Máchovo jezero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Máchovo jezero
pohled z Malé pláže ve Starých Splavech
pohled z Malé pláže ve Starých Splavech
Máchovo jezero (Česko)
Red pog.png
Rozměry
Typ rybník
Rozloha 284 ha
Max. hloubka 12 m
Ostatní
Nadm. výška 266 m
Přítok vody Robečský potok, Břehyňský potok
Odtok vody Robečský potok
Ostrovy Myší zámek, Kachní ostrov
Sídla Doksy, Staré Splavy
Okres Česká Lípa
Kraj Liberecký
Státy ČeskoČesko Česko

Souřadnice:
Světadíl Evropa

Máchovo jezero též zvané Velký rybník nebo Velký Dokeský rybník (německy Großteich nebo Hirschberger Großteich) je největší rybník v Libereckém kraji a osmý největší v Česku.. Jedná se zároveň o nejhlubší rybník v Česku, dosahuje hloubky až 12 metrů. Jde o třetí největší český rybník, který leží jinde než v Jihočeském kraji. Byl založen v 14. století. Rozkládá se v nadmořské výšce 266 m, má rozlohu 284 ha. V dnešní době je využíván hlavně pro rekreaci.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení[editovat | editovat zdroj]

Rybník byl založen v roce 1366 Karlem IV. v rašelinné pánvi na Robečském potoku (přítok Ploučnice). Okolnosti založení rybníka doložil jednak pražský kanovník Beneš Krabice z Weitmile (udáno založení v říjnu 1366) a také kronikář Jan z Gubenu. Druhý zápis byl sepsán v Žitavě roku 1367 a zmiňoval i v Čechách dosud nevídaný druh ryb, parmy neboli vousáči. Rybník byl popisován jako rybník nad Hirschbergem (německý název Doks).[1] Existují tvrzení, že rybník byl založen již roku 1272.[2]

K založení jezera a k jeho okolí se váže řada legend (o Daliboru z Myšlína, o Myším hrádku, o mlynáři ve Starých Splavech a vzniku vrchu Bezdězů).

Další vývoj[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1920 patřil místním statkářům, hrabatům z rodu Valdštejnů. Mlýn s náhonem na potoce ve Starých Splavech je doložen od roku 1272 a tak některé prameny udávají vznik prvotního rybníka již tímto datem.[3]

Jeden z informačních panelů u břehů

Tradice letních lázeňských pobytů v Doksech sahá do 19. století, a předcházela i rozšíření kultu Karla Hynka Máchy. Karel Hynek Mácha zde byl šestkrát, poprvé roku 1832.[4] Ve druhém dílu dokské kroniky Josefa Quaißera je jako první letní host v Doksech uveden vídeňský květinář Franz Mayer, který se tu těžce nemocný zotavoval u své sestry. Angelus Valdštejn ve své knize o Doksech uvedl, že díky živému dopravnímu spojení (železnice vede do Doks od roku 1866) a díky obchodníkům s chmelem se Doksy stávaly od osmdesátých let 19. století známé jako okouzlující kraj. Jak zapsal dokský kronikář Josef Quaißer, lesní cesty ve vrchnostenském teritoriu nebyly přístupné. Roku 1896 vyšel Ernest hrabě Valdštejn obecnímu úřadu vstříc tím, že povolil přístup k rybníku a na následujících 12 let v něm povolil koupání, avšak pouze na vyhrazených místech, s tím že v případě porušování pravidel by vrchnost mohla povolení zrušit. Opatření byla porušována a vrchnost opakovaně u města protestovala, přesto ke zrušení povolení zřejmě nikdy nedošlo. Na přelomu století vznikla jako orgán spolupráce města s vlastníkem Jezerní komise. Po roce 1900 se v letovisko začaly proměňovat i Staré Splavy. Pražští lékaři začali doporučovat rodičům ozdravný pobyt dětí u Máchova jezera, absence průmyslu se z nevýhody stala výhodou. Přesto například ještě v roce 1904 i následujících letech nejsou Doksy uvedeny v seznamu asi 80 menších sídel, které byly kromě tradičních českých lázní vyjmenovány v ročence Lázně, místa léčební a sídla letní. Na břehu Čepelského rybníka vznikla roku 1906 lázeňská budova s různými druhy sprch a rašelinnými lázněmi, lázně však byly silně ztrátové a v dobových průvodcích a prospektech byly zmiňovány jen okrajově.[5]

V roce 1920 koupila obec Doksy od hraběte Adolfa z Valdštejna, který byl k prodeji nucen pozemkovou reformou, pozemky na pobřeží Velkého rybníka, s tím že prodávající měl nárok na 40% účast v zamýšlené akciové společnosti – do té doby byl rybník pro rekreaci uzavřen.[6] Zároveň město získalo právo provozovat na rybníce koupání a plavbu loděk.[5] Již od června 1920 zajišťoval parníček pravidelnou dopravu mezi Doksy a Starými Splavy.[6] Do pláží investovalo město s Valdštejny poměrem půl na půl. V roce 1926 byla ustanovena lázeňská správa sestávající z 5 členů, zodpovědná obecní radě. Podnik byl rozdělen na dva provozy, pobřežní zařízení a plavební podnik, v němž měl Valdštejnův velkostatek poloviční podíl. Po roce 1928 byl Velký rybník plně otevřen rekreaci. Již od počátků se dbalo i na ochranu přírody omezením vodní dopravy v některých zátokách.[6]

Do okolí rybníku byly vynaloženy mohutné investice a reklama, atrakcemi byly písečné pláže (charakteristickým motivem prospektů byly dětmi postavené hrady z písku), sluneční záření a panoráma s hradním vrchem Bezděz a členitým pobřežím (vrchy Borný a Šroubený), vodní atrakce i plavby parníčkem, fungovala zde půjčovna loděk a plachetnic i kursy plavání – německé prospekty té doby zdůrazňovaly jiný aspekt krajiny, tichá místa a tiché hodiny, v nichž jezero, lesy a hrad znějí jako staroněmecký chorál. Moderní trendy vyvolávaly i pohoršení místních obyvatel, například roku 1922 si Anna Hofmannová stěžovala starostovi Doks Diessnerovi na nepřítomnost mravnostní policie, neboť vše se tu koupe dohromady: ženy, muži, děti velké i malé, úplně bez rozpaků, dámy oblečené v trikotech, díky nimž jim jde vidět téměř vše, co by mužským očím mělo zůstat skryto, a muži na sobě mají plavky, které jsou často nanejvýš primitivní a kam se alespoň trochu slušné ženské oko stydí pohlédnout.[5] Rozvoj turistiky vedl i ke zvelebení okolí: ve městě vznikala hřiště a sportovní zařízení, okrašlovací spolek vysazoval háje, aleje a sady a vyznačoval turistické trasy, prosperovalo kino Heller, restaurace i pořadatelé hudebních a tanečních akcí, které se v sezóně konaly denně. Přesto například v souvislosti se sychravou sezónou roku 1936 autor místní české kroniky poznamenal, že Doksy samy jsou nevábného vzhledu (cestou od nádraží tři řady odporných stodol) a nemají nic, co by lákalo či kde by se trávily nevlídné dny.[5]

Snahy malých měst učinit ze sebe letní sídlo se ostatně v té době stávaly terčem satiry. V roce 1920 vznikla satirická básnička Letovisko Doksy, která zesměšňuje poměry na pláži a o zcela novém parníku Greif píše, že zezadu nepůsobí ani pyšně, ani krásně a že jeho vlajka má barvu posmrkaného kapesníku. Kvůli chybějící kanalizaci, nedostatečnému dláždění, elektrifikaci a vodovodu Doksy neuspěly se žádostmi o obnovení statusu města, který jim byl odebrán za josefinských reforem.[5] Turistická sláva Doks, Starých Splavů a Máchova jezera propukla až ve třicátých letech, kdy se město ve svém prospektu nazývá největšími lázněmi pod širým nebem v československé republice a v průvodcích je toto místo přirovnáváno k nejznámějším světovým letoviskům, Riviéře, Sv. Mořici či Itálii. Roku 1934 vyšel v novinách článek Máchovo jezero – perla České země, jehož autor vyzýval i k zimnímu rekreačnímu využití. Roku 1930 bylo evidováno 3818 návštěvníků, kteří zde strávili alespoň dva týdny.[5]

Pro roce 1945 lázně u Čepelského rybníka postupně skomíraly. Máchovo jezero muselo být vyčištěno od zbraní a dalšího materiálu, který tam naházela ustupující německá armáda. Pobřeží bylo upraveno. Buržoazně a německy znějící slova „jezerní lázně“ byla nahrazována novým termínem „rekreační středisko“.[5]

Spory o název[editovat | editovat zdroj]

Název Máchovo jezero se vžil postupně už koncem 19. století v souvislosti s vyzdvižením památky na K. H. Máchu mezi českou veřejností a proti jeho používání protestovali jak Němci, tak zčásti i odborníci. Např. Názvoslovná komise při Geografickém komitétu Národní rady badatelské vydala své zamítavé stanovisko v roce 1932 ve sborníku Bezděz. Přesto jej použil v roce 1931 Bohumil Kinský v názvu svého turistického průvodce. Pojmenování jezera po významném básníkovi Máchovi navrhl znovu v roce 1938 turistický spolek v Doksech, příslušná jazyková komise však návrh znovu odmítla. Místní podnikatelé zvali své zákazníky v inzerátech roku 1938 do Doks u jezera. Pojmenování Máchovo jezero se začalo používat oficiálně až řadu let po poválečném odsunu Němců. Revoluční národní výbor nechal v červnu 1945 vyrobit poštovní razítko s názvem Doksy u Máchova jezera. Ministerstvo vnitra v Praze však i roku 1945 odmítlo požadavek obce o úřední používání přívlastku U Máchova jezera. Až v roce 1961 byl Velký rybník a celý okolní kraj o rozloze 1813 km² označen úředně jako Máchův.[7]

Legenda o založení jezera[editovat | editovat zdroj]

[zdroj?] Karel IV. se jednou vydal se svou družinou na lov. Dlouho nemohli natrefit na žádnou zvěř, až pojednou vyrazil z houští statný jelen. Prchal před lovci do kraje hlubokých lesů, mokřadů, bažin a jezírek. Tam jim zmizel z dohledu. Král byl rozmrzelý z neúspěšného lovu a rozhodl se vrátit zpět, když vtom uslyšel nádherný zpěv. Vydal se za hlasem a dojel na louku, kde spatřil prozpěvujícího si ovčáka se stádem oveček. Za ním dorazila i jeho družina, která byla po pronásledování jelena celá promáčená a plná bahna a bláta z bažin. Krále napadlo, jak by bylo příjemné, kdyby se mohli na tomto místě vykoupat. A tak nařídil, aby zde byl vybudován rybník. Tak se také později stalo. Ve vsi Staré Splavy byla rozšířena stará kamenná propusť a vedle ní navršena hráz, která zadržela vody z potoků Jordán a Doks. Hráz a kamenná výpusť tu jsou dodnes.

Technické parametry[editovat | editovat zdroj]

Hráz je vysoká 9,4 m, délka v koruně 130 m, plocha 284 ha, objem zadržené vody 6,312 mil. a délka vzdutí 3,1 km.[3]

Generální oprava hráze byla provedena roku 1972.[2]

Kvůli potřebné opravě výpusti je plánováno opět Máchovo jezero vypustit. V roce 2013 bylo rozhodnuto opravu odsunout z mnoha důvodů o další rok.[8]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Uprostřed jezera jsou dva ostrůvky Myší zámek (nebo Myšlín) a Kachní ostrov. Oba jsou nepřístupné, protože se na nich rozkládají ornitologické rezervace. Na Myším ostrově jsou zbytky tvrze z 15. století.

Pohled na výpusť Máchova jezera ve Starých Splavech

U části pobřeží rybníka, konkrétně v jeho východní (Břehyňské) a severní zátoce, byla zřízena národní přírodní památka Swamp, sloužící k ochraně zbytků původního rašeliniště.[9]

Území Swampu spolu s nedalekými vodními plochami (Břehyňský rybník, Hradčanské rybníky, Novozámecký rybník, Heřmanický rybník), okolními lesy a vyvýšeninami bylo kvůli ochraně ptactva v roce 2004 zařazeno do chráněné lokality s názvem Ptačí oblast Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady v rámci evropské soustavy Natura 2000.[10]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Rybník napájejí dva přítoky: hlavní je Robečský potok (místní názvy na jeho toku jsou Okenský, Dokský či Dokeský), jenž napájí tzv. Dokeskou zátoku rybníka a jeho přítok, Břehyňský potok, vytékající z nedalekého Břehyňského rybníka, napájející tzv. Břehyňskou zátoku. Odtok z rybníka se oficiálně nazývá Robečský potok (místní název je též Mlýnský), jenž se dále u České Lípy vlévá do Ploučnice.[11]

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Rekreace[editovat | editovat zdroj]

Vrch Borný a pláže pod ním

Vedle řady hotelů, restaurací, penziónů a dalších zařízení určených pro rekreaci a trávení volného času v Doksech a Starých Splavech se zejména na severním a severovýchodním břehu jezera nachází řada kempů (Borný, Klůček, Bílý Kámen), pláží a chatových oblastí[12]. Diskotéka Bílý Kámen je známá každoročně pořádaným festivalem elektronické taneční hudby Mácháč. V této oblasti patří mezi populární činnosti zejména vodní sporty, turistika, cykloturistika či houbaření. Každoročně na jaře je pořádán cyklus výletů s názvem „Máchovi v patách“, jsou zde organizovány orientační běhy, plážový volejbal a mnoho dalších sportovně rekreačních aktivit. Mezi tradiční kulturní a společenské akce patří jarní otvírání jezera v Doksech a letní ve Starých Splavech spojené s poutí a lidovou zábavou.

V zimě bývá zamrzlá plocha jezera využívána pro bruslení, lední hokej i běžkaři, v provozu jsou stánky s občerstvením.[13]

U jezera mezi Doksy a Starými Splavy byl postaven nový hotel Port, který byl oceněn v září 2013 jako Stavba roku Libereckého kraje.[14]

Autokemp Klůček[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 byl jediným veřejným, nepodnikovým kempem na břehu Máchova jezera. Provozoval jej Okresní podnik služeb, závod 05 Doksy, byl kategorie B, rozloha 150 000 m² vč.části rezervované podnikové a zahraniční rekreaci (z NDR), kapacita 1700 osob, v areálu bylo 23 chatek a budova se sociálním zařízením rekreantů. Přístup byl a je z Doks po asfaltové komunikaci.[15]

Lodní doprava[editovat | editovat zdroj]

V roce 1903 se objevily první loďky na Čepelském rybníku u centra Doks. V červnu 1920 byl na Velký rybník spuštěn nově koupený parníček Greif, který s hodinovým intervalem pendloval mezi Doksy a Starými Splavy. Akciový podnik pro rekreační využívání rybníku byl rozdělen na dva provozy, pobřežní zařízení a plavební podnik, v němž měl Valdštejnův velkostatek poloviční podíl. Roku 1924 přibyla motorová loď Maria. Kolem roku 1930 byl parníček Greif nahrazen motorovou lodí Tista. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva byly tyto lodě německé výroby Maria a Tista přejmenovány na Jarmila a Hynek. Roku 1959 přibyla česká loď Máj a roku 1966 maďarská loď Racek.[6]

Regata Máchovo jezero a. s. (založená roku 1993, v únoru 2011 přejmenovaná z původního názvu REGIO Máchova kraje a. s.) provozuje linkovou lodní dopravu v obousměrné okružní trase DoksyStaré SplavyBornýValdštejnská plovárnaDoksy. Linka je v provozu jen o letních prázdninách, kdy jezdí tři páry spojů (označovaných slovem „linka“) denně, plavby se konají za podmínky minimálního počtu 25 cestujících. Doba plavby je 60 až 75 minut. V květnu, červnu, září a říjnu se konají plavby jen na objednávku, konají se též příležitostné plavby například o Velikonocích. Tato linka je jedinou veřejnou lodní dopravou na území Libereckého kraje. Jízdné v roce 2011 činí v linkové dopravě až 25 Kč pro celou trasu linky pro dospělého a 85 Kč na nelinkové okružní plavbě, pro děti a pro plavbu jen v části linky je cena nižší.[16] Dopravce zde provozuje čtyři lodě: Máj (dle krajské studie vyrobena roku 1930, dle informace dopravce spuštěna na vodu na jaře 1959, vyrobena v loděnici Štěchovice, obsaditelnost 250 osob), Hynek (vyrobena 1930 v Berlíně, původně Tista, obsaditelnost 70 osob, koncem 90. let rekonstruována), Racek (vyrobena v Budapešti roku 1966, obsaditelnost 160 osob) a Jarmila (vyrobena 1924 v berlínských loděnicích Dekumag, původně Maria, obsaditelnost 60 osob).[17] V letech 2002–2007 se roční počet odbavených cestujících pohyboval mezi 41 až 55 tisíci osob, z toho část tvořily i plavby objednané cestovními kancelářemi a plavby spojené s prezentací zboží. V letech 2008 a 2009 byly tyto akce omezeny a využití lodní dopravy kleslo téměř na polovinu.[18][19]

Turistické trasy[editovat | editovat zdroj]

Kolem skoro celého jezera vede okružní žlutá turistická trasa, k ní se na severním břehu připojuje trasa modrá (od severní zátoky přes vrch Šroubený do Starých Splavů). Červená trasa pak vede ze Starých Splavů do Doks, kde se opět napojuje na žlutou trasu. Vedou sem také cyklotrasy 014, 3045.[20] V letech 2009–2012 byly kolem Máchova jezera upraveny nové naučné stezky – dětská Se Čtyřlístkem okolo Blaťáku (Máchovo jezero je totiž předobrazem rybníku Blaťák v komiksu Čtyřlístek), Naučná stezka Swamp a Naučná Máchova stezka. Bylo také díky dotacím z Evropské unie zároveň vytvořeno Muzeum Čtyřlístek v Doksech a upravena Jarmilina stezka na kratší spojnici mezi Doksy a Starými Splavy.

Hlavní pláž u Doks před sezonou

Obce na březích[editovat | editovat zdroj]

Na jihovýchodním břehu leží město Doksy a na severozápadním břehu obec Staré Splavy, která je správní součástí města Doksy. V obou obcích jsou železniční zastávky na trati 080 od České Lípy do Bakova.

Zajímavosti u jezera[editovat | editovat zdroj]

Na severním břehu je Jarmilina skála, kde byl v letech 1936 - 1938 pomník Karla Hynka Máchy.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAUSEROVÁ, Renata; RICHTRMOC, Vladimír. Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice : Kava-Pech, 2003. ISBN 80-85853-604. Kapitola Karel IV.a Doksy, s. 16.  
  2. a b VLČEK, Vladimír. Vodní toky a nádrže. Praha : Academia, 1984. Kapitola M, s. 168.  
  3. a b Štefáček, Stanislav
  4. TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 4. Praha : freytag&berndt, 2007. ISBN 978-80-7316-287-0. Kapitola Máchův kraj, s. 76.  
  5. a b c d e f g Martin Klement: Tu je naše Lido! Lázně Doksy mezi lety 1880–1945, Dějiny a současnost, 10/2007
  6. a b c d R. Mauserová: Historie v kostce – lodě na Máchově jezeře, Regata Máchovo jezero
  7. FIŠAROVÁ, Gabriela. Sborník učitelských prací. Praha : Univerzita Karlova, 2004. ISBN 80-7308-074-5. Kapitola Doksy a Máchovo jezero, s. 17.  
  8. Michael Polák. Změna plánů. Máchovo jezero se letos vypouštět nebude. Českolipský deník [online]. 2013-09-17 [cit. 2013-09-18]. Dostupné online.  
  9. a b PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7 : freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 17.  
  10. Českolipsko, Průvodce 56. Praha : Soukup a David, 2009. ISBN 978-80-86899-19-0. Kapitola Ptačím rájem, s. 111.  
  11. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2013-04-28]. Dostupné online.  
  12. např.: Pod Borným s dvěma desítkami chatových osad.
  13. redakce. Konečně dorazila zima a zamrzlo i Máchovo jezero. Českolipský deník [online]. 2014-01-31 [cit. 2014-01-31]. Dostupné online.  
  14. Jiří Langer. Stavbou roku Libereckého kraje je Hotel Port od Máchova jezera. i-noviny.cz [online]. 2013-09-18 [cit. 2013-09-18].  
  15. HOSNEDL, Jiří; HOSNEDLOVÁ, Marie; ADAMEC, ing Vladimír. Kempink v Československu. Praha : Olympia, 1990 (3.vydání). ISBN 80-7033-018-X. Kapitola Česká Lípa, s. 48.  
  16. Ceník – lodní doprava
  17. Petra Hámová. Kompletně opravený parník Máj začal vozit turisty po Máchově jezeře. Českolipský deník [online]. 2014-07-09 [cit. 2014-07-10]. Dostupné online.  
  18. Analýza stavu dopravy na území Libereckého kraje – 5.2 Lodní doprava, Liberecký kraj, březen 2010. Zpracovatelé: Ing. Jan Havlík, kolektiv pracovníků Odboru dopravy Krajského úřadu Libereckého kraje, KORID LK, spol. s r.o.
  19. Lodní doprava, Regata Máchovo jezero a. s.
  20. Mapa KČT 15, Máchův kraj, 4. vydání. Praha : Trasa s.r.o, 2008. ISBN 978-80-7324-168-1.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Koutek, Tomáš, Nejkrásnější české rybníky, Velký rybník (Máchovo jezero) (s. 110), Nakladatelství Brána a.s., Praha, 2008, ISBN 978-80-7243-376-6
  • Štefáček, Stanislav, Encyklopedie vodních ploch Čech, Moravy a Slezska, Máchovo jezero ÚN (s. 139), Nakladatelství Libri, Praha, 2010, ISBN 978-80-7277-440-1
  • B. Kinský: Bezděz – Doksy a Máchovo jezero s okolím, Česká Lípa 1931
  • F. Hantschel: Führer durch die Sommerfrische Hirschberg und deren Umgebung, Böhmisch Leipa
  • Lázně, místa léčební a sídla letní, Praha 1904
  • R. Mauserová, V. Richtrmoc: Doksy a Máchův kraj, Dobřichovice 2003

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]