Luleč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luleč
Luleč

znak obce Lulečvlajka obce Lulečznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0646 593273
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4): Vyškov (CZ0646)
obec s rozšířenou působností: Vyškov
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální území: Luleč
katastrální výměra: 11,96 km²
počet obyvatel: 830 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 302 m
PSČ: 683 03
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Luleč 33
68303 Luleč
starosta / starostka: Adam Majchrák
Oficiální web: http://www.lulec.eu/
E-mail: obec.lulec@tiscali.cz
Luleč na mapě
Luleč
Red pog.png
Luleč
Zdroje k infoboxu a částem obce

Luleč (původně Lileč, Lulč či Lilč) je obec v Jihomoravském krajiokrese Vyškov s více než osmi sty obyvateli. Nachází se 7 km jihozápadně od města Vyškov na úpatí Drahanské vysočiny, na rozhraní Hané, Litenčické pahorkatiny a Brněnské nížiny v nadmořské výšce 320 m n. m. Obec je půdorysně trojúhelníková zastavěná náves s kostelem situovaným na severozápadní straně obce. Výraznou dominantou okolí je kopec s filiálním kostelem svatého Martinakřížovou cestou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Luleč patří mezi nejstarší osady na území České republiky. Byla osídlena již před 8 000 lety, což potvrzují zdejší vykopávky. V této oblasti člověk žil a lovil již v dobách 45 000 let před naším letopočtem. V roce 1975 byla ve středu města objevena unikátní hrnčířská pec z doby římské a v roce 1992 pohřební mohyla. Obcí vedla římská obchodní cesta, jež je zaměřená od Slavkova po Ruprechtov. V té době byla Luleč dobře opevněné hradisko.[2]

Počátky obce[editovat | editovat zdroj]

Pečeť vladyky Fridricha z roku 1349

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, kdy se po Lulči psal člen vladyckého rodu Fridrich (Fridricus de Lulcz) a roku 1353 Výpustkovi synové Lucek a Čeněk z Lulče.[3] Na návrší, nedaleko od kostela svatého Martina, se nachází rozvaliny lulečského hradu o kterém je první zmínka doložena z roku 1406, i když tento hrad existoval zajisté již dříve. Hrad v Lulči byl pravděpodobně zničen za česko-uherských válek, neboť ve vkladu z roku 1523 je již jmenován jako pustý. Rytíř Fridrich před svou smrtí v roce 1419 odkázal ves, hrad i s majetky svému synu Divovi, jenž byl manem biskupa Jana Železného.[3] Dalším významným rytířem, jenž se psal z Lulče, byl Oldřich Skála. Byl členem družiny českých a moravských šlechticů na Kostnickém koncilu. Po smrti Divy přechází majetek na vdovu Elišku, která ves i s pustým hradem prodala Václavovi z Ludanic. Dědicem po Václavovi z Ludanic se stala jeho manželka Alena z Valdštejna.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1523 byl držitelem Lulče Jan Plzák ze Zdenína, jehož syn Jan Dubčanský ze Zdenína byl zakladatelem sekty bratří Habrovanských, jinak Lilečských.[3] Byla to jediná protestantská církev v českém prostředí, která se přímo inspirovala učením Huldrycha Zwingliho. Středisko bylo v Lulči (tehdy Lilči), kde Dubčanský měl i svou tiskárnu (1530–1535). Byla přesunuta z Prostějova a tiskařem v ní byl Kašpar Aorgus Prostějovský. Tyto tisky byly označeny jako in monte liliorum („na Hoře lilií“).[4]

V roce 1645 švédské vojsko obléhalo Brno a při svém návratu z neúspěšného tažení vydrancovalo a zapálilo celou obec. Popelem tak lehlo až 70 stavení. V roce 1669 obec zakoupila hospodu, ve které byl až do roku 1993 obecní dům a obecní úřad.[3] Farní kostel svatého Martina nad vsí byl postaven v letech 1751 až 1753. Kostel byl využíván jen v letní době, v zimě se bohoslužby konaly ve vsi v kostele svatého Isidora, jenž byl postaven v roce 1739 jako kaple svatého Gottharda. Rozšířen na kostel byl v roce 1783.[4]

Industrializace[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Luleč od Rostěnic

Před bitvou Tří císařůSlavkova v roce 1805 vtrhly do Lulče jízdní hlídky Napoleonovy armády, jež zde vymáhaly výpalné 250 zlatých. Uspokojilo je však jen sto zlatých a farářův kůň. Vydrancování ovšem obec neunikla, o což se postarala armáda ruských kozáků o týden později.[3] Obec zasáhly dva velké požáry, a to 1. dubna 1832 a 25. května 1841. V roce 1832 postihla zdejší farnost epidemie cholery, při níž zemřelo 47 farníků. Za okupace zahynuli tři občané při bombardování místního nádraží, které je v obci od roku 1874 jako zastávka a od roku 1889 již jako železniční stanice. Obec byla na konci druhé světové války osvobozena sovětskými vojáky 28. dubna 1945.[4]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes je Luleč rekreační obcí, obklopenou lesy s přírodním koupalištěm U Libuše, u kterého je parkoviště pro 180 automobilů.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

Obec je součástí Jihomoravského kraje a svou polohou náleží k okresu Vyškov. V místních volbách je voleno 15 členů obecního zastupitelstva, kteří poté ze svých řad vybírají pětičlennou obecní radu, která je ze své činnosti odpovědná celému obecnímu zastupitelstvu. Zastupitelé pak dále volí ze svého středu starostu a místostarostu. Při volbách do obecního zastupitelstva na funkční období 2006–2010 ve dnech 20. a 21. října 2006 byla v Lulči volební účast 70,22%[5] s následujícími výsledky (obecní radu později vytvořili zástupci NK a KDU-ČSL):[6]

Volby 2006 Počet hlasů Počet mandátů
KDU-ČSL 2 694 7
Sdružení nezávislých Kandidátů 2 781 8

Starostou tak byl zvolen pro funkční období 2006–2010 Josef Vlach ze Sdružení nezávyslých Kandidátů a místostarostou Jaromír Zbořil z KDU-ČSL. V letech 2010 až 2014 byl starostou Petr Halas. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Adam Majchrák. Prioritou obce v následujícím období bude podle něj kanalizace.[7]

Vlajka a znak[editovat | editovat zdroj]

Obecní znak a prapor byl Lulči udělen usnesením poslanecké sněmovny dne 12. ledna 1996. Popis znaku zní: V modrém štítě stříbrné uťaté zbrojné rámě s mečem, v pravém horním rohu zlatá lilie.[8] Popis vlajky zní: Šikmo dělený modrobílý list. V modrém poli žlutá lilie. Poměr šířky k délce listu je 2:3.[8]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Filiální kostel svatého Isidora

Složení obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Luleč je jedna z nejstarší osad v ČR, jež měla v roce 1930 1003 obyvatel s české národnosti.[9] O třicet let později v roce 1960 poklesl počet obyvatel na 990 osob, 469 mužů a 521 žen.[4] Podle sčítaní lidu, domů a bytů z roku 2001 zde žilo 644 obyvatel, z toho 317 mužů a 327 žen.[10] Národnostní složení obyvatel města je poměrně homogenní, 510 obyvatel se hlásí k národnosti české, 117 k národnosti moravské a 8 k národnosti slovenské a jeden k národnosti německé.[10]

Vývoj počtu obyvatel Lulče od roku 1791
Rok 1791 1834 1854 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1931 1961 2001 2007
Populace 753 812 870 931 939 966 930 969 890 1003 988 990 775
Zdroj: Kniha - Vlastivěda moravská Vyškovsko[4]

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Obec Luleč je sídlem římskokatolické farnosti Luleč náležící do slavkovského děkanátu. Farním kostelem je místní kostel sv. Martina. V těsné blízkosti filiálního kostela sv. Isidora stojí farní budova, která je dnes pastoračním střediskem římskokatolické církve. Podle sčítaní lidu, domů a bytů z roku 2001 se k víře hlásí 318 obyvatel, z toho 290 k římskokatolické církvi, 2 k Českobratrské církvi evangelické a dva k Českobratrské církvi evangelické.[10]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lulči.
Druhé zastavení křížové cesty na Liliovou horu
  • Filiální kostel svatého Isidora - je barokním kostelem z roku 1739 postavený na základech kaple sv. Gottharda.
  • Farní kostel svatého Martina se nachází na tzv. Liliové hoře. Stojí na zbytcích středověkého hradu a bývalého kostelíka, ještě dříve však byl kopec pravěkým hradiskem - byl opakovaně osídlen a opevněn již v pravěkých obdobích eneolitu, doby bronzové a kultury popelnicových polí). Kostel na tomto poutním místě nechal postavit v roce 1715 na vlastní náklady farář Martin Dvořanský.[11]
  • Fara pod kostelem sv. Isidora
  • Socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem sv. Isidora
  • Kamenný kříž z r. 1771 před kostelem sv. Isidora
  • Hradisko a tvrziště Starý zámek mezi kostelem sv. Martina a roklí
  • Dům čp. 28, venkovská usedlost
  • Křížová cesta ke kostelu svatého Martina
  • Zvonička na návsi

Rodáci a významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • prof. Dr. Josef Tvrdý - český filozof
  • František Balcárek - nadučitel a správce národní školy
  • Matka a sestra Zdeňka Fibicha, zde dožívaly svůj život a jsou pochovány na zdejším hřbitově.[12]
  • Antonín Wiedermann - učitel a hudebník
  • Karel Jáchymek - nadučitel
  • Vavřinec Travěnec - rolník, jenž pracoval v Lulči na vykopávkách
  • Antonín Travěnec - lidový básník
  • Václav Navrátil - Farář
  • Marie Kovářová - gymnastka (účastnice olympijských her 1948 v Londýně)
  • Vojtěch Kovář - dopravní projektant, zasloužil se o vybudování silničního obchvatu Lulče, který odklonil hustý provoz nákladních automobilů obsluhujících místní kamenolom
  • Jan Bedřich Krais - profesor na pražské Státní konzervatoři, varhaní virtuos

Doprava[editovat | editovat zdroj]

ÚZemím obce prochází dálnice D1 a silnice II/430 v úseku Rousínov - Vyškov. Dále zde vedou silnice III. třídy:

  • III/37926 Drnovice - Luleč - Nemojany
  • III/4314 Luleč - Rostěnice

Region[editovat | editovat zdroj]

Mikroregion Drahanská vrchovina[editovat | editovat zdroj]

Svazek obcí mikroregionu Drahanská vrchovina byl zaregistrován již v roce 2000 a od roku 2003 jej tvoří celkem 12 obcí: Drnovice, Habrovany, Ježkovice, Krásensko, Luleč, Nemojany, Nové Sady, Olšany, Podomí, Račice-Pístovice, Ruprechtov a Studnice.[13] Předmětem činnosti tohoto svazku obcí je vzájemná pomoc při řešení samosprávných, kulturních, environmentálních i hospodářských problémů a získávání finančních prostředků na podporu cestovního ruchu a projektů v regionu.[14] Sídlem svazku obcí byl ustanoven Obecní úřad v Lulči. Nejvyšším orgánem svazku obcí je valná hromada, kterou tvoří statutární zástupci obcí svazku. Svazek obcí Drahanská vrchovina vstoupil dne 22. června 2006 do Národní sítě zdravých měst.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-07-10]. Dostupné online.  
  2. Informační tabule před obecním úřadem Luleč
  3. a b c d e NOGA, Karel. Luleč : Středověký hrad na Vyškovsku : Jeho dějiny a majitelé. Luleč : Obecní úřad Luleč, 1991. ISBN Systém. číslo 000063391 (brož.). S. 23.  
  4. a b c d e NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 1965. S. 368 - 370.  
  5. Volby do zastupitelstev obcí [online]. Luleč: Český statistický úřad, 2006, rev. 2006-10-21, [cit. 2008-07-05]. Dostupné online.  
  6. Volby do zastupitelstev obcí podle jména [online]. Luleč: Český statistický úřad, 2006, rev. 2006-10-21, [cit. 2008-07-05]. Dostupné online.  
  7. HRBÁČ, Adam. Konečný i Skokan podlehli: na postech starostů pokračují. Vyškovský deník [online]. 2014-11-11 [cit. 2014-11-15]. Dostupné online.  
  8. a b Rekos [online]. Praha: Poslanecká sněmovna ČR, 1996-1-12, rev. 1996-1-12, [cit. 2008-10-27]. Dostupné online.  
  9. Strategický plán Leader na období 2007-2013 [PDF]. www.spolecnacesta.cz, 2007, rev. 2007, [cit. 2008-09-05]. S. tab.č.3. Dostupné online.  
  10. a b c Sčítaní lidu, domů a bytů 2001 [online]. Luleč: Český statistický úřad, 2001, rev. 2001-03-01, [cit. 2008-03-22]. Dostupné online.  
  11. Kostel svatého Martina [online]. Oficiální portál cestovního ruchu, 2007, rev. 2007, [cit. 2008-03-22]. Dostupné online.  
  12. Historie obce [online]. Obec Luleč, 2007-12-19, rev. 2007-12-19, [cit. 2008-03-22]. Dostupné online.  
  13. Charakteristika Mikroregionu Drahanská vrchovina [online]. Mikroregion Drahanská vrchovina, 2000, rev. 2008, [cit. 2008-03-17]. Dostupné online.  
  14. Mikroregion Drahanská vrchovina [online]. Mikroregion Drahanská vrchovina, 2000, rev. 2008, [cit. 2008-03-17]. Dostupné online.  
  15. Zdravý mikroregion - Základní informace [online]. Mikroregion Drahanská vrchovina, 2000, rev. 2008, [cit. 2008-03-17]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 1965.  
  • NOGA, Karel. Luleč : Středověký hrad na Vyškovsku : Jeho dějiny a majitelé. Luleč : Obecní úřad Luleč, 1991. ISBN Systém. číslo 000063391 (brož.). S. 23.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]