František Halas, Charles Ferdinand Ramuz Trojmodro (Trois bleu) P. Le Coustumer, Z. Fleglová, I. Tasson
1996 Norbert Frýd Květovaný kůň Z. Fleglová
1996 Sofoklés – Zdena Fleglová Antigona Z. Fleglová
1996 Patrik Ouředník – I. Vaňková O princi Čekankovi P. Krištofová
1997 Vladimír Holan – Zdena Fleglová Zdi Z. Fleglová
1998 Tomáš Belko Pře o vepře aneb Vepři ve při Z. Fleglová
1998 Roark Bradford – Zdeněk Bartoš Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti Z. Bartoš
1998 Jarmila Čermáková Sněhurka svatojánská Z. Fleglová
1999 Hans Christian Andersen – Jan Berger Pasáček vepřů Z. Fleglová
2000 Josef Kolář – Zdena Fleglová Pražské zdi (Les Murs de Prague) P. Le Coustumer, Z. Fleglová
2000 Václav Hrabě – Tomáš Staněk Příliš velké srdce T. Staněk
2000 Ivan Wernisch – Zdena Fleglová Ó kdežpak veselo Z. Fleglová
2000 lidová hra – Jan Berger Spor u Jesliček Z. Fleglová
2001 Oscar Wilde – Přemysl Rut Jak je důležité míti Filipa J. Bartoš
2001 Jaroslav Vrchlický Noc na Karlštejně Z. Malá, T. Staněk, M. Štechová
2001 Karel Hynek Mácha Máj Z. Fleglová
2002 Milan Uhde Šuhaj Nikola T. Staněk, T. Tobiášová
2002 H. Ch. Andersen – M. Slavík – Zuzana Malá Princezna na hrášku Z. Malá
2002 A. Dumas, R. Planchon – Z. Fleglová Hra na mušketýry Z. Fleglová
2003 Ivan Jirous – Z. Fleglová Mladí magoří K. Kratochvíl, A. Košťálová
2003 Antoine de Saint-Exupéry – Zuzana Malá Malý princ Z. Malá
2004 Zdena Fleglová Peaceničky Z. Fleglová
2004 William Shakespeare Sen noci svatojánské K. Kratochvíl, A. Košťálová
2005 Václav Kliment Klicpera Veselohra na mostě J. Konvalinka, T. Průchová
2006 Jan Skácel Poprchává Z. Fleglová
2006 Josef Lada – Dmitrij Dudík Mikeš Z. Fleglová
2007 Stephan Reiss Kantáta In memoriam Petr Ginz Stephan Reiss
2007 Pavel Šrut Příšerky a příšeři M. S. Luhan, A. Košťálová
2008 Arne Bendiksen – Jiří Josek Nezůstávej sám Z. Fleglová
2008 Petr Nikl Lingvistické pohádky Z. Fleglová
2008 V. Hugo – J. J. Stankovský – V. Flegl – A. Rut Bídníci A. Rut
2008 Edvard Schiffauer, Ivan Binar Vrať nám, ptáku, hastrmana Z. Fleglová
2010 Slawomir Mroźek – Nina Rutová Paměť N. Rutová
2010 Jiří Trnka Zahrada M. Vejdělek, T. Gsöllhoferová
2010 Oscar Wilde Strašidlo cantervillské T. Urbánek
2010 Marcello D'Orta Já to doufejme ňák zmáknu Z. Fleglová
2010 Jakub Jan Ryba Česká mše vánoční Z. Fleglová
2012 William Shakespeare Zkrocení zlé ženy A. Beránková
2012 Terry Pratchett – Adam Snellgrove The Fifth Elephant Adam Snellgrove
2012 Bohuslav Reynek, Suzanne Renaud Zrcadlená tvář Z. Fleglová
2014 Jiří Suchý, Jiří Šlitr a další Semafor je když... Z. Charvát, M. Podrazilová, T. Vacek
2014 Louis Pergaud – Josef Tuček Knoflíková válka Josef Tuček, Magdalena Podrazilová
2014 Norbert Frýd Květovaný kůň Z. Fleglová
2015 Renata Pohorská Kam kane mana Z. Fleglová
2015 Maurice Sendak Tam, kde žijí divočiny Jana Franková
2015 Petr Nikl O žabě, starém veteránovi a ozvěně Jana Franková
2016 D. Hilarová, M. R. Křížková, H. Hachenburg a další – Jana Franková …a bolelo nebe Jana Franková
2017 William Shakespeare Hamlet princ dánský Josef Tuček, Sebastian Baalbaki
2017 Ivan Martin Jirous – Jana Franková Do velké krajiny Dudédu Jana Franková
2017 Iva Procházková – Jana Franková Kam zmizela Rebarbora? Jana Franková
2017 Josef Čapek, František Hrubín, Jan Skácel – Jana Franková Maloval motýlími křídly Jana Franková
2017 Miloš Doležal – Jana Franková KAM ZMIZEL MŮJ STRÝC, PANE PRESIDENTE? Jana Franková
2018 lidová tvorba – Jana Franková Český rok Jana Franková
2018 Guus Kuijer – Jana Franková Všehokniha Jana Franková, Jan Hnilička
2018 Ota Pavel – Jana Franková Pohádka o Raškovi Jana Franková
2018 Miloš Doležal – Jana Franková Pepito (ne)plivej aneb On the road Jana Franková
2019 autorská inscenace Dostatečný prostor Jan Hnilička
2019 autorská inscenace Sumec Vít Vencl
2019 Michelle Cuevas – Jana Franková Zpověď Jonatána Papírníka Jana Franková
2019 Jan Hanuš, Václav Renč, Klement Bochořák Malá vánoční muzika (DRDS + DPS) Jana Franková
2020 Daisy Mrázková – Viktorie Čermáková Zpátky do lesa Viktorie Čermáková
2023 Magdaléna Gracerová Chrzová a kol. 3D M. Gracerová Chrzová
2023 Jana Franková a Miloš Doležal Čigoligo, Jestřábe, aneb motýl ve tváři Anna Doležalová
2023 Jana Šrámková – Petr Gojda Bratři v poli M. Gracerová Chrzová

Známí členové[editovat | editovat zdroj]

Souborem za dobu jeho existence prošla řada významných osobností, například:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Intimní divadlo / 2 – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Svobodné noviny: List Sdružení kulturních organisací. Praha: Orbis, 29.5.1945, 1(6*). s. 3.
  3. ↑ Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 26.6.1946(147). s. 5.
  4. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 22.12.1942, 37(303). s. 5.
  5. ↑ a b Náš rozhlas. Praha: Orbis, 26.05.1946, 13(22). s. 5.
  6. ↑ Pavel Kosatík: Fenomén Kohout, Paseka 2001, s. 34.
  7. ↑ Lukáš Skupa: Film pro děti mezi vědou, uměním a průmyslem. Počátky dětského žánru v české kinematografii 1945–1955 (magisterská diplomová práce), Brno 2009.
  8. ↑ Pavel Kosatík: Fenomén Kohout, Paseka, 2001, s. 55.
  9. ↑ Divadlo: list Svazu českého herectva. Praha: Českomoravský Kompas, 1945-1946, 31(1-6). s. 73-74.
  10. ↑ Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 29.12.1946, 62(299). s. 4.
  11. ↑ a b Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 29.12.1946, 62(299). s. 4.
  12. ↑ a b Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 30.8.1947, 63(202). s. 4.
  13. ↑ Pavel Kosatík: Fenomén Kohout, Paseka, 2001, s. 26.
  14. ↑ Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 26.9.1948, 28(226). s. 3.
  15. ↑ Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 21.12.1948, 28(297). s. 2.
  16. ↑ Zemřela Jana Doležalová-Franková – Divadelní noviny [online]. [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ Novou uměleckou vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru je Magdaléna Gracerová Chrzová. Informace o Českém rozhlase [online]. 2021-12-03 [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Český rozhlas
Organizace
Stanice
Celoplošné
Regionální
Zaniklé
Umělecké soubory
Soutěže a festivaly
Technika
Historie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dismanův_rozhlasový_dětský_soubor&oldid=23844595“