Bučovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městu na Moravě. Další významy jsou uvedeny v článku Bučovice (rozcestník).
Bučovice
Zámek Bučovice

Zámek Bučovice

znak obce Bučovicevlajka obce Bučoviceznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0646 592943
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4): Vyškov (CZ0646)
obec s rozšířenou působností: Bučovice
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 31,36 km²
počet obyvatel: 6 450 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 230 m
PSČ: 685 01
zákl. sídelní jednotky: 12
části obce: 5
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Městský úřad Bučovice
Jiráskova 502
685 01 Bučovice
starosta / starostka: MUDr. Radovan Válek
Oficiální web: http://www.bucovice.cz
E-mail: posta@bucovice.cz
Bučovice na mapě
Bučovice
Red pog.png
Bučovice
Zdroje k infoboxu a částem obce

Bučovice (německy Butschowitz) jsou město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 29 km východně od Brna na severním okraji Ždánického lesa, v nadmořské výšce 226 m n. m. Městem protéká řeka Litava. V roce 2013 zde žilo přes 6 400 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemné zmínky o Bučovicích (Budeshewicz, Budisswitz - není však jisté, zda se nejedná o Budišovice), jako o majetku rodu Benešovců, se objevily v roce 1322 na listině Velehradského kláštera. Je však téměř jisté, že historie města je podstatně starší, o čemž svědčí nález základů velkého románského kostela, postaveného jednou z předních kamenických hutí raného středověku. Vznik městečka se tak dá pravděpodobně datovat již do 12. století. Bučovice ležely na důležité cestě z Brna do Uher, což prospívalo obchodu. Na druhou stranu však tato poloha přispívala k častým vojenským vpádům. V druhé polovině 15. století se tak například zmocnil bučovické tvrze uherský král a rakouský vévoda Matyáš Korvín.

Majitelé Bučovic se často střídali a jednotné panství se podařilo vytvořit až na počátku 16. století spojením bučovického a nemotického statku v rukou Tas z Ojnic. Od té doby se městečko utěšeně rozvíjelo, prosperovala řemesla, byly vysazeny vinohrady, dařilo se rybníkářství (v okolí města bylo založeno více jak 30 rybníků). O rozvoj Bučovic se značně zasloužil, toho času snad nejbohatší moravský aristokrat, Jan Černohorský z Boskovic. Tento nový majitel, jenž zdědil panství v roce 1571, se při budování svého sídla nerozhodl pro přestavbu bučovické tvrze, ale započal s budováním zcela nové renesanční rezidence. V nevelkém městečku tak vznikl ve třetí čtvrtině 16. století jeden z nejhodnotnějších renesančních zámků v českých zemích. Smrtí Jana Šembery došlo k vymření starého moravského rodu po mužské linii. Obě Šemberovy dcery se provdaly za Liechtensteiny a od té doby jsou osudy města spojeny právě s tímto rodem, jenž významně přispěl k rozvoji Bučovic.

V roce 1600 získali obyvatelé městečka, od Maximiliána z Liechtensteinu, osvobození od vrchnostenských robot a navíc obdrželi právo vinného šenku. V polovině 17. století byl postaven v severní části náměstí nový barokní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. V 17. století zasáhla Bučovice třicetiletá válka. V roce 1620 bylo město vypáleno Uhry. Největší vojenské střetnutí však zažilo roku 1645, dne 22. června přitáhl od Brna oddíl asi 500 Švédů, kteří kromě kostela vydrancovali celé město. Pokusili se dobýt i zámek, ten byl však ubráněn bučovickými měšťany, vrchnostenskými úředníky, myslivci a služebnictvem. Téměř polovina Švédů při této vojenské akci zahynula, zbytek pak odtáhl na Brno.

Významný hospodářský rozvoj zaznamenaly Bučovice na počátku 18. století. V roce 1725 zde již existoval mlýn, pivovar, cihelna, kořalna, koželužna a tři sýpky. Městečko též disponovalo právy dvou trhů, k nimž postupem času přibyla další. Od 17. století zde také fungovala řada cechů, například ševcovský, stolařský, pekařský, krejčířský, tkalcovský, zednický, kovářský, toufarský a další. Právě toufaři pak město proslavili výrobou fajánsové keramiky. Velmi významná byla i výroba bednářská. Kolem roku 1830 působilo v Bučovicích 28 bednářských mistrů, kteří každoročně vyrobili přibližně tisíc věder na víno, která se vyvážela nejčastěji do Rakous. Počátek průmyslové revoluce je pak spojen především s rozvojem textilní výroby, jenž vrcholí ve 40. – 60. letech 19. století. Tehdy pracovalo v Bučovicích a okolí přibližně dva tisíce zaměstnanců na jednom tisíci až patnácti stech stavech. Výroba byla v té době koncentrovaná především v rukou židovských průmyslníků, kteří se však od šedesátých let začali přesouvat do Brna, což přispělo k úpadku tohoto odvětví v Bučovicích. Novým odvětvím, které se ve městě značně rozšířilo, byla dřevařská a nábytkářská výroba – v závodech Davida Druckera, zahájilo v roce 1894 výrobu 300 dělníků.

Druhá polovina 19. století se nesla v duchu rozvoje společenského a spolkového života. V roce 1862 byl v Bučovicích založen například pěvecký spolek Hvězda, 1870 Spolek divadelních ochotníků, 1890 Spolek katolických tovaryšů a v roce 1892 Sokol. Od roku 1850 byly Bučovice též sídlem okresního soudu. Pro rozmach města pak bylo velmi důležité založení reálky (později reálného gymnázia) v roce 1902, o jehož vybudování se zasloužil především významný moravský politik baron Otakar Pražák. Město se utěšeně rozvíjelo až do první světové války.

Za první republiky na tento rozvoj úspěšně navázalo. Dne 17. listopadu 1920 se Bučovice poprvé rozzářily elektrickým osvětlením napájeným proudem z elektrárny v Oslavanech. V roce 1926 pak byla zbudována Sokolovna, která přispěla k pozvednutí tělovýchovy i společenského dění. Nová kasárna byla v předtuše válečného konfliktu dokončena v roce 1938. Rozkvět města byl zastaven vypuknutím druhé světové války. V březnu 1939 město obsadila německá armáda.[2] Židovské obyvatelstvo bylo odvlečeno do koncentračních táborů, mnoho občanů Bučovic bylo totálně nasazeno na nucené práce a značná část bučovického průmyslu byla přeorientována na válečnou výrobu. Mír nastal pro Bučovice 28. dubna 1945, kdy byly osvobozeny 180. střeleckou divizí II. ukrajinského frontu Rudé armády.

Po skončení války bylo obtížné navázat na předválečný rozvoj, přesto však byly 5. a 6. července 1947 položeny základní kameny nových bučovických základních škol, z nichž ZŠ 710 byla dokončena o dva roky později, ŽŠ 711 o dalších devět let. V roce 1952 pak byla v Bučovicích založena Střední zemědělská technická škola, později Střední ekonomická škola, v současné době Obchodní akademie. Co se týče průmyslu, v poválečném období až po sametovou revoluci, dominovala ve městě dřevařská výroba, přičemž nejvýznamnější postavení zaujímaly UP závody, koncernový podnik, té doby největší výrobce nábytku v Československu.[3][4] V posledních dvaceti letech se ve městě rozvíjí zejména strojírenství a na dřívější tradice textilnictví navazuje výroba netkaných textilií.

V Bučovicích a blízkém okolí se dále nachází výroba potravinářská a zemědělská. Město spadá do vinařské oblasti Morava Velkopavlovické podoblasti a rozprostírá se zde několik hektarů vinic. V prostorách zámku je vždy v polovině května pořádána ochutnávka vín, druhá největší v České republice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bučovicích.

Školy a vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nacházejí dvě základní školy a dvě střední školy: všeobecné gymnázium a Obchodní akademie a také základní umělecká škola. Od 1. července se rozhodnutím zastupitelstva JMK obě střední školy sloučily. Vznikl nový subjekt s názvem Gymnázium a Obchodní akademie Bučovice. Budova gymnázia na Součkově ulici čp. 500 byla postavena v roce 1902; budova OA na Komenského náměstí 211 pochází z konce 19. století.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad. Dostupné online.  
  2. PAROBEK, Antonín. Pozor! Druhý cyklistický prapor! Okupace Bučovic 1939. Vyškovský deník.cz [online]. 2009-03-13 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  3. SKLENÁŘ, Michal. Škodík: Když vidím UP Bučovice, je mi těžko u srdce. Vyškovský deník.cz [online]. 2007-07-06 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  4. DAŇKOVÁ, Petra. Nábytkářský podnik v Bučovicích zatím dál chátrá. Vyškovský dneík.cz [online]. 2011-02-04 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  5. SKLENÁŘ, Michal. Dějiny židovské synagogy v Bučovicích. Vyškovský deník.cz [online]. 2009-02-01 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  6. HAŠKOVÁ, Martina. Houslistu a rodáka z Bučovic Sokolu hrají i za hranicemi. Vyškovský deník.cz [online]. 2012-05-23 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 
  7. HAŠKOVÁ, Martina. Miroslav Doležal hrál divadlo poprvé doma v Bučovicích. Vyškovský deník.cz [online]. 2012-04-04 [cit. 2014-02-28]. Dostupné online.  (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 1965.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]