Čtyřlístek (komiks)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Logo ctyrlistek.png

Čtyřlístek je jeden z nejznámějších a nejdéle česky vycházejících komiksů. Komiks vychází od roku 1969 a jeho ilustrátorem a prvním autorem je Jaroslav Němeček (* 1944), většinu scénářů v prvních desetiletích psala Ljuba Štíplová (19302009), v současnosti je tvoří několik autorů, kteří se v psaní jednotlivých epizod střídají.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Seriál má čtyři hlavní hrdiny, žijící ve společném domku ve fiktivní obci Třeskoprsky, která se nachází u rybníka Blaťáku pod hradem Bezzubem. Předlohou pro Třeskoprsky byly severočeské Doksy, v jejichž blízkosti má autor komiksu Jaroslav Němeček chalupu.[1] Rybník Blaťák pak symbolizuje Máchovo jezero, hrad Bezzub zase blízký Bezděz.

Jméno Zobrazen(a) jako… Charakteristika
Myšpulín černobílý kocour; v bílé košili s červeným sakem, modrými kalhotami s proužky, fialovým motýlkem a černobílými botami vynálezce: geniální profesor a vynálezce, který ve své laboratoři vymýšlí a konstruuje různé vynálezy, které často zachrání hrdiny ze šlamastyky. Pro svou bystrou mysl je přirozeným vůdcem Čtyřlístku. Zpravidla je také řidičem jejich starožitného červeného auta. Jeho nejznámější vzorec je "1 a 1 jsou 2" (1 – Vynález prof. Myšpulína). Jeho první vynálezem bylo malé rádio. Má přítele a pomocníka, který se jmenuje profesor Pišišvor (počítačová hra Čtyřlístek a Strašidelný hrad)
Bobík prase; v zelené košili a žlutých kalhotách jedlík a silák: Bobík je charakterizován jako sportovec, ale spíše jako silák než atlet. Jeho síla mu v různých spletitých situacích přichází vhod, protože je nebojácný, ale často i popudlivý. Někdy se pere s Pinďou, kterého většinou přemůže. Má též zálibu v dobrém jídle, takže má občas problémy s nadváhou. Někdy zastupuje Myšpulína jako řidič (164 – Únos). Dle slov Ljuby Štíplové před tím, aby Čtyřlístek účinkoval jako pionýři, „ochránil“ Bobík tím, že byl prase.[2]
Fifinka bílá fena; v růžovofialových šatech s krajkou, červenými lakýrkami, bílými ponožkami a žlutou mašlí kuchařka: Fifinka do Čtyřlístku přináší ženský element, stará se o domácnost, vaří, uklízí a zašívá oblečení. Nemá ráda nepořádek, a když po sobě ostatní členové Čtyřlístku neuklízejí, dokáže se pořádně rozčílit (70 – Velké překvapení). Jinak má však mírnou a citlivou povahu. Dbá o svůj zevnějšek a někdy je trochu parádivá (135 – Zámek bez klíče, 87 – Vzpoura robotů).
Pinďa zajíc; v červených kalhotech s jednou kšandou strašpytel: Pinďa je pravděpodobně nejméně výraznou postavou. Je tichý a bojácný, ale často dokáže svůj strach překonat (115 – Hodina duchů). Kromě toho je vynikající běžec (100 – Zvláštníí vydáání) a díky svým dlouhým uším dobře slyší, takže někdy dokáže vyzvědět tajné úmysly nepřátel (69 – Sedlo a stáj, 42 – Modrý přízrak).
Zádrhel s písmenem Z na hrudi a černé brýle profesor, nepřítel Myšpulína, se nepravidelně objevuje od prvního čísla Čtyřlístku až dodnes (2012); teprve nedávno bylo odhaleno jeho křestní jméno Kazimír

Historie Čtyřlístku[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Němeček kreslí Pinďu

První číslo časopisu vyšlo 15. května 1969[3] v nakladatelství Orbis. Původně se nepočítalo s tím, že by příhody Čtyřlístku mohly mít nějaké pokračování, ale velký zájem čtenářů si vyžádal další díly. První příběhy si celé vymyslel Jaroslav Němeček, později mu s vymýšlením pomáhali spisovatelé. Jedním z prvních spoluautorů byla Ljuba Štíplová (nejprve pod pseudonymem Miloš Štípl), scénář pro dvě raná čísla (24, 25) napsal také básník Pavel Šrut (pod pseudonymem Petr Karmín), v roce 1991 se připojili další: Libuše Koutná, Hana Lamková, Josef Lamka, Jiří Poborák, Karel Ladislav a jiní.

Příběhy Čtyřlístku vycházely v časopisecké edici Knihovnička Čtyřlístek osmkrát až devětkrát ročně a jeho náklad se koncem 80. let vyšplhal na 220 tisíc výtisků v jednom vydání. I při tomto vysokém nákladu zůstal Čtyřlístek nedostatkovým zbožím. Stal se skutečným kulturním fenoménem.[4]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 vzniklo soukromé nakladatelství Čtyřlístek pokračující v tradici. Dnes vychází Čtyřlístek dvacetkrát ročně, přibližně v nákladu 40 000 výtisků. Koncem roku 2010 vyšlo již 500. číslo.[5] Každoročně také vychází tři až pět knižních titulů. Nejúspěšnější z nich, Muž z budoucnosti Ljuby Štíplové a Jaroslava Němečka, dosáhl nákladu 60 000 kusů. V knižní podobě jsou vydávány i původní příběhy Čtyřlístku postupně od prvního čísla, v roce 2010 vyšla už osmá kniha.

Kromě toho nakladatelství vydává i další materiály s čtyřlístkovou tématikou jako magazín Čtyřlístek Speciál (od roku 1993) nebo Čtyřlístek CD-Romek (20012005), počítačové hry, ale také trička, školní potřeby nebo stolní hry s motivy ze Čtyřlístku.

Přehled jednotlivých čísel Čtyřlístku, Čtyřlístků speciál a knižních reedic původních příběhů Čtyřlístku naleznete v článku Seznam čísel Čtyřlístku.

Fenomén Čtyřlístek[editovat | editovat zdroj]

Bylo učiněno několik pokusů a zfilmování Čtyřlístku, prozatím však ne příliš úspěšných. V současnosti byl v úzké spolupráci s Jaroslavem Němečkem připraven celovečerní film Čtyřlístek ve službách krále, který měl premiéru 28. února 2013.[6]

V letech 2010 až 2011 Česká pošta vydala čtyři poštovní známky s postavami Čtyřlístku. První z nich (Fifinka) byla vydána koncem dubna 2010, poslední Bobík pak v květnu 2011.[7]

V prosinci 2011 bylo v podkroví knihovny v Doksech (komiksových Třeskoprskách) otevřeno unikátní Muzeum Čtyřlístku.[1] V dubnu 2012 byla v návaznosti na vybudování muzea otevřena i naučná stezka Se čtyřlístkem okolo Blaťáku[8], kde je prohlídka Doks a přilehlých oblastí zprostředkována návštěvníkům prostřednictvím právě komiksového Čtyřlístku.

Čtyřlístek několikrát vyšel i v cizích jazycích, ale zpravidla se nesetkal s přílišným ohlasem. Přesto existují čtyřlístková čísla např. v němčině, angličtině či řečtině.

Jako všeobecně známý časopis bývá Čtyřlístek také velmi často parodován. Nejznámější parodií je zřejmě server Ctyrlistky.cz, který mění obsah bublin v jednotlivých komiksových okénkách ze Čtyřlístku, čímž glosování aktuální politické i společenské události doma i ve světě. Tento originální nápad byl dokonce nominován v prestižní soutěži webových stránek Křišťálová Lupa, kde se ve své kategorii umístil v roce 2010 i v roce 2011 na třetím místě.[9]

Další příběhy ve Čtyřlístku[editovat | editovat zdroj]

Ve Čtyřlístku se zpočátku objevoval jen hlavní komiksový příběh, ale po několika číslech byly připojeny další čtyři příběhy. Některé byly samostatné, ale většina jich vycházela na pokračování, avšak nepravidelně, takže složení jednotlivých příběhů bylo v každém čísle odlišné. Čtvrtý příběh byl po několika desítkách čísel nahrazen říkadly a básničkami pro děti. Na poslední dvoustraně se objevovaly jednoduché křížovky.

V nově vydávaných starých číslech Čtyřlístku se tyto vedlejší příběhy neobjevují, ale některé z nich vyšly i jako samostatné knihy (Polda a Olda, Jáchym a tiskařský šotek).

Z ostatních komiksových příběhů nejdéle vycházely:

Další úspěšné komiksové příběhy byly:

Autoři[editovat | editovat zdroj]

Šéfredaktoři[editovat | editovat zdroj]

  • Ludmila Kolářová-Junková (*1915) byla šéfredaktorkou Čtyřlístku několikrát a to v obdobích 1969–1970, 1972–1973 a v roce 1975. Celkem pod jejím vedením vyšlo 24 čísel. Ke třem dílům Čtyřlístku napsala scénář.
  • Vladislav Stanovský (*1922-2005) byl šéfredaktorem Čtyřlístku v roce 1971. Celkem pod jeho vedením vyšlo 6 čísel.
  • Věra Korečková-Běťáková byla šéfredaktorkou Čtyřlístku v letech 1973–1974. Celkem pod jejím vedením vyšlo 11 čísel.
  • Jan Endrýs (*1949) byl šéfredaktorem Čtyřlístku v letech 1975–1977. Šéfredaktorem se stal znovu v roce 2011. K jednomu dílu Čtyřlístku napsal scénář.
  • Jiří Čehovský, pod pseudonymem Karel Ladislav (*1947) byl šéfredaktorem Čtyřlístku nejdéle, v letech 1977–2009. Celkem pod jeho vedením vyšlo 423 čísel. Ke dvaatřiceti dílům Čtyřlístku napsal scénář, byl autorem i mnohých dalších komiksů, které ve Čtyřlístku vycházely.
  • Jiří Poborák, (*1942) byl šéfredaktorem Čtyřlístku v letech 2010–2011. Číslem pod jeho vedením vyšlo 40. K šedesáti osmi dílům Čtyřlístku napsal scénář, byl autorem i seriálu Příhody Alfína a Žužu, který ve Čtyřlístku vycházel.[11]

Filmová podoba[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 byl uveden do českých kin animovaný film Čtyřlístek ve službách krále, který byl téhož roku vydán i na DVD.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BEZR, Ondřej; ČTK. V Doksech, totiž Třeskoprskách, otevřeli Muzeum Čtyřlístku. iDnes.cz [online]. 2011-12-12 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  2. PALÁN, Aleš. Čtyřlístek: 35 let kamarádství. Katolický týdeník [online]. 2004-12-08 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  3. Chat s osobností - Jaroslav Němeček. Novinky.cz [online]. 2010-04-04 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  4. Historie Čtyřlístku / Zajímavosti [online]. Knihovnička Čtyřlístek, [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  5. PODSKALSKÁ, Jana. Tvůrci čtyřlístku oslavují, vychází pětisté číslo. Deník [online]. 2010-11-29 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  6. RAJLICHOVÁ, Eva. Čtyřlístek ve službách krále jde do kin. Kazí ho product placement. Český rozhlas [online]. 2013-02-28 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  7. CMÍRALOVÁ, Michaela. Čtyřlístek je na známkách kompletní, Česká pošta vydala Bobíka. Novinky.cz [online]. 2011-05-04 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  8. BUREŠOVÁ, Eva. Jarní putování Se Čtyřlístkem okolo Blaťáku. I-noviny.cz [online]. 2012-03-17 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  9. Výsledky 2011 [online]. Křišťálová Lupa, [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  10. Autoři Čtyřlístku [online]. Knihovnička Čtyřlístek, [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  
  11. Šéfredaktor [online]. Knihovnička Čtyřlístek, [cit. 2013-03-23]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]